O kraji

Chodsko vždy patřilo k nejsledovanějším regionům Čech. Národopisná oblast, která se koncem 19. století začala všeobecně označovat jako Chodsko, je územně nepřesná a pohyblivá v souladu s historickým vývojem. Území původně vymezené jedenácti historickými obcemi bylo ale už v polovině 19. století podstatně větší. Buláky (Chody) byli označováni i obyvatelé nehistorických obcí.

Chodsko můžeme zhruba od 60. let 19. století (podle výrazného odlišení chodského kroje, především ženského) rozdělit na dolní a horní. Dolní Chodsko tvoří okruh obcí položených v okolí Domažlic: Mrákov, Starý Klíčov, Stráž, Tlumačov, Nevolice, Újezd, Draženov, Luženice, Chrastavice, Petrovice a některé další (Chodská Lhota, Pocinovice, Pasečnice, Bořice, Milavče, Oprechtice). Šlo převážně o zemědělské obce s bohatšími statky. Bohatství regionu proniklo i do jiných sfér života: kroj byl co do výzdoby pestřejší, více se slavily církevní svátky (pouti, Boží tělo), strava obsahovala více moučných jídel, chodské koláče využívaly ve větší míře drahé suroviny - tvaroh, mandle, rozinky.

Horní Chodsko představovalo v minulosti chudou podhorskou oblast. Právě proto se zde lidé více věnovali řemeslům (hrnčíři, komínáři, zedníci). V drsnějších podmínkách drželi velmi temperamentní lidé více při sobě, proto se v jejich kalendáři častěji objevují světské svátky (dodnes vyhlášený masopust). Chudší podmínky se promítly i do zdobnosti kroje - ten si zachoval více z původní podoby - je jednodušší a méně zdobený. Ve stravě převládala bramborová jídla, i koláče jsou chudší (mají více máku a povidel). Centrem této oblasti je obec Postřekov, dále Klenčí pod Čerchovem, Pec pod Čerchovem, Díly a Chodov.

Při studiu zvykosloví nelze opomenout vzhledem k blízkosti bavorského příhraničí i vliv německého etnika.

Zdroj: KURCOVÁ, J. Neobyčejné obyčeje Chodska. Kolinec : AgAkcent, s. r. o., 2014. ISBN 978-80-87018-30-9.