V Landshutě dne 18. dubna 1332

My Jindřich

z Boží milosti falckrabě rýnský a vévoda bavorský, chceme, aby na trvalou pamět bylo známo všem, že, poněvadž nejjasnější pán Jan, český a polský král a lucemburský hrabě, pán a tchán náš nejmilejší, všem i jednotlivým Chodům, náležejícím k městu a panství našemu Domažlicím, učinil obzvláštní milost, aby oni sami i jejich nástupci směli míti právo emfyteutické čili německé a v témž právu aby na věčné časy zůstávali, sedíce na svých dědictvích, my pak v této části svolujíce k jejich libosti a slušně pečujíce o pohodlí a prospěch řečených Chodů našich věrných, obdarování neb milost jim řečeným naším tchánem tak s rozvahou prokázanou tímto potvrzujeme, a pokládajíce ji za platnou a milou nám i našim dědicům, chceme, aby měla sílu stálé pevnosti, čemuž na svědectví rozkázali jsme tento list učiniti a naší pečetí stvrditi.

Dán v Landshutu, léta Páně MCCCXXXII u vigilii Vzkříšení Krista.