Chodsko.net
Mohutná dvoupatrová budova radnice stojí na kdyňském náměstí. V roce 1781 shořela celá jižní strana náměstí i s radnicí. Po požáru vybudovaná radnice se skládala ze zděného přízemí a dřevěného patra. V roce 1850 rozhodli radní tuto stavbu zbořit, zakoupili sousední dům čp. 2 a na spojených parcelách vybudovali radnici novou. Tato rozlehlá budova byla dokončena roce 1852 a protože byla strohá, byla roku 1871 obohacena o plechovou věžičku s hodinovým strojem. Poslední úpravy v roce 2000 dodaly radnici zcela novou venkovní fasádu. Při radnici stojí brána staré přádelny ozdobená sochou ležícího lva.
Studánka nedaleko samoty Hamličky je vcelku precizně zahloubena v terénu svahu kopce Ráj. Stěny studánky jsou tvořeny do kruhu uspořádanými kameny. Pár metrů nad studánkou stojí velký dřevěný kříž. Betonová skruž v kapradí pod studánkou naznačuje i využití pramenu.
Tato malá studánka se nachází 30 metrů od turistické modré značky vedoucí pod Kněžskou horou. Upozorňuje na ni přímo i značená odbočka zmíněné turistické trasy.
Nedaleko školy se nachází kaple z 2. poloviny 18. století, obsahující dřevěnou sochu sv. J. Nepomuckého v nadživotní velikosti. Socha pochází z kaple, která do r. 1873 stála u dolní kašny na náměstí.
Nejstarší zprávy o kostel sv. Mikuláše ve Kdyni pocházejí ze 2. poloviny 14. století. Z tohoto období se zachovaly křížové klenby presbyteria, hrotitá okna se zbytky kružeb a část zdiva kostelní lodi. Hranolová věž přístupná portálem z období pozdní gotické výstavby. V roce 1734 byla věž zvýšena a opatřena novým krovem s cibulovitou bání, která se dochovala do dnešních dnů a tvoří charakteristickou siluetu Kdyně. Její tvůrce V. Fischer pocházel z nevzdáleného bavorského Furthu. V letech 1763 – 1768 byly provedeny i další významné stavební úpravy – kostel byl rozšířen o boční kaple, prodloužena loď a vybaven novým mobiliářem. Stavbu financoval šlechtický rod Stadionů, jejichž znak je dosud umístěn na průčelí kostelní fasády. Hlavní oltář, který je patrně prací F. Ringelhahna, nese obraz sv. Mikuláše od I. Raaba. V blízkosti kostela sv. Mikuláše stával ještě kostel sv. Petra a Pavla, zmiňovaný od 14. do 17. století. Jednalo se o velice starou stavbu, která byla podle svého prastarého zasvěcení patrně ještě předchůdcem dnešního kostela. V polovině 17. století je kostel sv. Petra a Pavla připomínán již jako pustý. Velká vzdálenost kostela od města sváděla měšťany k myšlence vystavět na kdyňském náměstí kostel nový, zasvěcený Nejsvětější Trojici. Konkrétní podobu získal tento projekt kolem r. 1660. Osadníci svezli materiál, ale na protesty faráře museli od stavby upustit. Znovu ožila myšlenka na zřízení kostela mezi léty 1887 – 1902, tenkrát však chyběly finanční prostředky. Kdyňské náměstí je proto dodnes bez kostela. Kostel sv. Mikuláše byl vždy kostelem farním, filiálním kostelem byl kostel sv. Jiří v Koutě na Šumavě. Po reorganizaci Plzeňské diecéze v roce 2002 se Kdyně stala sloučenou farností, zahrnující i dřívější samostatné farnosti Loučim, Pocinovice a sv. Anna (Tannaberk). Ke kostelu neodmyslitelně patří nedaleko umístěná budova fary.
