Chodsko.net
Měšťanský dům čp. 156 je nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Měšťanský dům čp. 158 je nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Staňkův mlýn na okraji Domažlic (leží na řece Zubřina) již nepatří mezi ostatní městské mlýny v Domažlicích. Je selským dvorcem a svým rozsahem mu mohl konkurovat pouze sousední Fürtschův mlýn. Mlýn byl prvně zmiňován již roku 1384 a v soupisu z roku 1818 je na něm připomínán Vilibald Ebenstreit se svojí druhou manželkou Barborou a čtyřmi dětmi. V roce 1872 získal mlýn Max Ebenstreit a roku 1893 dědí mlýn Maxův syn Jan Ebenstreit. Ten v roce 1902 žádal purkmistrovský úřad v Domažlicích o zvýšení jednopatrové mlýnice, což mu bylo povoleno. V roce 1914 kupují Staňkův mlýn manželé František a Josefa Holubovi. Mezi roky 1951–1953 mlýn komunistická diktatura zrušila. Převzal jej zemědělský výkup a později Zemědělský zásobovací podnik Domažlice. Tento nový majitel instaloval do přízemí mlýnice šrotovací zařízení na krmivo pro dobytek. Ostatní zařízení mlýnice bylo z větší části zničeno. Zemědělský zásobovací podnik využíval mlýn až do roku 1975.
Zbytky městského opevnění, které mělo původně vnitřní zeď s půlválcovými baštami a zeď parkánovou s otevřenými hranolovitými baštami, pocházejí z doby založení města, z druhé poloviny 13. století. Z původních čtyř bran se do doby dnešní dochovaly pouze dvě. Jednou z hlavních městských bran je brána Dolní z doby okolo roku 1270. Tato uzavírá východní část náměstí. Její protějšek - Horní brána se do dnešních dní bohužel nedochovala - byla odstraněna v roce 1843. Při rekonstrukci vozovky v místech, kde dříve stávala, byly odkryty archeologickým výzkumem její základy. Další z dochovaných bran je Bezděkovská branka vystavěná pravděpodobně koncem 15. století. Poslední z bran Týnská , byla odstraněna krátce po bráně Horní v roce 1848. Fragmenty zdí vnitřní a parkánové hradby se zachovaly na severní straně za bývalým klášterem Augustiniánů a za domy čp.106 - 110, na východní straně po obou stranách Dolní brány, na jižní straně při Bezděkovské brance a v jihovýchodní části při Chodském hradě. Raně středověká hradba o síle přes dva metry,dosahovala výšky 7,5 m. Ve třech nárožích zesilovaly městské opevnění tři válcové věže, čtvrté nároží střežil hrad. Po obvodu obsahovala městská hradba ještě dalších 22 půlvácových dovnitř otevřených věží, rozestavěných ve třicetimetrových rozestupech. Městské opevnění doplňovala parkánová zídka a téměř 20 metrů široký příkop s valem napájený potokem Zubřinou. Důležitou funkci hlásky plnila městská věž, která byla později připojena ke kostelní stavbě.
Šestiboká novorománská kaple sv. Anny byla postavena v roce 1886 jižně od Domažlic. Nechala ji zbudovat baronka Anna z Ehranfeldu. Stojí při cestě na Veselou horu a touto cestou chodívala Božena Němcová za sběrem poznatků pro svou vlastivědnou práci. Jednu z těchto vycházek do odlehlé Heclovy myslivny v zelenovských lesích dokonce popsala v "Obrázcích z okolí Domažlického". Chodívala kolem rokle, kde po pravé straně míjela tuto "Kloboučníkojc" kapli, v níž, jak v Domažlicích slyšela, se naposledy modlili a zpovídali odsouzenci, vedení tudy k blízkému popravišti. Stará kaplička byla v roce 1885 stržena a na opačné straně cesty nahrazena touto novou. V této kapličce se naposledy modlili a zpovídali odsouzenci, kteří byli vedeni k popravě na blízké návrší, které je do dnešní doby nazýváno „Na Šibenici“ nebo „U Spravedlnosti“.
Šestiboká centrální stavba členěná nárožními pilastry, vstup zaklenut polokruhem, okna polokruhová. Na vrcholu jehlancové střechy vztyčena sanktusová vížka. Interiér zaklenut klášterní klenbou s trojúhelníkovými výsečemi. Kaple postavena roku 1699.V ohradní zdi hřbitova byla zřízena brána. Po stranách středního, polokruhem zaklenutého vchodu měla dva slepé vstupy. Členěna byla pilastry a uzavíral jí trojúhelný štít. Postavena byla v první polovině 19. stol. Hřbitov byl zničen při úpravách ulice Prokopa Velikého r. 1988, terén srovnán, kříže zapsané v památkovém seznamu nejsou již na místě, stejně tak zanikla i původní brána. V zásypech nynějšího betonového vstupu na hřbitov je možné spatřit původní náhrobky použité pro zpevnění zásypů opěrné zdi. Kaple je zapsána na seznam kulturních památek ČR.
