Osada ležela přibližně 0,5 km severně od dnes již také zaniklé obce Lučiny, pod kterou správně patřila. Nejstarší zmínky o obci se datují k roku 1619 v souvislosti se založením sklárny, která stála v části obce nazývané Dolní Úpor. Nicméně podle některých pramenů vznikla ves již ve 12. století, později však zpustla. K Čechám však i s celým okolím připadla teprve úpravou hranice r. 1764. V polovině 18. století sklárna zanikla a obyvatelé osady se živili především tkalcovstvím a chovem dobytka. Roku 1767 žilo v osadě 27 poddanských rodin. Mezi řemeslníky je zmiňováno 7 tkalců, 1 krejčí a 1 řezník. V roce 1789 měla osada 28 popisných čísel. Roku 1839 pak 34 usedlostí a 376 obyvatel. Ve vsi fungovaly také dvě bělírny příze. Mezi léty 1764–1822 byl v Úporu celní úřad. K Úporu patřily také tři samoty – Eseltraths Häuser (Eselhäuser), Dietlhof Häuser (Dietlhof) a Schickenhof. V roce 1930 bylo ve vsi 37 usedlostí, ve kterých žilo 194 obyvatel (186 německé národnosti). Po druhé světové válce se Úpor stal součástí hraničního pásma a byl zbourán.

Dnes Úpor připomínají základy několika domů a křížek s letopočtem 1880.