FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

_layout.subtitle

Kristýna Pinkrová: „Zdejší kraj stojí za to obdivovat.“ / „Die Region hier ist bewundernswert.“

11 May 2023 / upraveno 15 May 2023

Hindle znamená v chodském nářečí místo mezi tady a tam. Hindle je kraj mezi Plzní a Řeznem, kde nezáleží na tom, jakým jazykem spolu mluvíme, záleží na porozumění. Navzdory mnohdy složité minulosti nás tu mnohem více spojuje než rozděluje. Je to místo, kde hranice nemusí existovat – když budeme chtít… a něco pro to uděláme. (Chodsko žije)

Kristýna Pinkrová, historička a autorka několika knih, která stojí za projektem Hindle, nám řekla o svém vztahu k Chodsku a představila projekt Hindle spolku Chodsko žije! – spolek pro kulturu a rozvoj.

 

1)    Historička, autorka knih, průvodkyně, organizátorka výstav, besed, kurzů a mnoha dalšího. Co dalšího by vás vystihovalo?

Mám ráda výzvy, ráda se učím nové věci. To je asi to, co mě žene stále dopředu. A proto je mi práce koníčkem. Vidím ve své práci smysl, a proto ji dělám s láskou. Teď je pro mě velkým tématem i vzdělávání dětí. Dva roky pracuji na pracovních listech regionální Vlastivědy (pro 4. a 5. třídy) a je skvělé být s dětmi kolem 10 let v kontaktu.

 

2)    Odkud pocházíte a co a kdy vás zavedlo na Chodsko? Co vás na tomto regionu upoutalo, okouzlilo, co vás nadchlo?

Pocházím z Hradce Králové a na Chodsko jsem se přestěhovala za svým budoucím manželem. Když jsem přijela na Domažlicko poprvé, upoutala mě zdejší krajina. Takže když jsem se přistěhovala, během prvních dvou let jsem okres projezdila křížem krážem na kole a postupně odhaluji i paměť zdejší krajiny. Domažlicko už je můj domov.

 

3)    Pracujete jako historička, co vaše profese obnáší?

Tak to je pestrá škála činností. Když jsem pracovala jako historička v Muzeu Chodska, přemýšlela jsem, na jaké období se specializovat. Nakonec jsem si našla jinou cestu – víc než vlastnímu výzkumu se věnuji interpretaci místního dědictví. Tedy snažím se minulost lidem „překládat minulost“ do souvislostí, aby chápali, proč je důležité na minulost nezapomínat a rozumět jí.

Nyní se například podílím na budování nové expozice v Českém Švýcarsku, na výstavách ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově p. Radhoštěm, nebo na Vyšehradě. Je to hodně dobrodružné.

 

4)    Jste prezentována jako ´duše´ projektu Hindle. Kdy a za jakých okolností projekt vznikl a co zájemcům přináší?

 Díky práci na expozici a knize Pozor, hranice! jsem si uvědomila, že vůbec neznáme sousedy, které máme za kopcem a také, že ani oni o historii Domažlicka nemají velké povědomí, byť v tomto ohledu odvedl obdivuhodný kus práce Zdeněk Procházka. Když jsem konzultovala témata druhé světové války, pochodů smrti a odsunu s kolegy z Furth im Waldu, říkali mi: „Ta práce nás obohacuje, vůbec jsme netušili, co se u vás dělo.“ A já jsem si uvědomila, že udělat výstavu je fajn, ale že to nestačí. Chtěla jsem, abychom se poznávali dál. Jak na začátku 20. století řekl majitel poběžovického panství Heinrich Coudenhove­-Kalergi „Poznej a přestaneš nenávidět.“

 

5)    Projekt Hindle buduje přeshraniční přátelství a spolupráci se sousedním Německem, za podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Jak konkrétní spolupráce vypadá?

