Chodsko.net
Vesnice stávala jz. od Rybníka ve svahu nad levým břehem Černého potoka, který tvoří česko-bavorskou hranici. Předchůdcem osady byla sklárna, která zde existovala v 17.-18. století. K Čechám připadlo toto území teprve úpravou hranice roku 1766. V roce 1930 zde stálo 59 usedlostí s převážně německými obyvateli.Osada byla srovnána se zemí v 50. letech kvůli zřízení hraničního pásma. Dnes je její místo hustě zarostlé vegetací, která prakticky splynula s okolním lesem.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Zaniklá osada položená v hlubokých lesích jz. od osady Závist, necelý kilometr od německé hranice. Tato obec má neobvyklou historii - založil ji teprve 1875 jistý Václav Paa řečeno dnešní mluvou "načerno", tj. bez souhlasu majitelů pozemků a úřadů. Spor pak trval řadu let, přesto se osada, jejíž existence byla úředně uznána až roku 1921, rozrůstala a před válkou zde bylo 36 usedlostí. Po roce 1945 však odlehlá osada v blízkosti hranice zůstala nedosídlená a počátkem 50. let zanikla.Osada stála na dnes z větší části zarostlé mýtině, zůstal z ní jediný dům začleněný do areálu bývalé roty PS, který je dnes opuštěn a rozpadá se. Jinak je zde patrno několik zplanělých ovocných stromů a u křižovatky cest napůl vyvrácený sokl kříže.Necelý kilometr severně při lesní cestě směrem k Závisti se nachází tzv. Binhakova kaple. Podle pověsti vznikla nákladem úředníka mutěnínského panství A. Binhaka, na kterého v těchto místech r. 1708 někdo vystřelil. Kapličku pak nechal vystavět z vděčnosti, že útok přežil. Po roce 1945 byla kaplička rozbořena. Po roce 1990 bylo obnoveno pod dvěma lipami u cesty základové zdivo a uprostřed vystavěna malá výklenková kaplička. Rok zániku: po 1945Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
V roce 1921 zde žilo 218 Němců a 2 Češi ve 40 domech. Osada administrativně spadala pod Všeruby u Kdyně a po druhé světové válce byla částečně dosídlena. V současnosti je v osadě 12 domů a se 14 obyvateli.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Osada leží asi 4,5 km od Vidic a její vznik sahá až do 14. století, kdy se nazývala Chrabrzani. Ve středověku náležela k blízkému Mířkovu, s nímž byla r. 1603 prodána horšovskotýnskému panství. V roce 1654 zde stálo 11 hospodářských usedlostí, r. 1757 se ves skládala ze 13 hospodářství. V letech 1884 - 1886 byla postavena škola. Elektrifikace v osadě proběhla během druhé světové války, stejně jako založení sboru dobrovolných hasišů.V roce 1913 je tu uváděno již 32 domů se 168 obyvateli, před druhou světovou válkou se počet obyvatel snížil na 145. Počet domů se po roce 1945 postupně zmenšil na dnešních 12 s osmi obyvateli. Rok zániku: postupně vysídlena po 1945Důvod zániku: částečně zachovánaZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Zaniklá osada, která stávala sev. od Rybníka ve svahu nad údolím Radbuzy při silničce stoupající na plešskou planinu. Byla založena při sklářské huti r. 1776. Ta přestala pracovat koncem 19. století, poté zde přetrvávalo 8 usedlostí obydlených až do roku 1945. Po válce byla osada vysídlena a v 50. letech při zřizování hraničního pásma zbořena. V 70. letech při rozšiřování hraničního pásma tudy byly nově nataženy příhraniční zátarasy, takže dnes osadu připomíná pouze skupina lip a sokl křížku pod nimi (stranou silničky u průseku po zátarasech).Období zániku: 1950-1960Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
V roce 1921 zde v 35 domech žilo 252 převážně německých obyvatel. V současné době je zde evidováno 13 adres a trvale zde nežije žádný obyvatel.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
