Chodsko.net
Místní mlýn. Původní stáří je cca 250 let (jedná se o jeden z nejstarších objektů mlýna na okrese Domažlice).
Dřevěná rozhledna s muzeem byla postavena v l. 2009-10 poblíž místa, kde stávala poutní kaple Panny Marie Lurdské (1913), rozstřílené po 2 sv. válce vojáky (znatelný půdorys kaple). Rozhledna stojí přibližně 2,5 km od centra Horšovského Týna a vede k ní značená naučná stezka (začátek u Informačního centra na náměstí v Horšovském Týně). Nová dřevěná rozhledna (21,5 m) s muzeem byla postavena Občanským sdružením pro výstavbu rozhledny, které je také jejím provozovatelem. Rozhledna byla postavena s myšlenkou oživit znovu toto místo, dříve tolik oblíbené poutníky i výletníky. Z vyhlídkové plošiny rozhledny po zdolání 66 schodů je ve z výšky 13 m krásný výhled na Horšovský Týn a jeho okolí, na Šumavu a Český les. V jednotlivých patrech 21metrové pětipodlažní věže najdete i expozici, která připomíná kapličky, kříže, boží muka, selské usedlosti, mlýny a poutě v okolí Horšovského Týna. Naučná stezka na informačních tabulích přibližuje hrdelní právo na Šibeničním vrchu, přírodní zajímavosti, léčivou studánku, historický vodovod, dějiny pivovarnictví ve městě i lurdskou poutní tradici. Kříž na rozhledně připomíná někdejší kapli Panny Marie Lurdské.
Podle místních tradic patří kostel sv. Mikuláše k jednomu z nejstarších v celém kraji a jeho počátky lze zřejmě klást již do 2. poloviny 13. století, i když větší část dochovaného gotického zdiva pochází až ze 14. století . Založení kostela je v současné době odborníky přisuzováno klášteru v blízké Pivoni. Dnes je kostelní loď bohužel ve zříceninách a značně zarostlá, z architektonických detailů se dochoval později zazděný lomený okosený portálek.Ve stejně žalostném stavu je dnes bohužel presbytář s valenou výsečovou klenbou, i když jej na rozdíl od lodi kryje stříška. Ve stěně presbytáře je umístěn zajímavý náhrobek a do sakristie odtud vede další lomený gotický portál.V 2. polovině 17. století byl kostel poměrně razantně barokně přestavěn, byly upraveny interiéry a přistavena věž s osmibokým patrem a protáhlou bání s cibulkou. Celá památka je v současné době přes svůj nesporný historický i architektonický význam ve zříceninách a pomalu se rozpadá.
Osada se nacházela přibližně tři kilometry jižně od Tlumačova poblíž staré obchodní stezky Domažlice-Furth im Wald.Osada byla založena pravděpodobně v roce 1711. První historická zpráva se vztahuje k roku 1724. Šnory byly uhlířskou vsí, jak již její německý název napovídá. V roce 1789 bylo v osadě šest chalup. V roce 1839 pak měly Šnory 20 domů, v nichž žilo 222 obyvatel. Před druhou světovou válkou v roce 1930 žilo v osadě ve 23 usedlostech 107 obyvatel německé a 1 obyvatel české národnosti. Po druhé světové válce a vyhnání původního německého obyvatelstva ves postupně zaniká.Dnes osadu připomínají dva křížky, které je možné vidět na turistické stezce, procházející areálem bývalé vsi. Nedaleko od křížků stojí poslední samota, která kdysi pod osadu patřila.Období zániku: postupně po 1945Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
V blízkosti kaple stojí pomník připomínající 10. výročí vzniku ČSR z roku 1928 s bustou T. G. Masaryka.
Ve stínu lip zde stojí na uměle navršeném pahorku šestiboká kaple z jehlanovou střechou, zakončenou zvonicí s bání a litinovým zvonem z roku 1826.
Částečně zrekonstruovaná budova bývalého mlýna, upravená na penzion se zbytky zařízení včleněných do nových interiérů.
Kostel sv. Judy Tadeáše se nachází v obci u fary. Interiér kostela je zaklenut zcela plochou kupolí (nepravá klenba). Kostel z roku 1705 byl postaven nákladem místního faráře J. Partnera, který kvůli nemoci nemohl docházet do kostela na kopec nad Tasnovicemi. Předsíň kostela je z poloviny 18. století.