Cílem projektu je vzájemné setkávání nad společnou či rozdílnou minulostí. Snažila jsem vymyslet program tak, aby si každý našel, co mu vyhovuje. Proto každý měsíc podnikáme exkurzi s průvodcem, máme přednášku, v Centru Hindle na náměstí je k vidění výstava a čtvrtletně pořádáme workshop. Spolupracujeme také se školami, buď formou projektových dnů, nebo přímo výukou regionální historie. Pokud má kdokoliv další nápady, je vítán!

  

6)    V Domažlicích je sídlo a centrum Hindle. Kdy vás tam mohou zájemci navštívit a co jim můžete nabídnout?

Centrum Hindle je na náměstí čp. 122. Otevřeno máme vždy v neděli a pondělí od 13 do18 hodin, nebo po domluvě i jindy. Samozřejmě i v době přednášek či filmových promítání. Návštěvníci si mohou prohlédnout výstavu, máme zde i regionální knihovnu, takže se zájemci mohou i začíst. Nebo podpořit naši činnost nákupem knih, drobných upomínkových předmětů atd.

 

7)    Jste autorka, nebo spoluautorka několika knih. Je něco, na čem v této souvislosti, v současné době pracujete?

Od minulého roku usilovně pracuji na knize o Poběžovicích. Momentálně jsem ve fázi, kdy si říkám, že už žádnou další knihu psát nebudu. Ale to tak mám vždycky, když po měsících vyčerpávající práce vidím, kolik je toho ještě přede mnou. Je to nesmírně obohacující činnost, vždy se do práce úplně ponořím, nutí mě hodně nad jednotlivými tématy přemýšlet. Domažlický okres má nesmírně bohatou historii a vždy se objeví silné téma.

 

8)    Díky svým aktivitám musíte být velmi vytížená. Jak to jde dohromady s vaším osobním životem? Jak se k tomu staví vaše rodina?

Vytížená jsem hodně, to přiznávám. Vždy po dokončení většího projektu si řeknu, že už toho nebudu dělat tolik, dám si pauzu, ale nikdy to nedodržím. Jsou to vždy tak krásné projekty, že neodolám. Navíc se zajímavými lidmi, od kterých se mohu naučit nové věci. Rodina je naštěstí statečná, kluci mi fandí a mají trpělivost. Hlavně musí být plná lednička a navařeno. Doma se nikdy nenudíme.

 

9)    Chtěla byste něco vzkázat návštěvníkům Chodska, někoho konkrétně oslovit, někomu poděkovat?

Milí návštěvníci Chodska a Domažlicka, nespěchejte a užijte si krásu zdejšího regionu, i když nemusí být vidět vždy na první pohled. Zdejší kraj stojí za to obdivovat.

A konkrétně děkovat je těžké, protože to by byl dlouhý výčet, já mám moc ráda spolupráci. Děkuji všem, se kterými mám možnost spolupracovat, těm, kteří mi dali příležitost tvořit, a těm, kteří jsou mi inspirací a podporují mě. A zároveň musím poděkovat i těm, kteří mě kritizují, protože i to je pro mne hnacím motorem, který mě nutí dělat věci lépe a nevzdávat se.

 

Galerie fotografií

Chodsko žije! Hindle

Zde můžete zakoupit knihy a další předměty s Chodskem spjaté:

https://www.tleto.cz/znacka/chodsko-zije/

 

 ***

 

Hindle bedeutet im chodischen Dialekt der Ort zwischen hier und dort. Hindle ist die Region zwischen Pilsen und Regensburg, in der es keine Rolle spielt, welche Sprache man spricht, wichtig ist, dass man sich versteht. Trotz der oft schwierigen Vergangenheit gibt es hier viel mehr, was uns eint, als was uns trennt.

Es ist ein Ort, an dem es keine Grenzen geben muss – wenn wir es so wollen und etwas dafür tun. (Chodsko žije)

Kristýna Pinkrová, Historikerin und Autorin mehrerer Bücher, die hinter dem Hindle-Projekt steht, erzählte uns von ihrer Beziehung zu Chodsko und stellte das Hindle-Projekt dem Verein Chodsko lebt! – Verein für Kultur und Entwicklung.

