Chodsko.net
Památník stojící u kapličky v obci Mezholezy s textem: "Památce selských mučedníků Jana Bílého a Jana Šváry 1666 - 1935". Ke vzpouře došlo kvůli útisku a neúměrným robotám, přičemž mezholezští poddaní opouštěli své usedlosti a utíkali na jiná panství. Tímto způsobem z Mezholez odešel roku 1659 Diviš Nepivo, v roce 1660 opustili své majetky Martin Bečvář, Matěj Hlídalík, Jiřík Junker, Jiřík Krondl a Matěj Mácha. V roce 1661 to byl Jan Vacek a Šimon Švara (Švára), bývalý rychtář, který se však musel do Mezholez v roce 1665 vrátit. Jednalo se tedy téměř o polovinu hospodářů, což jistě muselo mít své důvody. Jednoho březnového dne roku 1665 se míra utrpení sedláků naplnila a nenáviděné vrchnosti zapálili panský dvůr. Rozsah škod však není znám. Požár se z panského dvora údajně rozšířil i na opuštěná stavení Bílého, Švary a Hlídalíka. Rozlícený Vidršpergár nechal žháře, kteří utekli do lesů pod Korábem, pochytat. Zadrženi byli 4 poddaní - Jan Hlídalík, kterému bylo tehdy 42 let, dále bývalý rychtář Šimon Švara, stáří 44 let, jeho bratr Jan Švara, stáří 48 let, a Jan Bílý či Bílek, stáří 65 let. Zatímco Jan Hlídalík a Šimon Švara byli ze žhářství pouze podezřelí, podařilo se Jana Bílého a Jana Švaru ze zapálení panského dvora usvědčit a vymoci si jejich přiznání. Gutštejn společně s druhým krajským hejtmanem Adamem Protivou Běšínem z Běšin skutečně Klatovským nařídili, aby paliče uvěznili. Šimon Švara byl po 27denním vězení propuštěn na svobodu, neboť mu nemohli nic dokázat. Po 166 dnech ve vězení byl propuštěn i Jan Hlídalík, musel však dne 2. srpna 1665 podepsat vrchnosti revers, že se jí nebude mstít, a pokud by se snad podle reversu nezachoval, hrdla svého se dobrovolně odsuzuje. Zbývající 2 sedláci však přišli o to nejcennější. Dne 12. ledna 1666 byli Jan Bílý a Jan Švara na doporučení pražského apelačního soudu převezeni do Prahy a tam uvězněni. Zde byli ještě v Hlídalíkově přítomnosti vyslýcháni a mučeni. Poté byli uznáni za zemské škůdce a paliče a jako takoví sťati a spáleni. Rody Švarů a Bílých žily ve vsi i po této tragické události. Např. v roce 1687 se zde narodila Alžběta, dcera Linharta Švary a Evy. Roku 1674 se tu narodil Jiří, syn Martina Bílého a manželky Anny. Mezholezští mučedníci nezískali nikdy popularity revoltujících a následně vězněných Chodů, jejichž vsi ležely hned za zalesněnými pásmy Kdyňské vrchoviny. Zasloužené vzpomínky se jim dostalo v práci Karla Poláka, který se do značné míry zasadil i o vybudování mezholezského pomníčku. Slavnostního odhalení tohoto pomníku mezholezských mučedníků proběhlo v neděli dne 9. června 1935.
Emil Tšída žil v letech 1862 – 1926, byl hlavním zakladatelem Sokola a později i starostou této organizace ve Kdyni a později celé župy Šumavské a Plzeňské. V roce 1927 byl za účasti tisíců lidí odhalen pomník na jeho oblíbeném vrchu Ráj nedaleko obce Nová Ves na Kdyňsku. (Údajně na místě, kde v minulosti stála husitská hláska.) Na více než pětimetrovém pomníku z kamene byl osazen jeho reliéf. Po obsazení Sudet v roce 1939 byl památník zničen, reliéf se však podařilo zachránit. Po roce 1989 představitelé města Kdyně a Tělocvičné jednoty Sokol Kdyně dlouhou dobu usilovali o vybudování důstojného pamětního místa osobnosti, která vyčnívá z bohaté historie Kdyňska a sokolského hnutí.To se podařilo až po 60 letech. Památník byl obnoven podle původního návrhu a na nový kamenný podstavec se vrátil i původní reliéf Emila Tšídy. Vrch Ráj je zajímavým vyhlídkovém místem do Všerubského průsmyku.
