Chodsko.net
Městské goticko - renesanční opevnění města Poběžovic bylo vybudované kolem r. 1502 Dobrohostem z Ronšperka. Opevnění poddanského městečka se mělo stát jednou z jeho mocenských opor v boji proti králi. Podle privilegia z r.1502 se měšťané pracovně i finančně významně podíleli na budování hradeb. Po ztrátě funkce fortifikačního systému byly hradby postupem století rozebírány a sloužily jako levný zdroj stavebního materiálu. Z městského opevnění se zachoval relativně souvislý celek jižní hradební zdi, narušený v dílčích částech destrukcí zdiva, a část úseku na straně západní a východní. V severovýchodním nároží opevnění bylo vklíněno samostatné obvodové opevnění hradu. Opevnění města sestávalo z jednoduché hradební zdi, z bezprostředně přiléhajícího příkopu a snad také vnějšího valu. Dochované fragmenty kamenných zdí z lomového zdiva o síle 1 - 1,1 metru dosahují maximální výšky 3 metry.Západní úsek:západní obvodová zeď domu čp. 63 (část) v Šandově ul., původní zdivo hradby má dnes novodobou nadezdívku a je zakryté břečťanem.nevelký fragment zdiva v západní obvodové zdi dvorní stavby domu čp. 14 (část), nám Míru.Jižní úsek: část hradební zdi u Spojeneckého náměstí jižně od čp. 19 (část), za domem čp. 125.část hradební zdi při čp. 26, nalézající se v přímé linii s průběhem výše uvedené hradby zbytek hradební zdi ve Slovanské ulici, v severní obvodové zdi domu čp. 129 (část)část hradební zdi, sloužící jako tarasní zídka, jižně od Masarykovy ulice, p.p. 63 (část); st.p. 64 (část); st.p. 65 (část), st.p. 66/1 (část).Východní úsek:úsek hradební zdi v jihozápadní hranici st.p. 4/1
Pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie v Poběžovicích byl založen kolem roku 1500 Dobrohostem z Ronšperka. Ve druhé polovině 17. století proměnila stavbu vyhořelého kostela barokní přestavba. Svatyně měla původně v průčelí dvě věže. Kolem roku 1900 byla věž napravo od vstupu snesena a celý objekt opraven. Interiér kostela, krytý dřevěným kazetovým stropem, obsahuje zařízení, které pochází ze 17.-19. století. Hlavní oltář zdobí raně barokní socha Panny Marie. Nechybí zde ani hlavní český patron – Svatý Václav. Kostel měl sloužit i jako pohřební místo držitelům a majitelům Ronšperka. V presbyteriu jsou zachovány mimo náhrobních desek Dobrohosta z Ronšperka (+1506) a Petra ze Švamberka (+1575) dva náhrobníky rodiny von Coudenhove aj. Zařízení kostela pochází ze 17. až 19. stol.Zajímavý je i obraz Svatého Mikuláše, který sem byl přenesen z nedalekého kostela v Šitoboři, jehož založení se datuje už do 13. století, ale od konce 20. stol. je zříceninou. Poběžovická barokní fara byla postavena koncem 17. století, stojí rovněž na horní části náměstí a byla zpočátku využívána i jako škola. Vedle fary se nachází i detailně propracovaná socha Svatého Jana Nepomuckého, údajně jde o dílo Jana Brokofa z roku 1682.