Kostel svatého Vavřince leží na vrcholu nedaleko Domažlic (z druhé strany nad obcí Stráž) a založila jej roku 1695 měšťanka Zuzana Veselá jako barokní kapli. Dne 19. 6. 1683 totiž vyšlehl v Domažlicích na náměstí náhlý požár a bohatá měšťanka Zuzana Veselá, rodem Sládová 1642 - 1689, byla ve svém domě sama, v úzkosti poklekla před obrazem sv. Vavřince a přislíbila založit k jeho cti a chvále poutní kapli na svých pozemcích, zahrnující rovněž porostlé temeno vrchu. Požár pak opravdu brzy zanikl. Paní Zuzana skutečně brzy stavbu zahájila, ale zanedlouho jí smrt zabránila v uskutečnění nábožného slibu. Stavbu též podporoval i tehdejší domažlický děkan, P. Mauricius Borovský z Dobřan. Po smrti paní Zuzany se stavby ujal její syn Jan Veselý a po něm pokračovala vdova Kateřina. Výstavba byla započata v roce 1685, k vysvěcení kaple došlo 10. srpna 1695. Podle tradice dostala hora po donátorce kaple název Veselá hora. Už tehdy se konala na vrch Vavřinec velká a slavná procesí. Ovšem podle historických pramenů byl založen již v 10. st. knížetem Boleslavem na počest vítězství nad Maďary, kteří po porážce na Lešském poli v roce 995 utíkali do šumavských lesů (k bitvě na Lechu došlo ve svátek sv. Vavřince). Tato nepříliš udržovaná kaple, obsluhovaná poustevníkem, musela být ovšem již roku 1761 pro špatný stav uzavřena. Na jejím místě byla postavena kaple větší a v roce 1775 byla vysvěcena. Jako jiné kláštery, kostely i kaple postihly i kostelík sv. Vavřince na Veselé hoře josefínské reformy - po deseti letech užívání byla patentem Josefa II. zrušena a zbavena vnitřního zařízení. Jen koupí do soukromého majetku domažlickým knězem P. Maxmiliánem Ledvinou se ho podařilo zachránit a po důkladné opravě byl v roce 1851 znovu vysvěcen. Od té doby se k němu každoročně konala pouť, která se postupem času stala nejvýznamnější poutí na Chodsku a zastínila i další dvě domažlické pouti, svatojánskou a mariánskou. Atmosféru zdejších svatovavřineckých poutí zachytili ve svých dílech i mnozí spisovatelé jako Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Vrchlický nebo Teréza Nováková. V roce 1917 byly zrekvírovány dva kostelní zvony pro válečné účely; ve 20. letech 20. století byly nahrazeny novými zvony „Vavřinec“ a „Anna“, ty pak byly zrekvírovány v roce 1942. Téměř celonárodní událostí se stala pouť v roce 1939 dne 13. srpna, kdy se do Domažlic podle úředních odhadů sjelo kolem 120 tisíc lidí z celých Čech i Moravy, přivezených desítkami zvláštních vlaků a tisíci automobilů, a pouti se zúčastnila také řada představitelů české kultury, například Josef Hora, Karel Hašler, Jiří Mucha, František Kocourek a Julius Fučík. Jednalo se o největší z poutí, na nichž Msgre. Stašek v létě 1939 ve svých kázáních demonstroval odpor českého národa proti německé okupaci. Pouť vyvrcholila emotivní přísahou přítomných poutníků, že svou vlast nikdy neopustí a nezradí. Po skončení druhé světové války byla tradice poutí obnovena - v roce 1945 dne 12. srpna při ní opět kázal Msgre. Stašek, který se krátce předtím vrátil z Dachau, a to za účasti asi 80 tisíc poutníků. V roce 1947 vedl poutní bohoslužbu pražský arcibiskup Josef Beran. Poutě se zde konaly až do roku 1949, poté byly komunistickým režimem opět zakázány. Jako jejich náhrada začaly být pořádány akce estrádního charakteru, které měly vytlouct z povědomí jejich náboženský charakter – v roce 1951 při příležitosti výročí bitvy u Domažlic, v následujících letech v podobě dožínkových slavností. A tak jejich návštěvnost však postupně klesala. Od roku 1955 se namísto pouti konala každoročně přehlídka českých folklórních souborů s názvem Chodské slavnosti. K úplnému potlačení náboženského charakteru svátku byl jejich termín od roku 1963 přesunut na červencový Den pohraniční stráže. V letech 1968 až 1969, kdy se poutě opět mohly uskutečnit, celebroval poutní mši na Veselé hoře českobudějovický biskup Josef Hlouch a součástí pouti byly i Chodské slavnosti. Normalizace přinesla opětovný zákaz poutí a pokračující