Štráská Huť se nacházela v lesích mezi dnes již zaniklou obcí Pleš a obcí Rybník. Osada byla pravděpodobně založena Volfem Jáchymem Lamingenem v roce 1580. První zmínky v munětínských matrikách jsou z roku 1629. Zdejší sklárna fungovala až do roku 1840, vyrábělo se zde především zrcadlové sklo, malé skleněné tabulky a čočky do oken. V blízkém okolí sklárny v průběhu její činnosti vyrostlo několik domků a doprovodné provozy sklárny. V roce 1837 je v osadě uváděno 8 domů obydlených 136 obyvateli. Po ukončení provozu sklárny se osada stojící uprostřed lesů rychle vylidnila. V roce 1913 zde již ve dvou domech žilo pouze 9 lidí, v roce 1930 v jednom domě čtyři lidi. V roce 1945 žil ve Štráské Huti pouze hajný Josef Wild se svou rodinou. Po druhé světové válce osada zaniká, ale i v současnosti zde lze najít důkazy někdejší sklářské činnosti. Ze zástavby zůstal panský dům, později využívaný jako hájovna. Štráská Huť patří k nejlépe dochovaným zbytkům historických skláren v Českém lese. V prostoru Štráské Huti byl v roce 1993 proveden archeologický výzkum. Byly zde nalezeny nejen základy sklárny využívané do r. 1840, ale též pozůstatky mnohem starší sklářské pece.Období zániku: postupně po 1945Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Pomník u Švarcavy s nápisem „Zde padl za vlast dne 28.9.1938 Josef Oczko, dozorce fin. stráže.“
Osada ležela jižně od Všerub těsně při státní hranici. Osadou procházela cesta ze Všerub do dnes již také zaniklé vsi Heuhof (Sruby). Osídleni vzniklo asi koncem 17. století na tehdy ještě německém území, od r. 1707 pak byla osada součástí Čech. Poté se Švarcava stala osadou nedalekého Šprymberka (nyní Pomezí). V roce 1930 stálo v osadě 13 domů, v nichž žilo 65 obyvatel. Po druhé světové válce a vyhnání německých obyvatel se osada stala součástí hraničního pásma. Na počátku 50. let zde byly nataženy příhraniční dráty (v 70. letech posunuty až k silnici Všeruby-Pláně). Zbořena byla jako druhá v pořadí na domažlickém okrese po sousedních Srubech. Rok zániku: 1950 Důvod zániku: hraniční pásmo Zdroje: www.sudety.cpkp-zc.cz www.zanikleobce.cz
Obec Švarcava ležela na česko-německé hranici jihozápadně od obce Rybník. Poprvé je obec zmiňována na mapě z roku 1626, kde je označena jako česká celnice. V polovině 17. století zde byla vybudována hospoda, která sloužila jako mýtnice na řezenské cestě (významná středověká cesta, která vedla z Prahy do Řezna). Postupně pak přibývaly další usedlosti. Od roku 1677 bydlel ve vsi i panský myslivec. V roce 1757 žilo ve Švarcavě 31 obyvatel. V roce 1839 pak v obci stálo 15 domů, v nichž žilo 134 obyvatel. V roce 1899 obec zasáhl veliký požár, který zničil téměř celou dřevěnou zástavbu obce. Vesnice pak byla obnovena a většinu zástavby tvořila již zástavba zděná. Od roku 1825 až do zániku obce zde sídlil celní úřad. V roce 1904 byl ve Švarcavě otevřen poštovní úřad. V roce 1930 měla obec 19 usedlostí, v nichž žilo 18 obyvatel české a 47 obyvatel německé národnosti. Po druhé světové válce a vyhnání původního německého obyvatelstva se stala lokalita obce součástí hraničního pásma, což pro Švarcavu znamenalo konec její existence.V současnosti obec Schwarzach existuje pouze na německé straně hranice. Z české části se nedochovalo nic, pouze pomníček Josefu Oczkovi, členu československé finanční stráže, který zde padl v roce 1938. V devadesátých letech byl u Švarcavy obnoven hraniční přechod, který slouží turistům a cykloturistům. Na odlesněném návrší jižně nad osadou (nad údolím hraničního Černého potoka) se nachází tzv. Dianin Dvůr - původně dvůr, na jehož místě postavili Vidšpergárové ve 20. letech 19. století zámeček s kaplí sv. Kryštofa. Po roce 1870 jej získali Coudenhoveové, kteří zde zřídili oboru a doplnili areál o předzámčí složené z přízemních převážně hospodářských budov. Zámeček byl až do roku 1945 využíván jako lovecký, tomu odpovídaly i jeho výzdoba a vybavení. To bylo již krátce po roce 1945 rozkradeno či zničeno. V 50. letech obsadila místo Pohraniční stráž. Zanedlouho však bylo opuštěno a všechny budovy kromě zámečku zbořeny. Ten se časem rozpadl také a dnes z něj zbývají zarostlé zříceniny obvodových zdí, sahající místy až do výše patra.Období zániku: 1950-1960Důvod zániku: hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Lesní kamenný altán u kostela sv. Anny na Tanaberku je z roku 2009 a o jeho postavení se zasadilo Občanské sdružení Tanaberk, které se rozhodlo zkulturnit oblíbené poutní místo na Všerubsku (slavnostně bylo otevřelo v rámci Česko-bavorských slavností).