Tvrz v Poběžovicích je poprvé připomínána v 1. polovině 15. stol., ale je pravděpodobné, že zde stála již dříve. Podle některých autorů tvrz stála v místě dnešní fary, podle jiných autorů tvrz přestavěl na hrad Dobrohost z Ronšperka, který se stal majitelem panství roku 1459 a vlastnil je až do své smrti roku 1506. Dobrohost nechal vybudovat okolo městečka hradby a okolo hradu vybudoval příkop. Za Petra ze Švamberka roku 1620, ještě před bělohorskou bitvou zaútočilo na hrad a město císařské vojsko a zpustošilo je. V roce 1862 hrad vyženil hejtman Plzeňského kraje Matyáš Bohumír z Venušvic, který hrad v letech 1682 až 1695 přestavěl na barokní zámek. Objekt byl celkově sjednocen a bylo vybudováno nádvoří s arkádami a pavlačemi. K dalším stavebním úpravám došlo v 18. stol. Za první slezské války sloužil zámek jako lazaret. Posledními držiteli zámku byli Coudenhoveové, kterým zámek patřil až do roku 1945. Za jejich působení byla postavena pseudorenesanční brána propojující zámek s předhradím a byla zvýšena zámecká věž. Baron Heinrich Coudenhove-Kalergi 1859-1906), který procestoval mnoho zemí a v Japonsku, kde dlel jako vyslanec, si našel manželku jménem Mitsuko Aoyama, která byla dcerou obchodníka. Společně potom žili na zámku a měli 7 dětí. Jeden z jejích synů, Richard Nicolas Coudenhove-Kalergi, vstoupil do dějin jako zakladatel myšlenky sjednocené Evropy. Roku 1923 napsal knihu Panevropa, která usilovala o sjednocení evropských států (budoucí Evropská unie), přátelil se s T. G. Masarykem i E. Benešem. Byl spoluzakladatelem a prvním prezidentem Panevropské unie - nejstaršího evropského hnutí za sjednocení Starého kontinentu, zal. r. 1922. Po 2. světové válce byl zámek převeden do státního majetku a byla zde krátce vojenská posádka Pohraniční stráže. Poté, co vojáci odešli, byl zámek ponechán chátrání. V 80. letech 20. století byl dokonce určen k demolici. Ta naštěstí neproběhla, a po roce 1989 byl zámek základním způsobem opraven (statické zajištění, opravena střecha a část jižního křídla). O rekonstrukci památky usilují dobrovolníci a přátelé poběžovického zámku, sdružující se pod organizaci Městské kulturní a informační centrum Poběžovice. Na zámku se pořádají kulturní akce, které pomáhají ke zviditelnění této památky. Info na stránkách https://www.pobezovice.cz/: Vážení návštěvníci, Hrad a zámek Poběžovice je celoročně uzavřený z důvodu špatného stavu. Děkujeme za pochopení.
Na poměrně výrazné židovské osídlení města upomíná starý židovský hřbitov, založený počátkem 17. století v polích západně od Poběžovic. Nachází se necelý kilometro od obce Poběžovice v poli při silnici na Drahotín po pravé straně. Založen byl zřejmě na počátku 17. století. Před rokem 1929 byl hřbitov rozšířen do dnešní podoby a opatřen novou pevnou zdí. Ještě v roce 1930 bylo na hřbitově kolem 600 hrobů, z nichž přibližně 495 opatřeno náhrobními kameny. Za druhé světové války byl silně zdevastován nacisty. Dnes je na ploše přibližně 4.643 m2 dochováno zhruba 50 náhrobků. Nejstarší náhrobek je z roku 1634. Největším náhrobkem byl ten vytesaný pro rabína Joela Ranschburgera, který zemřel v roce 1820 ve věku 106 let. Náhrobek byl 140 cm vysoký, 1 m široký a 17 cm silný. Většina náhrobků byla ale ze hřbitova kolem roku 1936 odvezena a použita na zpevnění základů poběžovické školy.
