Jeden ze dvou domažlických městských mlýnů který se dodnes dochoval, tento si navíc uchoval původní podobu včetně torza uměleckého složení z roku 1947. Mlýn byl po roce 1989 částečně rekonstruován, dodnes si uchoval podobu ze 40. let 20. stol., avšak jeho zdivo je nepochybně středovékého původu.
Staňkův mlýn na okraji Domažlic (leží na řece Zubřina) již nepatří mezi ostatní městské mlýny v Domažlicích. Je selským dvorcem a svým rozsahem mu mohl konkurovat pouze sousední Fürtschův mlýn. Mlýn byl prvně zmiňován již roku 1384 a v soupisu z roku 1818 je na něm připomínán Vilibald Ebenstreit se svojí druhou manželkou Barborou a čtyřmi dětmi. V roce 1872 získal mlýn Max Ebenstreit a roku 1893 dědí mlýn Maxův syn Jan Ebenstreit. Ten v roce 1902 žádal purkmistrovský úřad v Domažlicích o zvýšení jednopatrové mlýnice, což mu bylo povoleno. V roce 1914 kupují Staňkův mlýn manželé František a Josefa Holubovi. Mezi roky 1951–1953 mlýn komunistická diktatura zrušila. Převzal jej zemědělský výkup a později Zemědělský zásobovací podnik Domažlice. Tento nový majitel instaloval do přízemí mlýnice šrotovací zařízení na krmivo pro dobytek. Ostatní zařízení mlýnice bylo z větší části zničeno. Zemědělský zásobovací podnik využíval mlýn až do roku 1975.
Jeden ze dvou domažlických městských mlýnů, který dosud stojí. Dnes je část mlýna využívána jako bar, jedná se 1. patro mlýnice, v němž se dosud dochoval původní trámový strop.První zmínka o mlýnu pochází ze soupisu domažlických mlynářů k roku 1561, majitelem mlýna byl tehdy Jan Beran. Roku 1839 byl majitelem mlýna Jan Pavlík, který v tomto roce nechal zpracovat plány na rozsáhlou přestavbu mlýna u Václava Kostlivého. Roku 1919 se majiteli mlýna stávají manželé Váchalovi. V 90. letech 20. stol. došlo ke generální přestavbě interiérů mlýna, původní ráz si tak dochovalo jen 1. patro mlýnice.
Havlovický mlýn je přes 300 let starý, dnes je přestavěn na penzion se stylovou restaurací. Při přestavbě objektu byla snaha o maximální zachování původní architektury s vytvořením podmínek pro pohodlnou a příjemnou dovolenou v kterémkoli ročním období.
Podle tradice je hlohovský mlýn Paseka předlohou pro mlýn z Jiráskovy hry Lucerna. Je pravděpodobné, že Jirásek čerpal podněty z různých zdrojů, ale některé skutečnosti zmíněnou tradici podporují. V okolí mlýna vede naučná stezka Po stopách Jiráskovy Lucerny.
Pod Loučimí a Chodskou Lhotou stojí na potoce Andělice Maškův mlýn.
Při silnici směrem k Loučimi stojí na potoce Andělka Petrákův mlýn.
Rozsáhlá zřícenina mlýna severně od Domažlic. Mlýn byl opuštěn v 60. letech 20. stol., poté byl využíván místním JZD, až nakonec zcela zpustl.
Kaničský mlýn, poprvé zmíněný již v 18. století, stojí severovýchodním směrem od vesničky.
Váchalovský mlýn u Kouta na Šumavě leží na záhořanském potoce nedaleko Novodvorského rybníka. Byl přestavěný na pilu a vodní elektrárnu.
Dingirglův mlýn stál na okraji obce Lísková. Posledním majitelem byl Karl Hartl, který zde bydlel se svou dcerou. Mlýn byl bohužel stejně jako ostatní budovy v obci po 2. světové válce zničen. Není jasné, zda byl rozebrán obyvateli okolních vesnic nebo zbořen těžkou technikou v roce 1956. V prostoru mlýna do roku 1989 vedla železná opona. V roce 2009 byly v prostoru mlýnu nalezeny pozůstatky zdiva budovy a okenních otvorů, stěna hráze rybníka a speciální součást technického vybavení - loupačka a předlohová hřídel palečného převodu, které byly v roce 2012 ukradeny.
V roce 1838 byl majitelem mlýna Geiger Johan.V roce 1930 mlýn patrně již nemlel a nefungovala ani brusírna skla. Dnes je z mlýna pustá, vybydlená budova. Mlýn měl sloužit i jako brusírna skla. V pusté mlýnici se dochovala mlýnská hranice s kamennými sloupy.
Mlýn se nachází v západní části obce Osvračín přímo u hlavní silnice. Budovy jsou zrekonstruované a slouží jako keramická dílna a penzion.
Pec pod Čerchovem má jméno po vysoké peci, kterou zde v roce 1652 založil Lamingenovský správce Melchior z Aschenbachu, aby svému pánovi zvýšil důchody po třicetileté válce. Vysoká pec plnila svou funkci do roku 1803 na místě zvaném „Na Kychtě". Tento rok byla zrušena a rozebírána na stavby domků sklářů a dřevorubců. Blízko vysoké pece stával hamr, kde se z odlitých šín vyklepávala zbylá struska. Po zrušení vysoké pece hamr koupil trhanovský mlynář Pavlík a předělal ho na mlýn. Stavba mlýna s úpravou okolního terénu a upravením vodních nádrží trvala do roku 1815. Mlýn měl jedno kolo na vrchní vodu o průměru cca 5 m. Mlýn mlel ponejvíce pro Pec a Chodov. Mlelo se bez chasy - mlýn a všechno okolo obsluhovali mlynáři sami s rodinnými příslušníky. Rod Pavlíků mlynařil na Pecáckém Mlýně do devadesátých let devatenáctého století. Potom od nich koupil mlýn mlynář Ludvík, také člen cechu mlynářů ze starého rodu mlynářů z Domažlic (znak cechu mlynářů na štítě). Staré mlýnské kolo bylo v roce 1949 odstraněno a povoleno instalování vodní turbíny značky Francis o hltnosti 100 l při zachování spádu 51 m a pracovním efektu 5 HP. František Ludvík na Pecáckém mlýně mlel až do roku 1956. V sousedství mlýna se v roce 1865 narodil profesor Jan František Hruška. O pohostinnosti obyvatel Pecáckého mlýna se zmiňuje ve svých pamětech. Většina vnitřního zařízení včetně hnacího kola je dosud zachována. Do původní „lednice" byla na jaře 2012 zabudována replika vodního kola o průměru 2m a šířce 50cm. Kolo je uloženo na ložiskách a k jeho pohonu je použito vodní čerpadlo. Voda stéká po původním náhonu na kolo.
Blízko Pocinovic stojí na potoce Andělice jeden z řady mlýnů - Nový mlýn tzv. Petrákův se dvěma rybníky.