V roce 1921 zde v 12 domech žilo 159 převážně německých obyvatel. V současné době zde stojí 6 domů, z toho dva vojenské.Období zániku: po roce 1945Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Vesnice ležela při silnici Poběžovice - Rybník vysoko nad údolím Radbuzy. Vznikla někdy před rokem 1589, kdy se uvádí poprvé, ale jako pustá. Před rokem 1623 byla obnovena. Stávala zde také tvrz s dvorem, který byl určitou dobu majetkem Lamingenů. Při sčítání lidí, bytů a domů roce 1930 se uvádí celkem 43 chalup, v nichž žilo 239 Němců. Vesnice byla značně poškozena ihned po roce 1945 možná úmyslně založeným požárem. Po této události nebyla již nikdy obnovena a všechny zbytky po budovách a staveních byli v 50. letech srovnány se zemí. Po roce 1990 byl v prostoru bývalé návsi obnoven kříž na kamenném soklu s textem připomínajícím existenci a zánik vsi.Dnes zde najdeme pouze nepatrné přízemní zbytky zdiva domů a usedlostí, hlavně základy a sklepní prostory vybudované na terasovitě upravených pozemcích ve svahu. Z prostoru bývalé vsi se otevírají úchvatné pohledy na pásmo Medvědích hor.Období zániku: 1945-1950Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Osada s kostelem sv.Jana Křtitele připomínaným již v 17. stol. stávala asi 1 km vých. od Maxova. Dnes zde stojí pouze jedna zemědělská usedlost a kovový křížek. Ze silnice Maxov - Všeruby sem odbočuje nezpevněná polní cesta.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Samota a sklárna fungující od poč. 18.stol. do přibližně r. 1890 stávala na mýtině v údolí Nemanického potoka pod strmými svahy Starého Herštejna. Lokalita však zřejmě byla obývána až do r. 1945. Místo se nachází poněkud stranou - vpravo od silnice vedoucím údolím od býv. Lískovce k Závisti. Na mýtině v současnosti najdeme jen myslivecký posed a lišejníky obrostlé staré ovocné stromy. Nevýrazné zbytky po někdejší sklárně jsou zarostlé jívami, smrky a náletovými křovinami.Období zániku: postupně po 1945Důvod zániku: postupné vysídlení po 1945Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Osada založená r. 1709 ležela jv. od Folmavy poblíž německé hranice. Tvořilo jí pouze 8 usedlostí se 41 obyvateli (1921). Po válce došlo k vyhnání obyvatel a v 50. letech po vzniku hraničního pásma ke zboření objektů. Dnes se místo nachází prakticky beze stop zástavby - jeví se jako lesík uprostřed luk poblíž železniční trati Domažlice-Furth.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Lísková dostala své jméno podle Lískoveckého potoka (Haselbach), který vesnicí protéká. Osada byla založena v polovině 16. století na staré obchodní stezce do Arnsteinu. Do druhé poloviny 18. století patřila Lísková k Bavorsku, pak připadla k českým zemím. V letech 1822 byla vybudována nová císařská silnice, která vedla středem roztroušené vesnice. V té době byl u hranice postaven hraniční přechod s novou celnicí. V Lískové byla postavena řada provozů, které se specializovaly na výrobu zrcadel. V roce 1930 ve vsi stálo 56 domů a žilo 449 obyvatel. Ve vesnici byla postavena česká a německá škola, pošta, poštovní spořitelna, celnice, hospoda Buchaeur a restaurace „K Horšovskému Týnu“, otevřena kavárna u Pschererů, dvě řeznictví, tři obchody s potravinami, prodejna tabáku, obchod s obuví (Baťa) a pekařství. Pracovali zde zemědělci, tesař, kolář, kovář, kloboučník, holič, obuvník, krejčí, malíř, zahradník a porodní bába. Z průmyslových budov na území obce můžeme jmenovat mlýn, cihelnu a provozovny na výrobu zrcadel. Na počátku druhé světové války byla hranice Čech posunuta až k Havlovicím u Domažlic a Lísková tak byla znovu začleněna do německého území. V roce 1945 v Lískové stálo 76 domů. Na konci války byly hranice vráceny na předválečnou linii a tak zůstaly až dodnes. V roce 1946 museli Lískovou opustit téměř všichni její obyvatelé i ti, jejichž rodiny zde žily po generace. Na Lískové zůstaly pouze dvě česko-německé rodiny. Obec byla částečně dosídlena novými obyvateli. Z celkových 76 domů se po válce na nějakou dobu podařilo dosídlit 20 domů. Bohužel ostatní objekty na Lískové sloužily spíše jako zásobárna stavebního materiálu pro obyvatele z okolních vesnic. Tím docházelo k postupné likvidaci budov ještě před samotnou demolicí v roce 1956. Před postavením železné opony lidé využívali Lískovou jako místo, kde bylo snadné ilegálně překročit státní hranici. Někdy se oficiálně nastěhovali do domů, které stály u hranice, a pak tajně v noci utekli do Německa. Asi v roce 1951 museli poslední původní obyvatelé Lískové opustit obec. V roce 1956 došlo k