Historie

Nemanice

Významná ves byla založená v kotlině otevřené do Bavorska, od Čech oddělené hřebenem Haltravy. Osídlení bylo založeno městem Domažlicemi krátce před r. 1591, kdy čtyři hospodáři nově založené vsi, nazvané nejprve Loužnice, slibují poslušnost domažlické vrchnosti. V 17. století zde pracuje sklárna, pole jsou špatná, objekty zpustlé, nepříznivý vliv na zemědělskou výrobu má také zdejší dlouhá zima. Chudobná ves získává název Wassersuppen - vodové polévky. V 19. století zde vznikají různé průmyslové podniky - sirkárna, továrna na staniol a kovové zátky, výrobna zrcadel. V roce 1930 měly Nemanice 326 domů a 1921 obyvatel, dnes zde žije ve 40 domech 220 obyvatel. Ves byla původně přifařena ke Klenčí. V roce 1704 zde byla vybudována dřevěná kaple. Barokní kostel sv. J. Nepomuckého, vystavěný pod patronací Stadionů, pochází z let 1781 - 1784. Generální oprava kostela byla zahájena v roce 1991.

Nemaničky

Zanikající ves jeden kilometr jižně od Nemanic. Nově založená osada osídlená dělníky z blízkých skláren a hamrů byla připojena k Čechám po úpravě hranice v r. 1708. V roce 1930 zde bylo 75 domů a 508 obyvatel, dnes zde nalezneme jedno stavení.

Nová Huť

Ves dva kilometry severně od Nemanic. Zdejší sklárna byla založena r. 1666 Volfem Bedřichem Lamingenem. O rok později se zde sešla komise, která měla prověřit, zda sklárna přílišným odběrem dřeva neškodí hraničním lesům. Sklárna pracovala ještě v r. 1838, kdy byla zanesena na plánu obce. V roce 1930 se zde nacházelo 16 domů a 106 obyvatel.

Novosedelské Hutě

Víska založená na úpatí Haltravy dva kilometry severně od Nemanic vznikla na místě bývalé sklárny. Prvně je zmiňována v r. 1874, kdy měla 80 obyvatel. V roce 1930 zde stálo 37 domů a žilo 332 obyvatel.

Lučina

Významná, dnes zaniklá pohraniční obec stávala nad zemskou hranicí asi tři kilometry západně od Nemanic. Prvně je uváděna již v r. 1282 v urbáři pro Dolní Bavory. K Čechám připadla teprve úpravou hranic v r. 1764. Výrazného rozkvětu se obci i okolí dostalo za Pelkhoferů. Tehdy vznikly nové sklárny a osady. V roce 1931 měla ves 38 usedlostí a 289 obyvatel. Pracoval zde řezník, kovář, kolář, truhlář... Prodej zajišťovaly čtyři koloniály, byl zde pivovar, tři hostince, cihelna, škola. R. 1930 měla Lučina 41 usedlostí obývaných 231 Němci a 14 Čechy.

Mýtnice

Zaniklá ves založená na svažitém terénu, při odbočce cesty na ves Lučinu, dva kilometry severozápadně od Nemanic. Do roku 1764, kdy bylo k Čechám připojeno území statku Lučiny, stála ves na zemské hranici. V té době se zde vybíralo mýto a ves získala své jméno. Zdejší sklárna je uváděna již v roce 1630. Ves vznikla ze sklářských domků v průběhu 17. století. V roce 1722 pracovalo ve zdejší sklárně sedm sklářů. V roce 1930 stálo v Mítnici 34 usedlostí obydlených 188 obyvateli.

Stará Huť

Vesnička zasazená v údolí obklopeném lesy dva kilometry východně od Nemanic. Ke sklárně, která stávala v těchto místech, se zřejmě vztahuje spor Chodů a Maxmiliána Lamingena z poloviny 17. století. V roce 1966 si Chodové stěžovali na vrchnostenskou sklárnu, jejíž provoz ničí pohraniční lesy a ta byla posléze r. 1709 zrušena. Dnes je ves využívána především k rekreačnímu houbaření.

Lísková

Jediná ze zaniklých příhraničních vsí, jejíž jméno vešlo před nedávnem do povědomí široké veřejnosti. Stalo se tak v souvislosti se znovuotevřením přechodu Lísková - Höll. Obec je zaznamenána na hraniční mapě z r. 1629, existovala již kolem roku 1600. K Čechám připadla po úpravě hranic v r. 1708. Kolem roku 1900 měla Lísková s okolními samotami 50 usedlostí, v nichž žilo 565 Němců a 3 Češi. Celý prostor zaniklé vsi je v současnosti nově upravován. Prozatím možnost sezónního občerstvení.

Zdroje: webové stránky obce a www.mistopisy.cz

Současnost

Dnes najdeme v Nemanicích obecní úřad, poštu, knihovnu, kadeřnictví, prodejnu potravin a hostinec. Obec má Sbor dobrovolných hasičů.V současnosti je obec odkanalizována a připojena k vodovodnímu řadu. Pravidelně sem zajíždí autobus, obyvatelé využívají veřejnou knihovnu, kostel, kulturní zařízení, bytový dům, poštu, prodejnu potravin, hospodu, tělocvičnu i venkovní hřiště. Za prací a vzděláním musí lidé dojíždět, například do Klenčí pod Čerchovem.