Chodsko.net
Dvoupatrový čtykřídlý objekt s malým nádvořím dodnes ve své hmotě obsahuje původní zdivo paláce gotické tvrze z 15. století. Jeho současná podoba je až výsledkem renesanční přestavby, z níž se už ale bohužel nedochovaly dvě polygonální věže či bašty, které původně zpevňovaly jižní a severní nároží. Stejně tak zanikl i starý vyzděný příkop, doložený ještě na konci 18. století. Objekt je nepřístupný, trvale obydlený. Pokud si chcete tvrz prohlédnout, je dobré se předem domluvit telefonicky či e-mailem.
Původně obec Kout na Šumavě vznikla jako samostatný dvůr, který patřil pánům Rýzmberka. V roce 1589 koupil koutský statek Jiří hrabě z Guttensteina, který postavil tvrz. Budova tvrze je v současné době využívána jako centrum občanské vybavenosti. Nachází se zde zde trafika, prodejna potravin, kadeřnictví, kino, restaurace, ordinace lékaře, místní knihovna a kanceláře obecního úřadu.
V obci Křenice (dříve Kšenice) stávala tvrz snad již ve 13. století. Do dnes zachovaná tvrz je pravděpodobně novější z poloviny 16. stol. Najdete ji v areálu dnešního zemědělského podniku při západním okraji obce. Dnešní tvrz si zachovala pouze obvodové zdivo na ploše přibližně 30 x 15 m. Vnitřní prostory byly zcela vybourány v 18. stol. při přestavbě na sýpku. Dnes uvnitř najdeme tři dřevěná patra typická právě pro sýpku. Na jižní stěně se dochovaly zbytky sgrafitové výzdoby.
Tvrz pochází z let 1362 - 1367, kdy tady sídlil vladyka Půta ze Lštění. Za Černínů byla tvrz v 16. století renesančně přestavěna. V 17. století byla tvrz poničena a v roce 1769 byla upravena na sýpku. Písemní zprávy o ní pochází ale teprve z roku 1513, kdy se uvádí Jan Bohuchval z Hrádku, který držel vedle hrádeckého zboží s připojenou Horní Kamenicí i statek Lštění, na jehož tvrzi bydlel, protože Hrádek Lacembok byl již dávno opuštěný. V roce 1521 získala tvrz, dvůr a vsi Lštění a Močerady, pusté vsi Mimov a Vítkovice a díl vsi Hradiště Janova sestra Eliška z Hrádku, která se před r. 1528 provdala za Diviše Černína z Chudenic. Za Černínů došlo pravděpodobně k renesanční přestavbě lštěnské tvrze. Základem stavby je výrazná věžovitá čtyřhranná třípatrová budova, v jejíž spodní části byly střílny a komory, v horní obytné místnosti. Je vysoká téměř 20 metrů a síla zdiva je až 150 cm. V 16. století k věži bylo přistavěno obytné stavení z kamene a ze dřeva, ve kterém byla komora, veliká světnice, pokojíček, klenutý výstupek, kuchyně se špižírnou a jiné příslušenství. Od Černínů koupil Lštění s příslušenstvím někdy po roce 1593 Václav mladší Koc z Dobrše. Ten roku 1603 prodává za 15 600 kop grošů míšeňských celý statek městu Domažlicím. Po Bílé hoře byl sice statek Domažlicím zkonfiskován, ale protože se nenašel kupec, získali jej zpět. Město Domažlice však statek z finančních důvodů zastavovaly a nakonec ho v roce 1665 prodaly hraběti Kunatovi Jaroslavovi z Bubna a Litic a ten jej připojil ke svému statku Srbice. Ten z ní pak udělal sýpku. Obytné stavení však bylo v roce 1711 opuštěné a v rozvalinách. Příkop kolem tvrze byl později zcela zasypán. Od hrabat z Bubna získali statek na počátku 18. století Markéta z Valdštejna a její bratr František Josef Černín z Chudenic. Tak se Lštění stalo načas součástí chudenického panství. Roku 1719 koupil lštěnský statek ve veřejné dražbě Jan Maxmilián Kyšperský z Vřesovic a připojil jej ke svému statku Přívozci. V roce 1895 koupil od Dohalských osamostatněný lštěnský velkostatek plzeňský advokát dr. Josef Starcks manželkou, který ve vsi postavil jednoposchoďový zámek s balkónem, sloužící později jako škola. Lštěnská tvrz je jednou z mála renesančních tvrzí, které se zachovaly do dnešních dnů. Obsahuje 4 podlaží a sklep. Výrazně se dochoval interiér obytného podlaží. Unikátní je zejména původní interiér s okny s kamennými sedátky ve 4. patře. Dnes je někdejší tvrz, sloužící až do 20. století jako sýpka, soukromým majetkem.