demolici většiny budov na Lískové. Prostor bývalé obce se stal na několik desetiletí pro všechny lidi kromě pohraniční stráže nedostupný. Až v roce 1990 byly hranice znovu otevřeny. Pohled na zničené místo byl pro většinu obyvatel smutným obrazem pohnuté historie této obce na česko-německých hranicích, kde spolu lidé obou národností žili před válkou bezkonfliktním životem. Po revoluci zde byla vybudována benzínová pumpa, restaurace, tržiště a obchody. Od vstupu České republiky do Shengenského prostoru hranice přestala viditelně existovat. Každý má dnes možnost vstoupit do prostoru Lískové a uctít památku této obce.Web: www.liskovahaselbach.czZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Haselberg (český název Lískovec vznikl až po roce 1945) ležel při cestě mezi Starým Kramolínem a Újezdem Sv. Kříže. Byl založen počátkem 17. století na území újezdského panství a osadou Újezd sv. Kříže byl také administrativně spravován. V roce 1930 tu stálo 13 usedlostí.Po vyhnání německých obyvatel po válce sem již natrvalo žádní noví obyvatelé nepřišli a malá odlehlá osada tak zanikla. Neproběhly zde však demolice, takže i když se usedlosti časem rozpadly, zbývají dodnes z většiny z nich výrazné zříceniny. Místo vsi je dnes hustě zarostlé a zejména v období vegetace hůře přístupné, neboť sem nevedou žádné používané cesty. Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Liščí domky je zaniklá obec na severozápadním úpatí vrcholu Lysá. Po vyhnání německých obyvatel byla všechna stavení zbořena. Stejně tak jako trosky jiných obcí, i pozůstatky obce Liščí domky postupně zmizely pod náletovými dřevinami. Nejvíce patrným důkazem dřívějšího osídlení těchto míst jsou propady do bývalých sklepů domů, které zde kdysi stály.Po zpřístupnění této příhranični oblasti se kdysi nevýznamná vesnička stala důležitou turistickou křižovatkou, kterou během slunečného víkendu projdou a projedou desítky turistů. Na rozcesti Liščí domky se kříží cyklotrasy 2141 a 2280 s červenou, zelenou a žlutou turistickou trasou. Kousek od tohoto rozcestí se nachází pramen řeky Radbuzy.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Zaniklá osada, která stávala na úbočí stejnojmenného vrchu při dnes nepoužívané cestě od Bělé nad Radbuzou. Poprvé se připomíná r. 1654. Před 2. svět. válkou zde stálo 16 usedlostí. Byla osadou nedalekých (dnes také zaniklých) Novosedel.Po roce 1945 již osada v odlehlé poloze nebyla natrvalo osídlena a postupně se rozpadla. Dnes zde najdeme jeden zchátralý hospodářšký objekt a zbytky zdí několika usedlostí. Období zániku: po 1945Důvod zániku: postupně vysídleno po 1945Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Zaniklá vesnice Grafenried (název Lučina vznikl teprve po roce 1945) stávala na mírném návrší nedaleko německé hranice západně od Nemanic. Patří k nejstarším sídlům v oblasti, je zmiňována již r. 1282. K Čechám však připadla až úpravou hranice r. 1764. Tím vlastně došlo k rozdělení vesnice mezi dvě země, neboť níže ležící část Untengrafenried zůstala na bavorské straně, kde stojí dodnes. Obec povznesl Jiří a Wolf Eytel Pelkhoferovi, kteří navázali na práci zdejších skláren, které se týkali i okolních zaniklých osad jako Lískovec - Haselberg, Pila - Seeg a Úpor - Anger. Živobytím pak bylo hlavně tkalcovství a chov dobytka, protože byl nedostatek lesů a dřeva pro sklárny. Žilo zde necelých 300 obyvatel, šlo však o poměrně významnou obec s hraničním přechodem, kostelem, farou, školou, zámkem a řadou řemesel.V roce 1931 měla ves 38 usedlostí a 289 obyvatel. Pracoval zde řezník, kovář, kolář, truhlář. Prodej zajišťovaly čtyři koloniály, byl zde pivovar, tři hostince, cihelna, škola. Po roce 1945 byla vesnice částečně dosídlena, ale počátkem 50. let se odsud museli obyvatelé odstěhovat kvůli zřízení hraničního pásma. Zástavba byla poté zdemolována a domy byly prodány jako zdivo. V prostoru vsi dnes hustě zarostlém vegetací přežívá několik zřícenin - jde vesměs o objekty, které unikly demolicím, neboť je využívala Pohraniční stráž. Zachovány zústaly především výrazné zříceniny bývalé školy