Chodsko.net
Založení kostela pravděpodobně inspirovali mniši, kteří podle pověsti sídlili na Černém vrchu. Snad to byli misionáři, kteří přišli z jihozápadu šířit křesťanství na území osídlené Slovany. Když pak měli přesídlit do nově založeného kláštera řádu sv. Augustina na Pivoni, dali v místě dnešního kostela vykopat základy pro svatyni. Podle pověsti byl při kopání základů nalezen železný kříž. Mniši jej dali poslat papeži a do věže kostela pak zazdili kříž kamenný, který stával u jejich poustevny, a který dodnes připomíná dávný příběh. První písemné známky o existenci kostela pocházejí z roku 1352. Jde o původně gotickou stavbu, což potvrzují některé zachované části, které vznikly patrně koncem 14. století. Kostel byl téměř zničen za husitských válek začátkem 15. století a později opět za třicetileté války v 17. století. V 2. polovině 17. století byl přestavěn do barokní podoby. V roce 1818 byla přistavěna věž. Na věži kostela je kříž a kohout – snad jako památka na roky 1562 až 1629, kdy v tomto kostele působili protestantští kněží. Další opravy byly provedeny na konci 20. stol. Vedle kostela stojí raně barokní fara z 2. poloviny 17. století.
Novorománská kaple Navštívení Panny Marie byla postavena na místě starší kaple v r. 1889. V roce 1936 byl objekt zvětšen o západní věž opatřenou dvěma zvony, z nichž větší byl za 2. světové zrekvírován.
Severně od vsi v polích při cestě do Bernartic stojí kostelík sv. Apoleny. Prostou stavbu bez výrazných slohových prvků tvoří plochostropá loď a klenutý polygonální presbytář doplněný po stranách o sakristii. Kostel obsahuje zařízení ze 2. pol. 17. stol. a 1. pol. 18. stol. Doba a pohnutky, které ke vzniku kostela vedly, jsou nejasné. Soudobá odborná literatura uvádí jeho středověký původ. Zdá se však, že polygonální závěr je pouze konzervativním prvkem stavby vybudované teprve v baroku. Je proto velice pravděpodobné, že kostel sv. Apolény vznikl jako barokní poutní kostelík v 17. století. Blízké analogie můžeme spatřit v poutním kostele sv. Apolény u nedaleké Přimdy, který byl vysvěcen r. 1670. V roce 1857 byl vidický kostelík opraven borskými Lowensteiny. Obnova fasády a střešní krytiny proběhla v letech 1994 - 1995.
Zcela osamoceně u lesa vedle silnice stojí kostel sv. Barbory (St. Barbara). Od 16. století zde stávala osada horníků, kteří v okolí dolovaly olovo a cín a jichž je sv. Barbora patronkou. Kostel postavil majitel panství hrabě Adam Trautsmannsdorf v letech 1717 - 1724. Váže se k němu pověst, že měl stát jinde, ale vše, co zedníci v původním místě za den postavili, v noci se přestěhovalo na toto místo. Osada sice zmizela po vytěžení drahých rud, ale od 18. století se stalo z kostela oblíbené poutní místo. Kostel byl zrušen za Josefa II., ale okolní lid to nevzal vážně. Až po roce 1945 zmizel z kostela neznámo kam nádherný akantový hlavní oltář a další vybavení bylo zničeno. Svatyně zůstala dlouhodobě zcela otevřena pro jakéhokoliv darebáka či zloděje, takže se tam mohli podepsat i sovětští vojáci za okupace po roce 1968. Kostel je jednolodní stavba se dvěma bočními kaplemi, takže půdorys je křížový. Zaklenutí je valenými klenbami s lunetovými výsečemi. Na klenbě v presbytáři jsou ještě dnes viditelné sporé zbytky rokokových maleb A. Krause z roku 1756. Střecha kostela je ozdobena cibulovou sanktusovou věžičkou. V okolních lesích se nacházejí pozůstatky po těžbě olověné, zinkové a dalších rud. Jedná se o odvětrávací šachty a zbytky základů těžních věží. Např. cca 200 m od kostela sv. Barbory je panely zakrytá těžní jáma a betonové základy budov.
Kostel sv. Archanděla Michaela založený v roce 1628 byl budovaný v období třicetileté války a dokončen v roce 1650. Kostel byl rekonstruován po požáru v roce 1852 (na schodiště ve věži byla použita umrlčí prkna z rozcestí, od kapliček apod.) a nově opraven po pádu železné opony v letech 1990 - 1991. Na prostranství před kostelem je pamětní deska pobytu spisovatelky Boženy Němcové. Za kostelem se rozprostírá hřbitov, v jehož rohu je náhrobek Jiřího Leopolda Weisla, lékaře a milovníka regionální historie. Weisl sepsal již v r. 1848 jako první práci o chodském procesu mezi Chody a Lamingenem. Historické údaje získal ze stadionského archivu v Koutě na Šumavě.
