Chodsko.net
Bedřichov je dnes prakticky zaniklá osada, která stávala asi 500m jv. od obce Rybník na pravém břehu Radbuzy při silnici na Závist. První zmínky o osadě pochází z r. 1734. Před 2. svět. válkou zde stálo 17 domů a žilo zde 252 obyvatel (250 Němců, 2 Čechoslováci). Administrativně patřila osada pod obec Závist, na jejímž katastru Bedřichov ležel. Osada zanikla kvůli nedostatečnému dosídlení a blízkosti hraničního pásma. Posledním připomínkou osady je dnes jeden opuštěný dům nedaleko křižovatky silnic na Šidlákov a Závist. Základy dalších domů jsou znatelné ve stromoví při silnici k Rybníku. Rok zániku: po 1945 Důvod zániku: nedostatečné dosídlení, blízkost hraničního pásma Zdroje: www.sudety.cpkp-zc.cz www.zanikleobce.cz
Obec Bernstein ležela při okraji lesa asi 1,5 km záp. nad obcí Rybník. Osada vznikla kolem hospodářského dvora a hájovny založeným kolem roku 1670 a čítala 17 stavení. Po válce již nebyla dosídlována a v 50. letech byla zničena kvůli zřizování hraničního pásma. Jižní část vsi dnes zaujímá pustnoucí areál bývalé roty Pohraniční stráže, kolem kterého vedly od 70. let příhraniční zátarasy. Aktuálně je využíván pro léčebnu drogově závislých osob. V severní části je možné nalézt zbytky základů některých staveb. Pod dvěma starými lipami je možné nalézt tabulku, kterou sem umístil jeden z bývalých osadníků. Připomíná místo, kde stával jeho dům. Rok zániku: 1950 - 1960 Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje: www.sudety.cpkp-zc.cz www.zanikleobce.cz
Oblast zaniklé obce, nacházející se 5 km západně od Folmavy, patřila až do roku 1707 k Bavorsku. Byla významnou průmyslovou lokalitou Českého lesa. V r. 1710 zakládá v pohraničních lesích Jan Jiří Schmaus sklárnu, kterou Schmausové provozovali do r. 1765. Poté ji převzali Fuchsové. Sklárna vyráběla tabulové sklo a korálky do růženců (tzv. páteříky). Roku 1793 jsou zde uváděny dvě hutě, starší Dolní a mladší Horní, které byly od sebe vzdáleny přes 1 kilometr. Horní huť se nikdy nerozvinula a zanikla dřív než huť Dolní.Roku 1823 kupuje sklárnu Filip hrabě Kinský. Za Kinských byla v údolí vybudována kaskáda brusíren a leštíren skla, jejichž zařízení byla poháněna vodou z Chladné Bystřice. Při Dolní fichtenbašské huti vznikla postupně vesnice. V r. 1839 zde vedle sklárny, brusírny a leštírny stálo 25 domů se 151 obyvateli. V r. 1852 zaměstnávaly sklárny 60 sklářských dělníků, 34 dřevorubců a 3 povozníky. Dále zde pracovalo 20 brusičů, 18 leštičů, 4 pokladači zrcadel, 1 fasetář a 30 dobrušovačů. Za Kinských zde byl vybudován zámeček se zahradou a skleníkem. V jeho blízkosti stála kaple sv. Karla (postavená r. 1772 Antonínem Fuchsem), byl vystavěn hospodářský dvůr a sklářská hospoda, proslavená největším odběrem piva v širokém okolí. V r. 1872 prodává hraběnka Eliška Kinská Dolní fichtenbašskou huť bance Kredit Feucier. Od ní ji získává firma Kupfer a Glaser, která vlastnila sklářské provozy až do jejich úplného zániku, tj. do r. 1908, kdy byla sklárna přemístěna do Kryr u Podbořan. Chátrající sklárny měly nějaký čas v pronájmu skláři, pak celou oblast koupil obchodník se dřevem z Pruska a většina sklářů přešla na práci v lese. Po první světové válce získaly oblast Domažlice. Tehdy byly sklárny zpustlé a lesy vytěžené. Domažlice využívaly zámeček pro rekreaci, opravena byla hospoda pro turisty, byla založena česká škola. V r. 1930 zde stálo 34 domů s 331 obyvateli, z toho bylo 221 Němců a 97 Čechoslováků. Na letní byt sem v těch letech jezdili lidé až z Prahy. Sklářské drobnosti a suvenýry se zde vyráběly až do roku 1934.V prosinci 1955 a lednu 1956 byly vesnice a sklárny ležící v zakázaném pásmu zbořeny. Ze zámku Kinských byla po roce 1945 vybudována rota pohraniční stráže.Dnes je v místě opuštěná rota pohraniční stráže, ruina české školy, základy sklářských budov a domků. Lesy kolem patří městu Domažlice, hospodaří v nich Městské lesy Domažlice. Je zde nádherná příroda.Život ve Fichtenbachu na počátku 20. století popisuje Jan Vrba v románu Zapomenuté údolí, napsaném v letech 1925–26. V závěru románu J. Vrba píše: „Neustále víc se sem stěhuje čeština. Němečtí lidé moudří. Chápou, že mohou od českého města čekat více, budou-li hovořit stejným jazykem, jako jejich páni. Za nějakých deset let může být Zapomenuté údolí počeštěno. Snad potom se tu bude žít těm lidem snáze, ale bídu budou třít česky, jako ji třou německy.