vpravo od cesty směrem k hranici a část dvora na protější straně cesty. Uprostřed zaniklé návsi je skupina lip a pod nimi obnovený křížek. Na východní straně návsi stával kostel sv. Jiří - dochoval se až do konce 70. let 20. stol. Pak byl zbořen i přesto, že měl statut památky. Zarostlé sutiny kostela zmizely, návštěvník si může prohlédnout vyčištěné, částečně odkryté pozůstatky zdí a presbytář s nově vyzděnou oltářní menzou. Ve výklenku nad bývalým oltářem je umístěna kopie obrazu grafenriedské madony, jehož originál se nachází v muzeu ve Waldmünchenu. Z bývalého hřbitova je zachována větší část ohradní zdi s brankou, po roce 1990 byly některé hroby obnoveny a jsou udržovány. Zámek stával v sv. části vsi - do r. 1945 sloužil jako škola.Období zániku: 1950-1960Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Zaniklá osada stávala ssv. od Rybníka ve svahu nad pravým břehem Radbuzy. Vznikla patrně na přelomu 16.-17. století - jmého Horšín se objevuje již r. 1579, ale rozlišení na Malý a Velký teprve r. 1644. Osada ležela severně od silnice Mutěnín-Rybník při dnes zarostlé a nepoužívané cestě. V r. 1789 zde stálo 8 domů s 63 obyvateli, v r. 1930 rovnež 8 usedlostí s 37 Němci, v r. 1945 zde stálo rovněž 8 domů a ještě v r. 1956 byla víska obydlena, stejně jako nedaleký Velký Horšín a další osady. V 70. letech 20. st. se počaly polozřícené usedlosti bourat. Zřejmě zde nedošlo k demolicím - i dnes jsou zde viditelné výrazné zříceniny, rozeznatelné jsou i někdejší zahrady.Období zániku: 1950-1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Asi 1 km západně od vsi Myslív ležela samota Malý Myslív (465m n.m.). V roce 1838 zde stály pouze 2 usedlosti a podle mapy z r. 1945 nedaleko těchto u sebe stojících usedlostí se nachází ještě jedna. Snad v těchto místech stála stará myslívská sklárna, jejíž stanoviště se prozatím nepodařilo objevit.Po nevýrazných památkách na Malý Myslív musíme vejít do lesa nedaleko od státní hranice. Nejlépe z Maxova po žluté značce kolem bývalého hřbitova, u rozcestníku vlevo po panelce směrem ke hranici, ale v pravotočivé zatáčce panelovou cestu opustit a jít stále při lese po poli. Po cca 1 km zahnout do lesa a tam, kde jsou hluboké jámy (snad po sklárně) a nízký les, hledat. Dobře viditelné jsou zde např. studna a stopy základů zdiva, avšak orientačně se místo špatně hledá.Při bývalé cestě (dnes přeorána na pole) z Myslíva na Malý Myslív stojí v údolí Myslívského potoka poškozený podstavec starého kříže. Kámen je ukrytý ve skupince lipových výhonků, které vyrůstají z místa, kde stála stará lípa. Kamenný podstavec nese nápis: "O Mensch halt ein, wenig still hor was, ich dir sagen will, betrachte Jesu Leid, und bet ein, Vater unser gleich" (= Zastav se člověče, tiše slyš, co ti chci říci, pohleď na Ježíšovo utrpení a pomodli se Otčenáš).Období zániku: 1945-1950Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Mladé Korytany (Jungrindl) se nacházely 4 km jižně od Korytan na úpatí svahu, uprostřed lesa. Lokalita yla osídlena asi koncem 18. století. Stálo zde 12 domů, které byly po roce 1948 zbořeny. Hegerhaus (myslivna) patřil pod obec Šibanov (Schiefernau), 2 domy náleželi k Pivoni (Stockau) a 9 domů spadalo pod Korytany (Rindl). Obyvatelé se zabývali zemědělstvím, lesnictvím, pletením košíků, nástrojářstvím a výrobou krajek. Koše a hrábě zde byly masově vyráběny a prodávány na týdenních trzích v Poběžovicích. Odlehlé místo bylo také oblíbeným cílem pro turisty v létě. V zimě však hluboký sníh izoloval vesnici od širokého okolí. Díky vysoké nadmořské výšce bylo za optimálních klimatických podmínek vidět z Mladých Korytan na celé hrabství v Horšovském Týně, na většinu Tachova, na podstatnou část Domažlic a výjimečně i na velmi vzdálené panorama Plzně. Mnoho místních rodin emigrovalo za lepším životem do New Ulm v USA v druhé polovině 19. století. Zástavba zanikla bez viditelných stop a až na malou loučku u silnice je dnes místo osady zalesněno. Období zániku: 1950-1960 Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje: www.sudety.cpkp-zc.cz www.zanikleobce.cz
