Chodsko.net
Kaple Panny Marie na návsi se zvonicí a cibulovou bání pochází z roku 1801.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl původně románský z doby kolem r. 1200 (věž a loď), v 1. polovině 14. století došlo k jeho rozšíření. Stavbu kostela spojuje Palacký s bratry Mutinou a Dobrohostem z Bukovce uváděnými v roce 1174. Kostel byl upraven v letech 1772 a 1910.
Pamětní deska deseti americkým letcům, kteří nedaleko obce zemřeli v únoru 1944, když se zřítil jejich bombardér.
Nejstarší části zámku pocházejí ze středověku, kdy zde roku 1177 začala výstavba původní tvrze. Za stavitele jsou označováni bratři Dobrohost a Mutina z Bukovce. Tvrz pak vystřídala řadu majitelů, včetně pánů z Velhartic či třeba Lobkowiczů. Páni z Velhartic zde dokonce nějakou dobu pobývali, ovšem Bukovec se jejich hlavním sídlem nikdy nestal. V držení tvrze se poté střídaly další rody, až se dostala do rukou církve, jelikož se pro zámek nenalezlo jiné uplatnění. Roku 1771 byla poničená a zanedbaná budova celá přestavěna na barokní zámek a posléze začala plnit funkci fary. V době socialismu budova zámku sloužila místnímu zemědělskému podniku. Od roku 1995 pak započala celková rekonstrukce objektu. V současné době je zámek v rukou soukromých majitelů.
Přírodní rezervace Bystřice leží severozápadně od obce Česká Kubice a jihozápadně od obcí Babylon a Pec, v CHKO Český les. Z České Kubice červená z Babylonu zelená turistická značka. Území o výměře 43,61 ha je chráněno od roku 1969, smíšený horský les přirozené skladby. Nadmořská výška: 760 metrů nad mořem GPS souřadnice: uložit .gpx soubor (49.383, 12.804)
Oblast zaniklé obce, nacházející se 5 km západně od Folmavy, patřila až do roku 1707 k Bavorsku. Byla významnou průmyslovou lokalitou Českého lesa. V r. 1710 zakládá v pohraničních lesích Jan Jiří Schmaus sklárnu, kterou Schmausové provozovali do r. 1765. Poté ji převzali Fuchsové. Sklárna vyráběla tabulové sklo a korálky do růženců (tzv. páteříky). Roku 1793 jsou zde uváděny dvě hutě, starší Dolní a mladší Horní, které byly od sebe vzdáleny přes 1 kilometr. Horní huť se nikdy nerozvinula a zanikla dřív než huť Dolní.Roku 1823 kupuje sklárnu Filip hrabě Kinský. Za Kinských byla v údolí vybudována kaskáda brusíren a leštíren skla, jejichž zařízení byla poháněna vodou z Chladné Bystřice. Při Dolní fichtenbašské huti vznikla postupně vesnice. V r. 1839 zde vedle sklárny, brusírny a leštírny stálo 25 domů se 151 obyvateli. V r. 1852 zaměstnávaly sklárny 60 sklářských dělníků, 34 dřevorubců a 3 povozníky. Dále zde pracovalo 20 brusičů, 18 leštičů, 4 pokladači zrcadel, 1 fasetář a 30 dobrušovačů. Za Kinských zde byl vybudován zámeček se zahradou a skleníkem. V jeho blízkosti stála kaple sv. Karla (postavená r. 1772 Antonínem Fuchsem), byl vystavěn hospodářský dvůr a sklářská hospoda, proslavená největším odběrem piva v širokém okolí. V r. 1872 prodává hraběnka Eliška Kinská Dolní fichtenbašskou huť bance Kredit Feucier. Od ní ji získává firma Kupfer a Glaser, která vlastnila sklářské provozy až do jejich úplného zániku, tj. do r. 1908, kdy byla sklárna přemístěna do Kryr u Podbořan. Chátrající sklárny měly nějaký čas v pronájmu skláři, pak celou oblast koupil obchodník se dřevem z Pruska a většina sklářů přešla na práci v lese. Po první světové válce získaly oblast Domažlice. Tehdy byly sklárny zpustlé a lesy vytěžené. Domažlice využívaly zámeček pro rekreaci, opravena byla hospoda pro turisty, byla založena česká škola. V r. 1930 zde stálo 34 domů s 331 obyvateli, z toho bylo 221 Němců a 97 Čechoslováků. Na letní byt sem v těch letech jezdili lidé až z Prahy. Sklářské drobnosti a suvenýry se zde vyráběly až do roku 1934.V prosinci 1955 a lednu 1956 byly vesnice a sklárny ležící v zakázaném pásmu zbořeny. Ze zámku Kinských byla po roce 1945 vybudována rota pohraniční stráže.Dnes je v místě opuštěná rota pohraniční stráže, ruina české školy, základy sklářských budov a domků. Lesy kolem patří městu Domažlice, hospodaří v nich Městské lesy Domažlice. Je zde nádherná příroda.Život ve Fichtenbachu na počátku 20. století popisuje Jan Vrba v románu Zapomenuté údolí, napsaném v letech 1925–26. V závěru románu J. Vrba píše: „Neustále víc se sem stěhuje čeština. Němečtí lidé moudří. Chápou, že mohou od českého města čekat více, budou-li hovořit stejným jazykem, jako jejich páni. Za nějakých deset let může být Zapomenuté údolí počeštěno. Snad potom se tu bude žít těm lidem snáze, ale bídu budou třít česky, jako ji třou německy.“Rok zániku: 1950 - 1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Pomník upomíná na Jiřího, hraběte ze Stadionu, který na svých pozemcích nechal vybudovat turistickou cestu na nejvyšší vrchol Českého lesa – Čerchov.
