Chodsko.net
Sedláci z Milaveč se s pravěkými nálezy z mohyl setkávali zřejmě již od středověku, kdy při práci v lese nebo na polích často tyto pradávné hroby poškodili při obdělávání půdy. V minulém století se některé z mohyl staly i zdrojem kamene, který obsahovaly. K prvnímu cílevědomému pokusu o výzkum mohyly došlo v r. 1878. Tehdy, na vyzvání klatovského školního inspektora Nešpora, získal milavečský řídící učitel V. Záhořík několik sousedů ze vsi. Společně potom vyrazili do lesů mezi Milavčemi a Chrastavicemi. Dva dny se lopotili s průkopem mohyly a rozebíráním velkých balvanů její kamenné konstrukce. V naději na početné nálezy si vybrali z mohyl tu největší. Vynaložená námaha však byla odměněna pouze několika hliněnými nádobami. Pro nepřízeň počasí byl výkop po dvou dnech ukončen. Ke zcela unikátním nálezům, které milavečské pohřebiště proslavily, došlo ale teprve v r. 1883. V tomto roce obnovil učitel Záhořík výzkum mohyl, kterého se vedle žáků a studentů teologie s nadšením zúčastnil také farář Lang. Po třech dnech namáhavé práce bez viditelných výsledků přestala většinu studentů práce bavit a Lang se Záhoříkem kopali sami s pomocí bratří Weberů z Milaveč a několik dalších nadšenců. Pro výzkum si zvolili největší z dvanácti mohyl, položených na rozhraní milavečského a chrastavického katastru. Vyvýšenina obsahovala ve skutečnosti dva kamenné objekty. V prvním byla ukryta popelnice, chráněná kruhem svisle zasazených kamenů překrytých mohutným placákem. Druhý kamenný kužel obsahoval žárový hrob uložený v jamce a doplněný nevšedně velkou kolekcí bronzových milodarů. Nálezci byli okouzleni bronzovým mečem uloženým v rozpadlé pochvě, vyrobené ze dřeva a kůže. Nejcennější nález vydala mohyla 12. září 1883, kdy Záhořík s Langem opatrně nožem očistili a potom z půdy vyjmuli známý milavečský vozík. Na podvozku se čtyřmi koly stála nádoba z bronzového plechu, která se po vyjmutí rychle rozpadla. Již tehdy byl vozík jako významná starožitnost oceněn částkou převyšující 200 zlatých. Výjimečnost zkoumané mohyly dokresluje rovněž Langova zpráva, v níž tvrdí, že mohyla dosahovala výšky 2,50 m, průměru 20 m a bylo z ní po vykopání odvezeno 18 for křemene a 10-12 for jiných druhů kamene. Objevené starožitnosti darovali nálezci Národnímu muzeu v Praze. V r. 1887 se nadšený Lang tentokrát již sám pustil do výzkumu zbývajících jedenácti mohyl položených v blízkosti hrobu s vozíkem. Většinou se jednalo o hroby bojovníků vybavené meči a dalšími bronzovými předměty. Správné časové zařazení milavečských nálezů do mladší doby bronzové bylo provedeno teprve v r. 1922 J. Eisnerem. Tehdy se také ujal název milavečská kultura. V nedávné době se milavečským nálezům věnovali podrobněji archeoložky Eva Čujanová-Jílková a Olga Kytlicová. Při novém zpracování materiálu z mohyly s vozíkem, která byla označena pracovním názvem C1, byly tak získány další informace, které značně rozšiřují naše vědomosti o této výjimečné mohyle. Mimo bronzového vozíku obsahovala mohyla také části dřevěného vozu, z něhož se zachovalo bronzové kování. Kresebně byl rekonstruován kožený pancíř dávného bojovníka s bronzovými ozdobami a tepaným límcem. Je dosud jedinou bezpečně doloženou ochrannou zbrojí svého druhu ve střední Evropě. Výzbroj a výstroj bojovníka tvořily vedle meče i bronzová dýka, nůž, jehlice, dřevěný štít, břitva, kožený pásek prošitý bronzovým drátem, picí souprava složená ze tří bronzových nádobek a další drobnosti. Po vyhodnocení materiálu z mohyly C1 usuzuje Dr. Kytlicová, že v mohyle byl pohřben jeden ze sedmi nejvýznamnějších mužů, kteří v průběhu šesti staletí žili na území celé střední Evropy. Milavečský pohřeb datovaný do 13. stol. př. n. l. je však ze všech srovnatelných pohřbů nejstarší. Tato skutečnost vede k domněnkám, že snad právě na Domažlicku existovaly nejstarší dílny, které ve střední Evropě vyráběly nádoby z bronzu. Snad právě z Milavečska se toto umění šířilo do ostatních oblastí střední Evropy. Nekropole, na níž byli vedle nejvýznamnějšího muže pohřbeni v jedenácti mohylách další významní bojovníci, plnila svoji funkci v průběhu 13. stol. př. n. l., ale na počátku 12. stol. př. n. l. zanikla. Do její blízkosti můžeme pravděpodobně klást také sídlo tohoto pradávného vůdce, jehož podíl na tvorbě pravěkých dějin širokého regionu byl jistě dominantní. Dnes „Langovo“ pohřebiště pokrývá hustý borový les, který svými kořeny pomalu proniká do nitra mohyl. Některé z nich nebyly dosud prokopány. Dokončen nebyl ani výzkum mohyly s vozíkem. Je proto možné, že případný revizní výzkum zde může v budoucnu odhalit nové doplňující skutečnosti a opět poodhalit jejich tisíciletá tajemství. Slavné milavečské pohřebiště leží v lese Zadní háje asi 20 min. západně od vsi při modré turistické značce. Skládá se ze čtyř samostatných skupin, které dohromady obsahují asi 50 mohyl. Méně známé mohyly jsou zachovány v lese Háje východním směrem od vsi. Zdejší nekropole obsahuje rovněž kolem 50 mohyl.
