Chodsko.net
Pamětní deska umístěná u vchodu do Muzea Chodska nese nápis "Tisíc let založení Domažlic, 700 let hrazeného města".
Pamětní deska s bustou na domě domažlického náměstí Míru s textem: "Karel Jaromír Erben na Chodsku v letech 1842, 1844, 1866, 1868".
Pamětní deska Karla Procházky s nápisem "Zde se narodil a zemřel Karel Procházka, člen Ševčíkova-Lhotského kvarteta a profesor konservatoře hudby v Praze."
Nad městem Domažlice se vypíná Veselá hora a na ní stojí kaple sv. Vavřince a na něm pamětní deska s textem: „Na paměť slavného kázání Msgre. Bohumila Staška 13. 8. 1939 a manifestace našeho lidu proti nacismu za lepší budoucnost našeho národa. Věnuje OV ČSL Domažlice.“ Stavba kaple začala roku 1685 a roku 1775 a v roce 1775 došlo ke stavbě nového kostelíka. Důkladná oprava proběhla v roce 1851. Od roku 1851 se tu konala četná procesí a to nejen ve dnech Vavřinecké pouti. Nejznámější procesí se zde konalo 13. 8. 1939, na důrazný protest národa proti hitlerovské okupaci a proti odtržení Chodska. V dobách druhé světové války byly poutě nacisty zakázány. Msgre. ThDr. h. c. Bohumil Stašek (17. února 1886, Klabava – 8. srpna 1948, Praha) byl český římskokatolický kněz, politik a čelný představitel Československé strany lidové, redaktor, spisovatel, vlastenec, vězeň. Kázal na památné Vavřinecké pouti 13. srpna 1939. Protest proti německé okupaci byl v hlavním projevu Bohumila Staška vysloven zcela jasně. Ve svém kázání se mimo jiné opřel i o Dykovo „Opustíš-li mne, nezahynu, opustím-li tě, zahyneš“ a rozvinul jej v plamenné: “Zahyneš, opustíš-li svou matku vlast, opustíš-li její mrav, její víru, její obyčeje, její píseň, její řeč, její domov“. Emotivní vlastenecké kázání pak vyvrcholilo přísahou 120 tisíc shromážděných účastníků pouti: „Ať se děje cokoli, český národ svou matku Vlast nikdy neopustí“. Nacistická odveta byla rychlá. Během akce Albrecht byl Bohumil Stašek 1. září 1939 v budově Československé akciové tiskárny gestapem zatčen. Válečná léta pak prožil nejprve krátce v koncentračním táboře Oranienburg, poté byl přeložen do Dachau, kde se dočkal konce války. V Dachau přišel o pravé oko. Po válce se téměř okamžitě rozjel po republice a v řadě míst přednášel svá kázání věnovaná nabyté svobodě a obnově národního života. Taková byla kázání v Mýtě, v jihočeském Lomečku, Luženičkách, Pocínovicích i v Klenčí. 12. srpna 1945 se zúčastnil děkovné národní pouti na Vavřinečku, kde pronesl další ze svých kázání. Tři dni před tím – 9. srpna 1945 byl jmenován čestným občanem Domažlic a 15. března 1947 obce Postřekova. Tři roky poté – 8. srpna 1948 ve věku 62 let zemřel.
Pamětní deska Ludvíka Čejky, umučeného člena protifašistického odboje, se nachází v interiéru budovy pošty.
V druhé polovině 19. století Josef Konop a Marie Hrušková emigrovali do Ameriky. Jejich vnuk Matthew byl během druhé světové války členem 2. pěší divize, která v rámci osvobozovacích operací procházela Domažlickem. Protože Matt uměl česky, byl vybrán jako spojka mezi českou a americkoou stranou. Na Chodsku ho tak dohnala minulost jeho předků, díky níž našel sám sebe. Symbolický návrat potomka původních obyvatel vyvolal nadšení u místních lidí. Historická fotografie dokonce zachytila, jak ho nesou na ramenou po náměstí. Dotyk na helmu Konopa na pamětní desce prý přinese štěstí.
