Chodsko.net
Novodobá hřbitovní kaple stojí v severní části nového hřbitova v Klenčí pod Čerchovem a slouží jako obřadní síň. Na hřbitově jsou pochováni mimo jiné Jindřich Šimon Baar, Jindřich Jindřich či Jan Vrba a nachází se na něm i hrob obětem 2. sv. války.
Informační středisko Klenčí pod Čerchovem - poskytování informací o dopravě, ubytování a kulturním a sportovním vyžití ve městě a okolí. Prodej map. Nabídka průvodcovských a kopírovacích služeb. Exkurze do podniků s tradiční řemeslnou výrobou.
Vodní nádrž se nachází v sousedství hotelu Game při cestě z Klenčí do Postřekova. K dispozici je dětská část a část pro dospělé, která dosahuje hloubky až 3 metry. Vstupné se zde neplatí.
Muzeum je věnováno životu a dílu českého spisovatele, rodáka z Klenčí pod Čerchovem, Jindřicha Šimona Baara. Jindřich Šimon Baar patří mezi významné české spisovatele a rodáky Klenčí pod Čerchovem. Muzeum se nachází v domě, ve kterém spisovatel žil. Seznámíte se zde s Baarovými životními osudy, literární tvorbou a jeho národopisnými sbírkami. Baarův památník se vžitým názvem Baarovo muzeum bylo ustaveno poslední vůlí Jindřicha Šimona Baara. Ten odkázal celý svůj majetek svému rodnému městečku Klenčí a ve své závěti vyslovil přání, aby dům sloužil místní kultuře a osvětě: aby v něm byla knihovna s čítárnou a také malé muzeum ze sbírek, které Baar sám nashromáždil. Dědicové samozřejmě jeho přání splnili, takže už v roce 1926 (Baar zemřel 24. 10. 1925) vznikla první expozice ve třech místnostech jeho bytu a schodišti v 1. patře budovy. Baar koupil dům v roce 1912 i s nájemníky - v přízemí domu bydleli různí obecní zaměstnanci až do roku 1946 a potom ještě do roku 1972 rodina domovníka a průvodce. Expozici, která obsahovala nejen Baarovy sbírky dokumentující život starých Chodů a jejich lidovou uměleckou tvorbu, ale i jeho literární pozůstalost, uspořádal Baarův nejbližší přítel archivář František Teplý s pomocí mladého učitele Jana Bozděcha, pozdějšího dlouholetého správce památníku s Otylií Kinštovou, Baarovou hospodyní. Ta potom – až do své smrti (14. 5. 1938) - o expozice pečovala a prováděla návštěvníky. Po její smrti se expozice nakrátko rozšířila do zbývajících dvou místností patra a správcem sbírek se stal Jan Bozděch, tehdejší řídící obecní školy v Klenčí. Ten pak tuto funkci vykonával, s výjimkou let německé okupace, až do své smrti. Dne 21.11.1938, těsně před připojením části Chodska včetně Klenčí k Říši, byly z rozhodnutí Baarova kuratoria (starosta obce, ředitel školy a místní farář) a přátel J. Š. Baara sbírky muzea převezeny do Hlávkova zámku v Lužanech. (Také socha z Baarova památníku na Výhledech byla sňata z pylonu a převezena do bývalého chodského hradu.) V roce 1939 byly sbírky z Hlávkova zámku také převezeny do chodského hradu – vlastivědného muzea v Domažlicích, protože se při jejich kontrole v Lužanech zjistitlo, že jsou nevhodně uloženy. Po vzniku protektorátu nařídilo německé vedení radnice v Klenčí vrátit sbírky zpět a rozhodlo o jejich prodeji. Naštěstí měl švagr bratří Jindřichů (spolužáci a celoživotní přátelé J. Š. Baara), německý učitel, archivář a spisovatel Josef Blau ze sousedního okresu Nýrsko, známé na ministerstvu kultury Říše a ti rozhodnutí klenečské radnice zrušili. Po válce (1948) se prostory Baarova domu částečně zrekonstruovaly, sbírky znovu nainstalovaly a památník se opět otevřel návštěvníkům. V roce 1957 byla z budovy vystěhována knihovna s čítárnou, protože prostory už provozu knihovny nestačily. Muzeum tak získalo dvě místnosti v přízemí. Jedna byla věnována klenečskému rodáku a Baarovu příteli Jindřichu Jindřichovi, hudebnímu skladateli, klavírnímu interpretovi, sběrateli a upravovateli chodských písní, autoru osmidílného chodského zpěvníku a národopisné publikace o regionu Chodsko. Druhá místnost byla určena expozici o životě a díle bratrů Thomayerů, rodáků z Trhanova s předky v Klenčí, a významné rodině Tauerů z klenečského mlýna. V té době už se sezónní návštěvnost muzea pohybovala mezi 70 – 80 tisíci návštěvníky. V roce 1952 dosáhla dokonce 99 tisíc. Jezdily zájezdy podnikové i zemědělských družstev a provoz se těžko zvládal, proto byly expozice vybaveny tehdy moderní informační technikou. (Ta je u části expozic dodnes.) V přízemí je jedna místnost věnována také ostatním klenečským rodákům, i těm, jejichž rodné kořeny do Klenčí sahají a nějak se svým dílem zasloužili o poznání a propagaci Chodska. Otevírací doba: Květen, červen - pondělí po domluvě Úterý - pátek 09:00-12:00 13:00-16:30 Sobota 10:00-12:00 13:00-17:00 Neděle 10:00-12:00 13:00-15:30 Červene, srpen - pondělí po domluvě Úterý - sobota 10:00-12:00 13:00-17:00 Neděle 10:00-12:00 13:00-15:30 Září Úterý - soboty 10:00-12:00 13:00-16:00 Nedělě 10:00-12:00 13:00-15:30
Pamětní deska na budově knihovny Klenčí pod Čerchovem je pamětní deska s nápisem: "Zde bydlel ruský generalissimus A. V. SUVOROV 14.12.1799 při návratu z Itálie" a totéž v azbuce.
