Chodsko.net
Středověké opevnění Horšovského Týna je namalováno na jižní stěně kaple v dnešním arciděkanském kostele svatého Apolináře nad freskou 10 000 mučedníků. Celé vnitřní město bylo obehnáno hradbami a mělo na západě a na východě po jedné bráně. Západní bránu, zvanou Domažlickou, střežily dvě hranolové gotické věžě, kryté špičatými střechami. Východní bránu, zvanou Pražskou, chránila hranolová gotická bašta, přičemž při severní městské zdi možno na obraze rozeznat pět gotických bašt stejného tvaru. O jižní městské zdi víme, že byla nově zbudována po velkém požáru v roce 1547. Na obraze je možné při ní zjistit čtyři bašty, které jsou nižší než bašty při severní městské zdi.
Na návrší vede lipová alej lemující závěrečné stoupání, při níž jsou dvě barokní sochy, poslední které se dochovaly z původní křížové cesty. Podle pověsti vyoral na poli, asi 1 km jihozápadně od Horšovského Týna, oráč Křečka zázračnou sošku sv. Anny. Proto roku 1507 byla na tomto místě vystavěna prostá dřevěná kaplička. Poutní kostel sv. Anny byl pravděpodobně postaven bratry Jiřím a Volfem z Ronšperka, majiteli horšovskotýnského panství na počátku 16. století, přičemž nápis uvnitř samotného kostela dokládá jeho vysvěcení k roku 1516. Roku 1696 byl v sousedství kostela postaven Boží hrob, menší stavba s polygonálním závěrem a zděnou nadstavbou. Je datovaná nápisovou deskou se jménem Anny Marie Trautmannsdorfové rozené z Lichtensteinu, kterou po stranách doplňují erby obou zmíněných rodů. Při barokní přestavbě po polovině 18. století byla původní plochostropá loď kostela zaklenuta vloženou barokní klenbou a zvenčí byla při věži přistavěna sakristie. K zajímavým úpravám kostela došlo v letech 1835-1842, kdy se Trautmannsdorfové rozhodli vytěžit celé podzemí pod kostelem a zřídit zde rozsáhlou empírovou rodovou hrobku. Zároveň byla vedle Božího hrobu postavena roku 1835 i empírová pohřební kaple Jana Norberta Trautmannsdorfa s trojúhelným štítem, odkud byl zřejmě chodbou přístupný i interiér spodní hrobky. Po druhé světové válce byl kostel opakovaně vykraden a poškozován vandaly, a tak do roku 1970 nenávratně zmizela či byla zničena většina původního vybavení, jehož zbytky byly nakonec na počátku 90. let odstraněny, takže celý kostel je v současnosti zcela prázdný. Po roce 1991 se zdálo, že svítá na lepší časy: byl opraven interiér kostela a především střechy. Projekt celkové obnovy kostela však nebyl z důvodu nedostatku finančních prostředků dokončen, a tak je v současné době kostel sv. Anny opět uzavřen a v dezolátním stavu a zůstává smutným svědectvím stavu našich historických památek.
Chrám byl založen v polovině 13. století a patří k nejstarším církevním stavbám ve městě. Jde o jednolodní obdélníkovou stavbu s gotickým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou klenbou z konce 14. stol. a o něco málo mladší kaplí Panny Marie, v níž se nacházejí vzácné nástěnné malby z doby kolem r. 1500. K severozápadnímu nároží kostela přiléhá mladší věž. Roku 1422 byl kostel při obléhání města husity vypálen a jeho dostavba se poté značně protahovala, takže byl úplně dokončen až v baroku po polovině 18. století za Františka Norberta Trauttmansdorffa. V letech 1926 - 1927 došlo k celkové rekonstrukci kostela, při níž byly pod barokní omítkou objeveny některé gotické architektonické detaily. Dodnes se tak dochovaly vstupní gotické portálky a řada zajímavých, zvenčí osazených náhrobních kamenů z let 1510 – 1834. V tomto chrámu se nachází dva oltářní obrazy (Jan Nepomucký 1911, Panna Maria Bolestná 1915), které jsou dílem akademické malířky Pauline Bäuml. Ve věži kostela sv. Apolináře je zvon odlitý v r. 1898 Kruppovými závody v Bochumi (Německo), dále zvon odlitý v r. 1727 nezjištěným zvonařem a zvon odlitý na přelomu 17. a 18. stol. nezjištěným zvonařem. Nedaleko kostela se nachází historicky cenná budova bývalého arciděkanství. Kostel byl na konci 20. století arciděkanský, nyní je pouze filiálním k farnímu kostelu sv. Petra a Pavla.
