Chodsko.net
Pravděpodobně nejstarší dochovanou památkou v obci je kostel sv. Petra a Pavla. První písemná zmínka o založení kostela společně s farou je z roku 1352. Jako farní kostel je uváděn v roce 1384. K částečnému zrušení kostela došlo v průběhu třicetileté války a až v roce 1743 byla obnovena fara a byly dokončeny náročné barokní přestavby spolu s barokní věží, která má tři patra, přičemž ve třetím patře je vysoká zvonová stolice, kde v současné době jsou zavěšeny pouze dva zvony. Věž vrcholí neobyčejně vysokým štíhlým jehlancem a je vysoká 39 metrů. V průčelí kůru je znak patrona nesoucího na štítu znak panovníka se třemi parožími a s letopočtem posledních velkých oprav v 19. století. Historie kostelních varhan sahá do roku 1742, kdy chotěšovský opat Christoph Schmidt provedl i opravu (podle nápisu na okraji kůru, který byl patrný ještě v roce 1834, byla oprava provedena v roce 1745). Nové – stávající varhany postavil v roce 1899 Kryštof Müller za 1 200 zlatých. Z historických zpráv vyplývá, že nástroj byl opravován v roce 1911 Antonínem Mölzerem a pak až v roce 1992 byl opraven exteriér skříně varhan, nástroj byl částečně naladěn a vyčištěn od větších mechanických nečistot. Během září a října 1996 byla v částce 140 000 Kč shromážděných za přispění občanů i organizací města provedena generální oprava varhan včetně elektroventilátoru a pedálové klaviatury. Ministerstvo kultury vyhlásilo tyto varhany za kulturní památku.
Kostel zasvěcený památce svatého Václava leží na návrší v obci pojmenované Hora sv. Václava. Historicky první zmínky o existenci osady spadají k roku 1239. První zmínky o kostelu se vyskytují kolem roku 1345. Již v roce 1384 je kostel zmiňován jako farní, patřící do horšovskotýnského arcijáhenství. Později byla obec administrována augustiniány z nedaleké Pivoně. Farnost byla obnovena r. 1788, matriky jsou vedeny od r. 1680. Kostel byl opevněn a patrně zde stávala i tvrz. Oproti dřívějším zvyklostem byl kostel vybudován překvapivě velmi monumentálně a jeho rozměry se neshodují s dobovými dispozičními zvyklostmi. Kostel je pojat jako fortifikační jednolodní stavba s polygonálně uzavřeným presbytářem a s věží. Jsou v něm zachovány stopy původních lomených oken, kostelní loď je zaklenuta valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi. Monumentálnost stavby dokládá asi 10 metrů vysoký gotický presbytář, který kostel sv. Václava odlišuje od ostatních vesnických sakrálních staveb. Součástí kostela je loď z 15. století se starší věží z druhé poloviny 14. století. Celý byl zbarokizován v 17. století. Původní farní budova zmiňovaná v roce 1707 byla zároveň také školou. Po požáru v r. 1927 byla roku 1932 nově postavena fara. Při kostelu se rozkládá hřbitov, kam se vstupuje pilířovou branou. Kostel je bohužel ve špatném technickém stavu, ovšem i tak je pravidelně využíván pro konání bohoslužeb místní farní obce. Dalšími zajímavostmi jsou početné litinové kříže ve všech částech obce. Litinový kříž na kamen. podstavci obdél. průřezu s oboustranným popisem r. 1855. Kovový kříž na kamen. podstavci obdélníkového průřezu v místní části Načetín. Šest křížů v místní části Šidlákov.
Kostel v Horní Folmavě je pozdně barokní z konce 18. st. Původně byl pod správou farnosti z Brodu nad Lesy (Furth im Wald); r. 1782 se stal lokalií (až do r. 1808 odváděli farníci různé farní dávky do Brodu). Roku 1856 došlo k povýšení na farnost (zásluhou P. Ant. Krejčího, známého z Baarovy Paní komisarky nebo Osmačtyřicátníků). Ke kostelu přiléhá starý zrušený hřbitov. Během válek byl několikrát poničen a po 2. sv. válce zchátral, v 90. let. Byl opraven a dnes slouží církevním účelům.
