Chodsko.net
Barokní zámek z 18. stol. se nachází při návsi v obci Běhařov, těsně vedle kostela sv. Prokopa. Budova zámku je patrová, obdélníková, s mansardovou střechou a jednoduchou fasádou. Přízemí zaklenuto valeně a hlavní chodba má křížovou klenbu. zámek byl postaven v 16. st. snad na místě bývalé tvrze ze 14. st. Fremuty ze Stropčic. V 18. st. byl barokně přestavěn, v 19. st. prošel dalšími úpravami. U zámku se nachází z části terasovitě upravený nevelký park.
Bělá nad Radbuzou je doložena již v Kosmově kronice u r. 1121 a její osudy byly až do 16. století spojeny s dějinami královského hradu Přimdy. V první polovině 16. století získali Bělou členové bavorského rytířského rodu Lamingenů z Albernereutu podobně jako sousední manský statek Újezd Svatého Kříže. Přestože ji v r. 1600 císař Rudolf II. prodal Jeronýmovi Puchfelderovi z Presoti, brzy nato opět patřila Lamingenům. Nejpozději za Volfa Josefa Lamingena, který se jako pán na Bělé připomíná v r. 1615, vznikl v západní části vsi menší renesanční zámek. Byla to jednopatrová budova, dostavěná zřejmě spolu se sousedním pivovarem v r. 1614, jak hlásá vyrytý letopočet v ostění jednoho okna. Po Bílé hoře byl statek v r. 1623 Volfu Josefovi Lamingenovi konfiskován a postoupen jeho bratru Volfu Vilémovi, který zachoval věrnost Ferdinandovi II. a dostal za to řadu statků na Chodsku, mezi nimi i sousední Újezd Svatého Kříže. Od té doby byla již Bělá natrvalo spojena se svatokřížským statkem, zdejší zámek přestal sloužit jako panské sídlo a až do 19. století zde byly panské úřady. Podle nedostatečných písemných pramenů můžeme soudit, že zámek prodělal drobné stavební úpravy. Původní klenby ze 17. století mají dodnes dvě místnosti v přízemí a sklepy. Více než stoletou vládu Cukrů z Tamfeldu na svatokřížském panství v l. 1686–1796 připomíná erb vytesaný nad vchodem do zámecké budovy.
Zámek Bezděkov se nachází přibližně uprostřed obce. Stojí na místě gotické tvrze ze 14. stol., která byla při stavbě zámku začleněna do nové budovy. Dnešní vzhled získal zámek začátkem druhé poloviny 19. stol. Jedná se o stavbu s malým vnitřním nádvořím postavenou v novogotickém stylu podle návrhu Ignáce Vojtěcha Ullmanna. Budova má nízké střechy skryté za cimbuřím. V západním se nachází průčelí se zastavěnou velkou čtvercovou věží. Nároží při severním křídle zvýrazňují polygonální věže. Přízemí zámku je z části zaklenuté křížovými klenbami. Zámek je obklopen parkem, který byl založen již v 18. stol. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví.
V Blížejově stála snad již na rozhraní 14. a 15. století vodní tvrz, poprvé zmiňovaná až v roce 1542. V polovině 17. století vlastní část obce s tvrzí poddanské město Horšovský Týn, tím ztrácí tvrz svoji funkci. Při jejím dvoře byl v 18. století přistavěn malý barokní zámek, který v 19. stol. sloužil ke správním účelům.
Nejstarší části zámku pocházejí ze středověku, kdy zde roku 1177 začala výstavba původní tvrze. Za stavitele jsou označováni bratři Dobrohost a Mutina z Bukovce. Tvrz pak vystřídala řadu majitelů, včetně pánů z Velhartic či třeba Lobkowiczů. Páni z Velhartic zde dokonce nějakou dobu pobývali, ovšem Bukovec se jejich hlavním sídlem nikdy nestal. V držení tvrze se poté střídaly další rody, až se dostala do rukou církve, jelikož se pro zámek nenalezlo jiné uplatnění. Roku 1771 byla poničená a zanedbaná budova celá přestavěna na barokní zámek a posléze začala plnit funkci fary. V době socialismu budova zámku sloužila místnímu zemědělskému podniku. Od roku 1995 pak započala celková rekonstrukce objektu. V současné době je zámek v rukou soukromých majitelů.