Kaple Bolestné Matky Boží na konci křížové cesty nad Pocinovicemi stojí v sousedství kapličky nad studánkou s léčivou vodou. Je známým poutním místem vyhlášeným za kulturní památku. V 17.století zde údajně slepá kobyla šlápla do studánky a voda, která jí stříkla do očí, jí vrátila zpět zrak - dle pověsti „visel nejprve na stromě u pěšiny v lese prostý Mariánský obrázek a na drahách u lesa pásali se koně. Zmíněná slepá kobyla zabloudila do lesa, šlápla prý nohou do pramene tam prýštícího právě, když ji hospodář spatřil po delším hledání. Jak jí voda při tom stříkala z pramene do očí, kobyla zůstala stát, hledíc k obrázku na stromě zavěšenému. Věc se brzy roznesla a od té doby počali jednotlivci vždy ve větším počtu u dotyčného obrázku se modliti, pak zřízena tam byla malá dřevěná kaplička s vyzděnou studánkou.“ Kaple Bolestné Matky Boží má osmiboký půdorys s připojeným pravoúhlým kněžištěm s předsíní. Fasádu člení pilastry, průčelí vrcholí nízkým trojúhelným štítem. Střední část kaple kryje kupolovitá střecha se sanktusníkem na vrcholu. V roce 1867 zbožná vdova Anna Blahníková z Pocinovic čp. 105 odkázala ve své závěti 150 zlatých na opravu této kaple, která byla tou dobou již velice sešlá a ještě téhož roku zemřela. Proto se obec Pocinovice usnesla, že vystaví novou zděnou kapličku, a když pak stavitel pan Ondřej Martínek z Domažlic, jehož bratr Jakub byl tehdy v Pocinovicích podučitelem, zhotovil zdarma plány a přislíbil i bezplatné vedení stavby, začala obec za přispění některých místních dobrodinců, jakož i za přispění celého okolí se stavbou nynější renesanční kaple. Základní kámen byl položen dne 9. června 1872 a kaple pak 13. října 1873 za přítomnosti 9 kněží a více než 10 tisíc lidí vysvěcena. Na podzim roku 1912 byla kaple u Dobré Vody vymalována od Jeronima Jilka, malíře pokojů v Klatovech a jeho bratra z Hor Matky Boží. Stavba architektonicky připomíná některé drobnější renesanční stavby z Říma. Kaple Bolestné Matky Boží u Dobré Vody v Pocinovicich a kaplička nad studánkou jsou zařazeny v seznamu kulturních památek.
Na zalesněných stráních kopce se daří především bukům. Tyto stromy, které tu rostou dosahují stáří 200 let. V roce 1955 byla okolo vrcholku kopce vyhlášena přírodní rezervace jejíž rozloha zaujímá plochu 8,68 hektarů. Vzhledem k vysokým stromům rostoucím na úbočí kopce není z vrcholku výhled do okolí.
Kaplička nad studánkou stojí v sousedství kaple Bolestné Matky Boží na konci křížové cesty nad Pocinovicemi a je známým poutním místem vyhlášeným za kulturní památku. Jedná se o nízkou stavbu čtvercového půdorysu krytou stanovou střechou s lucernou. V 17.století zde údajně slepá kobyla šlápla do studánky a voda, která ji stříkla do očí, jí vrátila zpět zrak. Poutníci nechávali jako projev díků za své uzdravení v kapličce na dřevě malované obrázky, znázorňující jakou milost nebo uzdravení si zde vyprosili a obyčejně připojili k obrázku i své jméno. V roce 1908 dne 5. září v noci k ránu shořela u Dobré vody malá dřevěná kaplička se vším zařízením, v níž se nalézal pramen s dobrou vodou, jež si lidé daleko široko ve skleničkách s sebou odnášeli domů. Oheň vznikl asi od hořící svíčky, kterou někdo zapomněl zhasnout. Na místě vyhořelé kaple byla postavena tato zděná kaplička kryjící pramen vody.
Ke kapli Bolestné Matky Boží nad Pocinovicemi vede křížová cesta. Její zastavení tvoří kamenné pilířky na přední straně s polokruhem, zakončeným výklenkem. Postavena byla v roce 1882 na podnět faráře Ondřeje Veseláka z Pocinovic, jehož přáním bylo zhotovit křížovou cestu od Pocinovic k Dobré Vodě. Od Dobré Vody směrem na východ se nachází Staškova cesta na paměť kněze a vlastence Msgre. Bohumila Staška.