“Rok zániku: 1950 - 1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Ves byla založena roku 1705 pro 12 dřevorubeckých rodin, které jsem přivedl z Horního Falce Jan hrabě ze Stadionu, aby pro jeho huti, pece a hamry opatřovaly dříví. Původní název byl Nepomuk. Tento název se však příliš neujal. Pozemkáři nebo také caparti, od toho vzniklo označení Capartice (tapart/capart). V 17.–18. století označovaly roztrhaný, otřepaný šat; obrazně vše chatrné a maličké (např. i děti).Kolem roku 1921 žilo v Caparticích 209 obyvatel, 181 Němců a 22 Čechů. Po válce původní německé obyvatelstvo nahradili noví osídlenci, kteří sem přišli kvůli získání vlastní půdy. V průběhu 50. let jim byla půda zabavována a nastal výrazný odliv osídlenců zpět do vnitrozemí. Koncem 50. let došlo v Caparticích ke zboření většiny nemovitostí, vč. kapličky (v roce 2008 byla na původním místě obnovena).V 70. letech se začaly budovat chaty a tím vznikl základ pro rekreační využívání oblasti. Rok zániku: 1950 - 1960 (část zachována)Důvod zániku: postupně vysídleno, blízkost hraničního pásmaZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Lidové označení místa znělo německy "Schwarzbach" – Černá řeka a odvozovalo se od jména potoka, na němž osada ležela. Osada byla založena roku 1790 deseti německými osídlenci. V osadě stál mlýn a hostinec (původně se jednalo o myslivnu). V 19. století zde fungovala brusírna skla, která přinesla rozvoj osady až na 27 usedlostí s 278 německy mluvícími obyvateli. Od konce 19. století se Černá řeka proměnila z průmyslové osady na selskou ves a obyvatelstvo se živilo prací v lesích při těžbě a zpracování dřeva a rozvíjela se řemesla.V současnosti tvoří Černou řeku 23 domů a žije zde 53 obyvatel. Rok zániku: částečný zánikDůvod zániku: blízkost hraničního pásmaZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Huť byla založena v roce 1837 a měla v celém širším domažlickém regionu zvláštní význam, poněvadž vyvinula tzv. "Kanzelglas" - bílé, drsné zrcadlové sklo. Provoz hutě zajišťovalo více majitelů až do roku 1884, kdy musel být pro nedostatek dřeva její další provoz zastaven a tím význam osady mizí.Rok zániku: 19. stoletíDůvod zániku: ukončení provozu hutěZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
V první polovině 17. století je rodem Widerspergerů založen poplužní dvůr, nejdříve pojmenován po obci Švarcava. Součástí dvora byl ovčín a 65 strychů polí. Po požáru v roce 1812 byl na stejném místě vybudován lovecký zámeček, již pojmenovaný Dianin. Stála zde škola pro děti z Horní a Dolní Huti, Švarcavy a Františkovy studánky. Další majitelé vybudovali koncem 19. století oboru pro daňky a jeleny.Po druhé svět. válce sloužil zámeček jako rota pohraniční stráže a v současnosti zbývají ze zámečku pouze výrazné zříceniny až do výše prvního patra. Ostatní budovy je možné rozpoznat dle základových zdí a terénních nerovností.Rok zániku: 1960 - 1970Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Dvůr ležel mezi obcemi Lísková a Grafenried.Rok zániku: po roce 1945Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Ves byla založena v 18. století rodem Wiederspergerů jihozápadně od obce Rybník a vznikla v místech bývalé sklárny. Tato sklárna byla založena před rokem 1750 a fungovala do období kolem roku 1796. Tehdy zde stálo zhruba 30 usedlostí s 294 obyvateli, škola, kaple, dvůr a mlýn. Ve 20. století získávala Dolní Huť podobu letoviska obklopeného lesy. Byly zde provozovány 3 hostince.V roce 1930 se ves skládala z 50 domů, v nichž žilo 361 Němců a 21 Čechoslováků. Ves nebyla po válce dosídlena a v 50. letech, kdy tudy byla natažena hraniční signálka, byla srovnána se zemí.Ve středu zaniklé návsi se rozkládá bažina, která připomíná bývalý návesní rybník. Okolo ní jsou rozesety stopy zdiva jednotlivých budov a cesty jsou dnes již nezřetelné.Rok zániku: 1950 - 1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Osada ležela poblíž Lučiny a administrativně spadala pod obec Lísková (Poběžovice). V roce 1946 zde bylo zachovalých 13 domů.Rok zániku: 1950 - 1960Důvod zániku: blízkost hraniční pásma (postupně vysídlena)Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Téměř zaniklá osada asi 400 m severně od vsi Rybník, u křižovatky