Barokní trojkřídlý zámek byl postaven na místě původní tvrze z první pol. 14. stol. Kolem r. 1546 pravděpodobně zpustla. Na poč. 18. stol. na tomto místě postavili majitelé jednopatrový zámek. Budova tvrze se částečně dochovala v hospodářském sídle zámku - sýpce. Zámek v minulosti vlastnily významné české šlechtické rody - páni z Bukovce, z Velhartic, Rožmberkové, Popelové z Lobkovic či Trautmansdorfové. Ještě v 19. stol. zde bydleli správce a zámecký kaplan. V roce 1990 zničil požár střechy na východním, jižním a částečně západním křídle. Zámek postupně chátral. Výrazným způsobem byla narušena i statika celého objektu. Roku 1998 získal zchátralý objekt zámku Český svaz ochránců památek a od té doby probíhá finančně náročná rekonstrukce.V roce 2005 získal celý objekt novou střechu díky úsilí Klubu Ladislava Lábka v Plzni. Zámek je otevřen veřejnosti jen příležitostně při různých koncertech či při Dni otevřených dveří.
Na místě vyhořelého hospodářského dvora při bavorské hranici poblíž nynější obce Rybník byl roku 1819 vystavěn lovecký zámeček Dianahof doplněný r. 1825 o kapli sv. Kryštofa. V okolí byla roku 1870 zřízena velká jelení a daňčí obora. Nyní je na místě jen zarostlá zřícenina.
Na počátku 17. století založil majitel horšovskotýnského panství Vilém starší Popel z Lobkovic u vsi Horšova kolem poplužního dvora velkou panskou oboru se soustavou devíti rybníků a obehnal ji pevnou kamennou zdí, která se zachovala dodnes. Na ostrůvku jednoho z rybníků, v těsné blízkosti Horšova, postavili někdy po r. 1744 tehdejší majitelé panství Trautmannsdorfové malý barokní lovecký zámek. Tento dodnes zachovaný šestiboký altán se čtyřhrannou věžičkou a dvojitou střechou o jedné centrální místnosti byl pojmenován Annaburg zřejmě na počest druhé manželky Františka Norberta Trautmannsdorfa Marie Anny, rozené hraběnky z Herberštejna. V 80. letech 19. století byla kolem zámku výrazná květinová výzdoba. Později přestal zámek plnit svoji funkci a byl opuštěn. Rybník kolem opuštěné budovy, stojící dnes na pozemcích školního statku střední zemědělské technické školy v Horšovském Týně, vyschl a z ostrůvku se stalo mírné návrší v rovinatém terénu. Altán postupně zchátral až do úplné ruiny - v 90. letech 20. století se propadla střecha, v altánu rostly stromy. Díky usilovné práci žáků oboru Pozemní stavitelství SOŠ a SOU Horšovský Týn a za finanční pomoci Plzeňského kraje se altán podařilo zachránit. Byl obnoven v letech 2007 - 2009. Slouží škole i městu jako místo vhodné k pořádání společenských akcí.
Ke gotickému biskupskému hradu byl v 16. století přistavěn renesanční zámek. Zámek Horšovský Týn patří k nejkrásnějším zámkům v České republice. Má několik prohlídkových okruhů. K zámku patří i rozsáhlý přírodně krajinářský park, ve kterém je gloriet (původní gotická hláska, přestavěná na vyhlídkovou věž), loretánská kaple (pravděpodobně první stavba tohoto druhu v Čechách) a letohrádek, dříve zvaný Vdovský dům v blízkosti zámku. V zámku zůstaly zachovány dobové interiéry. Zeleň okolního anglického parku zpestřují rybníčky a romantické stavbičky. Prohlídkové trasy se dělí na hrad, zámek, purkrabství a stálou výstavu pozůstalosti hraběnky Mitsuko Coudenhove-Kalergi, rozené Japonky, žijící na přelomu 19. a 20. století v Čechách. Prohlídka hradu vás provede kompletními interiéry hradu včetně sklepení a hradní kaple. Zámek vám představí zámecké bydlení od 16. století do počátku 20. století, salóny, taneční sál, knihovnu a unikátní obrazová galerii českých panovníků. Expozice Purkrabství tvoří společná expozice Městského muzea H. Týn a státního zámku. Prohlédnete si zde jízdárnu, ochozovou chodbu, historické interiéry purkrabského paláce s bohatým vybavením.
Středověká vladycká tvrz v gotickém slohu bývala v Chocomyšli již ve 14. století. Původní chátrající stavba byla v 17. století renesančně přestavěna a přeměněna na zámek. Zásadní přestavbu však započali až roku 1720 noví majitelé - Černínové. V Chocomyšli, která byla od roku 1711 součástí Chudenického panství, vznikl lovecký zámeček. Plány stavby vyhotovil František Kaňka, který v letech 1718-20 prováděl přestavbu Černínského paláce v Praze, další úpravy zámku provedeny ještě v roce 1761-63. Avšak roku 1778 objekt zcela vyhořel. Výstavba nového zámku podle plánu C. Ballinga byla zahájena již v následujícím roce. Z finančních důvodů však nebyla stavba realizována v plném rozsahu. Pěkný, avšak nedokončený zámeček Černínům nevyhovoval, nabídli ho vojenské správě pro ubytování dragounů. V roce 1801 byla v objektu zřízena výroba cukru z javorové šťávy a po roce 1830 byl zámek přeměněn na cukrovar, údajně nejstarší v Čechách. Na sklonku 19. století byl objekt upraven pro hospodářské účely.
