Chodsko.net
V roce 1874 zakoupil statkář Adolf Bollman z Halberstadtu pozemky (pův. název Vítkovice po zaniklé vsi, zkomolením názvu vznikly Květkovice) a založil na nich velkostatek Květkovice. Adolfův syn Robert Bollman zde vybudoval přepychovou vilu - zámeček, který byl jeho synovi Adolfovi v roce 1945 vyvlastněn. Rozsáhlé hospodářské objekty bohužel chátrají.
Expozice se nachází ve vestibulu kvíčovické mateřské školy. Pestrý informační panel pobaví děti jednoduchými mechanickými interaktivními prvky – čertíkem Bertíkem vyskakujícím z krabičky nebo papouškem Lorinkou předpovídajícím dětem, co je ten den může potkat. Dospělí si na panelu mohou přečíst životopis Štěpánky Haničincové a umístěna je zde i obrazovka promítající dokument o herečce nebo znělky TV pořadů. Další místnost představuje obývací pokojík, kde děti mohou sledovat pohádky a dětské pořady z 60. a 70. let. Expozice je otevřena denně od 9 do 18 hodin.
Na návsi stojí šestiboká kaple sv. Petra a Pavla s šestibokou zvonicí s bání z první poloviny 19. století prohlášená za kulturní památku.
Upravená veřejně přístupná studna ve výborném stavu. Voda je i podle informací osadníků pitelná, chuťově výborná.
Letní osvěžení a plavání nabízí koupaliště, které se nachází v Libkově na Kdyňsku. Koupaliště a pěkně upravené okolí je volně přístupné, a to bez nutnosti platit vstupné.
Pomník připomínající upálení mistra Jana Husa stojící v Libkově na návsi pochází z roku 1918.
Kdysi zcela holý vrch s kostelem sv. Anny na Tanaberku je dnes obklopený řadou památných lip a s nově vysázenou alejí v roce 2009.
Dingirglův mlýn stál na okraji obce Lísková. Posledním majitelem byl Karl Hartl, který zde bydlel se svou dcerou. Mlýn byl bohužel stejně jako ostatní budovy v obci po 2. světové válce zničen. Není jasné, zda byl rozebrán obyvateli okolních vesnic nebo zbořen těžkou technikou v roce 1956. V prostoru mlýna do roku 1989 vedla železná opona. V roce 2009 byly v prostoru mlýnu nalezeny pozůstatky zdiva budovy a okenních otvorů, stěna hráze rybníka a speciální součást technického vybavení - loupačka a předlohová hřídel palečného převodu, které byly v roce 2012 ukradeny.
Pomník v prostoru polozaniklé obce Lísková s nápisem "V osudovém roce 1938 dne 28.9. padl při obraně vlasti Josef Röhrich, dozorce finanční stráže a příslušník SOS z oddělení finanční stráže Haselbach".
Lísková dostala své jméno podle Lískoveckého potoka (Haselbach), který vesnicí protéká. Osada byla založena v polovině 16. století na staré obchodní stezce do Arnsteinu. Do druhé poloviny 18. století patřila Lísková k Bavorsku, pak připadla k českým zemím. V letech 1822 byla vybudována nová císařská silnice, která vedla středem roztroušené vesnice. V té době byl u hranice postaven hraniční přechod s novou celnicí. V Lískové byla postavena řada provozů, které se specializovaly na výrobu zrcadel. V roce 1930 ve vsi stálo 56 domů a žilo 449 obyvatel. Ve vesnici byla postavena česká a německá škola, pošta, poštovní spořitelna, celnice, hospoda Buchaeur a restaurace „K Horšovskému Týnu“, otevřena kavárna u Pschererů, dvě řeznictví, tři obchody s potravinami, prodejna tabáku, obchod s obuví (Baťa) a pekařství. Pracovali zde zemědělci, tesař, kolář, kovář, kloboučník, holič, obuvník, krejčí, malíř, zahradník a porodní bába. Z průmyslových budov na území obce můžeme jmenovat mlýn, cihelnu a provozovny na výrobu zrcadel. Na počátku druhé světové války byla hranice Čech posunuta až k Havlovicím u Domažlic a Lísková tak byla znovu začleněna do německého území. V roce 1945 v Lískové stálo 76 domů. Na konci války byly hranice vráceny na předválečnou linii a tak zůstaly až dodnes. V roce 1946 museli Lískovou opustit téměř všichni její obyvatelé i ti, jejichž rodiny zde žily po generace. Na Lískové zůstaly pouze dvě česko-německé rodiny. Obec byla částečně dosídlena novými obyvateli. Z celkových 76 domů se po válce na nějakou dobu podařilo dosídlit 20 domů. Bohužel ostatní objekty na Lískové sloužily spíše jako zásobárna stavebního materiálu pro obyvatele z okolních vesnic. Tím docházelo k postupné likvidaci budov ještě před samotnou demolicí v roce 1956. Před postavením železné opony lidé využívali Lískovou jako místo, kde bylo snadné ilegálně překročit státní hranici. Někdy se oficiálně nastěhovali do domů, které stály u hranice, a pak tajně v noci utekli do Německa. Asi v roce 1951 museli poslední původní obyvatelé Lískové opustit obec. V roce 1956 došlo k demolici většiny budov na Lískové. Prostor bývalé obce se stal na několik desetiletí pro všechny lidi kromě pohraniční stráže nedostupný. Až v roce 1990 byly hranice znovu otevřeny. Pohled na zničené místo byl pro většinu obyvatel smutným obrazem pohnuté historie této obce na česko-německých hranicích, kde spolu lidé obou národností žili před válkou bezkonfliktním životem. Po revoluci zde byla vybudována benzínová pumpa, restaurace, tržiště a obchody. Od vstupu České republiky do Shengenského prostoru hranice přestala viditelně existovat. Každý má dnes možnost vstoupit do prostoru Lískové a uctít památku této obce.Web: www.liskovahaselbach.czZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Hraniční přechod pro pěší, cyklo, motocykly, osobní auta, autobusy, nákladní auta.
Haselberg (český název Lískovec vznikl až po roce 1945) ležel při cestě mezi Starým Kramolínem a Újezdem Sv. Kříže. Byl založen počátkem 17. století na území újezdského panství a osadou Újezd sv. Kříže byl také administrativně spravován. V roce 1930 tu stálo 13 usedlostí.Po vyhnání německých obyvatel po válce sem již natrvalo žádní noví obyvatelé nepřišli a malá odlehlá osada tak zanikla. Neproběhly zde však demolice, takže i když se usedlosti časem rozpadly, zbývají dodnes z většiny z nich výrazné zříceniny. Místo vsi je dnes hustě zarostlé a zejména v období vegetace hůře přístupné, neboť sem nevedou žádné používané cesty. Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