Kostel byl původně pozdně románský ze 12. st. (byl podstatně menší, než dnešní kostel – dochovala se část západní a jižní stěny lodi), částečně byl zbarokizován roku 1745, téhož roku byl i konsekrován – 6. 4. 1745. Jedním z nejcennějších dokladů přestavby kostela v gotickém slohu je unikátní krov nad presbyteriem. Konstrukce je datována podle dendrochronologického průzkumu do roku 1363 a patří mezi nejstarší konstrukce tohoto druhu u gotických církevních staveb v Čechách. V 90. letech 20. století převzal zcela zchátralý kostel Památkový ústav v Plzni a v letech 2001–2005 se uskutečnila celková památková obnova areálu kostela i jeho vnitřního zařízení. Při této obnově došlo k odkrytí maleb znázorňujícími symboly evangelistů a galerii postav Všech svatých ze 14. století. V obci najdeme ještě pozdně gotická sloupková boží muka, při cestě do Horšovského Týna kamenná boží muka, a na křižovatce cesty ze silnicí stojí čtvercová kaple z 19. stol.
Na návrší vede lipová alej lemující závěrečné stoupání, při níž jsou dvě barokní sochy, poslední které se dochovaly z původní křížové cesty. Podle pověsti vyoral na poli, asi 1 km jihozápadně od Horšovského Týna, oráč Křečka zázračnou sošku sv. Anny. Proto roku 1507 byla na tomto místě vystavěna prostá dřevěná kaplička. Poutní kostel sv. Anny byl pravděpodobně postaven bratry Jiřím a Volfem z Ronšperka, majiteli horšovskotýnského panství na počátku 16. století, přičemž nápis uvnitř samotného kostela dokládá jeho vysvěcení k roku 1516. Roku 1696 byl v sousedství kostela postaven Boží hrob, menší stavba s polygonálním závěrem a zděnou nadstavbou. Je datovaná nápisovou deskou se jménem Anny Marie Trautmannsdorfové rozené z Lichtensteinu, kterou po stranách doplňují erby obou zmíněných rodů. Při barokní přestavbě po polovině 18. století byla původní plochostropá loď kostela zaklenuta vloženou barokní klenbou a zvenčí byla při věži přistavěna sakristie. K zajímavým úpravám kostela došlo v letech 1835-1842, kdy se Trautmannsdorfové rozhodli vytěžit celé podzemí pod kostelem a zřídit zde rozsáhlou empírovou rodovou hrobku. Zároveň byla vedle Božího hrobu postavena roku 1835 i empírová pohřební kaple Jana Norberta Trautmannsdorfa s trojúhelným štítem, odkud byl zřejmě chodbou přístupný i interiér spodní hrobky. Po druhé světové válce byl kostel opakovaně vykraden a poškozován vandaly, a tak do roku 1970 nenávratně zmizela či byla zničena většina původního vybavení, jehož zbytky byly nakonec na počátku 90. let odstraněny, takže celý kostel je v současnosti zcela prázdný. Po roce 1991 se zdálo, že svítá na lepší časy: byl opraven interiér kostela a především střechy. Projekt celkové obnovy kostela však nebyl z důvodu nedostatku finančních prostředků dokončen, a tak je v současné době kostel sv. Anny opět uzavřen a v dezolátním stavu a zůstává smutným svědectvím stavu našich historických památek.
Chrám byl založen v polovině 13. století a patří k nejstarším církevním stavbám ve městě. Jde o jednolodní obdélníkovou stavbu s gotickým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou klenbou z konce 14. stol. a o něco málo mladší kaplí Panny Marie, v níž se nacházejí vzácné nástěnné malby z doby kolem r. 1500. K severozápadnímu nároží kostela přiléhá mladší věž. Roku 1422 byl kostel při obléhání města husity vypálen a jeho dostavba se poté značně protahovala, takže byl úplně dokončen až v baroku po polovině 18. století za Františka Norberta Trauttmansdorffa. V letech 1926 - 1927 došlo k celkové rekonstrukci kostela, při níž byly pod barokní omítkou objeveny některé gotické architektonické detaily. Dodnes se tak dochovaly vstupní gotické portálky a řada zajímavých, zvenčí osazených náhrobních kamenů z let 1510 – 1834. V tomto chrámu se nachází dva oltářní obrazy (Jan Nepomucký 1911, Panna Maria Bolestná 1915), které jsou dílem akademické malířky Pauline Bäuml. Ve věži kostela sv. Apolináře je zvon odlitý v r. 1898 Kruppovými závody v Bochumi (Německo), dále zvon odlitý v r. 1727 nezjištěným zvonařem a zvon odlitý na přelomu 17. a 18. stol. nezjištěným zvonařem. Nedaleko kostela se nachází historicky cenná budova bývalého arciděkanství. Kostel byl na konci 20. století arciděkanský, nyní je pouze filiálním k farnímu kostelu sv. Petra a Pavla.