Ves Chotiměř, jejíž jméno jazykovědci odvozují od nedoloženého zakladatele Chotimíra, se v pramenech uvádí poprvé v r. 1379, kdy ji držel vladyka Hněvek z Chotiměře. Hněvkův nástupce Racek se připomíná r. 1382 a počátkem 15. století zde byli pány bratři Vilém a Sezema, z nichž Sezema žil ještě v r. 1423. Chotiměřskou tvrz postavil s největší pravděpodobností některý z nich. Další zprávy o Chotiměři jsou až z r. 1540, kdy tvrz a dvůr v Chotiměři koupili od Jeronýma Tasa z Peruce Kašpar Gottfried, řečený Bernášek ze Žebnice, a jeho první manželka Barbora z Chotiměře. To je také první zpráva o Chotiměřské tvrzi. Již v Kašparově závěti se však chotiměřská tvrz označuje jako pustá. Je pravděpodobné, že nebyla nikdy obnovena, alespoň o ní nenalézáme žádné zprávy v písemných pramenech a také po ní nezůstaly žádné zbytky. Dokonce ani nevíme, kde stála - pouze se dohadujeme, že to bylo v místech pozdějšího zámku. Ten dali postavit ehdejší majitelé Chotiměře ve druhé polovině 18. století. Jde o menší jednoposchoďový pozdně barokní zámek s valbovou střechou a klenutým vestibulem se dvěma sloupy, který byl kolem r. 1800 novorenesančně upraven. Kolem zámku byl založen park, v němž stojí barokní kaple sv. Jana Nepomuckého, snad z r. 1743, se třemi červenými kopulemi, jejíž vnitřní zařízení je dílem plzeňského sochaře Karla Legáta.
Empírový zámek Lázeň vznikl přestavbou lázeňské budovy v polovině 19. stol. jihozápadně od Chudenic a vede k němu modře značená turistická cesta. Původně pod dnešní rozhlednou zvanou Bolfánek bývala studánka s léčivým železitosirným pramenem. Nejprve u místa byly pořádány poutě a později zde vznikly lázně. Pramen bohužel zanikl a dnes již nelze ani jednoznačně určit jeho místo. Vlastní zámek tvoří podlouhlá obdélníková jednopatrová budova, ozdobená rizality a sloupovým portrikem. V současné době slouží zámek jako hotel. Na zámek přijíždělo množství lázeňských hostů i známých osobností z řad zejména národně uvědomělé aristokracie a inteligence – František Palacký, Josef Dobrovský, který má nedaleko zámku pomník a zejména Jan Kvapil, po němž je nazváno jedno jezírko a je pohřben na místním hřbitově. Zámek patřil až do roku 1945 Černínům. Na základě vykonstruovaných údajů byl zabaven státem a celý areál postupně spěl ke zkáze. Park zarostl a budovy se počaly rozpadat.V prosinci 2009 byl zámecký areál vrácen zpět rodině Czerninů a postupně probíhají práce na zajištění budov i obnově parku.
Zámek vznikl přestavbou rodového sídla Czerninů, renesanční tvrze, na konci 16. století. Tehdy jej vlastnil Humprecht Czernin. Dnešní vzhled zámek získal barokní úpravou podle návrhu architekta Carla Ballinga r. 1776 a nachází se v něm expozice věnované několika významným lidem, kteří jsou spjati s Chudenicemi - Josefu Dobrovskému, Jaroslavu Kvapilovi, K. S. Amerlingovi a rodu Czernínů. Ti byli historicky jedinými vlastníky zámku. K vidění jsou i dobové zámecké interiéry. Základy gotické tvrze připomíná opevnění s baštami.
Zámek v obci Ježovy stojí téměř uprostřed obce. Původně gotická tvrz neznámé podoby pochází ze 13. století, kdy patřila Ježovským. V 17. století připadla Černínům z Chudenic, kteří ji přestavěli v zámek. Od nich ji nakonec získali v 18. století Morzinové. Jedná se o jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu s vysokou valbovou střechou. Nad okny jsou ploché baldachýnové štítky zakončené piniovou šiškou. Západní průčelí má sedm okenních os, jižní čtyři. Při východním průčelí je šestiboká kaple spojena s budovou zámku chodbou. Kaple má jednoduchou jehlancovou střechu. V současné době je v soukromém vlastnictví.
