Chodsko.net
Kaple spíše připomínající malý kostelík apoštola sv. Jakuba Staršího byl vystavěný koncem 19. století podle plánů A. Čenského.
Na mírném návrší v jižní části obce stojí gotický kostel s prastarým jiřským zasvěcením. Stavbu s polygonálním závěrem zaklenutým žebrovou klenbou a osvětleným zčásti ještě gotickými okny doplňuje mohutná hranolová věž. Gotická loď byla před rokem 1757 prodloužena, nově sklenuta a doplněna nástropními malbami od horšovskotýnského malíře A Krause. Vnitřní zařízení barokní jsou z poloviny 18. století. Při rozsáhlých opravách kostela v letech 1993-1995 byla zpevněna staticky narušená věž a překryta střecha. Při kostele stojí budova patrové fary datovaná na portálu rokem 1739. Při rozsáhlých opravách kostela v letech 1993–1995 byla zpevněna staticky narušená věž a překryta střecha. Zajímavost: V Semněvicích se vyprávěla pověst o paní Lucii, která sídlila na tvrzi v nedalekém Zádušním lese. Za louky a lesy, které Lucie odkázala semněvické svatyni, byl v kostele vystavěn oltář sv. Lucie, u něhož za ní byly každoročně 13. prosince slouženy zádušní mše. U oltáře sv. Lucie je latinský nápis: Poutníče postůj a pomni, že také zemřeš a v prach a popel se obrátíš, jako zdejší paní Anna Maria von Werner. Zemřela v 72 letech, 9. května 1749 a odpočívá v Pánu. Ať odpočívá ve věčném pokoji.
Na severovýchodní straně na pahorku Hůrky stojí prastarý kostel sv. Víta, při němž podle tradice již ve XII. stol. byli mniši Benediktini. Ve starých zápisech ale není nikde o klášteře ani o Benediktinech zmínky. Kostel sv. Víta je jednoduchá svatyně skromných rozměrů, zbudovaná na sklonku XII. století. ve slohu románském, ale s prvními stopami blížícího se slohu gotického. Je to jediný románský kostel v domažlickém okrese. Bohatší a dokonalejší výzdoba se liší od chudoby kostelů v okolí. Hlavní oltář je renesanční řezbářská práce z XVII. stol. Na oltáři je nový obraz sv. Víta, po stranách jsou dřevěné sochy s. Prokopa a sv. Václava, v hořejším nástavci pak menší sochy sv. Barbory. Náhrobek s erbem rytířů Žákavců ze Žákavy, který byl kdysi umístěn před hlavním oltářem, je ze XVI. stol. Nad kostelem ční kamenná věž, která před r. 1821 byla mnohem vyšší. Na zvonici jsou tři zvony. Oltáře byly kdysi tři. Hlavní a dva postranní v koutcích na začátku lodi chrámové. Nyní zbyl jen jeden, patrně z r. 1728.
Kostel byl postaven v roce 1744, k jeho rozšíření došlo roku 1761. Vnitřek lodi je považován za vrcholné barokní architektonické dílo, vzbuzující iluzi oválu seříznutého na straně k transeptu. Valená klenba tu přechází k západu do poloviny kopule s výsečemi. Prostor je v přízemí i v patře propojen oválnými arkádami s bočními prostůrky v západních koutech lodi.
Kostel sv. Kunhuty je gotický z 2. poloviny 14. století s pozdějšími úpravami lodě, sakristie a věže – barokně byl renovován v roce 1787, další úpravy proběhly v 19. stol.
První zmínky o kostelu ve Staňkově spadají již do 1. pol. 13. stol. Původně gotické kněžiště bylo v 17. stol. upravováno. Stejně tak v 17. stol. (1673) bylo k věži dostaveno zvonicové patro. V roce 1738 (datum na portálu) byla upravována loď a v roce 1751 bylo k věži přistaveno ještě hodinové patro. V roce 1784 byl zrušen hřbitov u kostela.Ve zvonici kostela sv. Jakuba Staršího ve Staňkově jsou dva zvony a jeden cimbál, určený k ohlašování hodin - ten pochází z roku 1545. Zatím se nepodařilo vypátrat, komu je zasvěcen velký zvon, ani kdy a kde byl odlit. Pouze je na něm k přečtení tento nápis: „Tento won dal sliti - nesrozumitelné jméno - Stankow, ke cti, chwale Pana.“ Menší zvon byl odlitý v r. 1875 Ignácem Hilzerem z Vídně. V letech 1987 až 1991 byl kostel opravován a pod zvonicovým patrem věže byla objevena kamenná ostění gotických oken, dnes již bohužel osekaná a překrytá omítkou.