Městský kostel sv. Petra a Pavla na dnešním náměstí Republiky vznikl pravděpodobně již v době založení města v osmdesátých letech 13. století. Raně gotická stavba byla přestavěna pozdně goticky (dochovaný vstupní portálek), dnešní vzhled kostela je ovšem výsledkem přestavby barokní, vynucené r. 1708 požárem města a zřícením klenby hlavní lodi. Z této doby pochází i dochovaný mobiliář a varhany s třídílným korpusem. V kostele byl pohřben první majitel Horšovského z rodu Lobkoviců Jan z Lobkovic a v předsíni jsou do stěn zasazeny další náhrobky významných měšťanů a církevních hodnostářů.V jižní kapli je dřevěný renesanční epitaf Gryspeků z roku 1593, jehož autory jsou Hans Bule z Řezna, Samuel Braun z Kadaně a Hartwig z Wernigerodu. V kryptě je v prosklených rakvích uloženo 17 členů rodu Gryspeků včetně Floriána a jeho manželky Rosiny. Pro zachovalost těl jsou označovány jako kralovické mumie.Kostelní věž je přístupná samostatně v otvíracích hodinách a pokud zdoláte výstup po 98 schodech až do výšky 38 metrů nad úroveň náměstí, naskytne se Vám krásný pohled na celé město i se zámkem. Sedmé podlaží tvoří dodatečně vystavěná barokní zvonice se dvěma zvony, z nichž menší darovaný Norbertem z Trauttmansdorffu je datován do r. 1727. Za Liebschera zde visela kopie zvonu slitého r. 1614 a trám stolice byl údajně doplněn letopočtem 1683. Původní velký zvon z počátku 17. století je nyní umístěn v nedaleké zvonici.
Kostel je připomínán prvně k roku 1360. V severní stěně je zachován gotický portál, v roce 1731 byl kostel prakticky znovu vystavěn, z barokní doby pochází i kostelní věž.
Kostel Dobrého Pastýře je z let 1830–1832. Oprava střechy kostela a vnitřních prostor proběhla v letech 1977–1978. Vedle kostela stojí budova bývalého kláštera Školských sester de Notre Dame. Tento řád, který měl pečovat především o postižené děti, byl do Čech uveden v roce 1848 a první sídlo získal právě v Hyršově. Na hřbitově je zachován společný náhrobek sester De Notre Dame.
Kostel sv. Václava postavený v letech 1901-1903 stojí na návsi v Chodské Lhotě. K opravě došlo v roce 2000. Údaj na pamětní desce: Děkujeme všem, kteří se finančně podíleli na opravě kaple sv. Václava. Všem spolkům a sdružením, rodákům a občanům Chodské Lhoty, Šteflí, Výrova a Blahníků. V Chodské Lhotě L. P. XXVIII. IX. MM.
Současný kostel sv. Jan Křtitele je gotický z 2. poloviny 14. století (jedná se o kulturní památku). Z této doby se dochovaly obvodové zdi s portálem, triumfálním obloukem se zbytky vzácných nástěnných maleb, kružbová okna, presbytář s žebrovou klenbou. V 1. polovině 16. století byla ke kostelu přistavěna sakristie, oratoř a nejmladší přístavbou je pozdně renesanční věž z roku 1660. Barokní úpravy proběhly v 18. století. Stropní malby s výjevy ze života sv. Jana Křtitele vytvořil v roce 1759 malíř Kaplánek. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1786. Další stavební úpravy proběhly v 19. století. Novogotický hlavní oltář z 19. století má původní renesanční archu z roku 1505 od neznámého malíře zvaného Mistr Chudenického oltáře.