Pamětní deska s plastikou na domě s č. p. 93 Hradské ulice v Domažlicích s textem: "Zde se narodil, žil a zemřel Max Duffek, jenž se zasloužil o Chodsko a rodné město 1856 - 1926". Max Duffek se narodil v prosinci 1856 v Domažlicích v zámožné měšťanské rodině. Obecnou školu a nižší reálku navštěvoval v rodném městě, vyšší reálku pak v Plzni. Po krátké službě v otcově podniku se stal majitelem hotelu, který s úspěchem vedl až do roku 1889. V té době z rodinných důvodů zvolil pobyt v České Kubici. Velký význam v jeho životě měl rok 1891, kdy se svojí rodinou byl v Praze. Nabídl své služby výboru připravované průmyslové výstavy a později i výboru národopisné výstavy. V obou případech se osvědčil. V té době si ho všiml ÚV KČT a navrhl mu, aby se stal členem klubu. Nabídku přijal a v roce 1893 byl spoluzakladatelem a dlouholetým jednatelem turistického odboru v Domažlicích. Zakrátko patřil odbor k předním odborům KČT. Když pražští turisté podnikli v roce 1893 výlet na Chodsko, utužilo se přátelství obětavých chodských turistů zejména s profesorem Dr. Kurzem a státním radou architektem V. Pasovským. Tehdy při výletu na Čerchov vznikla myšlenka zřídit na vrcholu dřevěnou rozhlednu. Přičiněním domažlického odboru a zejména M. Duffka se tato myšlenka 15.července 1894 uskutečnila . Později 13. června 1897 vznikla chata podle darovaných plánů architektem V. Pasovským. Z vděčnosti byla nazvána „Pasovského Chýší“. Domažlický odbor realizoval i zděnou rozhlednu a to 16. července 1905, kterou nazval „Kurzovou věží“. Při všech těchto akcí se projevovala obětavost, vytrvalost a strhující působení jednatele odboru M. Duffka. Nebyl to jenom odbor KČT, který to učinil a ve kterém M. Duffek pracoval. Podobnou úlohu sehrál i v Sokole, hasičském sboru, městské a obecní radě, Měšťanské besedě a v řadě dalších institucí a spolcích. Tento neúnavný pracovník zemřel 3. dubna 1926. Svědectvím jeho obliby a uznáním obrovské práce, kterou vykonal, je pamětní deska na jeho rodném domě, kterou pořídila a jejího odhalení se zúčastnila řada spolků, ve kterých úspěšně Max Duffek působil.
Pamětní deska na budově domažlické radnice s nápisem: "Na věčnou paměť osvobození města Domažlice a celého Chodského kraje slavnou Americkou armádou 5.V.1945. For the eternal memory of the liberation of the town od Domažlice and of all the country Chodsko by the glorious American army".
Pamětní deska na domažlické faře, která stojí na náměstí Míru nedaleko kostela Narození Panny Marie s textem: "V tomto domě žil a pracoval od roku 1928 do roku 1949 domažlický arciděkan, profesor, přítel studentů a chudých, zasloužilý člen městského zastupitelstva P. Václav Antony, za komunistické diktatury jedenáct roků vězněn pro své přesvědčení a demokratické smýšlení".
Pamětní deska Petru Fastrovi, jednomu z vůdců českého povstání v roce 1848.
Na "Husově domě" - českobratrské evangelické a husitské modlitebně byl brzo po válce (1946) odhalen prostý památník členů sboru, popravených účastníků odboje - Jana Procházky, JUDr. Antonína Žlábka a Ladislava Vojtěcha
Pamětní deska na budově v Domažlicích s textem: "V této budově odpovídal v letech 1891 - 1893 voličstvu Prof. Dr. T. G. Masaryk jako poslanec poprvé vyslaný do Říšské rady ve Vídni, zahajuje tak svoji politickou činnost vyvrcholenou roku 1918 osvobozením samostatnosti jeho v republice Československé pro věčnou paměť. (původní text obnoven 1991)".
Pamětní deska J. Novému, V. Sedlákovi, O. Stodolovi, V. Svačinovi a J. Váchalovi popraveného zemřelým za 2. sv. války.
Pamětní deska Václavu Waldehegerovi, jedné z prvních obětí nacistické okupace.
Pamětní deska na rodném domě Kryštofa Krysla Hrubého v Draženove s textem: „Památce bojovníka za chodská práva - zemřel I.VI.1695 chodský rychtář Kryštof Hrubý“. Na domě je tabule s textem: Zde se narodil dne 6. srpna 1639 slavný draženovský rychtář Kryštof Hrubý obecně zvaný Krysl - tento neohrožený zastánce práv lidu chodského spolubojovník a rádce Kozinův byl rychtářem v letech 1686-93. Do sporu s Lomikarem se vložil s pravou chodskou houževnatostí, důvěřuje v konečné vítězství spravedlivé věci. Postavil se roku 1692 v čelo odboje a řídil peněžní sbírky v chodských vsích. Když šel po čtvrté do Vídně, byl tam zatčen a hnán do Prahy pěšky s řetězy na nohou. Tato cesta zkrátila život statečného „Krysla", který umírá ve vlhkém podzemním vězení novoměstské radnici. Podle zprávy kraj. hejtmana Wunschwitze byl Hrubý „nejpřednější z celé této povstalecké luzy“ a měl být oběšen, kdyby nebyl dne 1. června 1695 zemřel a vinu svou přirozenou smrtí odpykal.