Městský kostel sv. Petra a Pavla na dnešním náměstí Republiky vznikl pravděpodobně již v době založení města v osmdesátých letech 13. století. Raně gotická stavba byla přestavěna pozdně goticky (dochovaný vstupní portálek), dnešní vzhled kostela je ovšem výsledkem přestavby barokní, vynucené r. 1708 požárem města a zřícením klenby hlavní lodi. Z této doby pochází i dochovaný mobiliář a varhany s třídílným korpusem. V kostele byl pohřben první majitel Horšovského z rodu Lobkoviců Jan z Lobkovic a v předsíni jsou do stěn zasazeny další náhrobky významných měšťanů a církevních hodnostářů.V jižní kapli je dřevěný renesanční epitaf Gryspeků z roku 1593, jehož autory jsou Hans Bule z Řezna, Samuel Braun z Kadaně a Hartwig z Wernigerodu. V kryptě je v prosklených rakvích uloženo 17 členů rodu Gryspeků včetně Floriána a jeho manželky Rosiny. Pro zachovalost těl jsou označovány jako kralovické mumie.Kostelní věž je přístupná samostatně v otvíracích hodinách a pokud zdoláte výstup po 98 schodech až do výšky 38 metrů nad úroveň náměstí, naskytne se Vám krásný pohled na celé město i se zámkem. Sedmé podlaží tvoří dodatečně vystavěná barokní zvonice se dvěma zvony, z nichž menší darovaný Norbertem z Trauttmansdorffu je datován do r. 1727. Za Liebschera zde visela kopie zvonu slitého r. 1614 a trám stolice byl údajně doplněn letopočtem 1683. Původní velký zvon z počátku 17. století je nyní umístěn v nedaleké zvonici.
Barokní sýpka v Horšovském Týně. Nedávno vznikl spolek usilující o její záchranu a smysluplné využití.
Knížecí Trauttmansdorffská hrobka z 19. století pod kostelem sv. Anny.
Původně renesanční zahrada přebudovaná na přírodně krajinářský park o rozloze 40 ha. Park je volně přístupný z města. Svou rozlohou vzácných dřevin patří k nejvýznamnějším parkům v západních Čechách. Park oživuje několik staveb. Na návrší za zámek stojí renesanční budova „Vdovský dům“. Název je spojován se třetí manželkou Jana z Lobkovic, která svého manžela přežila o 30 let. Bývalo zde muzeum Horšovskotýnska, které je součástí zámecké expozice Purkrabský palác. Na skalnatém výstupku nad srázem, asi 500 m od zámku stojí válcová „Vyhlídková věž“. V Horšovském Týně je známá jako „hladomorna“, i když k tomuto účelu nikdy nesloužila. Věž je spojena lipovou alejí s další pozoruhodnou stavbou, která ač v mnohém unikátní, je dnes zcela zapomenuta. Budova je totiž nejstarší českou „Loretou“. Kapli nechal po návratu z cesty do italského Loreta v roce 1584 vystavět Kryštof z Lobkovic. Před vchodem do parku naproti kapucínskému klášteru stojí budova bývalé „Míčovny“ (druhá nejstarší v Čechách, první je na Pražském hradě). K vrchnostenským stavbám vybudovaným při obvodu parku náleží také mohutná „Sýpka“, která je jednou z nejstarších barokních sýpek v západních Čechách.
Ke gotickému biskupskému hradu byl v 16. století přistavěn renesanční zámek. Zámek Horšovský Týn patří k nejkrásnějším zámkům v České republice. Má několik prohlídkových okruhů. K zámku patří i rozsáhlý přírodně krajinářský park, ve kterém je gloriet (původní gotická hláska, přestavěná na vyhlídkovou věž), loretánská kaple (pravděpodobně první stavba tohoto druhu v Čechách) a letohrádek, dříve zvaný Vdovský dům v blízkosti zámku. V zámku zůstaly zachovány dobové interiéry. Zeleň okolního anglického parku zpestřují rybníčky a romantické stavbičky. Prohlídkové trasy se dělí na hrad, zámek, purkrabství a stálou výstavu pozůstalosti hraběnky Mitsuko Coudenhove-Kalergi, rozené Japonky, žijící na přelomu 19. a 20. století v Čechách. Prohlídka hradu vás provede kompletními interiéry hradu včetně sklepení a hradní kaple. Zámek vám představí zámecké bydlení od 16. století do počátku 20. století, salóny, taneční sál, knihovnu a unikátní obrazová galerii českých panovníků. Expozice Purkrabství tvoří společná expozice Městského muzea H. Týn a státního zámku. Prohlédnete si zde jízdárnu, ochozovou chodbu, historické interiéry purkrabského paláce s bohatým vybavením.
Měšťanský dům čp. 87 je nemovitou kulturní památkou města Horšovský Týn.
V 18. a 19. století je znázorněna jako polygonální kaple s kruhovými okny a stanovou střechou. Čtvercová klasicistní stavba vybudována v roce 1852 na místě starší kaple pro největší zvon ve městě. Původní zvon z roku 1584 přetavil na podnět Viléma z Lobkovic v roce 1614 zvonař Valentin Arnold. Zvon zvaný Osana o průměru 1,84 m a obvodu 5,8 m váží tři tuny se rozeznívá vždy jen o Vánocích. Původně byl zavěšený ve věži farního kostela sv. Petra a Pavla.