Na místě, kde dnes stojí zámek, stávala již počátkem 14. století tvrz, kterou měl v držení Děpolt z Rýzmberka. Nejvýznamnějšími majiteli byli od konce 14. stol. vladykové Kaničtí z Čachrova.Tvrz byla kamenná stavba s vysokými štíty, která měla v přízemí vinopalnu, potravinový sklep a další dva menší sklípky, sladovnu a stáj pro čtyři koně. Vedle kuchyně byly zřejmě v prvním poschodí pokoje, komory a menší sýpka na obilí. Snad ještě Kaničtí přestavěli v druhé polovině 17. století zdejší tvrz na barokní čtyřkřídlý, většinou jednopatrový zámek se čtvercovým dvorem, kolem něhož vedla v přízemí chodbička, otvírající se na každé straně do dvora třemi oblouky. V přízemí byly nízké klenuté místnosti pro čeleď a komory pro různé potřeby, v prvním patře obytné pokoje s rákosovými stropy. Další majitel Kanic, Josef Jáchym Schmiedtgräbner z Lustenecku, nechal v roce 1765 vybourat přízemní klenby uprostřed severního křídla zámku a postavit pozdně barokní kapli sv. Jana Nepomuckého, sklenutou dvěma plackami. K další úpravě kanického zámku došlo ještě kolem roku 1870. Celý objekt byl zmodernizován, západní čelní stěna byla zvýšena a přistavěn k ní portik. Také renesanční, barokní a rokokové stropy vzaly za své. Kolem zámku byl nadále udržován větší anglický park, došlo však k rušení rybníků v blízkém okolí. V roce 1945 v něm měl sídlo červený kříž (liga proti TBC). Od roku 1950 do roku 1986 byla zámecká budova majetkem KNV a byla v něm zřízena zvláštní škola internátní. Po roce 1986 byl objekt předán armádě. Během doby, kdy byl zámek majetkem vojska, byl částečně zdevastován. V dnešních dobách bez užitku chátrá a zámecká zahrada zarůstá. Snad se pod novým majitelem zámku začne blýskat na lepší časy.
Své panství Stadionové spravovali ze zámečku postaveného na severní straně obce. Zámeček ve své minulosti fungoval mimo jiné jako kasárna Československé lidové armády. V roce 1981 prošel zcela necitlivou rekonstrukcí (nevhodná střešní krytina, okna, fasáda, přístavba atp.) a od té doby byl využíván jako škola v přírodě, do které se jezdily zotavovat děti ze severních Čech. V roce 2002 byl provoz zařízení z ekonomických důvodů přerušen. V roce 2004 získala zámek do svého majetku obec Kout na Šumavě.
Jednoposchoďový zámek s balkónem nechal postavit v 90. letech 19. století plzeňský advokát dr. Josef Starck (†1914). Dnes slouží jako škola.
Zámek byl přestavěn kolem roku 1670 ze starší tvrze, která přestavbou zanikla. Jedná se o čtyřkřídlou patrovou budovu s uzavřeným nádvořím, obklopenou parkem. V 18. století byly zazděny arkády a mezi lety 1824-25 byl zámek znovu přestavěn a také pravděpodobně zbořena původní věž. Prostor před zámkem je vyrovnán vysokou tarasní zdí, pro kterou není ze silnice zámek skoro vidět. Zajímavé jsou i sluneční hodiny na jižním křídle zámku. Zámek je sídlem OÚ Merklín.
Tvrz pochází ze 14.stol., kdy byla založená Svatoborem a Markvartem z Nahošic. V 18.stol. byla přestavěna na barokní zámek a za Petra a Jakuba Prušáků v 19. stol. získal zámek pseudorenesanční ráz. V letech 1994 – 1995 byl zámek citlivě rekonstruovaný a jeho interiér byl upraven na 7 nových bytů. Současný vzhled zámku je z posledních úprav z počátku 20. stol. kdy byl zámek rozšířen o obdélný přístavek s polygonální věžičkou a schodiště vedoucí z 1. patra přes ulici do parku. Součástí věže býval vodojem, který byl v roce 1970 stržen. V obci při okraji zámeckého parku stojí bývala zámecká kaple sv. Vavřince z roku 1807.
Koncem 18. století byla původní tvrz přestavěna na jednoduchý pozdně barokní zámek. V 1. polovině 20. století za sklářského průmyslníka Ondřeje Zieglera prošel pseudogotickou úpravou, při níž byl navýšen o patro. Po 2. světové válce prostory využíval TJ Sokol. Nyní je ve vlastnictví obce, která zde má své sídlo. Pravidelně se zde konají kulturní akce.
