Chodsko.net
Tvrz v Poběžovicích je poprvé připomínána v 1. polovině 15. stol., ale je pravděpodobné, že zde stála již dříve. Podle některých autorů tvrz stála v místě dnešní fary, podle jiných autorů tvrz přestavěl na hrad Dobrohost z Ronšperka, který se stal majitelem panství roku 1459 a vlastnil je až do své smrti roku 1506. Dobrohost nechal vybudovat okolo městečka hradby a okolo hradu vybudoval příkop. Za Petra ze Švamberka roku 1620, ještě před bělohorskou bitvou zaútočilo na hrad a město císařské vojsko a zpustošilo je. V roce 1862 hrad vyženil hejtman Plzeňského kraje Matyáš Bohumír z Venušvic, který hrad v letech 1682 až 1695 přestavěl na barokní zámek. Objekt byl celkově sjednocen a bylo vybudováno nádvoří s arkádami a pavlačemi. K dalším stavebním úpravám došlo v 18. stol. Za první slezské války sloužil zámek jako lazaret. Posledními držiteli zámku byli Coudenhoveové, kterým zámek patřil až do roku 1945. Za jejich působení byla postavena pseudorenesanční brána propojující zámek s předhradím a byla zvýšena zámecká věž. Baron Heinrich Coudenhove-Kalergi 1859-1906), který procestoval mnoho zemí a v Japonsku, kde dlel jako vyslanec, si našel manželku jménem Mitsuko Aoyama, která byla dcerou obchodníka. Společně potom žili na zámku a měli 7 dětí. Jeden z jejích synů, Richard Nicolas Coudenhove-Kalergi, vstoupil do dějin jako zakladatel myšlenky sjednocené Evropy. Roku 1923 napsal knihu Panevropa, která usilovala o sjednocení evropských států (budoucí Evropská unie), přátelil se s T. G. Masarykem i E. Benešem. Byl spoluzakladatelem a prvním prezidentem Panevropské unie - nejstaršího evropského hnutí za sjednocení Starého kontinentu, zal. r. 1922. Po 2. světové válce byl zámek převeden do státního majetku a byla zde krátce vojenská posádka Pohraniční stráže. Poté, co vojáci odešli, byl zámek ponechán chátrání. V 80. letech 20. století byl dokonce určen k demolici. Ta naštěstí neproběhla, a po roce 1989 byl zámek základním způsobem opraven (statické zajištění, opravena střecha a část jižního křídla). O rekonstrukci památky usilují dobrovolníci a přátelé poběžovického zámku, sdružující se pod organizaci Městské kulturní a informační centrum Poběžovice. Na zámku se pořádají kulturní akce, které pomáhají ke zviditelnění této památky. Info na stránkách https://www.pobezovice.cz/: Vážení návštěvníci, Hrad a zámek Poběžovice je celoročně uzavřený z důvodu špatného stavu. Děkujeme za pochopení.
Od 14. století stávalo v Přívozci zemanské sídlo. Po řadě majitelů, většinou drobných zemanů, se roku 1753 dostal statek do vlastnictví Bořků Dohalských z Dohalic. Ti na zámku s mansardovou střechou žili ještě ve 20. století. V polovině 18. stol. Dohalští tvrz přestavili v barokní jednoposchoďový zámek. Kolem byla vybudována velká ovocná a okrasná zahrada. V dnešní době je zámek zchátralý a opuštěný.
Původně zde stála pouze tvrz, ale v první polovině 18. stol. získal Ptenín hrabě Ferdinand Morzin, majitel Dolní Lukavice, který nechal tvrz přestavět na barokní zámek. Zámek tvoří dvě vývojově odlišné budovy. Původní renesanční tvrz je zmiňována již v 16. stol. Má klenutý průjezd s vystupující baštou a vedle jednopatrové stavení. Nová část je tvořena vícekřídlou jednoposchoďovou budovou. Pod jižním křídlem prochází dlouhý průjezd. Renesanční ráz si do jisté míry ponechala severní část objektu.
