Chodsko.net
Současný kostel sv. Jan Křtitele byl vystavěn v r. 1822 na místě starší svatyně. Koncem 90. let 20. století došlo k jeho opravě.
Kostel je připomínaný již v r. 1384 s dodatečnou věží rovněž z 2. poloviny 14. století. Přestavěn byl v 16. století a znovu v 18. století (věž byla zvýšená v roce 1725), k dalším úpravám došlo v 19. a 20. století.
Bývalá synagoga v Meclově stojí jako čp. 51 v centru obce nedaleko obecního úřadu.
Stavba má zřejmě jádro z konce 13. století, o čemž svědčí románské okénko ve věži. Kostel je stavbou z poloviny 14. století. Celý kostel je opatřen nástěnnými novogotickými malbami s obrazy s biblickými náměty. Na kostele byla v roce 1996 opravena krytina a snad i krov. Jiné práce nebyly provedeny, stavba je bez žlabů a vymlácenými okny, zavlhčena a dál chátrá.
Pochází z 13. století. Již roku 1235 se zde připomíná vladyka Kunrád. Mladší tvrz, zřejmě v blízkosti gotického kostela, zcela zanikla.
Kostel sv. Mikuláše pochází již ze 14. století. Přestavěn byl na konci 17. století. V r. 1817 při požáru města byl kostel značně poškozen. V r. 1818 však již byl opraven. Loď kostela s polygonálním závěrem je obdélně klenutá a v jihozápadním nároží stavby opatřena věží. K presbyteriu je přistavěna kaple sklenutá eliptickou klenbou. U schodiště směřujícího ke kostelu stojí sochy sv. Floriána a sv. Notburgy z roku 1765. Byly zhotoveny nákladem rodu Morzínů pro výzdobu Merklínského zámeckého areálu, odkud byly v pozdějších letech přeneseny před kostel.
Zámek byl přestavěn kolem roku 1670 ze starší tvrze, která přestavbou zanikla. Jedná se o čtyřkřídlou patrovou budovu s uzavřeným nádvořím, obklopenou parkem. V 18. století byly zazděny arkády a mezi lety 1824-25 byl zámek znovu přestavěn a také pravděpodobně zbořena původní věž. Prostor před zámkem je vyrovnán vysokou tarasní zdí, pro kterou není ze silnice zámek skoro vidět. Zajímavé jsou i sluneční hodiny na jižním křídle zámku. Zámek je sídlem OÚ Merklín.
Památník stojící u kapličky v obci Mezholezy s textem: "Památce selských mučedníků Jana Bílého a Jana Šváry 1666 - 1935". Ke vzpouře došlo kvůli útisku a neúměrným robotám, přičemž mezholezští poddaní opouštěli své usedlosti a utíkali na jiná panství. Tímto způsobem z Mezholez odešel roku 1659 Diviš Nepivo, v roce 1660 opustili své majetky Martin Bečvář, Matěj Hlídalík, Jiřík Junker, Jiřík Krondl a Matěj Mácha. V roce 1661 to byl Jan Vacek a Šimon Švara (Švára), bývalý rychtář, který se však musel do Mezholez v roce 1665 vrátit. Jednalo se tedy téměř o polovinu hospodářů, což jistě muselo mít své důvody. Jednoho březnového dne roku 1665 se míra utrpení sedláků naplnila a nenáviděné vrchnosti zapálili panský dvůr. Rozsah škod však není znám. Požár se z panského dvora údajně rozšířil i na opuštěná stavení Bílého, Švary a Hlídalíka. Rozlícený Vidršpergár nechal žháře, kteří utekli do lesů pod Korábem, pochytat. Zadrženi byli 4 poddaní - Jan Hlídalík, kterému bylo tehdy 42 let, dále bývalý rychtář Šimon Švara, stáří 44 let, jeho bratr Jan Švara, stáří 48 let, a Jan Bílý či Bílek, stáří 65 let. Zatímco Jan Hlídalík a Šimon Švara byli ze žhářství pouze podezřelí, podařilo se Jana Bílého a Jana Švaru ze zapálení panského dvora usvědčit a vymoci si jejich přiznání. Gutštejn společně s druhým krajským hejtmanem Adamem Protivou Běšínem z Běšin skutečně Klatovským nařídili, aby paliče uvěznili. Šimon Švara byl po 27denním vězení propuštěn na svobodu, neboť mu nemohli nic dokázat. Po 166 dnech ve vězení byl propuštěn i Jan Hlídalík, musel však dne 2. srpna 1665 podepsat vrchnosti revers, že se jí nebude mstít, a pokud by se snad podle reversu nezachoval, hrdla svého se dobrovolně odsuzuje. Zbývající 2 sedláci však přišli o to nejcennější. Dne 12. ledna 1666 byli Jan Bílý a Jan Švara na doporučení pražského apelačního soudu převezeni do Prahy a tam uvězněni. Zde byli ještě v Hlídalíkově přítomnosti vyslýcháni a mučeni. Poté byli uznáni za zemské škůdce a paliče a jako takoví sťati a spáleni. Rody Švarů a Bílých žily ve vsi i po této tragické události. Např. v roce 1687 se zde narodila Alžběta, dcera Linharta Švary a Evy. Roku 1674 se tu narodil Jiří, syn Martina Bílého a manželky Anny. Mezholezští mučedníci nezískali nikdy popularity revoltujících a následně vězněných Chodů, jejichž vsi ležely hned za zalesněnými pásmy Kdyňské vrchoviny. Zasloužené vzpomínky se jim dostalo v práci Karla Poláka, který se do značné míry zasadil i o vybudování mezholezského pomníčku. Slavnostního odhalení tohoto pomníku mezholezských mučedníků proběhlo v neděli dne 9. června 1935.
Návesní kaple v obci Mezholezy má velmi bizarní původ - v 50. letech získali Mezholezští dotaci na nový kravín a k překvapení soudruhů na okrese v Domažlicích nechal předseda národního výboru František Vít za část příspěvku na kravín postavit pod panským dvorem kapličku, na níž ještě řada obyvatel z Mezholez přispěla. Výstavbu kaple obhajoval slovy „že Svatá Hora nepadne a lidi si kapličku přáli”. Oltář byl dovezen ze zrušené kaple běhařovského zámku. V roce 1953 byla kaple slavnostně vysvěcena, a tak v neblaze proslulých 50. letech 20. století, kdy se venkovské kaple a křížky na mnoha místech v Čechách likvidovaly, získaly Mezholezy kapli novou! Kaplička je zasvěcena Blahoslavené Panně Marii a Svatým andělům strážným. Mešní licenci získala kaple 8. března 1957. Stavba je vybudována na obdélném půdoryse o rozměrech 4x5 m. Plochostropý interiér obsahuje pseudogotický oltářík s obrazem Panny Marie. V plechové věžičce je zasazen zvon dovezený sem údajně z některé zrušené kaple v pohraničí. Ve skutečnosti se však jedná o zvonek, na němž je plaketa světce a nápisy: „Z.U.K. ČESKÁ U BRNA/ JUBILEJNÍ ROK 1948/ JOSEF”.
