Chodsko.net
Liščí domky je zaniklá obec na severozápadním úpatí vrcholu Lysá. Po vyhnání německých obyvatel byla všechna stavení zbořena. Stejně tak jako trosky jiných obcí, i pozůstatky obce Liščí domky postupně zmizely pod náletovými dřevinami. Nejvíce patrným důkazem dřívějšího osídlení těchto míst jsou propady do bývalých sklepů domů, které zde kdysi stály.Po zpřístupnění této příhranični oblasti se kdysi nevýznamná vesnička stala důležitou turistickou křižovatkou, kterou během slunečného víkendu projdou a projedou desítky turistů. Na rozcesti Liščí domky se kříží cyklotrasy 2141 a 2280 s červenou, zelenou a žlutou turistickou trasou. Kousek od tohoto rozcestí se nachází pramen řeky Radbuzy.Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Zaniklá osada, která stávala na úbočí stejnojmenného vrchu při dnes nepoužívané cestě od Bělé nad Radbuzou. Poprvé se připomíná r. 1654. Před 2. svět. válkou zde stálo 16 usedlostí. Byla osadou nedalekých (dnes také zaniklých) Novosedel.Po roce 1945 již osada v odlehlé poloze nebyla natrvalo osídlena a postupně se rozpadla. Dnes zde najdeme jeden zchátralý hospodářšký objekt a zbytky zdí několika usedlostí. Období zániku: po 1945Důvod zániku: postupně vysídleno po 1945Zdroje:www.sudety.cpkp-zc.czwww.zanikleobce.cz
Areál návštěvníky přijímá již od 31. května. Od července do září, kdy je hlavní sezona, je přístupný denně od 9 do 21 hodin. Mimo sezonu od 9 do 17 hodin. K dipozici je občerstvení i sociální zařízení. V průběhu sezony se konají i různé kulturní akce. Celodenní vstupné pro dospělého 30 korun, pro děti polovic.
Jako koupaliště pro letní osvěžení a plavání lze využít požární nádrž, která se nachází v Loučimi na Kdyňsku. Tamní sbor dobrovolných hasičů ji pravidelně čistí, nádrž je volně přístupná, a to bez nutnosti platit vstupné. Zároveň však nenabízí žádné zázemí či služby.
Čtyři lípy velkolisté rostou u hřbitova v Loučimi kolem sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1818. Stáří stromů je odhadováno na 190 let. Lípy jsou od roku 1997 chráněny pro svůj vzrůst jako významná krajinná dominanta.
Poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimi byl postaven patrně v letech 1325 - 1350. Stavba je tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel „dolních“ Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěma poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku. Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna v 16. století. Původní podoba střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice, bohužel není známá. Dočasnou střechu 5. října 1905 zapálil blesk. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava byla provedena od dubna do listopadu roku 1908. Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic. Pro válečné účely byly roku 1916 odebrány dva zvony a roku 1942 také dva zvony. Loď má klenbou zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého vprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou. V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba. Šíři západní stěny vyplňuje kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená baroková socha Panny Marie Růžencové renovované v březnu 1990. Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik náhrobků. Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou vyzdobené vytesaným plastickým beránkem a křížem s pětilistou růžicí. Z původního gotické vybavení se nic nedochovalo, vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby barokizace (1760 - 1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Pozornost zasluhuje tak zvaná "Černá madona" s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské, dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla v roce 1911 a v roce 1997. Nechal ji zhotovit roku 1760 loučimský farář Ferdinand Gerl. Podle pověsti ukryly ženy mariánské družiny před husitskými nájezdníky sošku v hustém šumavském hvozdu na bavorské straně hranice v dutém kmeni staré lípy. Tam ji objevil husitský vůdce Ctibor Krčma, rychtář z Votavy (Otova) a mečem jí rozťal hlavu. Z rány dřevěné sochy vytryskla čerstvá krev a násilník začal okamžitě svého činu litovat. Na místě nálezu zázračné sošky postavili bavorští věřící kapli, kterou později nahradil františkánský klášter s kostelem nazývaný dnes spolu s městečkem Neukirchen bei heiligen Blut. V tomto klášteře je stará mariánská soška uložená dodnes. Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760 - 1770 za pátera Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů - na sever a na jih). Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908. S opravou interiérů kostela (a také střechy) se začalo koncem září roku 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při oklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo na chrámové lodi. Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968 - 1972 páterem Václavem Cyrilem Kaňákem. V pátek 17. listopadu 1916 ve 13.30 byly sňaty dva kostelní zvony. Předtím bylo na ně zvoněno a jejich hlahol se nesl široko daleko a všem farníkům i vzdáleným vískám oznamoval rozloučení. 30. 3. 1942 byly znovu odebrány ze zdejšího chrámu Páně dva zvony. Byl sejmut jeden velký zvon „Maria“, který byl po první světové válce ze sbírek rodáků a osadníků z Ameriky i zdejších věřících zhotoven v Chomutově. Vážil 4q.
Pomník připomínající upálení mistra Jana Husa v Loučimi je z roku 1925.
Socha sv. Jana Nepomuckého v Loučimi z roku 1818 stojí obklopená čtveřicí líp u vstupu na hřbitov obklopujícího kostel Narození Panny Marie.
Nepočetná židovská komunita v Loučimi je doložena od první poloviny 18. století. V roce 1724 zde žily pouhé 3 rodiny, v roce 1921 už jen 3 Židé. V 19. století měla tato komunita i vlastní modlitebnu a od od roku 1842 i hřbitov. V letech 1869 – 95 bylo na hřbitově registrováno 69 pohřbů. Používán byl pravidelně do 2. sv. války, poslední pohřby zde proběhly krátce po válce, v roce 1948. Hřbitov sloužil také dalším pěti židovským obcím – Dlažov, Kdyně, Koloveč, Loučim a Všeruby. Do té doby byli zdejší Židé pohřbíváni na hřbitovy do Poběžovic, Nýrska a snad i do Janovic na Úhlavou. Na ploše 2733 m2 se dochovalo 90 náhrobků. V roce 1889 byl ve Kdyni založen spolek Chavra – Kadischa, který se měl o hřbitov starat. Roku 1902 měl spolek 29 členů a v roce 1904 provedl rozsáhlejší opravy hřbitova. Ty představovaly především vyspravení brány a obvodové hradby, vysázena byla rovněž kaštanová alej, procházející středem hřbitova. Cesty vysypané pískem a vzorně uklizené prostranství dotvářely tehdejší podobu hřbitova.
Důvodem ochrany lokality jsou mokřadní rašelinné louky a luční prameniště s výskytem vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin. Louky byly v uplynulých 50 letech pravidelně ručně sečeny, takže se na místě zachovalo množství lučních společenstev neovlivněných intenzivním zemědělstvím. Jde například o prstnatec májový, kozlík dvoudomý, vemeník zelenavý, zábělník bahenní, blatouch bahenní či přesličku poříční.
Přírodní památka Louka u Šnajberského rybníka leží východně od obce Pila, mezi Šnajberským rybníkem, Velkým rybníkem a rybníkem Hadrovec mimo turisticky značené cesty. Území o výměře 5 ha je chráněno od roku 1992. Důvodem ochrany jsou rašelinné a mokřadní biotopy s výskytem obzvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů v nivě potoka Bystřice.
