Nejstarší zprávy o kostel sv. Mikuláše ve Kdyni pocházejí ze 2. poloviny 14. století. Z tohoto období se zachovaly křížové klenby presbyteria, hrotitá okna se zbytky kružeb a část zdiva kostelní lodi. Hranolová věž přístupná portálem z období pozdní gotické výstavby. V roce 1734 byla věž zvýšena a opatřena novým krovem s cibulovitou bání, která se dochovala do dnešních dnů a tvoří charakteristickou siluetu Kdyně. Její tvůrce V. Fischer pocházel z nevzdáleného bavorského Furthu. V letech 1763 – 1768 byly provedeny i další významné stavební úpravy – kostel byl rozšířen o boční kaple, prodloužena loď a vybaven novým mobiliářem. Stavbu financoval šlechtický rod Stadionů, jejichž znak je dosud umístěn na průčelí kostelní fasády. Hlavní oltář, který je patrně prací F. Ringelhahna, nese obraz sv. Mikuláše od I. Raaba. V blízkosti kostela sv. Mikuláše stával ještě kostel sv. Petra a Pavla, zmiňovaný od 14. do 17. století. Jednalo se o velice starou stavbu, která byla podle svého prastarého zasvěcení patrně ještě předchůdcem dnešního kostela. V polovině 17. století je kostel sv. Petra a Pavla připomínán již jako pustý. Velká vzdálenost kostela od města sváděla měšťany k myšlence vystavět na kdyňském náměstí kostel nový, zasvěcený Nejsvětější Trojici. Konkrétní podobu získal tento projekt kolem r. 1660. Osadníci svezli materiál, ale na protesty faráře museli od stavby upustit. Znovu ožila myšlenka na zřízení kostela mezi léty 1887 – 1902, tenkrát však chyběly finanční prostředky. Kdyňské náměstí je proto dodnes bez kostela. Kostel sv. Mikuláše byl vždy kostelem farním, filiálním kostelem byl kostel sv. Jiří v Koutě na Šumavě. Po reorganizaci Plzeňské diecéze v roce 2002 se Kdyně stala sloučenou farností, zahrnující i dřívější samostatné farnosti Loučim, Pocinovice a sv. Anna (Tannaberk). Ke kostelu neodmyslitelně patří nedaleko umístěná budova fary.

• Kostely
• Kdyně