Při severním okraji obce Tetětice, v již dávno neudržovaném parku stojí zámek, který je ze silnice od Věckovic již zdálky dobře patrný. Zámek z 1. poloviny 18. stol. je kvalitní ukázkou barokní architektury a panského sídla nižší šlechty. Zámek nechal postavit po r. 1713 František Albrecht Hrobčický. Po r.1945 byl zámek v majetku zemědělského družstva, dnes je v soukromých rukou.
V 17. století v Trhanově stály pouze mlýn a dvůr. Po konfiskacích za účast na Stavovském povstání se dostává majetek do rukou Volfa Viléma Lamingena z Albenreuthu a tento majitel zde v letech 1676–1677 nechal vybudovat jednoduchý jednoposchoďový barokní zámek ve tvaru písmene T, který se stal centrem rozsáhlého panství. Volf Maxmilián Lamingen se neslavně zapsal do bojů Chodů za svobodu a 28.11.1695 mu museli chodští zástupci slíbit na zámku poslušnost. Necelý rok po Kozinově smrti na zdejším zámku Lomikar 2. 11. 1696 umírá bez mužského potomka, zanechavše po sobě velké panství se 6000 poddanými žijícími ve 40 vsích a 3 městečkách. Umírá bez mužských potomků a jeho dědičky prodávají jeho panství půl roku po jeho smrti Jiřímu Jindřichovi Stadionovi, pánu z Wallburgu a Sautrachu. V roce 1701 vypukl na zámku požár a proto je v roce 1703 zámek barokně opraven a rozšířen a v roce 1706 je k zámku přistavěna kaple. V průběhu 18. století dochází k rozdělení rodu na Stadion-Warthausen a druhou větev Stadion-Thannhausen. Prvním zmíněným (tzv. vedřichovská větev) patřil Trhanov a zakládají zde okrasnou zahradu. Za zakladatele větve Bedřicha Stadiona v roce 1755 vypuká na zámku požár a zámek zůstává neopraven. V roce 1794 se uvádí jako pustý. Další požár na zámku vypukl v roce 1810 za Jana Filipa Stadiona. Tento tehdejší ministr zahraničí, rakouský státní kancléř, později ministr financí nechává zámek urychleně opravit a přistavět druhé poschodí a v roce 1811 se na zámek stěhuje. Stadionové drží zámek až do roku 1908, kdy vymírají po meči a po dlouhém soudním projednávání získává majetek hraběnka Kristýna Schönbornová. V počátku 40 let 20. stol provedli Schönbornové adaptaci východního křídla. V té době už není trhanovský zámek sídlem šlechty a slouží jako správní místo koutsko-trhanovským statkům až do roku 1945. V roce 1853 se zde na zámku narodil jako syn zámeckého zahradníka později známý lékař a spisovatel Josef Thomayer, který na zámek pozval svého přítele Aloise Jiráska, a tak ho inspiroval k napsání románu Psohlavci odehrávajícího se na Chodsku a v tomto zámku. Dnes zámek patří obci a je v něm provozována škola v přírodě.
Obec Ždánov patřila augustiánskému klášteru v Pivoni s různými přestávkami od počátku 15. stol. až do roku 1787. V roce 1730 si zde klášter nechal postavit letní sídlo pro své hosty. Jedná se o jednoduchou, obdélníkovou, jednopatrovou stavbu v barokním stylu. Nad hlavním vstupem je kamenný erb se znakem konventu a s datumem 1730. Po zrušení konventu roku 1787 sloužila budova majitelům pivoňského statku a začala být nazývána zámkem. Později zde byla zřízena továrna na bílou keramiku (Tannava), která se zde vyráběla až do konce 19. stol. Po 2. svět. válce patřila budova zámku MNV a dnes je ve velmi špatném stavu. Naproti zámečku stojí socha sv. Augustina z r. 1763.
