Chodsko.net
Po osvobození Postřekova 2. května 1945 Americkou armádou byla zřízena z tamních mužů pořádková jednotka, která prohledávala okolní "německé" vesnice a pátrala po zbraních. Šestice Postřekovských se 4. května vydala do Pařezova, kde sebrala několik pušek od civilistů, a odtamtud se vydala k otovskému mlýnu. Na Červeném vrchu na jihovýchod od Otova však byla ukrytá jednotka SS a začala na ně střílet. Josef Řezníček (22 let) a Jiří Kohout (19) zřejmě byli raněni, a proto se opozdili za svými druhy a Němci je zajali. Zbývající čtveřice – Jakub Krutina (38), Václav Gibfried (32), Josef Beroušek (37) a Václav Pacík (31), chtěla kamarády osvobodit, ale byla fašisty zabita. Následující den, 5. května 1945, byli oba zajatí Postřekovští popraveni v otovské pískovně. Pohřeb ´postřekovských chlapců´ se konal na klenečském hřbitově 8. května 1945 a za účasti 2500 lidí. Jen z Draženova přišla více než stovka děvčat a chlapců v krojích. Jak bývalo na Chodsku při pohřbívání svobodných, kteří mezi šesticí byli, zvyklostí, nechyběli na pohřbu družbové a družičky. Bylo jich 80 párů. Rakve, přes které byla natažena státní vlajka, spočinuly na voze taženém dvěma páry koní. Ti je odvezli na klenečský hřbitov. „Šli jsme pro chlapce, zaskočili nás, zranili a dobili. S Bohem ženo, synu, otče a ostatní. Ať žije Osvobozené Československo a Sovětský svaz." Kuba (Zakrvácený lístek s tímto textem byl nalezen za košilí Jakuba Krutiny.)
Polozapomenutá osada s roztroušenými staveními před rokem 1948 navazovala na bavorskou část téhož jména, kterou rozdělovala hranice. Hlavní příchozí cesta sem vedla a dosud vede z cca 2 km vzdálené hraniční obce Folmavy, v 50. letech z poloviny zdemolomané. Z Folmavy se sem dostaneme po nově vybudované a vyasfaltované cyklostezce od Domažlic, přes Babylon a kolem České Kubice. Mezi Českou Kubicí a Folmavou vede cyklostezka po staré a dnes obnovené cestě. V úseku přes louku míjí dřívější samoty Hamerský mlýn, Petrovu samotu, U Bohmů a vyústí v Dolní Folmavě. Odtud vede po žluté turistické značce do kopce a u rozcestí Nad Folmavou, kde je stožár mobilních operátorů a kde se v blízkosti nacházely tři samoty, zahne vlevo po zelené značce ke hranicím směr Ovčí vrch. Po cca 0,5 km hned u cyklostezky po levé straně jsou propadlé sklepy a zbytky základů prvního stavení. Zhruba po kilometru opět pod cyklostezkou po levé straně a kolem pastvin jsou základy druhé, poměrně rozlehlé usedlosti, nacházející se několik set metrů od hranice. Přímo v háječku u turistického hraničního přechodu Ovčí vrch (523m) stála dle map třetí usedlost. Čtvrté rozhlehlé stavení (s propadlým sklepem) se nacházelo cestou zpět u terénní cyklotrasy č. 2014. Další tři stavení dle map a pozůstatků v terénu lze v době vegetačního klidu vypozorovat při neznačené býv. vojenské cestě (v létě velmi zarostlé a z poloviny panelové) z Ovčího vrchu směrem k Bystřici (přes Pustý mlýn) podél hranice v rozmezí 100-300 m.Traduje se, že popisovaná usedlost v háječku u turistického přechodu byla po r. 1945 a vyhlášeném vyhnání německého obyvatelstva majitelem rozebrána a znovu postavena hned za hranicí po levé straně. Kdysi to bývala hospoda s viditelným nápisem "Gasthaus". Dle zpráv od starousedlíků český Ovčí Vrch před rokem 1948 vypadal stejně tak, jak vypadá dnešní bavorský Schafberg.Období zániku: 1945-1950Důvod zániku: postupně vysídleno po 1945 + blízkost hraniceZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Venkovská usedlost čp. 38 je nemovitou památkou obce Pasečnice. Souřadnice GPS jsou pouze přibližné a budeme rádi za upřesnění.
Salka je přírodní památka poblíž obce Pasečnice. Důvodem ochrany je dobývka po těžbě kyzových břidlic, která je významnou dokumentační lokalitou domažlického krystalinika. Přírodní památka se nachází v západním svahu stejnojmenného 600 metrů vysokého vrchu geomorfologicky spadajícího do celku Všerubská vrchovina. Skalní sluj Salka, jejíž dno i přilehlé „štoly“ jsou zaplaveny vodou, je turisty velmi vyhledávána nejen v létě, ale také v zimě, kdy lze spatřit v přední části nad jezírkem rampouchy.
