Chodsko.net
Na návsi je vystavěna neogotická kaple Pozdvižení sv. Kříže. Kaple s mariánským zasvěcením je ve vsi zmiňována již v 18. stol., r. 1895 byla kaple nově vysvěcena. Obdélná stavba se zvoničkou je ukončena trojbokým závěrem.
Na upravené návsi upoutá návštěvníka řada výstavných statků s půvabnými fasádami. Štíty statků doplňují trojice sdružených oken a kruhové světlíky s letopočty sestavenými z římských číslic, často se vyskytují také iniciály bývalých majitelů. Výzdobné motivy se skládají z okenních šambrán s orámováním zdobeným diamantovým a psaníčkovým dekorem. Bohatě zdobené fasády od stejného zednického mistra nalezneme také v sousedních obcích, především ve Velkém Malahově a Bukové.V Mezholezích jsou to především nově opravené statky čp. 1 z r. 1897, 8 z r. 1904, 10 z r. 1897, 12 z r. 1896, 14 z r. 1895. U čp. 6 a 14 stojí zděné špýchary.
Jako koupaliště pro letní osvěžení a plavání lze využít požární nádrž, která se nachází v MIlavčích. Tamní sbor dobrovolných hasičů ji pravidelně čistí, nádrž je volně přístupná, a to bez nutnosti platit vstupné. Zároveň však nenabízí žádné zázemí či služby.
Pamětní deska Josefa Kubašty na kostele sv. Vojtěcha.
Pamětní deska Josefa Váchala s nápisem "Zde se narodil 23.9.1884 Josef Váchal, významný malíř, grafik a spisovatel".
V Milavčích se 23. 9. 1884 narodil jako nemanželské dítě Josef Váchal, český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a také spisovatel a básník.
Na návsi u rybníka stojí nevelká polygonální kaple, k níž se váže stará vojtěšská legenda. V kapli je umístěn nástěnný obraz představující odpočívajícího sv. Vojtěcha s pasákem, který mu troubí do ucha. Stejným způsobem je tak zpracován obdobný námět v místním kostele. Podle místní tradice stála nad pramenem zchátralá stavba, která byla v r. 1653 nahrazena dřevěnou kaplí, udržovanou ze zádušního fondu města Domažlic. Stavba dnešní kaple pochází údajně z r. 1677. Podle údajů J. Smolíka stála však nad pramenem v r. 1882 pouze stříška nesená sloupy. V r. 1739 byla kaple opět v zoufalém stavu a věřící vybírali prostředky k její obnově. V časech velkého sucha putovala ke kapli procesí, směřující sem i ze vzdálenějších míst. Popularita poutního místa rostla. Proto se domažličtí odhodlali vystavět v blízkosti pramenu lázeňský dům, ve kterém měli být ubytováni lidé, kteří chtěli vodu zázračnéhoho pramene využívat. Prvním správcem lázní byl J. Ničovský. Po 10 letech byl prodělečný chod lázní zastaven. od r. 1787 byl objekt upraven na školu s bytem učitele a místního lokalisty, který se v r. 1866 odstěhoval na nově postavenou faru. Dnes je zde umístěn obecní úřad a škola.
Dějiny milavečského kostela sv. Vojtěcha se začínají psát teprve od poloviny 18. stol. Ve středověku náležela ves pod duchovní správu fary při kostele Navštívení Panny Marie (dnes kostel U Svatých) v Domažlicích na Dolejším předměstí. V 17. stol. byly Milavče s Bozdíží přifařeny ke kostelu v Třebnicích. Ve vsi stála pouze kaple, o níž se historické prameny zmiňují v r. 1644 v souvislosti s její obnovou. Teprve o 100 let později prosadili Milavečtí výstavbu nové vlastní svatyně. Kostel založený v místech starší kaple vyrostl mezi léty 1741 - 1748. Jako jeho stavitel je uváděn Antonín Spannbruckner z Prahy. Interiér se inspiroval K.I. Diezenhoferem, ovšem není dynamicky zcela dokonalý. Na stěnách a stropu se nachází fresky se zobrazením života sv. Vojtěcha od malíře F.J.Luxe, na některých freskách je znát pozdější přemalba. Další fresky zase zobrazují legendu o sv. Vojtěchovi a pasákovi či Apoteózu sv. Vojtěcha. Na hlavním oltáři pocházejícím z roku 1755 se nachází sochy sv. Norberta se Zikmundem a Ivana s Ludmilou, boční oltáře sv. Víta a Václava a kazatelna pochází z roku 1753. V kostele se nachází zvony z roku 1875 od plzeňských zvonařů.
Kaple je zakreslena již na mapě Stabilního katastru z roku 1838. Stojí za dvojicí lip na krásném vyhlídkovém místě.
Na návsi u rybníka stojí nevelká polygonální kaple sv. Vojtěcha, k níž se váže stará vojtěšská legenda. V kapli je umístěn nástěnný obraz představující odpočívajícího sv. Vojtěcha s pasákem, který mu troubí do ucha. Stejným způsobem je také zpracován obdobný námět v místním kostele. Podle místní tradice stála nad pramenem zchátralá stavba, která byla v r. 1653 nahrazena dřevěnou kaplí, udržovanou ze zádušního fondu města Domažlic. Stavba dnešní kaple pochází údajně z r. 1677. Podle údajů J. Smolíka stála však nad pramenem v r. 1882 pouze stříška nesená sloupy. V r. 1739 byla kaple opět v zoufalém stavu a věřící vybírali prostředky k její obnově. V časech velkého sucha putovala ke kapli procesí, směřující sem i ze vzdálenějších míst. Popularita poutního místa rostla. Proto se domažličtí odhodlali vystavět v blízkosti pramenu lázeňský dům, ve kterém měli být ubytováni lidé, kteří chtěli vodu zázračného pramene využívat. Prvním správcem lázní byl J. Ničovský. Po 10 letech byl prodělečný chod lázní zastaven.