Významnou pobočkou KT Flossenbürg byl tábor v Holýšově. Nacházel se 1 km od severního okraje obce, ve statku patřícímu do roku 1939 sedlákovi české národnosti V. Pičmanovi, který byl ze svého majetku vyhnán. Tábor při místní muniční továrně pod správou KT Flossenbürg tu však existoval až od dubna 1944. Do září 1944 formálně spadal pod KT Ravensbrück. Celkově prošlo táborem 1091 žen, z toho 402 maďarských Židovek, 385 Francouzek, 173 Polek a 115 Rusek. Kromě toho bylo v táboře vězněno i 250 mužů. Tábor byl osvobozen 5. května 1945. V táboře zahynulo 11 vězňů, kteří měli být pohřbeni (spolu s mrtvými z dalších holýšovských táborů) na zdejším hřbitově.V současnosti stojí v přední části bývalého koncentračního tábora rodinné domky, v zadní části se nachází oplocený areál soukromé firmy. U příjezdové cesty k celému objektu je vybudována pamětní deska v osmi jazycích. Vedle tohoto památníku je umístěna i deska připomínající osvobození tábora, pamětní hliníková deska přivezená z Francie a od roku 2010 i žulový kámen z Flossenbürgu, připomínající těžkou práci vězňů.V Holýšově byl také zřízen pracovní tábor pro muže (od prosince 1939 do 26. dubna 1945) a ženy (od dubna 1941 do 26. dubna 1945), případně zajatecký tábor pro Francouze (od července 1940 do 28. dubna 1945).
Významnou pobočkou KT Flossenbürg byl tábor v Holýšově. Nacházel se 1 km od severního okraje obce, ve statku patřícímu do roku 1939 sedlákovi české národnosti V. Pičmanovi, který byl ze svého majetku vyhnán. Tábor při místní muniční továrně pod správou KT Flossenbürg tu však existoval až od dubna 1944. Do září 1944 formálně spadal pod KT Ravensbrück. Celkově prošlo táborem 1091 žen, z toho 402 maďarských Židovek, 385 Francouzek, 173 Polek a 115 Rusek. Kromě toho bylo v táboře vězněno i 250 mužů. Tábor byl osvobozen 5. května 1945. V táboře zahynulo 11 vězňů, kteří měli být pohřbeni (spolu s mrtvými z dalších holýšovských táborů) na zdejším hřbitově.Na dvoře muniční továrny, kde osazenci koncentračních táborů pracovali, se nachází pamětní deska věnovaná třem Italům (zřejmě vězňům z koncentračního tábora), zastřeleným 29. dubna 1945. Jmenovali se Parrazi Oeveri, Ember Luciono a Traveti.
Pamětní kámen upomíná na nucené práce v muniční továrně Metallwerke Holleischen, kde za 2. světové války pracovalo bezmála 6000 lidí. Kámen je součástí krátké naučné stezky, která připomíná jednotlivé pracovní a zajatecké tábory v Holýšově.
Pamětní deska v Horšovském Týně s textem: "Vzpomínka na přítomnost jeho veličenstva krále Eduarda VII., který se účastnil lovů jako host knížete Karla Trauttmansdorffa a kněžny Josefíny z Trauttmansdorffu 30.srpna 1904, 3.září 1906, 4.září 1907 a 2.září 1908." Král Eduard VII. (9. listopadu 1841 – 6. května 1910) byl král Spojeného království Velké Británie a Irska a britských dominií a císař Indie od 22. ledna 1901 do své smrti. Byl prvním britským panovníkem z dynastie Sachsen-Coburg und Gotha, která byla jeho následníkem Jiřím V. přejmenována na windsorskou.
Pamětní deska s nápisem: "Na věčnou paměť osvobození města Horšovský Týn americkou armádou 5.5.1945. For the eternal memory of the liberation of the town of Horšovský Týn by the american army".