Na Tanaberku byl italským stavitelem Marcantonio Gilmettim v letech 1712 – 1719 postaven vimpozantní chrám, který mezi sakrálními stavbami jihozápadních Čech nemá obdoby. Patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Kostel byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů jako poutní na základě uznání zázračných uzdravení prověřovaných pražskou arcibiskupskou komisí roku 1712. Úzký vztah k tomuto místu měli rovněž koutští Stadionové, kteří zde nechali roku 1723 zřídit poutnický dům (pozdější hospodu) a v roce 1747 faru s nadací pro 2 kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola. Stavba založená na pravidelném eliptickém půdorysu, se skládá z vysoké rotundy, kterou obklopuje nižší ambit s ochozem a emporami. Původně měl chrám 3 věže. Dvě, dnes již neexistující, stávaly nad vstupní předsíní. Vnější obvod chrámové lodi nechal barokní baumajstr Gilmetti ozdobit šesti sochami světců v nadživotní velikosti. Dnes stojí na svém místě pouze socha sv. Václava, patrona české země, která shlíží směrem k Brůdku. Když byl kostel v Nýrsku v roku 1973 zbořen, získala poničená svatyně na Tanaberku vnitřní zařízení právě z tohoto kostela. Historii poutního svatostánku poznamenal atmosferický úkaz 25. července 1703. Zářící oblaka při večerním soumraku inspirovaly všerubského kantora a varhaníka ke stavbě první dřevěné kaple. V letech 1707-17 navštívilo poutní místo 170 tisíc věřících. V letech 1741-67 zde bylo vně i uvnitř pohřbeno 50 lidí. Roku 1809 kostel vyrabovali návrší napoleonští vojáci. V letech 1837 - 1857 zde plnil úlohu administrátora lyricky založený V. Sládeček, kněz, který zasvětil život tanagerské farnosti, a který zde sepisoval české básně. Na Svatou Annu za ním z nedalekých Všerub docházela spisovatelka Božena Němcová. Dne 17. září 1839 zemřel patron kostela hrabě Filip Stadion a byl na základě poslední vůle pohřben před hlavním oltářem. Mezi léty 1865 - 68 zde působil kněz H. Randa, který v několika drobných knihách popsal dějiny poutního místa i okolní krajiny. Po požáru 6. ledna 1865 (na Tři krále) zbyly z chrámu jen holé zdi. Podařilo se zachránit jen obraz sv. Anny. Po opravě zmizely dvě menší věže. Roku 1866 nechala hraběnka Kunhuta ze Stadionu doplnit vídeňskými zlatníky stříbrný a zlatý ostatkový anenský pacifikál vykládaný drahokamy, který se definitivně ztratil po roce 1945. Kopule z roku 1868 musela být z rotundy roku 1897 sňata, protože nadměrně zatěžovala zdivo chrámu. Koncem meziválečného období začaly narůstat národnostní rozpory, vrcholící řáděním ordnerů v roce 1938 – nedaleko je památník ubitého člena SOS (stráž obrany státu) Vojtěcha Retta. Po válce nastaly nejsmutnější časy novodobých hraničářů v podobě ustájení koní, střelby do nástěnných maleb a využívání dřevěného vybavení kostela jako topiva. Před rokem 1968 byla vandaly vyloupena hraběcí hrobka a byly svrženy kamenné sochy z kostelního ochozu. Byla proražena střecha a klenba ambitů. Základní obnova kostela se uskutečnila až v létech 1978 – 79. Generální opravy fasád interiérů a pokrytí střechy měděným plechem však proběhly až v letech 1992 – 95. Kostel se vždy těšil a těší přízni českého i německého obyvatelstva ze širokého okolí. V době pobytu Boženy Němcové ve Všerubech představovala místní malá farnost včele s duchovním administrátorem Václavem Sládečkem český ostrůvek na okraji německy mluvící oblasti. Toho si všímají i spisovatelé J.Š.Baar a Ladislav Stehlík. Příjmy administrátorů byli díky koutské vrchnosti, která si sv.Annu vyvolila za místo posledního odpočinku, nadprůměrné. V roce 1898 odkoupili a přeměnili domažličtí turisté poutnický dům na ubytovnu a útulnou hospůdku, ke které byla roku 1902 vyznačena ze Kdyně turistická stezka. Tanaberk je dnes opět důstojná dominanta Všerubského průsmyku. Po r. 1990 byly rovněž obnoveny anenské poutě, které se konají vždy v neděli po 26.7. na Svatou Annu.