 

 1)    Historikerin, Buchautorin, Reiseführerin, Organisatorin von Ausstellungen, Vorträgen, Kursen und viel mehr. Was würde Sie sonst noch beschreiben?

Ich mag Herausforderungen, ich lerne gerne neue Dinge. Das ist es, was mich antreibt. Und deshalb ist mein Beruf ein Hobby. Ich sehe einen Sinn in meiner Arbeit, und deshalb mache ich sie mit Liebe. Nun ist Bildung auch ein großes Thema für mich. Seit zwei Jahren arbeite ich an den Arbeitsblättern zur Regionalgeschichte (für die Klassen 4 und 5), und es ist großartig, mit Kindern im Alter von etwa 10 Jahren in Kontakt zu sein.

 

2)    Woher kommen Sie und was und wann hat Sie nach Chodenland gebracht? Was hat Sie in diese Region gezogen, was hat Sie verzaubert, was hat Sie begeistert?

Ich komme aus Hradec Králové und bin nach Chodenland zu meinem zukünftigen Mann gezogen. Als ich zum ersten Mal nach Domažlice kam, war ich von der hiesigen Landschaft bestricken. Nach ich zugezogen war, fuhr ich in den ersten zwei Jahren mit dem Fahrrad durch die Region und entdeckte allmählich die Erinnerung in der Landschaft. Domažlice ist bereits mein Zuhause.

 

3)    Sie arbeiten als Historikerin, was beinhaltet Ihr Beruf?

Es ist also eine vielfältige Palette von Aktivitäten. Als ich als Historikerin im Chodenlandmuseum arbeitete, habe ich überlegt, auf welche Epoche ich mich spezialisieren sollte. Am Ende habe ich einen anderen Weg gefunden – ich bin mehr mit der Interpretation des lokalen Erbes beschäftigt als mit meiner eigenen Forschung. Das heißt, ich versuche, die Vergangenheit für die Menschen zu vermitteln, damit sie verstehen, warum es wichtig ist, die Vergangenheit nicht zu vergessen und sie zu verstehen.

Zum Beispiel bin ich jetzt am Aufbau einer neuen Dauerausstellung in der Böhmischen Schweiz beteiligt, Ausstellungen im Walachischen Freilichtmuseum in Rožnov pod Radhoštěm oder an der Vyšehrad in Prag. Das ist sehr abenteuerlich.

 

4)    Sie werden als die „Seele“ des Projekts Hindle vorgestellt. Wann und unter welchen Umständen wurde das Projekt ins Leben gerufen und was bringt es den Interessierten?

Dank der Arbeit an der Ausstellung und dem Buch „Achtung, Grenze!“ wurde mir klar, dass wir unsere deutschen Nachbarn hinter dem Hügel nicht kennen und dass auch sie nicht viel über die Geschichte von der Region rund um Domažlice wissen, obwohl Zdeněk Procházka in dieser Hinsicht eine bewundernswerte Arbeit geleistet hat. Als ich mich mit Kollegen aus Furth im Wald über den Zweiten Weltkrieg, die Todesmärsche und die Vertreibung unterhielt, sagten sie mir: „Diese Arbeit ist eine Bereicherung, wir hatten keine Ahnung, was bei euch passiert ist.“ Und ich habe gemerkt, dass es zwar gut ist, eine Ausstellung zu machen, aber das reicht nicht. Ich wollte, dass wir uns weiter kennenlernen. Wie Heinrich Coudenhove-Kalergi, der Besitzer des Herrschaftsgutes Poběžovice, zu Beginn des 20. Jahrhunderts sagte: „Kennenlernen und aufhören zu hassen.“

 

5)    Das Projekt Hindle fördert die grenzüberschreitende Freundschaft und Zusammenarbeit mit dem benachbarten Deutschland, unterstützt durch den Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds. Wie sieht die Zusammenarbeit aus?

