• 27. prosinec 1572, Vodňany
• 13. prosinec 1622, Praha
• autor latinských veršů, básník, rektor, děkan (Domažlice, Praha, Klatovy, Kutná Hora)

Byl žákem Mikuláše Novacia již ve Vodňanech, posléze i v Domažlicích. Po domažlickém pobytu absolvoval studia na pražské univerzitě, kde se stal později i děkanem a rektorem. Přednášel o českých dějinách, řeckém jazyku, latinské poezii. Po bělohorské bitvě se rozhodl přijmout katolickou víru. Básnické nadání a hledání nových cest v poezii jej zařadilo mezi nejvýznamnější představitele humanistického básnictví. O Campanově oblibě již za jeho života svědčí i velké množství básní a celých spisů, jež mu žáci a domácí a zahraniční přátelé a příznivci připisovali. Sám Campanus byl autorem neobyčejně plodným. Psal příležitostné básně, básně věnované českým panovníkům, žalozpěvy věnované úmrtím významných osobností. Vazba k Domažlicím i vztahy, které měl Campanus k literátům v té době v Domažlicích žijícím, ovlivnily jeho příležitostnou tvorbu natolik, že souhrn děl s domažlickými motivy nebo dedikacemi tvoří ne nepodstatnou část jeho díla. Ve sborníku příležitostných básní Migma iubila z roku 1605 je úvodní báseň Ad Tustam. V téže sbírce vzpomněl úmrtí Jana Pithopeia.

Zdroj: www.mekbn.cz