Chodsko.net
Památník padlým v první světové válce z Pece pod Čerchovem.
Pec je rodištěm spisovatele Jana Františka Hrušky. Narodil se 6. 6. 1865 v domku č. p. 1. Obecnou školu navštěvoval v Trhanově a pokračoval na gymnáziu v Domažlicích. Poté vystudoval filozofickou fakultu UK v Praze. Po studiích se stal profesorem češtiny a latiny. Do života připravoval studenty v Domažlicích, Pardubicích, Klatovech, Jindřichově Hradci a Plzni. V jeho literárním odkazu vyniká Dialektický slovník chodský. Povídky Náši pod Čerchovem a Mezi chodskými dřevorubci jsou realistickým vyjádřením života chodského lidu. Ve své rodné obci se Hruška těšil takové vážnosti, že mu byla za jeho účasti 11.7 1937 odhalena pamětní deska na jeho rodném domku. Jan František Hruška zemřel v Plzni 17.10 1937 na následky mozkové mrtvice, která ho postihla předešlého dne.
Dřevorubci z Pece v čele se spisovatelem J. F. Hruškou zahájili v roce 1898 sbírku na výstavbu místní kaple. Deset let trvalo, než byl získán patřičný finanční obnos. Stavba kaple byla zahájena 16. července 1908. O rok později byla stavba dokončena a 4. července 1909 posvěcena památce sv. Prokopa – patrona dřevorubců. Na výzdobě kaple se podílela řada umělců. Kaple byla opravena v letech 1992–1993 a je majetkem obce. Dnes je kaple dominantou obce a je zapsána v soupisu uměleckých památek.
V Peci si v roce 1902 postavil vilu „ Král chodských malířů“ Jaroslav Špillar. Aby mohl malovat krajiny i v zimě, navrhl a nechal si vyrobit pojízdný ateliér, ve kterém si mohl topit a nemusel stěhovat rozměrná plátna. Zamiloval si Chodsko, zřekl se městského života a spokojil se s prostým životem dřevorubecké vsi. Po něm v Peci působili i jeho bratři Karel a Rudolf. Naposledy ve Špillarově vile pracovala vždy od jara do podzimu malířka a grafička Ludmila Jiřincová, kterou zde pravidelně navštěvoval spisovatel František Nepil. Špillarova vila hostila ve svých zdech mnoho dalších významných osobností, přátel bratrů Špillarů, spisovatele, malíře a umělce. V roce 1906 zde trávil prvních šest týdnů svatební cesty malíř světového jména Alfons Mucha s manželkou. Mezi další návštěvníky např. patřili malíři Mikoláš Aleš, Alois Kalvoda, spisovatelé Jan Vrba a Jindřich Šimon Baar, sochař Otakar Švec atd. V roce 2002 byla na vile bratrům Špillarům a Ludmile Jiřincové odhalena pamětní deska.
Kapličku Panny Marie na konci vsi u lesa nechala vystavět rodina Pivoňkových jako poděkování za návrat jejich syna z 1. světové války.
Zubřina teče mírným tempem k severovýchodu, její úzké koryto meandruje lučinatou krajinou. Protéká Domažlicemi, Osvračínem a těsně před Staňkovem ústí zprava do Radbuzy. Celková délka je 23,5 km. Pro vodáky je sjízdná jen dolní část toku po silnějších deštích, ale koryto i břehy jsou zarostlé, několik jezů je potřeba přenášet. Plavba není náročná na techniku, ale spíše namáhavá vzhledem k zarostlému korytu a přenášení jezů. Doporučený typ lodi je kajak.