Pamětní deska s reliéfem od B. Zvěřiny na budově nové radnice připomíná místního rodáka, hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha.
Pamětní deska na rodném domě Jindřicha Šimona Baara v Klenčí pod Čerchovem s textem: „Zde se narodil 7. února 1869 nejlepší syn Chodska kněz - spisovatel Jindřich Šimon Baar.
Pamětní deska na budově nové radnice v Klenčí pod Čerchovem s nápisem: "Na věčnou památku americké armádě, které vděčíme za své osvobození 1. května 1945. In memory of the united states army to which we owe deep gratitude for our liberation on may 1. 1945."
Pomník Josefa Svačiny stojí na místě zvaném Výhledy, u silnice mezi Domažlicemi a hraničním přechodem Lísková (posléze s Waldmünchenem) a je na něm text: "Josef Svačina (3.8.1919 - 1.9.2000). K uctění památky českého lesníka a dobrého člověka, který tomuto kraji zasvětil svůj život. Lesy České republiky, s.p. 1.9.2001".
Pomník Mistra Jana Husa v parku v Klenčí pod Čerchovem.
Pomník padlých v první světové válce v Klenčí pod Čerchovem.
Rodný dům Jindřicha Šimona Baara v Klenčí pod Čerchovem s pamětní deskou s textem: „Zde se narodil 7. února 1869 nejlepší syn Chodska kněz - spisovatel Jindřich Šimon Baar. Baar (7. února 1869, Klenčí pod Čerchovem – 24. října 1925, Klenčí pod Čerchovem) byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Studoval gymnázium v Domažlicích (1880–1888), poté teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak působil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve působil jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909–1919 farář v Ořechu a 1899–1909 v Klobukách. V letech 1918-1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva. Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné vsi. Po jeho smrti v Klenčí zřídili Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko od Klenčí, na Výhledech, mu byl zřízen památník se sochou v nadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky, každý z nich je na památníku zmíněn.
Roubený dům č.p. 30 na jižní straně náměstí v Klenčí pod Čerchovem je ukázkou původní lidové architektury.
Klenečský rybník Panská hráz leží nedaleko obce Klenčí pod Čerchovem.
V dolní části návsi v Klenčí pod Čerchovem stojí budova, v níž bývala pošta - jedna z nejstarších a nejdůležitějších v Čechách. Poštovní mapa z konce 17. stoleté ji uvádí pod číslem 38 z celkového počtu 47 jako „stanici na hranicích pro další spojení do Řezna“ (Regensburg). Její historie sahá patrně až do roku 1546. Jsou zprávy o pravidelném spojení té doby z Řezna přes Lesní Mnichov (dnešní Waldmünchen) do Čech - přes Klenčí, Horšovský Týn, Stod, Plzeň, Rokycany, Cerhovice, Zdice, Hořelice do Prahy. Již v roce 1622 se tato poštovní cesta nazývá „starou“ a Klenčí skrze ní nabylo na důležitosti a jmění. První zmínka o klenečském poštmistru je z roku 1612. Byl jím Linhart Haas a byl také výběrčím cla. Posledními majiteli dědičné pošty klenečské byli Šafránkové. První z nich, rodák z Prahy, byl na klenečské poště administrátorem, oženil se s dcerou majitelky a r. 1805 převzal poštu. Budova staré pošty je také pamětníkem významných návštěv, zejména z dob napoleonských válek, kdy Klenčím ustavičně táhla vojska přátelská i nepřátelská. Roku 1799 tu nocoval slavný ruský generál Suvorov, což připomíná pamětní deska na budově s textem „Zde bydlel ruský generalissimus A. V. SUVOROV 14.12.1799 při návratu z Itálie" a totéž v azbuce. Roku 1815 na poště obědval car Alexandr. Klenečská pošta vlastnila v té době i dva ochranné listy z r. 1805, které na žádost poštmistra Šafránka vydalo francouzské vyslanectví ve Vídni. Dnes jsou majetkem Poštovního muzea v Praze. S výstavbou železničních tratí začal význam pošt v dosavadní době upadat. Roku 1910 byl zahájen provoz na trati Domažlice – Tachov a význam staré pošty v Klenčí vzal za své. Roku 1921 byl poštovní úřad zestátněn a po nějakém čase opustil i budovu dědičné pošty nadobro.
Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1715 stojí v Klenčí pod Čerchovem na náměstí proti Baarově domu.