Pomník příslušníků Stráže obrany státu (SOS) Vojtěcha Retta a Jaroslava Loudy, zavražděných nacistickými ordnery 8.10.1938. Desátník Vojtěch Rett zahynul jako příslušník vojenských posil Stráže obrany státu, když 8. října 1938 ve smíšené pěší hlídce vykonával strážní službu na silniční komunikaci mezi Novou Vsí a Hyršovem. Ve večerních hodinách byl společně se štábním strážmistrem Sklípkou napaden na nové demarkační linii palbou, zraněn do nohy a odvlečen z našeho území na samotu „Na Spáleném“. Zde byl vyslýchán a umučen k smrti. K pátraní po něm byla vyslána další hlídka SOS, která byla rovněž napadena střelbou a musela ustoupit, přičemž zahynul štábní strážmistr Jaroslav Louda (narozený 5.srpna 1907). Zohavená mrtvola des. Retta byla čs. orgánům předána 9.října 1938 ve 13:00 na demarkační čáře u Nové Vsi za přítomnosti člena britské pozorovací mise. Po jejich úředním ohledání lékaři zjistili, že chodský hraničář nezemřel na následky zranění z boje, ale že byl ubit zdivočelými henleinovci, protože měl od úderů pažbou proraženou lebku, zpřerážená žebra, zlomenou ruku a pobodané tělo. Vojtěch Rett byl 11.října 1938 pohřben ve Kdyni a Jaroslav Louda v Klatovech. Na místě tragické smrti je postaven kamenný pomník s nápisem: „Na věčnou památku příslušníka - stráže obrany státu - desátníka v záloze Vojtěcha Retta, který byl nedaleko tohoto místa umučen nacisty dne 8.října 1938.“ Autorem pomníku je František Behenský ze Kdyně.
Po osvobození Postřekova 2. května 1945 Americkou armádou byla zřízena z tamních mužů pořádková jednotka, která prohledávala okolní "německé" vesnice a pátrala po zbraních. Šestice Postřekovských se 4. května vydala do Pařezova, kde sebrala několik pušek od civilistů, a odtamtud se vydala k otovskému mlýnu. Na Červeném vrchu na jihovýchod od Otova však byla ukrytá jednotka SS a začala na ně střílet. Josef Řezníček (22 let) a Jiří Kohout (19) zřejmě byli raněni, a proto se opozdili za svými druhy a Němci je zajali. Zbývající čtveřice – Jakub Krutina (38), Václav Gibfried (32), Josef Beroušek (37) a Václav Pacík (31), chtěla kamarády osvobodit, ale byla fašisty zabita. Následující den, 5. května 1945, byli oba zajatí Postřekovští popraveni v otovské pískovně. Pohřeb ´postřekovských chlapců´ se konal na klenečském hřbitově 8. května 1945 a za účasti 2500 lidí. Jen z Draženova přišla více než stovka děvčat a chlapců v krojích. Jak bývalo na Chodsku při pohřbívání svobodných, kteří mezi šesticí byli, zvyklostí, nechyběli na pohřbu družbové a družičky. Bylo jich 80 párů. Rakve, přes které byla natažena státní vlajka, spočinuly na voze taženém dvěma páry koní. Ti je odvezli na klenečský hřbitov. „Šli jsme pro chlapce, zaskočili nás, zranili a dobili. S Bohem ženo, synu, otče a ostatní. Ať žije Osvobozené Československo a Sovětský svaz." Kuba (Zakrvácený lístek s tímto textem byl nalezen za košilí Jakuba Krutiny.)