Po dřívějších německých obyvatelích zde najdeme pozůstatky základů, sklepa, studny a rozseté kameny po stavbě.Období zániku: 1945-1950Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Zaniklá osada, která se nacházela necelý 1km sv. od Rybníka nad pravým břehem Radbuzy. Připomíná se již roku 1620, nikdy se však nerozvinula a před válkou zde stávaly pouze 4 usedlosti s 25 obyvateli. Dnes jsou zde viditelné zbytky zdí v křoviskách ve svahu nad silnicí Rybník - Mutěnín.Období zániku: postupně po 1945Důvod zániku: postupně vysídleno po 1945 Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Zaniklá osada zsz. od Nemanic při cestě na Grafenried v místech, kde se dotýká potoka - na něm vznikla pila, která dala osadě název. K Čechám připadla teprve úpravou hranice v roce 1764. V roce 1749 v osadě pracovaly tři mlýny a pila. Dále zde působil truhlář a řezač skla. V roce 1839 se osada skládala z 26 domů a 232 obyvatel. V roce 1930 zde stálo 33 domů, v nichž žilo 228 obyvatel německé národnosti a dva cizinci. Po vyhnání německého obyvatelstva byla osada dosídlena jen minimálně a počátkem 50. let odsud museli noví obyvatelé odejít kvůli zřízení hraničního pásma. Osada pak byla svévolně zbořena stavebníky z Ledců, kteří zde rabovali stavební materiál. Dnes je místo zarostlé stromovím splývajícím s okolním lesem. Do současnosti se z osady dochovaly zbytky domů, hráze místních rybníků a zrekonstruovaný křížek z roku 1912. Období zániku: 1950-1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
První písemná zmínka o augustiniánském konventu pochází z roku 1379, k jeho založení ale muselo dojít mnohem dříve, jak dokládá dochovaný presbytář konventního kostela datovaný do 13. století. Husitské války klášter přečkal, roku 1573 však vyhořel a při požáru shořely všechny písemnosti kláštera. Ve čtyřicátých letech 17. století byl klášter vypleněn a obýván Švédy. Klášter byl záhy obnovován, za Josefa II. byl ale císařským nařízením zrušen v roce 1787. Pražský advokát Stohr klášter získal v dražbě roku 1800 a přestavěl ho na zámek o 30 pokojích. Z konventního chrámu se stal farní kostel. Roku 1864 se panství dostává do majetku hraběcího rodu Coudenhove-Kalergi, který zde vytrval až do roku 1945. Po druhé světové válce komplex sloužil nejdříve armádě, pak jako skladiště státního statku, nebyl opravován a došlo ke značné devastaci. Od roku 2002 je v majetku Občanského sdružení pivoňského kláštera Aurelius, které se snaží klášter zachránit a zrekonstruovat.
Dvě přibližně třistaleté lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) rostou u vstupu do pivoňského kláštera v nadmořské výšce 600 m. Jejich kmeny měří 450 a 446 cm (měření 2003). Chráněny jsou od roku 1986 pro svůj vzrůst a věk.
Dvě z lip velkolistých (Tilia platyphyllos) rostou u hřbitova, jedna u polní cesty, všechny v nadmořské výšce okolo 600 m. Jejich kmeny mají obvod 545, 570 a 440 cm (měření 2003), koruny dosahují do výšek 37, 37 a 42 m a odhadovaný věk je 350 let. Chráněny jsou od roku 1986 pro svůj vzrůst, věk a jako krajinná dominanta.
Bývalý klášter augustiniánů, založený v r. 1147 (první klášter augustiniánů na našem území), v r. 1420 zpustošen husity (s nedalekým hradem Starým Herštejnem), vyhořel v roce 1573, pak byl přestavěn r. 1595. Značné škody utrpěl klášter v třicetileté válce při drancování Švédy (1641 a 1648). Pak přišla pro Pivoň doba rozkvětu – klášteru náleželo 12 vsí a 136 poddaných. Proto mohl být v roce 1666 postaven velký refektář, rozšířen původní kostel a postaveny ambity. Klášter byl obnoven r. 1773, zrušen za Josefa II. r. 1785, v roce 1800 prodán a používán jako obytný objekt, r. 1843 přikoupen k poběžovickému panství. Po roce 1945 obsadila klášter Pohraniční stráž. Kostel v roce 1953 vyhořel, nová střecha byla postavena v roce 1968, mezitím se zřítila klenba. Církev převedla kostel roku 2003 na Občanského sdružení pivoňského kláštera Aurelius.
Zbytky vesnice vjv. od Všerub při silnici na Nýrsko. Pláně patří k nejstarším osadám v regionu, vznikla patrně v 1. polovině 14. století. Až do roku 1707 šlo o hraniční osadu. Tohoto roku byla hranice posunuta asi o 2 km dále, čímž se na české území dostaly i nedaleké Sruby. Původní české osídlení v průběhu 17.-18. století zcela vytlačilo osídlení německé. Před válkou zde stálo 24 usedlostí. Po válce bylo německé obyvatelstvo vyhnáno a po roce 1948 se Pláně staly nepřístupnou osadou v těsné blízkosti hraničních zátarasů. Dnes zde přežívají poslední čtyři domy.Období zániku: postupně po 1945Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Pleš je přírodní rezervace na východním úbočí kopce Velký Zvon (863 m. n. m.) na území části Pleš města Bělá nad Radbuzou. Důvodem ochrany je ochrana přírodě blízkých společenstev horského bukového pralesa, suťové javořiny a svahové bučiny, typické pro Český les.
