Chodsko.net
Venkovská usedlost čp. 6 je nemovitou kulturní památkou obce Polžice.
Venkovská usedlost čp. 8 je nemovitou kulturní památkou obce Polžice.
Pomezí je zpustlá vesnice východně od Všerub při silnici do Hyršova. Osadu založili němečtí kolonisté na přelomu 16.-17. století, německou vsí zůstala až do války. Po válce bylo německé obyvatelstvo vyhnáno. Vesnice pak živořila 40 let v blízkosti hraničních zátarasů. Z původních 42 domů přežila toto období méně než čtvrtina. Některé jsou opuštěné a zpustlé, stejně jako zemědělský areál vzniklý v době socialismu. Vzhled poloopuštěné vsi se nijak výrazně nezlepšil ani po roce 1990.Období zániku: postupně po 1945Důvod zániku: postupně vysídleno po 1945Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Haltrava je součástí souvislého pásma kopců v chráněné krajinné oblasti Český Les, který se zvedá severozápadním směrem nad městečkem Klenčí pod Čerchovem. Pásmo kopců tvoří vrcholky Velká skála ( 852 m.n.m.), Škarmanka ( 888 m.n.m.), Tyrolka ( 865 m.n.m.), Haltrava ( 882 m.n.m.) a Sádek ( 854 m.n.m.). Na stráních kopců je smíšený a v některých místech i pralesovitý podrost. Kolem vrcholku Sádek je oblast chráněného území Skalky na Sádku. V chráněném území rostou především buky a občas nějaký smrk na křemenném podloží. Tato oblast je chráněna od roku 1938. Na vrcholku kopce Sádek měli Chodové své strážní místo. Výchozím bodem k návštěvě výše jmenovaného horkého masívu je místo zvané Výhledy ( 702 m.n.m.), jihozápadním směrem od města Chodov. Ve Výhledech byl postaven pomník věnovaný spisovateli Jindřichovi Šimonovi Baarovi.
Muzeum hasičské historické techniky, prohlídka možná pouze po telefonické domluvě. Stále se rozšiřující sbírka historické hasičské výzbroje a techniky vznikla v roce 1999 a obsahuje motorové, ruční a parní stříkačky, hasičské automobily a stejnokroje. Většina techniky je plně funkční a místní dobrovolní hasiči se s ní pravidelně účastní hasičských soutěží v kategorii veteránů. Prohlídky po telefonické dohodě tel.: +420 732 509 319
V muzeu krojů Postřekově můžete vidět přes 40 figurín v nejrůznějších typech, barevných kombinacích a mutacích chodského kroje. Dobové fotografie, pohlednice od regionálních malířů. Krejčovské potřeby, expozice draní peří, dobové reklamní plakáty místních prodejen látek a krejčovských potřeb atd. Dále pak předměty denní potřeby – okřín, máselnice, kolébky, kočárky. Muzeum v Postřekově se v roce 2011 otevřelo zásluhou dvou švadlen - Marie Langová a Anna Burešová shromažďují kroje z chodských vsí. K vidění jsou i rarity - 200 let starý bílý, černě vyšívaný čepec, takzvaný koláč, modré 150 let staré německé šaty. Dozvíte se, pro jaké příležitosti se nosili jaké kroje a kdy a kdo je nosil. V jakém kroji se vdávala děvčata z Postřekova a v jakém ze sousedního Mlýnce, kde převažovalo německé obyvatelstvo? Co se nosilo ve všední den a co ve svátek? Jaké pomůcky a materiál měla k dispozici postřekovská švadlena a jak vypadá léčebný přístroj Pansanitor, který užíval i lékař ve filmu Postřižiny? To a spoustu dalších zajímavostí můžete vidět v Muzeu krojů v Postřekově. Otevírací doba: Po předchozí domluvě. Telefony: 602304289, 728708759.
