10. července 1889 se v rodině klenečského učitele Petra Vrby narodilo první dítě, syn Jan. Letos si připomínáme sto čtyři a třicetileté výročí. Jan se dočkal celkem čtyř mladších sourozenců. Jeho matka Antonie pocházela z rodu Kostlivých, kteří patří zároveň do rodokmenu Jindřicha Šimona Baara. A Baar je vzdálený příbuzný spisovatele Jana Františka Hrušky. Je bezesporu zajímavé, že v širší rodině najdeme hned tři významné spisovatele.  

Jan nedokončil studium na domažlickém gymnáziu. V roce 1908 tedy přešel na Zemskou lesnickou školu v Jemnici na Moravě. V letech 1910 až 1914 vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Vídni. Finanční podpory se mu od rodiny nedostávalo, a tak si přivydělával jako asistent kurzů pro hajné v Berouně a jako žurnalista ve Vídeňském deníku. První básně mu otiskli roku 1909 v týdeníku Obrana Podyjí.

V letech 1917 až 1919 učil přírodopis, myslivost a lesní ochranu v Jemnici. V roce 1918 se oženil a následujícího roku se trvale vrátil na Chodsko, do Domažlic. Ukončil učitelskou dráhu a věnoval se literatuře. 

Vrba je znám především jako autor literatury s přírodní tématikou. Kromě toho, že mohl využít svých zkušeností lesníka, patřil autor k těm lidem, jež se přírodě obdivují a tráví v ní své radostné i těžké chvíle: „... dnes vím zcela bezpečně, že právě příroda, její krása a hluboká moudrost to byly, co vnášelo do mého vlastního života klid, vyrovnání i s nejtěžšími a nejbolestnějšími lidskými smutky a dávalo mi pocit spokojenosti s údělem, který mi byl ve zlomku věčnosti přisouzen.“

Historií Chodska se Vrba zabývá například v trilogii Chodská rebelie. Domažlice jsou zobrazeny zejména ve dvou knihách. Kvetoucí hloží a Zubřany.

Ve dvacátých letech spolupracoval s plzeňskými periodiky Pramen nebo na Stráži. Právě 20. a 30. léta byla jeho nejplodnějším obdobím. Co rok, to jeden vydaný titul. Celkem 76 titulů. Kompletní soubor děl vlastní Městská knihovna Boženy Němcové v Domažlicích.

Za druhé světové války Vrbova díla nevycházela, jednak tomu nepřála válečná léta, jednak byl spisovatel jedním z těch, kteří se stavěli proti německé okupaci. Své vzpomínky na okupaci Chodska sepsal v knihách Chodský černý týden a Chodský bílý týden.  

Svou poslední knihu Ptačí svět vydal Vrba roku 1956. Toho roku prodělal mozkovou mrtvicí a na jeden z dalších záchvatů dne 28. května 1961 zemřel. Urna s jeho popelem byla však uložena až 18 let po jeho smrti na hřbitově v Klenčí, do sloupku řešeného na způsob čapkovských božích muk. Dne 21. 9. 2002 mu byla v Klenčí odhalena pamětní deska.

„Jsme hrdí, že právě v Klenčí pod Čerchovem se narodil jeden ze tří nejvýznamnějších rodáků a nepřehlédnutelná osobnost své doby s přesahem až do současnosti. Vedle Jindřicha Šimona Baara a Jindřicha Jindřicha jím je spisovatel Jan Vrba. Po své smrti v roce 1961 spočinul právě na klenečském hřbitově. V roce 2002 mu byla v Klenčí pod Čerchovem odhalena pamětní deska, kterou mohou návštěvníci Klenčí najít na Šimanuc mlejně (Šimanikuc mlýn),“ řekl starosta městyse Klenčí pod Čerchovem Jan Bozděch.

Filmová zpracování:

Boží mlýny (1929)

Boží mlýny (1938)

Boží mlýny (1938) - německá verze

Galerie fotografií

LK

Zdroje: https://www.mekbn.cz/, Wikipedie, www.kostlivy.com