Nejstarší zprávy o kostel sv. Mikuláše ve Kdyni pocházejí ze 2. poloviny 14. století. Z tohoto období se zachovaly křížové klenby presbyteria, hrotitá okna se zbytky kružeb a část zdiva kostelní lodi. Hranolová věž přístupná portálem z období pozdní gotické výstavby. V roce 1734 byla věž zvýšena a opatřena novým krovem s cibulovitou bání, která se dochovala do dnešních dnů a tvoří charakteristickou siluetu Kdyně. Její tvůrce V. Fischer pocházel z nevzdáleného bavorského Furthu. V letech 1763 – 1768 byly provedeny i další významné stavební úpravy – kostel byl rozšířen o boční kaple, prodloužena loď a vybaven novým mobiliářem. Stavbu financoval šlechtický rod Stadionů, jejichž znak je dosud umístěn na průčelí kostelní fasády. Hlavní oltář, který je patrně prací F. Ringelhahna, nese obraz sv. Mikuláše od I. Raaba. V blízkosti kostela sv. Mikuláše stával ještě kostel sv. Petra a Pavla, zmiňovaný od 14. do 17. století. Jednalo se o velice starou stavbu, která byla podle svého prastarého zasvěcení patrně ještě předchůdcem dnešního kostela. V polovině 17. století je kostel sv. Petra a Pavla připomínán již jako pustý. Velká vzdálenost kostela od města sváděla měšťany k myšlence vystavět na kdyňském náměstí kostel nový, zasvěcený Nejsvětější Trojici. Konkrétní podobu získal tento projekt kolem r. 1660. Osadníci svezli materiál, ale na protesty faráře museli od stavby upustit. Znovu ožila myšlenka na zřízení kostela mezi léty 1887 – 1902, tenkrát však chyběly finanční prostředky. Kdyňské náměstí je proto dodnes bez kostela. Kostel sv. Mikuláše byl vždy kostelem farním, filiálním kostelem byl kostel sv. Jiří v Koutě na Šumavě. Po reorganizaci Plzeňské diecéze v roce 2002 se Kdyně stala sloučenou farností, zahrnující i dřívější samostatné farnosti Loučim, Pocinovice a sv. Anna (Tannaberk). Ke kostelu neodmyslitelně patří nedaleko umístěná budova fary.
Kostel sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem pochází již ze středověku, z 15. století. Roku 1734 byl zbořen a místo něho postaven nový zasvěcený sv. Martinovi. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s mohutnou věží, ukončená trojbokým presbytářem. Loď je obdélná, s užším, trojboce uzavřeným kněžištěm se sakristií na severu. Hranolová věž z menší části je vysunuta ze středu průčelí. Stěny kostela člení pilastry s píšťalami v hlavicích. Okna mají polokruhové záklenky. Věž je zastřešena cibulovitou bání. Po stranách věže vrcholí průčelí kostela volutovým štítem. Kostelní loď je opatřena zrcadlovým stropem. V kněžišti je valená klenba s trojúhelnými výsečemi, v sakristii klenba valená. Interiér kostela pokrývá velmi bohatá štuková dekorace neobvyklého typu s motivy mřížek a stuhy. Barokní varhany v kostele sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem byly vytvořeny v roce 1758, pocházejí z dílny varhanáře Antonína Gartnera. Nad vchodem je umístěn znak rodu Stadionů. Pod presbyteriem je umístěna šlechtická hrobka, ve které jsou uloženi členové rodiny Stadionů i Lamingenů (známý "Lomikar") . Vstup do hrobky kryje Lomikarův náhrobník se znakem rodiny Lamingenů. Další náhrobníky zasazené v kostelní dlažbě náleží vrchnostenským úředníkům, celníkům a měšťanům.
