Chodsko.net
Uprostřed obce Lštění stojí kostel sv. Jana Křtitele připomínaný již v roce 1362. V 18. a 19. století následovaly opravy, které značně změnily jeho původní vzhled. V roce 1998 byla provedena oprava střechy a fasády. Ve věži kostela je zvon odlitý v r. 1570 Brikcím z Cymperku.
Tvrz pochází z let 1362 - 1367, kdy tady sídlil vladyka Půta ze Lštění. Za Černínů byla tvrz v 16. století renesančně přestavěna. V 17. století byla tvrz poničena a v roce 1769 byla upravena na sýpku. Písemní zprávy o ní pochází ale teprve z roku 1513, kdy se uvádí Jan Bohuchval z Hrádku, který držel vedle hrádeckého zboží s připojenou Horní Kamenicí i statek Lštění, na jehož tvrzi bydlel, protože Hrádek Lacembok byl již dávno opuštěný. V roce 1521 získala tvrz, dvůr a vsi Lštění a Močerady, pusté vsi Mimov a Vítkovice a díl vsi Hradiště Janova sestra Eliška z Hrádku, která se před r. 1528 provdala za Diviše Černína z Chudenic. Za Černínů došlo pravděpodobně k renesanční přestavbě lštěnské tvrze. Základem stavby je výrazná věžovitá čtyřhranná třípatrová budova, v jejíž spodní části byly střílny a komory, v horní obytné místnosti. Je vysoká téměř 20 metrů a síla zdiva je až 150 cm. V 16. století k věži bylo přistavěno obytné stavení z kamene a ze dřeva, ve kterém byla komora, veliká světnice, pokojíček, klenutý výstupek, kuchyně se špižírnou a jiné příslušenství. Od Černínů koupil Lštění s příslušenstvím někdy po roce 1593 Václav mladší Koc z Dobrše. Ten roku 1603 prodává za 15 600 kop grošů míšeňských celý statek městu Domažlicím. Po Bílé hoře byl sice statek Domažlicím zkonfiskován, ale protože se nenašel kupec, získali jej zpět. Město Domažlice však statek z finančních důvodů zastavovaly a nakonec ho v roce 1665 prodaly hraběti Kunatovi Jaroslavovi z Bubna a Litic a ten jej připojil ke svému statku Srbice. Ten z ní pak udělal sýpku. Obytné stavení však bylo v roce 1711 opuštěné a v rozvalinách. Příkop kolem tvrze byl později zcela zasypán. Od hrabat z Bubna získali statek na počátku 18. století Markéta z Valdštejna a její bratr František Josef Černín z Chudenic. Tak se Lštění stalo načas součástí chudenického panství. Roku 1719 koupil lštěnský statek ve veřejné dražbě Jan Maxmilián Kyšperský z Vřesovic a připojil jej ke svému statku Přívozci. V roce 1895 koupil od Dohalských osamostatněný lštěnský velkostatek plzeňský advokát dr. Josef Starcks manželkou, který ve vsi postavil jednoposchoďový zámek s balkónem, sloužící později jako škola. Lštěnská tvrz je jednou z mála renesančních tvrzí, které se zachovaly do dnešních dnů. Obsahuje 4 podlaží a sklep. Výrazně se dochoval interiér obytného podlaží. Unikátní je zejména původní interiér s okny s kamennými sedátky ve 4. patře. Dnes je někdejší tvrz, sloužící až do 20. století jako sýpka, soukromým majetkem.
Jednoposchoďový zámek s balkónem nechal postavit v 90. letech 19. století plzeňský advokát dr. Josef Starck (†1914). Dnes slouží jako škola.
Dub v Lučici je památný strom ve vsi Lučice nedaleko Chudenic. Zdravý dub letní roste v horní části návsi. Obvod jeho kmene podle měření z roku 2004 činí 463 cm a výška 22 m. Chráněn je od roku 2000 pro svůj vzrůst.
Ve vesničce Lučice můžete vidět jednu z nejstarších chalup v Čechách. Toto roubené stavení čp.2 nazývané „U Žižků“ bylo postaveno někdy v 2. pol. 16. století. V místnosti je dobová pec, záklopový strop. Objekt je používán jako rekreační chalupa.