Pramen těsně u silnice z Nového Kramolína. Nad původními schody ze zaniklé vesnice Nuzarov byl vystavěn zajištěný domeček, z jeho zdi trčí nerezový chrlič vody.
Pamětní deska na budově bývalé školy v Postřekově s textem: "Zde působil na škole Jan Čáp. Český učitel vlastenec. Byl zastřelen německým nacistickým četníkem. 17.IX.1906 - 10.IX.1944. Na věčnou paměť věnuje MNV v Postřekově 9. května 1955." Jan Čáp se narodil 17. září 1906 v Soběslavi. Po absolvování učitelského ústavu v Praze si požádal o místo do pohraničí, kde však pro svůj ryze český charakter nebyl oblíben, Němci byl stále sledován a několikrát přeložen. Protože byl náruživým čtenářem Vrby a Baara, zamiloval si chodský kraj a získal v roce 1937 místo ve Starém Postřekově. Po okupaci Postřekova byl pro vlastenecké smýšlení propuštěn ze služby a měl být přeložen do Protektorátu. On však nacistům hrdě prohlásil, že se z Postřekova nenechá vypovědět, že neuznává okupaci, a že neopustí Postřekov, který má tak rád. Schvaloval atentát na Hitlera a udržoval styky se zajatci a tak byl německými mlýneckými občany udán německým úřadům. Dne 9. září 1944 byl v ranních hodinách zatčen německým četníkem Valentou a se spoutanýma rukama veden do Klenčí. Cestou četníka Valentu, který tlačil kolo, ramenem srazil na zem a prchal přes Matoušouc dvůr na „Trávníky“ (místo mezi Postřekovem a Mlýncem). Valenta Čápa pronásledoval a začal po něm střílet. Když učitel Čáp přeskakoval nízkou hradbu, byl sedmou ranou střelen do hlavy. Pak byl převezen do domažlické nemocnice, kde dne 10. září 1944 v 5 hodin zemřel. Pohřben byl 12. září 1944 na domažlickém hřbitově za velké účasti krojovaných občanů z Postřekova. Hrob byl ošetřován 12 let, ale v roce 1956 nechali jeho bratři ostatky vykopat a uložili je k rodičům do rodinného hrobu ve Velvarech.
Pamětní deska Josefa Buršíka na kameni před jeho rodným domem v Postřekově s textem: „V tomto domě se 11.9.1911 narodil generál Josef Buršík, Hrdina SSSR, velitel tankových jednotek I. československého armádního sboru. Zemřel 30.6.2002 v Londýně. Čest jeho památce. Věnovala I. tanková rota aktivních záloh ČSL. LEGIÍ, obec Postřekov.“
Památník padlým v první i druhé světové válce z Postřekova je z roku 1925 a opatřen nápisem: Starý Postřekov: Štěpán Anderle, Jan Anderle, Jakub Bernard, Martin Bernard, Šimon Buršík, Jan Buršík, Jakub Buršík, Kryštof Frei, Šimon Heindl, Matěj Janca, Krištof Jahn, Jiří Jahn, Krištof Kubíček, Jan Kubíček, František Konopík, Jiří Kuttenberg, Jakub Kapic, Karel Krutina, Jakub Kreuz, Jakub Kůželka, Martin Kapíc, Jan Kůželka, Josef Koppel, Štěpán Lang, Frantiček Ledvina, Jakub Malyer, Jiří Mathauser, Jan Mathauser, Štěpán Psůtka, Jan Psůtka, Jiří Pivoňka, Jan Řezníček, Jiří Řezníček, Oldřich Sokol, Bartoloměj Sokol, Jiří Sokol, Jan Sokol, Štěpán Šindelář, Jan Šveiner, Jindřich Váchal, Vavřinec Vogltanz, Josef Fogltanz, Josef Fogltanz, Ondřej Záhoř, Štěpán Záhoř. Nový Postřekov: Matouš Anderle, Jiří Anderle, Jakub Bernard - rumburský rebel, Leopold Beroušek, Martin Královec, Josef Kapíc, Josef Kapíc, Jiří