V hlavní části vsi stojí pseudogotická kaple Panny Marie Pomocné s vročením z roku 1905, která je ve vlastnictví církve.
Venkovská usedlost čp. 23 je nemovitou památkou obce Mířkov. V současné době zde naleznete Muzeum venkovských řemesel a útulek pro týrané koně.
Neregistrovaná plocha pro sportovní létající zařízení. Znak: -Frekvence: -Dráha: 05/23 (500m)Povrch: tráva / grass
V muzeu jsou zastoupena tradiční venkovská řemesla a činnosti používané v každodenním a celoročním koloběhu života na statku. Vrátíte se do doby našich prababiček a pradědů žijících a hospodařících na venkovských statcích, kdy se vše dělalo ručně nebo se spoléhalo jen na koňskou sílu. Objevíte zde zapomenutou krásu ruční výroby a starých řemesel jako je předení vlny na kolovratu nebo ruční výroba másla, uvidíte polní stroje za koně atd. Prohlídky muzea jsou s průvodcem a výkladem k jednotlivým exponátům. Muzeum se nachází na statku areálu koňského útulku S. O. S. Život pro koně. Na koních jsou možné vyjížďky do krásné přírody CHKO Sedmihoří, v létě můžete vyzkoušet plavení koní. Lze také přenocovat a vyzkoušet si na víkend či o dovolené život na statku.
Na úpatí Racovského vrchu (619 m n. m.) se nachází jediné maloplošné chráněné území v přírodním parku Sedmihoří – přírodní památka Racovské rybníčky. V lokalitě jsou luční rašelinné a bažinaté biotopy s ohroženými druhy včetně vzácné masožravé rostliny rosnatky okrouhlolisté. Na jeho východním svahu se nachází tři mohutné mrazové sruby.
Kostel se připomíná poprvé v roce 1384 a je patrně dílem stavební huti, která stavěla biskupský hrad v Horšovském Týně. Dnešní podoba kostela je z 15. století, po polovině 18. století byl kostel upraven a zbarokizován. Ke kostelu byla dodatečně přistavěna horní polovina věže. Na věži visí dva zvony. Kostel byl opraven roku 1992.
Mladé Korytany (Jungrindl) se nacházely 4 km jižně od Korytan na úpatí svahu, uprostřed lesa. Lokalita yla osídlena asi koncem 18. století. Stálo zde 12 domů, které byly po roce 1948 zbořeny. Hegerhaus (myslivna) patřil pod obec Šibanov (Schiefernau), 2 domy náleželi k Pivoni (Stockau) a 9 domů spadalo pod Korytany (Rindl). Obyvatelé se zabývali zemědělstvím, lesnictvím, pletením košíků, nástrojářstvím a výrobou krajek. Koše a hrábě zde byly masově vyráběny a prodávány na týdenních trzích v Poběžovicích. Odlehlé místo bylo také oblíbeným cílem pro turisty v létě. V zimě však hluboký sníh izoloval vesnici od širokého okolí. Díky vysoké nadmořské výšce bylo za optimálních klimatických podmínek vidět z Mladých Korytan na celé hrabství v Horšovském Týně, na většinu Tachova, na podstatnou část Domažlic a výjimečně i na velmi vzdálené panorama Plzně. Mnoho místních rodin emigrovalo za lepším životem do New Ulm v USA v druhé polovině 19. století. Zástavba zanikla bez viditelných stop a až na malou loučku u silnice je dnes místo osady zalesněno. Období zániku: 1950-1960 Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje: www.sudety.cpkp-zc.cz www.zanikleobce.cz
Zaniklá osada, která stávala asi 1 km severně od Závisti při silnici směr Rybník. Stála v místech, kde silnice překračuje potok - hlavní zdrojnici Radbuzy. Roku 1696 zde byl založen mlýn, později zde vznikla malá osada, která před válkou měla pouze 7 usedlostí. Po válce byla opuštěná stavení demolována, dnes je zde vzrostlý les.Období zániku: 1950-1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Kaplička Nejsvětější Trojice v Mlýnci. U kapličky bylo pohřbeno pět vojáků Suvorovovy armády (1799).
Mlýneček je přírodní památka nedaleko Mrákova. Důvodem ochrany je syenitový skalní výchoz.
Kaple Nejsvětější Trojice stojící na návsi byla postavena pivoňským klášterem roku 1728 (plátno na zhotovení oltářního obrazu věnovali místní tkalci). Kaple byla opravena v roce 1991. Kaple Nejsvětější Trojice je ve vlastnictví církve .
Potok Pivoňka pramení severně od vrchu Starý Herštejn v nadmořské výšce 769 m n. m. Pramen je označen kamenným korytem, dřevěnou cedulí s nápisem Pivoňka. Pramen není snadné najít, nevede k němu žádná cesta a a jít proti proudu potoka Pivoňka také nemusí znamenat jeho nalezení, protože celá oblast je podmáčená a je možné zde nalézt další náznaky pramenů. Pramen naleznete, pokud se vydáte na západ od silnice nad Vranovem po zpevněné lesní cestě, poté zabočíte doleva na jihozápad a poté doprava na západ na nezpevněnou cestu, u které již leží pramen.
Kaplička s obrázkem Panny Marie Klatovské pochází ze začátku 19. stol., opravena byla v r. 1990.