První historické zmínky pocházejí ze 16. století. V roce 1729 kostel vyhořel, ale již v roce 1732 byla dokončena jeho barokní přestavba včetně výstavby nové fary. Pozůstatek původní věže byl upraven na sakristii a první patro jako oratoř, spojena krytou pavlačí s farou. Velkou zásluhu na opravě kostela a výstavbě fary měli patroni kostela Černínové z Chudenic. Roku 1868 byla kostelní loď o 5 metrů prodloužena a po 10 letech se dostavěla i věž vysoká 35 m, která je dominantou středu městyse. Zařízení kostela je novodobé, unikátní je především originální plastika „křížová cesta" , která zdobí vnitřní stěny kostelní lodi. V současné době jsou v kostele tři zvony, z nichž nejstarší se jmenuje Ave Maria, byl vyroben v roce 1904 Robertem Pernerem v Plzni, zvony sv. Jan Nepomucký a sv. Josef byly posvěceny a vyzdviženy na věž v roce 1984 (odlité v roce 1982). O rozkvět kolovečského kostela a kolovečské farnosti se během historie nejvíce zasloužili: rytíři z Roupova, rod Žákavců ze Žákavy, rod Černínů z nedalekých Chudenic, farář Josef Duchek, Alois Střeleček, P. František Horák a P. Antonín Daněk.
Po třicetileté válce se o největší rozkvět obce Kout na Šumavě postarala hraběcí rodina Stadionů, jež panství vlastnila téměř 250 let. Stadionové začali postupně významně přetvářet místní krajinu. Roku 1702 zde slavný rod vybudoval malebnou kapli sv. Jiří, ve dvacátém století se pak hraběnka ze Stadionu zasloužila o její přestavbu v impozantní jednolodní kostel. Slavný rod Stadionů vymírá po meči a panství získávají Schönbornové.
Kostel je gotický z 2. poloviny 14. století, v 16. a 19. století byl přestavěn a upraven. Na věži jsou dva zvony s reliéfní výzdobou, větší z roku 1555. Kostel byl opraven v roce 1991.
Poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimi byl postaven patrně v letech 1325 - 1350. Stavba je tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel „dolních“ Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěma poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku. Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna v 16. století. Původní podoba střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice, bohužel není známá. Dočasnou střechu 5. října 1905 zapálil blesk. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava byla provedena od dubna do listopadu roku 1908. Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic. Pro válečné účely byly roku 1916 odebrány dva zvony a roku 1942 také dva zvony. Loď má klenbou zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého vprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou. V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba. Šíři západní stěny vyplňuje kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená baroková socha Panny Marie Růžencové renovované v březnu 1990. Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik náhrobků. Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou vyzdobené vytesaným plastickým beránkem a křížem s pětilistou růžicí. Z původního gotické vybavení se nic nedochovalo, vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby barokizace (1760 - 1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Pozornost zasluhuje tak zvaná "Černá madona" s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské, dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla v roce 1911 a v roce 1997. Nechal ji zhotovit roku 1760 loučimský farář Ferdinand Gerl. Podle pověsti ukryly ženy mariánské družiny před husitskými nájezdníky sošku v hustém šumavském hvozdu na bavorské straně hranice v dutém kmeni staré lípy. Tam ji objevil husitský vůdce Ctibor Krčma, rychtář z Votavy (Otova) a mečem jí rozťal hlavu. Z rány dřevěné sochy vytryskla čerstvá krev a násilník začal okamžitě svého činu litovat. Na místě nálezu zázračné sošky postavili bavorští věřící kapli, kterou později nahradil františkánský klášter s kostelem nazývaný dnes spolu s městečkem Neukirchen bei heiligen Blut. V tomto klášteře je stará mariánská soška uložená dodnes. Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760 - 1770 za pátera Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů - na sever a na jih). Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908. S opravou interiérů kostela (a také střechy) se začalo koncem září roku 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při oklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo na chrámové lodi. Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968 - 1972 páterem Václavem Cyrilem Kaňákem. V pátek 17. listopadu 1916 ve 13.30 byly sňaty dva kostelní zvony. Předtím bylo na ně zvoněno a jejich hlahol se nesl široko daleko a všem farníkům i vzdáleným vískám oznamoval rozloučení. 30. 3. 1942 byly znovu odebrány ze zdejšího chrámu Páně dva zvony. Byl sejmut jeden velký zvon „Maria“, který byl po první světové válce ze sbírek rodáků a osadníků z Ameriky i zdejších věřících zhotoven v Chomutově. Vážil 4q.
