Oblast zaniklé obce, nacházející se 5 km západně od Folmavy, patřila až do roku 1707 k Bavorsku. Byla významnou průmyslovou lokalitou Českého lesa. V r. 1710 zakládá v pohraničních lesích Jan Jiří Schmaus sklárnu, kterou Schmausové provozovali do r. 1765. Poté ji převzali Fuchsové. Sklárna vyráběla tabulové sklo a korálky do růženců (tzv. páteříky). Roku 1793 jsou zde uváděny dvě hutě, starší Dolní a mladší Horní, které byly od sebe vzdáleny přes 1 kilometr. Horní huť se nikdy nerozvinula a zanikla dřív než huť Dolní.
Roku 1823 kupuje sklárnu Filip hrabě Kinský. Za Kinských byla v údolí vybudována kaskáda brusíren a leštíren skla, jejichž zařízení byla poháněna vodou z Chladné Bystřice. Při Dolní fichtenbašské huti vznikla postupně vesnice. V r. 1839 zde vedle sklárny, brusírny a leštírny stálo 25 domů se 151 obyvateli. V r. 1852 zaměstnávaly sklárny 60 sklářských dělníků, 34 dřevorubců a 3 povozníky. Dále zde pracovalo 20 brusičů, 18 leštičů, 4 pokladači zrcadel, 1 fasetář a 30 dobrušovačů. Za Kinských zde byl vybudován zámeček se zahradou a skleníkem. V jeho blízkosti stála kaple sv. Karla (postavená r. 1772 Antonínem Fuchsem), byl vystavěn hospodářský dvůr a sklářská hospoda, proslavená největším odběrem piva v širokém okolí. V r. 1872 prodává hraběnka Eliška Kinská Dolní fichtenbašskou huť bance Kredit Feucier. Od ní ji získává firma Kupfer a Glaser, která vlastnila sklářské provozy až do jejich úplného zániku, tj. do r. 1908, kdy byla sklárna přemístěna do Kryr u Podbořan. Chátrající sklárny měly nějaký čas v pronájmu skláři, pak celou oblast koupil obchodník se dřevem z Pruska a většina sklářů přešla na práci v lese. Po první světové válce získaly oblast Domažlice. Tehdy byly sklárny zpustlé a lesy vytěžené. Domažlice využívaly zámeček pro rekreaci, opravena byla hospoda pro turisty, byla založena česká škola. V r. 1930 zde stálo 34 domů s 331 obyvateli, z toho bylo 221 Němců a 97 Čechoslováků. Na letní byt sem v těch letech jezdili lidé až z Prahy. Sklářské drobnosti a suvenýry se zde vyráběly až do roku 1934.
V prosinci 1955 a lednu 1956 byly vesnice a sklárny ležící v zakázaném pásmu zbořeny. Ze zámku Kinských byla po roce 1945 vybudována rota pohraniční stráže.
Dnes je v místě opuštěná rota pohraniční stráže, ruina české školy, základy sklářských budov a domků. Lesy kolem patří městu Domažlice, hospodaří v nich Městské lesy Domažlice. Je zde nádherná příroda.
Život ve Fichtenbachu na počátku 20. století popisuje Jan Vrba v románu Zapomenuté údolí, napsaném v letech 1925–26. V závěru románu J. Vrba píše: „Neustále víc se sem stěhuje čeština. Němečtí lidé moudří. Chápou, že mohou od českého města čekat více, budou-li hovořit stejným jazykem, jako jejich páni. Za nějakých deset let může být Zapomenuté údolí počeštěno. Snad potom se tu bude žít těm lidem snáze, ale bídu budou třít česky, jako ji třou německy.“