Malý kostel sv. Františka z Assisi v Pasečnici je nejmladší sakrální stavbou na domažlickém okrese. Vystavěn byl v roce 2003, vysvěcen 4. října 2003 a je ve vlastnictví obce. Do vystavění kaple se v obci držela pouť na sv. Vavřince.
Zdroj se nachází přímo u cesty s modrým značením z Pece na Čerchov. Voda pak odtéká po pár metrech do malé tůňky.
Dřevorubecké muzeum bylo založeno v roce 2006 místím Spolkem na ochranu památek a Obecním úřadem. Hlavní inspirací ke vzniku muzea byla kniha s názvem „Mezi chodskými dřevorubci“ od místního rodáka, spisovatele Jana Františka Hrušky. V ní popisuje život a práci obyvatel Pece pod Čerchovem. Hruška dokázal popsat práci i jednotlivé výrobky dřevorubců, včetně pracovních postupů a nářadí. Převážná část exponátů v muzeu je zapůjčena nebo darována současnými obyvateli obce, kteří je uchovávali jako památku po svých předcích. Jedna část muzea je věnována dnes již historickým motorovým pilám, které znamenaly doslova převrat v těžbě dřeva. Muzeum nabízí také informace a pohled na exponáty z doby od druhé poloviny sedmnáctého století, kdy v centru dnešní Pece pod Čerchovem dýmala vysoká pec na tavení železa a později vznikla na západním okraji obce sklárna. Otevřeno je po celý rok po předchozí telefonické domluvě. V případě zájmu je možná prohlídka interiéru Dřevorubecké kaple sv. Prokopa. Muzeum je v provozu v hlavní turistické sezóně od května do září. Otevírací doba není pevně stanovena. V případě zájmu o prohlídku volejte 721 062 583 - Jan Riederer st.
Jako koupaliště slouží i rybníček v lesích za Pecí směrem k letnímu táboru Oblastního spolku Českého červeného kříže Domažlice na Rudolfově Pile. Poskytuje přírodní koupání v krásné přírodě Českého lesa.
Pamětní deska na rodném domě Jana Františka Hrušky v obci Pec pod Čerchovem s textem: "Zde se narodil 6.6.1865 a svými kořeny tkví chodský básník a národopisec Prof. phil. Dr. Jan. Fr. Hruška".
Pec pod Čerchovem má jméno po vysoké peci, kterou zde v roce 1652 založil Lamingenovský správce Melchior z Aschenbachu, aby svému pánovi zvýšil důchody po třicetileté válce. Vysoká pec plnila svou funkci do roku 1803 na místě zvaném „Na Kychtě". Tento rok byla zrušena a rozebírána na stavby domků sklářů a dřevorubců. Blízko vysoké pece stával hamr, kde se z odlitých šín vyklepávala zbylá struska. Po zrušení vysoké pece hamr koupil trhanovský mlynář Pavlík a předělal ho na mlýn. Stavba mlýna s úpravou okolního terénu a upravením vodních nádrží trvala do roku 1815. Mlýn měl jedno kolo na vrchní vodu o průměru cca 5 m. Mlýn mlel ponejvíce pro Pec a Chodov. Mlelo se bez chasy - mlýn a všechno okolo obsluhovali mlynáři sami s rodinnými příslušníky. Rod Pavlíků mlynařil na Pecáckém Mlýně do devadesátých let devatenáctého století. Potom od nich koupil mlýn mlynář Ludvík, také člen cechu mlynářů ze starého rodu mlynářů z Domažlic (znak cechu mlynářů na štítě). Staré mlýnské kolo bylo v roce 1949 odstraněno a povoleno instalování vodní turbíny značky Francis o hltnosti 100 l při zachování spádu 51 m a pracovním efektu 5 HP. František Ludvík na Pecáckém mlýně mlel až do roku 1956. V sousedství mlýna se v roce 1865 narodil profesor Jan František Hruška. O pohostinnosti obyvatel Pecáckého mlýna se zmiňuje ve svých pamětech. Většina vnitřního zařízení včetně hnacího kola je dosud zachována. Do původní „lednice" byla na jaře 2012 zabudována replika vodního kola o průměru 2m a šířce 50cm. Kolo je uloženo na ložiskách a k jeho pohonu je použito vodní čerpadlo. Voda stéká po původním náhonu na kolo.
Pojízdný ateliér v Peci pod Čerchovem si v roce 1902 postavil Jaroslav Špillar proto, aby mohl malovat krajiny i v zimě. Mohl si tam topit a nemusel stěhovat rozměrná plátna.
