My Jan,

z Boží milosti český a polský král a lucemburský hrabě, známo činíme všem, kdož tento list čísti budou, že, poněvadž lidé naši Chodové (Chodones), sedící ve vsích, totiž v Postřekově, Klenči, Draženově, Újezdě, Tlumačově, Mrdákově, Kýčově, Pocinovicích a Lhotě a jinde blízko města našeho Domažlic a hraničního lesa, v minulých dobách byli podrobeni jakémusi právu poněkud obtížnému a nedovolenému, k ulehčení toho, aby tíž Chodové ustavičným vzrůstem mohli prospívati, milostivě chceme, ustanovujeme a rozkazujeme, že tíž Chodové mají od nynějška a na vždy příště užívati a těšiti se z toho všeho práva, z něhož se raduje město naše Domažlice, na soudech, kolikrátkoli nebo kdy tamtéž před soudem nebo k soudu by byli povoláni, s tím však zvláštním podotčením, že zmínění Chodové, kteří pro vzdálenost od téhož města a pro zanedbání svých prací často tamtéž v Domažlicích před soudem nebo soud konati nebudou moci, budou povinni pouze ve čtyřech týdnech v řečeném městě našem Domažlicích příště vésti pře a tamtéž odpovídati těm, kdo je budou žalovati.

Rozkazujeme proto a poroučíme všem purkrabím a rychtářům v Domažlicích a ostatním našim věrným, že zmíněné Chody proti tomuto našemu ustanovení, nařízení a milosti nemají příště obtěžovati ani jinak jim brániti. Pro kteréžto věci svědomí jsme rozkázali tento list učiniti a naší větší pečetí stvrditi. Dán v Praze léta Páně tisícího třístého dvacátého pátého, o XVII. kalendách dubnových.

V Praze dne 16. března 1325