Kaple byla postavena v roce 1897 rodinou Macků a v 50. letech 20. století došlo k jejímu zboření. K obnově kaple na původním místě došlo v roce 2008.
Ves byla založena roku 1705 pro 12 dřevorubeckých rodin, které jsem přivedl z Horního Falce Jan hrabě ze Stadionu, aby pro jeho huti, pece a hamry opatřovaly dříví. Původní název byl Nepomuk. Tento název se však příliš neujal. Pozemkáři nebo také caparti, od toho vzniklo označení Capartice (tapart/capart). V 17.–18. století označovaly roztrhaný, otřepaný šat; obrazně vše chatrné a maličké (např. i děti).Kolem roku 1921 žilo v Caparticích 209 obyvatel, 181 Němců a 22 Čechů. Po válce původní německé obyvatelstvo nahradili noví osídlenci, kteří sem přišli kvůli získání vlastní půdy. V průběhu 50. let jim byla půda zabavována a nastal výrazný odliv osídlenců zpět do vnitrozemí. Koncem 50. let došlo v Caparticích ke zboření většiny nemovitostí, vč. kapličky (v roce 2008 byla na původním místě obnovena).V 70. letech se začaly budovat chaty a tím vznikl základ pro rekreační využívání oblasti. Rok zániku: 1950 - 1960 (část zachována)Důvod zániku: postupně vysídleno, blízkost hraničního pásmaZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
V obci se nachází kostel svatého Mikuláše. Jedná se o gotický kostel postavený mezi lety 1330- 1410 na místě staršího pohřebiště poblíž středověké tvrze pánů z Velhartic. Kostel je jedním z nejpozoruhodnějších gotických staveb domažlického okresu a je výjimečně pozoruhodným dokladem vrcholně gotické architektury. Architektura kostela má obdobu v řezenské katedrále a v kostele sv. Jana Křtitele v Nabburgu (okres Schwandorf). Předpokládá se, že zdejší kostel je dílem umělců z huti stavějící katedrálu v Řeznu. Na žádné jiné dochované stavbě venkovského kostelíku v Česku není možné nalézt takovou koncentraci gotických prvků a detailů. Předpokládá se, že při stavbě tohoto cihlového kostela byly použity kamenické články určené pro jinou, podstatně větší a významnější stavbu. Pro svou důležitost byl kostel v roce 1999 prohlášen za národní kulturní památku. V současnosti se nachází po celkové rekonstrukci, rukama restaurátorů prošel i interiér, jehož původní malířská výzdoba se skrývala pod dvanácti vápennými nátěry.
Barokní trojkřídlý zámek byl postaven na místě původní tvrze z první pol. 14. stol. Kolem r. 1546 pravděpodobně zpustla. Na poč. 18. stol. na tomto místě postavili majitelé jednopatrový zámek. Budova tvrze se částečně dochovala v hospodářském sídle zámku - sýpce. Zámek v minulosti vlastnily významné české šlechtické rody - páni z Bukovce, z Velhartic, Rožmberkové, Popelové z Lobkovic či Trautmansdorfové. Ještě v 19. stol. zde bydleli správce a zámecký kaplan. V roce 1990 zničil požár střechy na východním, jižním a částečně západním křídle. Zámek postupně chátral. Výrazným způsobem byla narušena i statika celého objektu. Roku 1998 získal zchátralý objekt zámku Český svaz ochránců památek a od té doby probíhá finančně náročná rekonstrukce.V roce 2005 získal celý objekt novou střechu díky úsilí Klubu Ladislava Lábka v Plzni. Zámek je otevřen veřejnosti jen příležitostně při různých koncertech či při Dni otevřených dveří.