silnic do Smolova a Mutěnína. V roce 1789 zde byla založena sklárna, při které vznikla osada asi o 20 usedlostech. Po vysídlení původních obyvatel po roce 1945 byla postupně většina domů zbořena.Dnes zůstávají tři usedlosti a socha pod dvěma lipami, obnovená po roce 1990. Rok zániku: 1950 - 1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Eisendorfská Huť se nalézala asi 3 km jižně od Železné. Zdejší sklárna je zmiňována již v r. 1591 a byla nejstarší známou hutí svatokřížského panství. V r. 1717 osm zdejších sklářů vyrobilo 599 truhel obyčejných okenních čoček, 4 600 kusů průhledných čoček a 5 323 pivních sklenic. Roku 1743 se nájemcem sklárny stává Eliáš Zahn, v 60. letech 18. stol. je sklárna označována jako Neu Zahnhütte. Zdejší skláři byli opravdovými mistry. Svatokřížský zámek zásobovali luxusním zbožím (svícny, lustry, vinnými sklenicemi s karafami atd). V r. 1839 zde topograf Sommer popisuje opuštěnou sklárnu, kolem níž stojí 14 chalup s 69 osadníky. Sklárna byla naposled obnovena v r. 1871, kdy ji měl pronajatou František Schrenk. Kolem r. 1900 byl provoz ve sklárně definitivně zastaven pro nedostatek dřeva.Většina sklářských domků byla rozebrána a znovu postavena v Železné u rybníka v uličce Schneiderlgasse (zbořených po r. 1945). Po zániku sklárny zde majitelé svatokřížského panství vystavěli stáje pro dobytek. V r. 1930 je zde uváděno 6 domků a 42 obyvatel německé národnosti. Dnes se v místě nachází areál opuštěného rekreačního střediska ministerstva vnitra. Rok zániku: 1950 - 1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Osada byla založena roku 1741 jako sklárna Eliášem Zahnem – odtud také první název "Zahnhütte". Huť ležela v příkrém svahu na severním úbočí vrchu Pleš a spadala pod obec Železná. Podle dobové kroniky se jednalo o "ves zcela ukrytou v lesích". Na konci 18. století došlo ke změně názvu obce na Franzelhütte – po majitelce panství Františce Cukrové z Tamfeldu. Huť v roce 1911 měla 19 domů a 164 obyvatel. Do školy, která spadala pod obec Železná, chodilo 43 místních dětí. V kronice se píše o jedné trafice. Od počátku 20. století se ves stává oblíbeným výletním místem rekreantů z nedaleké Železné.V roce 1930 žilo ve Frančině Huti 157 obyvatel, z toho 154 německé národnosti a 3 jiné, kteří obývali 23 usedlostí. Osada byla po válce vysídlena a v roce 1950 srovnána se zemí. Dnes osadu připomínají základové zdi několika usedlostí a rybník.Rok zániku: 1950 - 1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
V roce 1921 zde žilo 44 převážně německých obyvatel ve 3 domech.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Rok zániku: 1960 - 1970Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Samota zaniklá z důvodu hraničního pásma.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
První zmínka o osadě je z roku 1697. Chalupy ležely na hřebeni Pivoňských hor nedaleko hradu Starý Hernštejn. V roce 1789 zde bylo zaznamenáno 9 chalup. O padesát let později již měla osada 12 chalup se 107 obyvateli. Osada spadala pod farnost v Pivoni a v místě byla vystavěna i myslivna. V roce 1896 byla v chalupách zřízena pobočka pivoňské školy, do které r. 1913 docházelo 69 dětí (233 obyvatel).V roce 1921 zde bylo zaznamenáno 36 domů a 245 obyvatel, později zde fungoval i hasičský spolek.Nyní určují místo vsi pouze nepatrné zbytky zdiva a pramen, sevřený do zděné studniční jímky.(Osada se nazývala také Pozorka. Tímto jménem byla v minulosti značena místa nebezpečná pro provoz na silnicích, ať už z důvodů prudce klesající komunikace, nebo z možnosti přepadení lupiči. Odlehlé místo, kde stávala tato zapomenutá ves, bylo nebezpečné z obou uvedených důvodů.)Rok zániku: 1950 - 1960Důvod zániku: blízkost hraniční pásma (postupně vysídlena)Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
V roce 1921 stálo v osadě 14 usedlostí a žilo zde 73 obyvatel německé národnosti.Rok zániku: po roce 1945Důvod zániku: postupně vysídleno po roce 1945Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Horka je zaniklá osada, kterou v roce 1930 tvořilo 6 usedlostí na louce vpravo od silnice spojující obce Ostrov a Rybník a žilo zde 31 německých obyvatel. Po válce byli vyhnáni a usedlosti zbořeny. Rok zániku: po 1945Důvod zániku: postupně vysídlenoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