Chodské slavnosti získaly politický podtext, kterého se začaly postupně zbavovat až v 80. letech 20. století, kdy se mohly více zaměřit na národopis. V roce 1990 se svatovavřinecké poutě opět staly největší církevní událostí na Chodsku. Při pouti v roce 1990 byla na Vavřinečku odhalena pamětní deska Msgre. Staškovi. Do kostela byl zaveden elektrický proud a z výtěžku sbírky proběhla v letech 2008-2009 obnova kostela, při níž došlo k rekonstrukci střechy a fasády a k vymalování interiéru. Kostel sv. Vavřince je prostá obdélná stavba z roku 1775 s plochým stropem a trojboce zakončeným presbytářem s paprsčitou klenbou. Zařízení z 19. století, oltářní obraz a varhany kolem 1800. Stavbu obklopují památné lípy. Poutní místo se lidově nazývá Svatý Vavřineček a chrám je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Měšťanský dům čp. 108 je nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Měšťanský dům čp. 109 je nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Tereziánská kasárna jsou nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Měšťanský dům čp. 70 je nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Gotický hřbitovní kostel U Svatých na severovýchodním okraji města Domažlice byl vystavěn v polovině 14. století. V roce 1648 byl úderem blesku a vzniklým požárem značně poškozen a ztratil gotickou klenbu lodi. Všechny stavební práce byly dokončeny na tomto kostele až roku 1920. Uvnitř kostela je kamenná renesanční kazatelna a v lodi kostela je umístěno u zdi 15 náhrobních kamenů význačných osobností města. Na místě tomto místě stával do 18. století také kostel sv. Jakuba, o němž jsou první zmínky z roku 1037, kdy byl knížetem Břetislavem I. věnován benediktinskému klášteru v Ostrově. Toto darování potvrdil i český král Přemysl Otakar I. roku 1205 a český král Václav IV. roku 1399. Po roce 1406 do něho byly přeloženy všechny bohoslužby. Koncem 18. století kostel sv. Jakuba značně zchátral, byl odsvěcen a prodán roku 1788 domažlickému měšťanu, tkalci Václavu Hájkovi. Po té byl zbourán a dnes po něm není památky.
Jeden ze dvou domažlických městských mlýnů, který dosud stojí. Dnes je část mlýna využívána jako bar, jedná se 1. patro mlýnice, v němž se dosud dochoval původní trámový strop.První zmínka o mlýnu pochází ze soupisu domažlických mlynářů k roku 1561, majitelem mlýna byl tehdy Jan Beran. Roku 1839 byl majitelem mlýna Jan Pavlík, který v tomto roce nechal zpracovat plány na rozsáhlou přestavbu mlýna u Václava Kostlivého. Roku 1919 se majiteli mlýna stávají manželé Váchalovi. V 90. letech 20. stol. došlo ke generální přestavbě interiérů mlýna, původní ráz si tak dochovalo jen 1. patro mlýnice.
Skupina stromů „Vavřinecké lípy“ byla vyhlášena za památné stromy 1. 9. 2005. Stromy navazují na alej lemující přístupovou cestu z Domažlic na Vavřineček (Veselá hora 580 m n. m.). Jedná se o velice hodnotný vegetační prvek s významnou krajinotvornou, estetickou a kulturní funkcí. S největší pravděpodobností byly některé z lip vysazeny při přestavbě a rozšíření barokní kaple, ke které došlo v roce 1775. Věk nejstarších lip přesahuje 200 let. Stromy dosahují výšky 24 m, šířky koruny 20 m a nejmohutnější z nich má obvod (měřený v 1, 3 m výšky) 4,61 m. Jedná se o cennou skupinu čtyř lip velkolistých, které tvoří spolu s barokní kaplí svatého Vavřince nedílnou součást tradičního poutního místa na Chodsku.
Židovský hřbitov v Domažlicích, založený roku 1890, leží v severní části města Domažlice v ulici Prokopa Velikého poblíž rybníka zvaného U Cihelny. Dochovala se zde přibližně stovka náhrobních kamenů od doby jeho založení do roku 1941, kdy v areálu proběhl poslední obřad. Na některé starší náhrobky byly připevněny desky věnované památce obětí nacistické okupace, v areálu stojí i památník věnovaný obětem holokaustu. Dochovala se původní ohradní zeď, z márnice však jsou patrné pouze základy. Plocha areálu byla po roce 1987 zmenšena kvůli rozšíření silnice vedoucí k Třebnicím a brána z roku 1892 nahrazena novou.