Zaniklá vesnice Grafenried (název Lučina vznikl teprve po roce 1945) stávala na mírném návrší nedaleko německé hranice západně od Nemanic. Patří k nejstarším sídlům v oblasti, je zmiňována již r. 1282. K Čechám však připadla až úpravou hranice r. 1764. Tím vlastně došlo k rozdělení vesnice mezi dvě země, neboť níže ležící část Untengrafenried zůstala na bavorské straně, kde stojí dodnes. Obec povznesl Jiří a Wolf Eytel Pelkhoferovi, kteří navázali na práci zdejších skláren, které se týkali i okolních zaniklých osad jako Lískovec - Haselberg, Pila - Seeg a Úpor - Anger. Živobytím pak bylo hlavně tkalcovství a chov dobytka, protože byl nedostatek lesů a dřeva pro sklárny. Žilo zde necelých 300 obyvatel, šlo však o poměrně významnou obec s hraničním přechodem, kostelem, farou, školou, zámkem a řadou řemesel.V roce 1931 měla ves 38 usedlostí a 289 obyvatel. Pracoval zde řezník, kovář, kolář, truhlář. Prodej zajišťovaly čtyři koloniály, byl zde pivovar, tři hostince, cihelna, škola. Po roce 1945 byla vesnice částečně dosídlena, ale počátkem 50. let se odsud museli obyvatelé odstěhovat kvůli zřízení hraničního pásma. Zástavba byla poté zdemolována a domy byly prodány jako zdivo. V prostoru vsi dnes hustě zarostlém vegetací přežívá několik zřícenin - jde vesměs o objekty, které unikly demolicím, neboť je využívala Pohraniční stráž. Zachovány zústaly především výrazné zříceniny bývalé školy vpravo od cesty směrem k hranici a část dvora na protější straně cesty. Uprostřed zaniklé návsi je skupina lip a pod nimi obnovený křížek. Na východní straně návsi stával kostel sv. Jiří - dochoval se až do konce 70. let 20. stol. Pak byl zbořen i přesto, že měl statut památky. Zarostlé sutiny kostela zmizely, návštěvník si může prohlédnout vyčištěné, částečně odkryté pozůstatky zdí a presbytář s nově vyzděnou oltářní menzou. Ve výklenku nad bývalým oltářem je umístěna kopie obrazu grafenriedské madony, jehož originál se nachází v muzeu ve Waldmünchenu. Z bývalého hřbitova je zachována větší část ohradní zdi s brankou, po roce 1990 byly některé hroby obnoveny a jsou udržovány. Zámek stával v sv. části vsi - do r. 1945 sloužil jako škola.Období zániku: 1950-1960Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Lípa stojí na vyvýšeném místě nad Luženicemi. Jde o velmi vitální exemplář lípy srdčité tvořící dominantu nad obcí. Obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí je 336 cm, výška stromu je 18,5 m a výška koruny 18 m. Již 5.července 1934 na tomto místě poprvé hořel oheň na oslavu výročí upálení mistra Jana Husa, při němž řečnil místní učitel a děti z místní školy předvedli kulturní vystoupení. Sem chodili zdejší občané netrpělivě vyhlížet příchod osvoboditelů, jednotek americké armády, v květnu 1945. Když roku 1954 natáčel režisér Martin Frič film „Psohlavci“, měla se právě zde odehrávat scéna, kde Kozina ( herec Vladimír Ráž) brání starou lípu před Lomikarovými (herec Miloš Nedbal) dráby. Z tohoto důvodu měla být právě tato lípa poražena. Místní občané včele se starostou však proti tomuto záměru podali ostrý protest a tím ji zachránili. 6. června roku 1980 byla prohlášena tehdy Okresním národním výborem za chráněnou a v terénu označena úřední tabulí. V roce 2004 bylo místo osazeno lavičkami a stalo se vyhledávanou vyhlídkou s pohledem na panorama Českého lesa . Pouze jedna věc nám není úplně jasná. Proč se právě této lokalitě říká „ U dubu“.
Roubenka v obci Luženice jako ukázka původní lidové architektury zdejšího kraje.
Pamětní deska na kostele sv. Antonína v Luženičkách s textem: „1883 - 1935 památce zakladatele této kaple Dp. katechety Matěje Blackýho bisk. notáře, vděční ctitelé a osadníci Luženiček."
Kostel sv. Antonína Paduánského v Luženičkách nechal postavit vlastním nákladem zdejší rodák Matěj Blacký v roce 1935.
Poměrně rozsáhlý bývalý vojenský areál, ve kterém sídlila v době totality Pohraniční stráž, je od pádu železné opony opuštěný. Pro chátrající budovy se od doby sametové revoluce nepodařilo najít jiné využití a vzhledem ke stupni devastace budov již nejspíše nezbývá nic jiného, než provést demolici. Obtížná dopravní obslužnost místa souvisí s chráněnými vodními zdroji v okolí Čerchova, které zásobují pitnou vodou nedaleký Waldmünchen. Oblast se stále více stává vyhledávaným cílem cyklistů na horských kolech. Poměrně náročný terén turistům nabízí jedinečné pohledy do krajiny Bavorského (Hornofalckého) lesa, Šumavy a Českého lesa. Areál se nachází na zpevněné cestě spojující cyklotrasu č. 36 s vrcholem Čerchova.
Na návsi stojí kaple z r. 1886 zasvěcená Panně Marii Růžencové. Kaple je ve vlastnictví obce.
Zaniklá osada stávala ssv. od Rybníka ve svahu nad pravým břehem Radbuzy. Vznikla patrně na přelomu 16.-17. století - jmého Horšín se objevuje již r. 1579, ale rozlišení na Malý a Velký teprve r. 1644. Osada ležela severně od silnice Mutěnín-Rybník při dnes zarostlé a nepoužívané cestě. V r. 1789 zde stálo 8 domů s 63 obyvateli, v r. 1930 rovnež 8 usedlostí s 37 Němci, v r. 1945 zde stálo rovněž 8 domů a ještě v r. 1956 byla víska obydlena, stejně jako nedaleký Velký Horšín a další osady. V 70. letech 20. st. se počaly polozřícené usedlosti bourat. Zřejmě zde nedošlo k demolicím - i dnes jsou zde viditelné výrazné zříceniny, rozeznatelné jsou i někdejší zahrady.Období zániku: 1950-1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Osmiboká kaple Panny Marie na návsi byla vybudovaná na uměle navršeném pahorku v první polovině 19. století.
