Jubilejní Pošumavský věneček se vydařil

18 February 2016 / _blog.edited 20 February 2016

Jubilejní 80. Pošumavský věneček se konal v Praze 13. února. Poprvé v historii se tento tradiční ples uskutečnil ve všech třech sálech Národního domu na Vinohradech.

Na své si přišli vyznavači dechovky i moderní taneční hudby. Společenský sál se proměnil ve Dvoranu folkloru, kde se představili účinkující z Chodska i další soubory včetně Hanáků a Skotů. Celá akce začala dlouhým průvodem krojovaných, na to bylo přineseno 7 historických praporů.  Nejstarším plesem v Praze, pořádaným nepřetržitě od roku 1936, provázela redaktorka Českého rozhlasu Plzeň Michaela Vondráčková. Videa:  https://www.youtube.com/watch?v=epJXcWORybs https://www.youtube.com/watch?v=PJkruwUgxLg  

Chodsko má za sebou masopustní oslavy

13 February 2016

Takřka v každé obci na Chodsku proběhla v první polovině února oslava konce masopustního období. Nejdelší oslavy dodržují v Postřekově.

Nejvyhlášenější chodský masopust začal v pátek Sezpívanou, pokračoval sobotním Maškarním bálem, nedělním krojovaným průvodem obcí a Kytičkovou zábavou. Babský bál s kapelou Dupalka byl na programu v pondělí. Samotné úterní popravě Masopusta předcházel průvod obcí, který má svůj řád. V čele nese krojovaná dívka nebo muž převlečený za ženu housle zabalené v černém plátně jako symbol konce muziky v nadcházejícím období půstu. Následují ženich s nevěstou, komický pár, v němž nevěstu představuje vysoký muž a ženicha malá žena, dále krojované dívky se slaměným věnečkem na hlavě. Figurínu Masopusta nesou regrůti. Důležitými členy průvodu jsou…

Čepení chodské nevěsty a droužky (1. část)

7 February 2016

Hnedle nebude na Chodsku jediné z dobrých žen, které chodily k svatbám „vypletat" nevěsty a jejich droužky. Bývaly to zvláště šedličky, jejichž zaměstnání, protože se obíraly půvabným zděděným krojem do všech podrobností, tříbilo jejich dovednost i lásku k domácímu svérázu.

Šedličky tedy nejen šily a vyšívaly, ale malovaly také velikonoční vajíčka, straky, bývaly pomocnicemi i rádkyněmi při křtinách, úvodech a vůbec všech rodinných slavnostech, aby se dělo všecko podle dobrého zděděného řádu. Pomalu jich nebude. Už také na starosvětském Chodsku vládne nový duch času. A kde ještě neovládl docela, vidíme jej někdy v tvrdošíjném boji se starými povahami a obyčeji a na konec vítězí móda, novoty v nejširším slova smyslu. Tak hnedle také naše šedličky nejen…

V Domažlicích "U Svatých" stávaly dva kostely

31 January 2016

„Hořejším" Chodům za náboženské středisko od pradávna sloužil chrám Všech Svatých „v městě", posvěcený památce Zvěstování Panny Marie. Stál uprostřed svatého pole jejich předků, maje v sousedí druha ve svatyni sv. Jakuba. Poněvadž věrozvěsti první kostely v české zemi ozdobovali titulem sv. apoštolů, snad tento postavili dříve než onen — čas a živé uctívání Matky boží zatlačily význam apoštola. Aspoň první zmínku o kostelíčku sv. Jakuba nalezneme již v první polovině XI. stol., kdy přichází v pravomoc benediktinů Ostrovských a je po celé věky farním kostelem - ještě na počátku XV. věku.

Gotická stavba mariánské svatyně z počátku XIV. století dá tušiti, kdy chodský pleban začal jí užívati více, zejména však po r.…

Klenčí pod Čerchovem otevřelo Dům Českého lesa

24 January 2016

Vývoj krajiny Českého lesa na pomezí Čech a Bavorska od počátku lidského osídlení do současnosti přibližuje lidem návštěvnické centrum Dům Českého lesa, které bylo otevřeno 21. ledna 2016. Expozici vybudoval městys Klenčí pod Čerchovem v objektu Staré pošty z první poloviny 17. století. Dům přírody stál přes 21 milionů korun.

"Je to velké turistické lákadlo nejen pro Klenčí, ale pro celý Český les. Lidé uvidí, kdy a jak vznikaly sklárny, vodní toky a lesy. Ukazují to 3D modely, filmy, panely a dioramata," uvedl starosta městyse Jan Bozděch. Od dubna do října bude dům otevřený denně kromě pondělí, v zimě na objednávku. Z 21 milionů korun hradila EU 85 procent, pět procent pak Státní fond životního prostředí. Zbylých 2,1 milionu korun investoval městys…

Jak Chodové pojmenovávali lidské vlastnosti

16 January 2016

Víte kdo je kubík, durba, klampačka, drnda nebo brusna? Staří Chodové měli pro pojmenování různých lidských vlastností svérázné výrazy. Seznámit se s chodským nářečím – bulačinou tak i dnes stojí za to, co říkáte?