Podle místních tradic patří kostel sv. Mikuláše k jednomu z nejstarších v celém kraji a jeho počátky lze zřejmě klást již do 2. poloviny 13. století, i když větší část dochovaného gotického zdiva pochází až ze 14. století . Založení kostela je v současné době odborníky přisuzováno klášteru v blízké Pivoni. Dnes je kostelní loď bohužel ve zříceninách a značně zarostlá, z architektonických detailů se dochoval později zazděný lomený okosený portálek.Ve stejně žalostném stavu je dnes bohužel presbytář s valenou výsečovou klenbou, i když jej na rozdíl od lodi kryje stříška. Ve stěně presbytáře je umístěn zajímavý náhrobek a do sakristie odtud vede další lomený gotický portál.V 2. polovině 17. století byl kostel poměrně razantně barokně přestavěn, byly upraveny interiéry a přistavena věž s osmibokým patrem a protáhlou bání s cibulkou. Celá památka je v současné době přes svůj nesporný historický i architektonický význam ve zříceninách a pomalu se rozpadá.
Kostel sv. Judy Tadeáše se nachází v obci u fary. Interiér kostela je zaklenut zcela plochou kupolí (nepravá klenba). Kostel z roku 1705 byl postaven nákladem místního faráře J. Partnera, který kvůli nemoci nemohl docházet do kostela na kopec nad Tasnovicemi. Předsíň kostela je z poloviny 18. století.
Na Tanaberku byl italským stavitelem Marcantonio Gilmettim v letech 1712 – 1719 postaven vimpozantní chrám, který mezi sakrálními stavbami jihozápadních Čech nemá obdoby. Patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Kostel byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů jako poutní na základě uznání zázračných uzdravení prověřovaných pražskou arcibiskupskou komisí roku 1712. Úzký vztah k tomuto místu měli rovněž koutští Stadionové, kteří zde nechali roku 1723 zřídit poutnický dům (pozdější hospodu) a v roce 1747 faru s nadací pro 2 kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola. Stavba založená na pravidelném eliptickém půdorysu, se skládá z vysoké rotundy, kterou obklopuje nižší ambit s ochozem a emporami. Původně měl chrám 3 věže. Dvě, dnes již neexistující, stávaly nad vstupní předsíní. Vnější obvod chrámové lodi nechal barokní baumajstr Gilmetti ozdobit šesti sochami světců v nadživotní velikosti. Dnes stojí na svém místě pouze socha sv. Václava, patrona české země, která shlíží směrem k Brůdku. Když byl kostel v Nýrsku v roku 1973 zbořen, získala poničená svatyně na Tanaberku vnitřní zařízení právě z tohoto kostela. Historii poutního svatostánku poznamenal atmosferický úkaz 25. července 1703. Zářící oblaka při večerním soumraku inspirovaly všerubského kantora a varhaníka ke stavbě první dřevěné kaple. V letech 1707-17 navštívilo poutní místo 170 tisíc věřících. V letech 1741-67 zde bylo vně i uvnitř pohřbeno 50 lidí. Roku 1809 kostel vyrabovali návrší napoleonští vojáci. V letech 1837 - 1857 zde plnil úlohu administrátora lyricky založený V. Sládeček, kněz, který zasvětil život tanagerské farnosti, a který zde sepisoval české básně. Na Svatou Annu za ním z nedalekých Všerub docházela spisovatelka Božena Němcová. Dne 17. září 1839 zemřel patron kostela hrabě Filip Stadion a byl na základě poslední vůle pohřben před hlavním oltářem. Mezi léty 1865 - 68 zde působil kněz H. Randa, který v několika drobných knihách popsal dějiny poutního místa i okolní krajiny. Po požáru 6. ledna 1865 (na Tři krále) zbyly z chrámu jen holé zdi. Podařilo se zachránit jen obraz sv. Anny. Po opravě zmizely dvě menší věže. Roku 1866 nechala hraběnka Kunhuta ze Stadionu doplnit