Chodsko.net
Rodný dům Karla Procházky, člena Ševčíkova-Lhotského kvarteta a profesora konservatoře hudby v Praze.
Rodný dům Petra Fastra, jednoho z vůdců českého povstání v roce 1848.
Rodný dům rychtáře Krysla v Draženově s informační tabulí s textem: Zde se narodil dne 6. srpna 1639 slavný draženovský rychtář Kryštof Hrubý obecně zvaný Krysl - tento neohrožený zastánce práv lidu chodského, spolubojovník a rádce Kozinův, byl rychtářem v letech 1686-93. Do sporu s Lomikarem se vložil s pravou chodskou houževnatostí, důvěřuje v konečné vítězství spravedlivé věci. Postavil se roku 1692 v čelo odboje a řídil peněžní sbírky v chodských vsích. Když šel po čtvrté do Vídně, byl tam zatčen a hnán do Prahy pěšky s řetězy na nohou. Tato cesta zkrátila život statečného „Krysla", který umírá ve vlhkém podzemním vězení novoměstské radnici. Podle zprávy kraj. hejtmana Wunschwitze byl Hrubý „nejpřednější z celé této povstalecké luzy“ a měl být oběšen, kdyby ve vězení předčasně nezemřel.
Rodný dům Jindřicha Šimona Baara v Klenčí pod Čerchovem s pamětní deskou s textem: „Zde se narodil 7. února 1869 nejlepší syn Chodska kněz - spisovatel Jindřich Šimon Baar. Baar (7. února 1869, Klenčí pod Čerchovem – 24. října 1925, Klenčí pod Čerchovem) byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Studoval gymnázium v Domažlicích (1880–1888), poté teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak působil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve působil jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909–1919 farář v Ořechu a 1899–1909 v Klobukách. V letech 1918-1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva. Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné vsi. Po jeho smrti v Klenčí zřídili Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko od Klenčí, na Výhledech, mu byl zřízen památník se sochou v nadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky, každý z nich je na památníku zmíněn.
V Milavčích se 23. 9. 1884 narodil jako nemanželské dítě Josef Váchal, český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a také spisovatel a básník.
Pec je rodištěm spisovatele Jana Františka Hrušky. Narodil se 6. 6. 1865 v domku č. p. 1. Obecnou školu navštěvoval v Trhanově a pokračoval na gymnáziu v Domažlicích. Poté vystudoval filozofickou fakultu UK v Praze. Po studiích se stal profesorem češtiny a latiny. Do života připravoval studenty v Domažlicích, Pardubicích, Klatovech, Jindřichově Hradci a Plzni. V jeho literárním odkazu vyniká Dialektický slovník chodský. Povídky Náši pod Čerchovem a Mezi chodskými dřevorubci jsou realistickým vyjádřením života chodského lidu. Ve své rodné obci se Hruška těšil takové vážnosti, že mu byla za jeho účasti 11.7 1937 odhalena pamětní deska na jeho rodném domku. Jan František Hruška zemřel v Plzni 17.10 1937 na následky mozkové mrtvice, která ho postihla předešlého dne.
Rodný dům Josefa Buršíka v Postřekově s pamětní deskou na kameni před ním s textem: „V tomto domě se 11.9.1911 narodil generál Josef Buršík, Hrdina SSSR, velitel tankových jednotek I. československého armádního sboru. Zemřel 30.6.2002 v Londýně. Čest jeho památce. Věnovala I. tanková rota aktivních záloh ČSL. LEGIÍ, obec Postřekov.“
Prastarý pomístný název statku připomíná se již v průběhu husitských válek. Odtud pocházeli mučedníci pro víru, bratři Jan a Mikuláš Nadrybů, upáleni v Boru u Tachova dne 6. 11. 1503, spolu s dalšími čtyřmi bratry na rozkaz Švamberka, tehdejšího zástavního pána Chodů. Roku 1630 se už nachází tento statek v držbě rodu Sladkých, odsud pocházel Jan Sladký Kozina.