Jedná se o objekt bývalé židovské synagogy ve Kdyni, která je podle hodnocení odborníků výjimečně dochovaným příkladem synagogální architektury v Čechách, dokonce údajně 3. nejzachovalejší v Západních Čechách. Postavena byla v letech 1862 – 1863 v historizujícím, neorománském slohu poblíž náměstí. Potřebné finance na její stavbu mezi sebou sesbírali členové kdyňské židovské náboženské obce. Zasvěcena byla 21. ledna 1863, ale od roku 1929 se konaly bohoslužby jen o svátcích, naposledy v roce 1936. Uvnitř také bývala od roku 1871 pamětní deska se jmény hlavních stavebníků, kterými byli např. Isak Augstein, Eliáš Klaubr nebo Jakub Hutter. Za 1. světové války tady byli ubytováni uprchlíci. Druhou světovou válku přežila synagoga celkem bez úhony zřejmě jako skladiště. Po válce přešla do majetku Československé církve husitské. Počátkem 60. let byla jako modlitebna církve husitské navržena k prohlášení za kulturní památku, které se však nejspíš neuskutečnilo. Teprve od roku 1993 se z podnětu referátu Okresního úřadu Domažlice začal o stavbu zajímat Památkový ústav v Plzni, pak i Židovská náboženská obec v Plzni, která zprostředkovala velice cennou pomoc Židovského muzea z Prahy, jmenovitě pana PhDr. Arno Paříka. V roce 1994 církev synagogu prodala za 800 000 Kč soukromému vlastníkovi, který ji chtěl přeměnit na pivnici. Město Kdyně nakonec po dlouhých jednáních synagogu vykoupilo, získalo do svého vlastnictví a nechalo zčásti opravit. Ministerstvo kultury ČR ji na základě návrhu Památkového ústavu v Plzni prohlásilo za národní kulturní památku. Provozní doba: 1. 5. - 30. 9. pondělí 10:00 - 13:00 14:00 - 18:00 úterý 10:00 - 13:00 14:00 - 18:00 středa 10:00 - 13:00 14:00 - 18:00 čtvrtek 10:00 - 13:00 14:00 - 18:00 pátek 10:00 - 13:00 14:00 - 18:00 sobota 10:00 - 13:00 neděle 10:00 - 13:00 1. 10. - 30. 4. pondělí 9:00 - 13:00 14:00 - 17:00 úterý 9:00 - 13:00 14:00 - 17:00 středa 9:00 - 13:00 14:00 - 17:00 čtvrtek 9:00 - 13:00 14:00 - 17:00 pátek 9:00 - 13:00 14:00 - 17:00
Informační centrum Kdyně poskytuje a nabízí: - informace o turistických zajímavostech města Kdyně, okolí a mikroregionu- propagační materiály Kdyně, Domažlicka, Šumavy i německého přihraničí- informace o kulturních, společenských a sportovních akcích pořádaných v regionu- informace o možnostech ubytování a stravování v regionu- informace o dopravních spojích- prodej pohlednic Kdyňska, rozhleden a památek okolí Kdyně, průvodců a regionálních map včetně map cykloturistických a turistických známek- prodej leteckých snímků města Kdyně, a obcí Hluboká, Prapořiště a Brnířov- zveřejnění podnikatelských subjektů regionu na webových stránkách Kdyně- prohlídku původní židovské synagogy a expozice města Kdyně- shromažďování nejrůznějších dokumentů, fotografií apod. z Kdyňska k archivním či výstavním účelům- redakce zpravodaje Kdyňsko, zpravodaj pro mikroregion Kdyňsko- předprodej vstupenek na akce konané infocentrem a firmou AgAkcent s. r. o.
V blízkosti fary stojí budova tzv. zámečku. Objekt byl postaven v prostoru středověkého dvora. Po majitelích rýzmberského panství se zde od 2. poloviny 17. století střídali různí vrchnostenští úředníci a statkáři. Za Slavíků, který objekt zakoupili v r. 1796, je prvně nazýván „zámečkem". Jeho podobu zachytil německý spisovatel a malíř Moritz von Schwind, který zde pobýval na počátku 20. století. V 80. letech 19. století zámeček vyhořel, ale byl znovu opraven. Čeněk Rendl, který jej zakoupil v r. 1903, přebudoval objekt na penzion, v němž trávili sezonní dovolenou čeští malíři a literáti. Dnes je v zámečku pohostinství, které pro jeho osobitou atmosféru vyhledávají především místní štamgasti.
Měšťanský dům čp. 127 je nemovitou kulturní památkou městyse Klenčí pod Čerchovem.