vídeňskými zlatníky stříbrný a zlatý ostatkový anenský pacifikál vykládaný drahokamy, který se definitivně ztratil po roce 1945. Kopule z roku 1868 musela být z rotundy roku 1897 sňata, protože nadměrně zatěžovala zdivo chrámu. Koncem meziválečného období začaly narůstat národnostní rozpory, vrcholící řáděním ordnerů v roce 1938 – nedaleko je památník ubitého člena SOS (stráž obrany státu) Vojtěcha Retta. Po válce nastaly nejsmutnější časy novodobých hraničářů v podobě ustájení koní, střelby do nástěnných maleb a využívání dřevěného vybavení kostela jako topiva. Před rokem 1968 byla vandaly vyloupena hraběcí hrobka a byly svrženy kamenné sochy z kostelního ochozu. Byla proražena střecha a klenba ambitů. Základní obnova kostela se uskutečnila až v létech 1978 – 79. Generální opravy fasád interiérů a pokrytí střechy měděným plechem však proběhly až v letech 1992 – 95. Kostel se vždy těšil a těší přízni českého i německého obyvatelstva ze širokého okolí. V době pobytu Boženy Němcové ve Všerubech představovala místní malá farnost včele s duchovním administrátorem Václavem Sládečkem český ostrůvek na okraji německy mluvící oblasti. Toho si všímají i spisovatelé J.Š.Baar a Ladislav Stehlík. Příjmy administrátorů byli díky koutské vrchnosti, která si sv.Annu vyvolila za místo posledního odpočinku, nadprůměrné. V roce 1898 odkoupili a přeměnili domažličtí turisté poutnický dům na ubytovnu a útulnou hospůdku, ke které byla roku 1902 vyznačena ze Kdyně turistická stezka. Tanaberk je dnes opět důstojná dominanta Všerubského průsmyku. Po r. 1990 byly rovněž obnoveny anenské poutě, které se konají vždy v neděli po 26.7. na Svatou Annu.
Bývalý farní kostel sv. Vavřince stojí na kopci – je gotický, postaven kolem roku 1350, částečně zbarokizován se zachovanými zbytky původního opevnění. Poslední oprava kostela proběhla v roce 1924. Od kostelíku je pěkný rozhled.
Na místě dnešního Trhanova stály ještě počátkem 17. století pouze mlýn a dvůr, které patřily městu Domažlicím. Wolf Maxmilián Lamingen (Lomikar) nechal v letech 1676–1677 vybudovat prostý jednopatrový barokní zámek, kolem něhož brzy vyrostla celá ves, a Trhanov se stal centrem celého panství. Lokalií je místo od roku 1786, farností od roku 1855, matriky jsou od roku 1787. Kostel byl původně zámeckou kaplí, která byla založena roku 1785. K její úpravě došlo v roce 1810 po požáru celého zámku a na jejím místě byl v roce 1817 dostaven do dnešní podoby kostel. V roce 1816 byla přistavěna věž. Na hlavním oltáři z roku 1818 je obraz Neposkvrněného Početí Panny Marie od M. Wittmera, který byl namalován v Římě a posvěcen papežem Piem IX.
Kostel sv. Jiljí je gotický ze 14. století, jednolodní s hranolovitou věží na severní straně, zbarokizovaný v 2. čtvrtině 18. století.
Ve vesnici stávaly původně dva kostely (ve 14. st. se zde připomínají dvě samostatné plebanie Dolní a Horní Úboč s vlastními kostely). Kostel sv. Václava na návrší byl zbořen koncem 18. století, do současnosti přetrval kostel sv. Mikuláše. Kostel sv. Mikuláše je gotický, připomínán ve 13. st. – z této doby se zachovalo zdivo lodi a spodní část věže. Presbytář a sakristie, dílo stejné huti jako kostel v Loučimě se časově řadí nejdříve k polovině 14. století. V roce 1763 byla sklenuta kaple a loď, roku 1852 došlo k úpravě kostela. Barokní úprava a přístavba kaple s oratoří proběhla v roce 1763. Horní patro věže je z roku 1852. Proti kostelu stávalo ve středověku feudální sídlo, jehož zbytky se dochovaly na zahradě zdejší barokní fary.
