Na Tanaberku byl italským stavitelem Marcantonio Gilmettim v letech 1712 – 1719 postaven vimpozantní chrám, který mezi sakrálními stavbami jihozápadních Čech nemá obdoby. Patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Kostel byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů jako poutní na základě uznání zázračných uzdravení prověřovaných pražskou arcibiskupskou komisí roku 1712. Úzký vztah k tomuto místu měli rovněž koutští Stadionové, kteří zde nechali roku 1723 zřídit poutnický dům (pozdější hospodu) a v roce 1747 faru s nadací pro 2 kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola. Stavba založená na pravidelném eliptickém půdorysu, se skládá z vysoké rotundy, kterou obklopuje nižší ambit s ochozem a emporami. Původně měl chrám 3 věže. Dvě, dnes již neexistující, stávaly nad vstupní předsíní. Vnější obvod chrámové lodi nechal barokní baumajstr Gilmetti ozdobit šesti sochami světců v nadživotní velikosti. Dnes stojí na svém místě pouze socha sv. Václava, patrona české země, která shlíží směrem k Brůdku. Když byl kostel v Nýrsku v roku 1973 zbořen, získala poničená svatyně na Tanaberku vnitřní zařízení právě z tohoto kostela. Historii poutního svatostánku poznamenal atmosferický úkaz 25. července 1703. Zářící oblaka při večerním soumraku inspirovaly všerubského kantora a varhaníka ke stavbě první dřevěné kaple. V letech 1707-17 navštívilo poutní místo 170 tisíc věřících. V letech 1741-67 zde bylo vně i uvnitř pohřbeno 50 lidí. Roku 1809 kostel vyrabovali návrší napoleonští vojáci. V letech 1837 - 1857 zde plnil úlohu administrátora lyricky založený V. Sládeček, kněz, který zasvětil život tanagerské farnosti, a který zde sepisoval české básně. Na Svatou Annu za ním z nedalekých Všerub docházela spisovatelka Božena Němcová. Dne 17. září 1839 zemřel patron kostela hrabě Filip Stadion a byl na základě poslední vůle pohřben před hlavním oltářem. Mezi léty 1865 - 68 zde působil kněz H. Randa, který v několika drobných knihách popsal dějiny poutního místa i okolní krajiny. Po požáru 6. ledna 1865 (na Tři krále) zbyly z chrámu jen holé zdi. Podařilo se zachránit jen obraz sv. Anny. Po opravě zmizely dvě menší věže. Roku 1866 nechala hraběnka Kunhuta ze Stadionu doplnit vídeňskými zlatníky stříbrný a zlatý ostatkový anenský pacifikál vykládaný drahokamy, který se definitivně ztratil po roce 1945. Kopule z roku 1868 musela být z rotundy roku 1897 sňata, protože nadměrně zatěžovala zdivo chrámu. Koncem meziválečného období začaly narůstat národnostní rozpory, vrcholící řáděním ordnerů v roce 1938 – nedaleko je památník ubitého člena SOS (stráž obrany státu) Vojtěcha Retta. Po válce nastaly nejsmutnější časy novodobých hraničářů v podobě ustájení koní, střelby do nástěnných maleb a využívání dřevěného vybavení kostela jako topiva. Před rokem 1968 byla vandaly vyloupena hraběcí hrobka a byly svrženy kamenné sochy z kostelního ochozu. Byla proražena střecha a klenba ambitů. Základní obnova kostela se uskutečnila až v létech 1978 – 79. Generální opravy fasád interiérů a pokrytí střechy měděným plechem však proběhly až v letech 1992 – 95. Kostel se vždy těšil a těší přízni českého i německého obyvatelstva ze širokého okolí. V době pobytu Boženy Němcové ve Všerubech představovala místní malá farnost včele s duchovním administrátorem Václavem Sládečkem český ostrůvek na okraji německy mluvící oblasti. Toho si všímají i spisovatelé J.Š.Baar a Ladislav Stehlík. Příjmy administrátorů byli díky koutské vrchnosti, která si sv.Annu vyvolila za místo posledního odpočinku, nadprůměrné. V roce 1898 odkoupili a přeměnili domažličtí turisté poutnický dům na ubytovnu a útulnou hospůdku, ke které byla roku 1902 vyznačena ze Kdyně turistická stezka. Tanaberk je dnes opět důstojná dominanta Všerubského průsmyku. Po r. 1990 byly rovněž obnoveny anenské poutě, které se konají vždy v neděli po 26.7. na Svatou Annu.

• Kostely
• Všeruby