„Íčko sú lidi tůze zmlsaný vod dobryjch časů,“ řekla by vám možná kdejaká chodská stařenka, která ještě zcela neodložila svůj kroj a obléká ho alespoň na cestu do kostela. Ale v každých dobách žili lidé různí a nic není jen černobílé. A tak od stejné stařenky dost možná uslyšíte i to, že každyj nejni tak zlyj jako se zdá, drobíček bručí, hale na vobrátku je zasyjc dobryj!  O lidech dobrých se na Chodsku mluvilo hezky: Náš táta je haž moc velkyj dobrák, ten by s každým srce rozdělíl. – Ten je dobryj jako líto. – Toho roztlúc na kousky ha dávat hužívát…

Teký chodská

8 January 2016 / _blog.edited 8 January 2016

(Antonín Klášterský, Chodský písně, 1926)

Tak huž stát náš máme, staví se ha bílí, hale na Chody ste při tom zapomíli; na ty, co hlídali každou branku v hvozdě -haby, až se zpomí, nebulo jen pozdě! Myslíte, že šeckosou kontrachty míru, hale my strach máme, že to jen hrst pyjru.Šak ty perkameny náše teký vzeli, fík, fík, jednim rázem přestříhli je celý. Že sme přečkáli tu i ty Lomikary, nic nám nezpomohly perkameny starý, hale že sme míli, huž v tý starý době, jiný, eště lepčí, skrytý šichní v sobě. Ha na tich tám stálo, že my věrni rodu krev ha život dámeza řeč, za svobodu; ha to náše srce na krvavyjch tkaních visílo tám samo jako pečet na nich. Němec povalenyj líže sobě rány, hale až von stane, zabouchá nám v brány; bure mstít se krutě, bure mstít se prudce, proto psa jen k boku ha…

Jirka s kozú

30 December 2015

Bul jeden král a měl ceru, a von ji nemoh žádnej rozesmít, vona bula dycky smutná. Tak ten král poudali, hdo hudělá, haby se vona zasmíla, že mu ji dejí. Tak von bul jeden pastýř a měl syna, říkali mu Jirka. Von poudá: „Tatíku! Já teky pudu, esli bych ji rozesmíl. Já na vás nic nechci jenom tu kozu." A táta řekli: „No ták di." Ta koza bula taková, hdy von chtěl, tak vona každýho držíla, a ten čověk mušel při ní vostát.

Tak tu kozu vzel a šel, a potká jednoho, von měl nohu na rameně. Jirka poudal: „Ty, co máš hen tu nohu na rameně?" A von: „Já hdyž ji shundám, tak doskočím sto mjil." — "A kám deš?” — „Já du na službu, hdo mě veme." — „Tak pot se mnú." Šli dálejc a potkali zas jednoho, měl prkýnko na vočich. „Ty, co máš hen tu na vočích prkýnko?" A…

Krátké video z vlkanovské hospůdky

21 December 2015 / _blog.edited 19 February 2016

V dnešním příspěvku zavítáme do Vlkanova. Obec mezi Postřekovem a Poběžovicemi osídlili po válce Chodové z Dílů a Postřekova. I tom vypráví krátké video ze sedmdesátých let.

Proč Pán Bůh stvořil Chody

14 December 2015 / _blog.edited 16 December 2015

Za onoho času, když eště chodili Pán Ježíš se svatým Petrem křížem krážem po sjetě, došli voni vám haž sem k nám. Tenkrát, toceví, nevostávali tu žádný lidi, šudýž boulily se samý kopce, ha po nich les, les, nic jinčího než samyj les. Šli ha šli. Cestou potkávali srnce, jeleny, nedvědy, vlky, hale z lidi nepotkali hani křišťánka, haž se svatýmu Petru zastesklo ha povídá: „Pane Bože, cák říkáš? Nemyslíš, že bys tu míl přece teky husadit ňáký lidi, haby tu nežíla jako na poušti jenom samá zjeř?"

Proč pa ne?" zasmíl se Kristus Pán. „Ha jakýpa lidi tera bys tu chtíl mít?” Petr cestou vidíl běhat a slyšíl rozprávět šelijakyj pronárod. Zamyslil se chvilčičku ha povídá: „Víš co, Pane? Stvoř tu takový lidi, kerým by málohdo rozumíl."…