Das Ziel des Projekts ist es, sich über eine geteilte Geschichte zu treffen. Ich habe versucht, ein Programm zu erstellen, damit jeder das Passende für sich finden kann. Deshalb gibt es jeden Monat eine geführte Wanderung, einen Vortrag, eine Ausstellung im Zentrum Hindle auf dem Stadtplatz in Domažlice und vierteljährlich einen Workshop. Wir arbeiten auch mit Schulen zusammen, entweder im Rahmen von Projekttagen oder direkt im Unterricht zur Regionalgeschichte. Wenn jemand andere Ideen hat, sind sie willkommen!

 

6)    Der Hauptsitz und das Zentrum Hindle befindet sich in Domažlice. Wann können die Menschen Sie dort besuchen und was können Sie ihnen bieten?

Das Zentrum Hindle befindet sich am Stadtplatz – náměstí Míru 122. Wir sind immer sonntags und montags von 13 bis 18 Uhr geöffnet, oder nach Vereinbarung zu anderen Zeiten. Natürlich auch bei Vorträgen oder Filmvorführungen. Besucherinnen und Besucher können sich die Ausstellung ansehen, wir haben auch eine regionale Bibliothek, so dass Interessierte auch durchblättern oder lesen können. Sie können unsere Aktivitäten durch den Kauf von Büchern, kleinen Souvenirs usw. unterstützen.

 

7)    Sie sind Autorin oder Mitautorin mehrerer Bücher. Gibt es etwas, an dem Sie derzeit in diesem Zusammenhang arbeiten?

Seit letztem Jahr arbeite ich intensiv an einem Buch über Poběžovice/Ronsperg. Im Moment bin ich an dem Punkt, an dem ich mir sage, dass ich keine weiteren Bücher mehr schreiben werde. Aber so geht es mir immer, wenn ich nach Monaten anstrengender Arbeit sehe, wie viel noch vor mir liegt. Es ist eine sehr lohnende Tätigkeit, ich bin immer ganz in die Arbeit vertieft und denke viel über jedes Thema nach. Der Bezirk Domažlice hat eine sehr reiche Geschichte und es gibt immer ein neues spannendes Thema.

 

8)    Mit Ihren Aktivitäten müssen Sie sehr beschäftigt sein. Wie lässt sich das mit Ihrem Privatleben vereinbaren? Wie denkt Ihre Familie darüber?

Ich bin sehr beschäftigt, das gebe ich zu. Ich sage mir immer, wenn ich ein größeres Projekt abgeschlossen habe, dass ich nicht mehr so viel machen werde, dass ich eine Pause einlegen werde, aber ich ziehe das nie durch. Es sind immer so schöne Projekte, dass ich nicht widerstehen kann. Und mit interessanten Menschen, von denen ich Neues lernen kann. Zum Glück ist meine Familie mutig, meine Jungs feuern mich an und haben Geduld. Das Wichtigste ist, dass der Kühlschrank immer voll ist und gekocht wird. Zu Hause wird es uns nie langweilig.

 

9)    Möchten Sie den Besucherinnen und Besucher von Chodenland etwas sagen, eine bestimmte Person ansprechen, sich bei jemandem bedanken?

Liebe Besucherinnen und Besucher von Chodenland und Domažlice, nehmen Sie sich Zeit und genießen Sie die Schönheit der Region, auch wenn sie nicht immer auf den ersten Blick sichtbar ist. Die Region ist bezaubernd.

Und es ist schwer, ein Dankeschön an konkrete Personen auszusprechen, weil es eine lange Liste wäre, ich mag es sehr, mit jemanden zusammenzuarbeiten. Ich danke allen, mit denen ich zusammenarbeiten darf, die mir die Möglichkeit geben, etwas zu schaffen, und die mich inspirieren und unterstützen. Und gleichzeitig muss ich denen danken, die mich kritisieren, denn das ist auch eine Triebfeder für mich, Dinge besser zu machen und nicht aufzugeben.

 

Fotogallerie:

Chodsko žije! Hindle

Hier können Sie Bücher und andere Artikel rund um Chodsko kaufen:

https://www.tleto.cz/znacka/chodsko-zije/

LK