Chodsko.net
Sedláci z Milaveč se s pravěkými nálezy z mohyl setkávali zřejmě již od středověku, kdy při práci v lese nebo na polích často tyto pradávné hroby poškodili při obdělávání půdy. V minulém století se některé z mohyl staly i zdrojem kamene, který obsahovaly. K prvnímu cílevědomému pokusu o výzkum mohyly došlo v r. 1878. Tehdy, na vyzvání klatovského školního inspektora Nešpora, získal milavečský řídící učitel V. Záhořík několik sousedů ze vsi. Společně potom vyrazili do lesů mezi Milavčemi a Chrastavicemi. Dva dny se lopotili s průkopem mohyly a rozebíráním velkých balvanů její kamenné konstrukce. V naději na početné nálezy si vybrali z mohyl tu největší. Vynaložená námaha však byla odměněna pouze několika hliněnými nádobami. Pro nepřízeň počasí byl výkop po dvou dnech ukončen. Ke zcela unikátním nálezům, které milavečské pohřebiště proslavily, došlo ale teprve v r. 1883. V tomto roce obnovil učitel Záhořík výzkum mohyl, kterého se vedle žáků a studentů teologie s nadšením zúčastnil také farář Lang. Po třech dnech namáhavé práce bez viditelných výsledků přestala většinu studentů práce bavit a Lang se Záhoříkem kopali sami s pomocí bratří Weberů z Milaveč a několik dalších nadšenců. Pro výzkum si zvolili největší z dvanácti mohyl, položených na rozhraní milavečského a chrastavického katastru. Vyvýšenina obsahovala ve skutečnosti dva kamenné objekty. V prvním byla ukryta popelnice, chráněná kruhem svisle zasazených kamenů překrytých mohutným placákem. Druhý kamenný kužel obsahoval žárový hrob uložený v jamce a doplněný nevšedně velkou kolekcí bronzových milodarů. Nálezci byli okouzleni bronzovým mečem uloženým v rozpadlé pochvě, vyrobené ze dřeva a kůže. Nejcennější nález vydala mohyla 12. září 1883, kdy Záhořík s Langem opatrně nožem očistili a potom z půdy vyjmuli známý milavečský vozík. Na podvozku se čtyřmi koly stála nádoba z bronzového plechu, která se po vyjmutí rychle rozpadla. Již tehdy byl vozík jako významná starožitnost oceněn částkou převyšující 200 zlatých. Výjimečnost zkoumané mohyly dokresluje rovněž Langova zpráva, v níž tvrdí, že mohyla dosahovala výšky 2,50 m, průměru 20 m a bylo z ní po vykopání odvezeno 18 for křemene a 10-12 for jiných druhů kamene. Objevené starožitnosti darovali nálezci Národnímu muzeu v Praze. V r. 1887 se nadšený Lang tentokrát již sám pustil do výzkumu zbývajících jedenácti mohyl položených v blízkosti hrobu s vozíkem. Většinou se jednalo o hroby bojovníků vybavené meči a dalšími bronzovými předměty. Správné časové zařazení milavečských nálezů do mladší doby bronzové bylo provedeno teprve v r. 1922 J. Eisnerem. Tehdy se také ujal název milavečská kultura. V nedávné době se milavečským nálezům věnovali podrobněji archeoložky Eva Čujanová-Jílková a Olga Kytlicová. Při novém zpracování materiálu z mohyly s vozíkem, která byla označena pracovním názvem C1, byly tak získány další informace, které značně rozšiřují naše vědomosti o této výjimečné mohyle. Mimo bronzového vozíku obsahovala mohyla také části dřevěného vozu, z něhož se zachovalo bronzové kování. Kresebně byl rekonstruován kožený pancíř dávného bojovníka s bronzovými ozdobami a tepaným límcem. Je dosud jedinou bezpečně doloženou ochrannou zbrojí svého druhu ve střední Evropě. Výzbroj a výstroj bojovníka tvořily vedle meče i bronzová dýka, nůž, jehlice, dřevěný štít, břitva, kožený pásek prošitý bronzovým drátem, picí souprava složená ze tří bronzových nádobek a další drobnosti. Po vyhodnocení materiálu z mohyly C1 usuzuje Dr. Kytlicová, že v mohyle byl pohřben jeden ze sedmi nejvýznamnějších mužů, kteří v průběhu šesti staletí žili na území celé střední Evropy. Milavečský pohřeb datovaný do 13. stol. př. n. l. je však ze všech srovnatelných pohřbů nejstarší. Tato skutečnost vede k domněnkám, že snad právě na Domažlicku existovaly nejstarší dílny, které ve střední Evropě vyráběly nádoby z bronzu. Snad právě z Milavečska se toto umění šířilo do ostatních oblastí střední Evropy. Nekropole, na níž byli vedle nejvýznamnějšího muže pohřbeni v jedenácti mohylách další významní bojovníci, plnila svoji funkci v průběhu 13. stol. př. n. l., ale na počátku 12. stol. př. n. l. zanikla. Do její blízkosti můžeme pravděpodobně klást také sídlo tohoto pradávného vůdce, jehož podíl na tvorbě pravěkých dějin širokého regionu byl jistě dominantní. Dnes „Langovo“ pohřebiště pokrývá hustý borový les, který svými kořeny pomalu proniká do nitra mohyl. Některé z nich nebyly dosud prokopány. Dokončen nebyl ani výzkum mohyly s vozíkem. Je proto možné, že případný revizní výzkum zde může v budoucnu odhalit nové doplňující skutečnosti a opět poodhalit jejich tisíciletá tajemství. Slavné milavečské pohřebiště leží v lese Zadní háje asi 20 min. západně od vsi při modré turistické značce. Skládá se ze čtyř samostatných skupin, které dohromady obsahují asi 50 mohyl. Méně známé mohyly jsou zachovány v lese Háje východním směrem od vsi. Zdejší nekropole obsahuje rovněž kolem 50 mohyl.