Pochází z 13. století. Již roku 1235 se zde připomíná vladyka Kunrád. Mladší tvrz, zřejmě v blízkosti gotického kostela, zcela zanikla.
Tvrz patrně postavil poč. 15. stol. vladyka Bušek Bohuchval z Hrádku na ostrohu mezi dvěma roklemi nad rybníkem a měla půdorys v podobě písmena L. Byla to původně vodní tvrz, obklopená velkými rybníky, které se rozprostíraly v lukách, kde se dosud říká Na rybníkách; na severní a severovýchodní straně chránil tvrz vodní příkop, přes nějž vedl padací most. Její dodnes zachované mohutné zdi i sklep pocházejí zřejmě již ze 16. století.V 15. stol. tvrz renesančně přestavěli Šlovičtí ze Šlovic. V 17. stol. ji Jaroslav Hora z Ocelovic upravil na barokní zámeček, jehož dřevěné stropy a úprava místností jsou dosud zachovalé v západním křídle. Roku 1765 byla koupena Trauttmannsdorfy a připojena k Horšovskému Týnu. Tím ztrácí starý zámek odpovídající využití, kterého se dočkal teprve po dlouhých 240 letech. Na bývalé majitele upomíná nástěnná malba se znakem Horů z Ocelovic. Částečně je dochováno také 8 malovaných postav císařských granátníků, za nimiž vystupují stany tureckého tábora. Tyto malby připomínají vojenskou službu Jana Fridricha Širntingára. V 18. stol. byla tvrz o patro snížena. K budově je krátkým krckem připojeno užší východní křidlo. V letech 1998-2004 proběhla rekonstrukce tvrze a nyní zde najdeme obecní úřad, mateřskou školku, obecní knihovnu, společenské prostory a muzeum.
Již roku 1235 je zmiňován Hartman z Tasnovic. Jeho potomci, tasnovičtí vladykové, zde sídlili po celé 14. a 15. století. V 17. století, za Helversenů, byla tvrz přestavěna na zámeček s parkem. Stál ještě v 18. století, ale v 19. století uváděn již jako zřícenina. Ve středu tvrziště jsou zachovány zbytky věžovité stavby se sklepy. Najdeme zde stopy ohradní zdi, za níž obíhal tvrziště dvojitý pás vodních příkopů.