Kuneš, Matouš Knopf, Štěpán Krutina, Josef Kuttenberg, Adam Kapíc, Matouš Knopf, Jan Kůželka, František Kuneš, Karel Kuneš, Bartoloměj Kůželka, Josef Lang, Jiří Pivoňka, Daniel Pittner, Josef Řezníček, Jakub Sladký, Ondřej Sladký, Josef Sokol, Šimon Sokol, Jiří Šindelář, Jan Tulačka, Jan Volfík, Jakub Záhoř. A Obětem okupace 1938-1945 Jan čáp, v. Cibfřilo, Dan Heindl, Ondř. Kapic, Jiří Kohout, Jos. Královec, Jan krutina, Jiří Lang, Jos. Řezníček, Jar. Škoda, Jos. Řezníček, Ad. Záhoř, V. Pacík, Jos. Beroušek, Jiří Grossl, Karel Bernard, Jos. Reinicer – Vám čest a dík. Řada postřekovských mužů bojovala za první světové války v legiích, a to ruských, francouzských i italských. Ze Starého Postřekova padlo v první světové válce 47, z Nového Postřekova 30 a z Nuzarova 6 mužů.
Rodný dům Josefa Buršíka v Postřekově s pamětní deskou na kameni před ním s textem: „V tomto domě se 11.9.1911 narodil generál Josef Buršík, Hrdina SSSR, velitel tankových jednotek I. československého armádního sboru. Zemřel 30.6.2002 v Londýně. Čest jeho památce. Věnovala I. tanková rota aktivních záloh ČSL. LEGIÍ, obec Postřekov.“
Území o výměře 3,89 ha je chráněno od roku 1938. Důvodem ochrany je ochrana fragmentu smrkové bučiny na mimořádně nepříznivém stanovišti, jakožto typu přirozeného společenstva v jižní části Českého lesa. Z Dílů se vydejte po žluté turistické značce z Klenčí po modré k rozcestníku Pod Sádkem, dále po Baarově cestě. Uprostřed jihozápadního okraje je vyhlídka.
Kaple spíše připomínající malý kostelík apoštola sv. Jakuba Staršího byl vystavěný koncem 19. století podle plánů A. Čenského.
Od zbytku hřebenu se tento kopec poměrně liší. Na rozdíl od úzké vrcholové plošiny Haltravy a Tyrolky či hřebenu mezi Velkou a Malou skálou je vrchol Škarmanky plochý. Škarmanka je zároveň nejvíce poznamenaná lidskou rukou. Na jejím vrcholu byla za socialismu umístěna vojenská hláska a pro její snadnou obsluhu byla až na vrchol přivedena asfaltová cesta. Po odchodu sovětských vojsk zůstal areál bez dozoru a byl velmi brzo rozkraden a poničen.
Rezervaci tvoří soustava více než 20 menších obhospodařovaných rybníků obklopených vlhkými loukami s bohatou flórou a ptačí faunou, při levém břehu Klenečského potoka, asi půl km od obce Postřekov. Celá lokalita je mokřadem nadregionálního významu, bylo zde zjištěno přes 300 druhů cévnatých rostlin. Nejvýznamnější jsou hnízdiště mnoha ptáků např. slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula). Dále zde hnízdí moták pochop (Circus aeruginosus), moudiváček lužní (Remiz pendulinus), kachny a bahňáci. Při tahu se v rezervaci zastavuje též koliha velká (Numenius arquata), moták pilich (Circus cyaneus), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) a různé druhy vodoušů. Z bezobratlých je nutno zmínit vzácného střevlíčka (Amara concinna) a mandelinku (Chrysolina brunsvicencis).
Zcela zničená samota (zůstaly zbytky základů, zdiva, ovocné stromy).Období zániku: 1945-1950Důvod zániku: postupně vysídleno po 1945 + hraniční pásmoZdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