Nejstarší historické zmínky o Únějovicích se objevují v roce 1379. Tehdy je držel královský lovčí Ctibor Tlam, který vlastnil také nedaleký hrad Pušperk. Jeho syn Jan již Pušperk nedržel, můžeme proto předpokládat, že si v Únějovicích nechal vystavět tvrz nebo dvorec, který se stal centrem malého statku. Ten zprvu obsahoval jen ves a dvůr Únějovice. Ve 2. polovině 15. století držel Únějovice rytířský rod Únějovských z Krásného Dvora. Před polovinou 16. století získalo únějovický stateček město Domažlice, kterému byl ale za protihabsburskou revoltu zkonfiskován. Novým majitelem Únějovic i sousedního panství, spravovaného původně z tehdy již opuštěného hradu Nového Herštejna, se v roce 1549 stává karlštejnský purkrabí Šebestián Markvart z Hrádku. Jelikož byl Nový Herštejn neobyvatelný, stávají se Únějovice nakrátko centrem bývalého herštejnského panství, k němuž patřily majetky v devíti vesnicích. S tímto krátkým obdobím vzestupu můžeme spojit i radikální přestavbu únějovického dvora a tvrze, který za Markvartů získal podobu výstavné renesanční rezidence. Dvůr byl vybudován na rozsáhlém obdélném půdoryse, fasády obytných i hospodářských budov byly zdobeny sgrafity (poslední zbytky psaníčkových sgrafit jsou zachovány na vnější fasádě stodoly v jihovýchodním nároží dvora). Tvrz – renesanční sídlo – bylo situováno při vstupu v severozápadním nároží dvora. Nad trojprostorovým přízemím sklenutým křížovými klenbami s hřebínky (které jsou dosud zachovány) obsahovala budova další dvě patra. Rozkvět únějovického statku však netrval dlouho. Již v roce 1593 je jako jeho majitel uváděn Humprecht Černín z Chudenic, po něm následovali Kocové z Dobrše a Žákavcové ze Žákavy. Za těchto majitelů byly Únějovice drženy k jiným statkům a únějovické sídlo ztratilo charakter šlechtické rezidence. Bylo využíváno vrchnostenskými úředníky a později přestavěno na sýpku. K této přestavbě došlo nejpozději po roce 1720, kdy se Únějovice s Chocomyšlí stávají natrvalo součástí panství Chudenice. Bývalé renesanční sídlo slouží stále jako prostorná a i dnes bezpečná sýpka. V roce 2008 získal objekt nové fasády. Při rekonstrukci byly zakresleny původní fasády s velkými okny, které opět zmizely pod omítkami. Poměrně dobře zachován je i celý areál dvora. Součástí dvora byl i mlýn umístěný pod hrází velkého rybníka.
Úsilovská tvrz vznikla pravděpodobně ve 14. stol i když je doložena až ve století 15. Ve 14. stol. patřil Úsilov ke Švihovskému panství. Na přelomu 14. a 15. stol. byl majitelem Úsilova Vilímek z Úsilova. Od poloviny 15. stol. až do poloviny 16. stol. vlastnili Úsilov Příchovští. Pravděpodobně právě Příchovští v 16. století přistavěli k původní tvrzi jednopatrovou budovu. V pozdější kupní smlouvě z roku 1624 se v Usilově uvádí stará a nová tvrz, přičemž novou tvrzí se myslí právě přístavba ze 16. stol. V 17. stol. přestala tvrz sloužit panským účelům. Nová přístavba, která měla dvě místnosti s klenutými stropy sloužila ještě potřebám správce a čeledi. Starší část tvrze sloužila jako chlévy a byla v první polovině 18. stol. zbořena. Použitelná část staré tvrze byla snížena na první poschodí a v 18. stol. upravena na sýpku. Z původní tvrze se dochovalo stavení sýpky kryté valbovou střechou a jednopatrová přístavba ze 16. stol., na čelní stěně osazená kamennými znaky Draslaviců a Svojšínských. Tvrz byla původně obehnána vodním příkopem, ten se však nedochoval.
Ves Zíchov přešla po r. 1300 (první zmínka z r. 1273) z církevních rukou do šlechtických. V 15. stol. zde byla při dvoře vybudována tvrz. Koncem téhož století drželi sídlo páni z Roupova, za nichž byl dvůr i s tvrzí mohutně opevněn. Roku 1589 získali majetek Žákavci ze Žákavy, kteří záhy přestali panské sídlo užívat, protože si v nedalekých Srbicích postavili zámeček. Dvůr Zíchov byl však nadále využíván až do dnešních časů. Kromě chátrajících budov dvora různého stáří se zde zachovaly zbytky středověkého opevnění s nově opravenou nárožní baštou.
