Chodsko.net
Zásluhou několika nadšených pracovníků byl v letech 1925-1927 založen při Státní škole pro lesní hajné v Domažlicích park a botanická zahrada. V roce 2014 byla v arboretu otevřena naučná stezka obsahující 10 panelů v dvojjazyčné variantě. Tím se prostor parku otevřel veřejnosti, především dětem a mládeži. Místní a okolní základní školy zde provádí praktickou výuku přírodovědeckých a historických oborů v přírodě, exkurze a tématické programy pro žáky. V rámci naučné stezky byly také zbudovány pěstební plochy léčivých rostlin. Web: http://arboretum.oadomazlice.cz/ Kontakt: Ulice: Erbenova 184 Obec: Domažlice Telefonní číslo: 379 724 581 Faxové číslo: 379 722 346 Mobil: 725 745 085 E-mail: vos-oa-szs@ekodom.cz Facebook: Obchodní akademie Domažlice PSČ: 344 01
Původně renesanční zahrada přebudovaná na přírodně krajinářský park o rozloze 40 ha. Park je volně přístupný z města. Svou rozlohou vzácných dřevin patří k nejvýznamnějším parkům v západních Čechách. Park oživuje několik staveb. Na návrší za zámek stojí renesanční budova „Vdovský dům“. Název je spojován se třetí manželkou Jana z Lobkovic, která svého manžela přežila o 30 let. Bývalo zde muzeum Horšovskotýnska, které je součástí zámecké expozice Purkrabský palác. Na skalnatém výstupku nad srázem, asi 500 m od zámku stojí válcová „Vyhlídková věž“. V Horšovském Týně je známá jako „hladomorna“, i když k tomuto účelu nikdy nesloužila. Věž je spojena lipovou alejí s další pozoruhodnou stavbou, která ač v mnohém unikátní, je dnes zcela zapomenuta. Budova je totiž nejstarší českou „Loretou“. Kapli nechal po návratu z cesty do italského Loreta v roce 1584 vystavět Kryštof z Lobkovic. Před vchodem do parku naproti kapucínskému klášteru stojí budova bývalé „Míčovny“ (druhá nejstarší v Čechách, první je na Pražském hradě). K vrchnostenským stavbám vybudovaným při obvodu parku náleží také mohutná „Sýpka“, která je jednou z nejstarších barokních sýpek v západních Čechách.
Český les patřil do r. 2005 k nejrozsáhlejším přírodním parkům Plzeňského kraje. Zřízením chráněné krajinné oblasti (CHKO) na nejcennějším území Českého lesa došlo k výrazné redukci rozlohy přírodního parku, který v současné době tvoří ochranné pásmo CHKO. Podložím přírodního parku jsou zejména ruly a pararuly, podružně granit, na několika místech vystupují na povrch amfibolity. Geologicky zajímavými útvary jsou výchozy křemene nebo ukázka kulovitého zvětrávání dioritu v přírodní památce Mutěnínský lom. Nejvýznamnějším zvláště chráněným územím je ale přírodní rezervace Přimda se zachovalým zbytkem starého smíšeného porostu, s dominantou stejnojmenného hradu. Dalších osm chráněných území tvoří většinou pestrá luční, mokřadní nebo rašelinná společenstva. Příklad potočního prameniště s typickými rostlinnými společenstvy, zejména vstavačovitými, je vidět v přírodní památce Prameniště Kateřinského potoka. Zvířena přírodního parku patří ke středoevropské podhorské fauně hercynského původu s výskytem některých atlantských druhů (zejména bezobratlých – plžů, brouků, dvoukřídlých).
Arboretum Americká zahrada bylo založeno roku 1828 hrabětem Eugenem Černínem, původně jako školka okrasných dřevin, která měla zásobovat postupně vznikající park u nedalekého zámečku Lázeň u Chudenic. Později změnil hrabě Černín svůj původní úmysl a rozhodl se přeměnit školku v arboretum - trvalou sbírku živých dřevin, které bylo budováno v letech 1841 - 1848. Název Americká zahrada je používán již od r. 1844, vznikl na základě toho, že v lesní školce měly v prvních letech po založení převahu dřeviny ze Severní Ameriky. Dnes se zde na ploše 1,98 ha nachází přes 200 druhů dřevin, převážně severoamerického, evropského a asijského původu. Jedním z nejzajímavějších exemplářů je douglaska tisolistá, nazývaná Černínova douglaska, vysazená r. 1842. Je jednou ze tří nejstarších douglasek v Evropě. K unikátům patří stromový exemplář dřínu květnatého. Nachází se zde také jediný exemplář svého druhu ve střední Evropě, liliovník tulipánokvětý celolistý. Další atrakcí arboreta je Kvapilovo nebo také Rusalčino jezírko, které inspirovalo Jaroslava Kvapila při psaní libreta k opeře A. Dvořáka Rusalka. Od roku 1969 je arboretum národní přírodní památkou. Otevírací doba: 24 hodin denně
Přírodní park Sedmihoří se nachází na území stejnojmenné vrchoviny mezi městy Horšovský Týn a Bor. Převážně zalesněné území je tvořeno depresí obklopenou z jižní, západní a severní strany věncem 11 vrcholů, z nichž nejvyšší jsou Racovský vrch (619 m) a Chlum (609 m). Okrajové části parku tvoří zemědělské plochy a rybníky. Na území parku lze nalézt dobře vyvinuté formy zvětrávání žuly.
Přírodní park Valcha byl založen v roce 1980. má rozlohu 1 447 ha a je tvořen pěti nevysokými zalesněnými kopci – Pískovým vrchem (579 m n. m.), Ptačím vrchem (534 m n. m.), Homolí (579 m n. m.), Homolkou (509 m n. m.), které převyšují okolní krajinu Chodské pahorkatiny. Oblast je tvořena středně zrnitou porfyrickou žulou pozdně variského borského žulového masivu. Úlomky této horniny se zde vyskytují v typických mrazových srubech. Původní lesní porosty kyselých a borových doubrav byly nahrazeny porosty kulturními, díky převaze borovice lesní ale mnohde připomínají původní lesní společenstva. Fragment starého kyselého boru se zmlazením dubu, charakteristického pro jižní část Tachovské brázdy, je chráněn jako přírodní památka Valcha. Bylinné patro lesních stanovišť je velmi chudé, takže zajímavější společenstva jsou v parku hlavně v mokřadech a potočních nivách. Nejzajímavějším druhem je ďáblík bahenní (Calla palustris), z dalších zajímavých druhů se zde vyskytují např. vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), krušník širolistý (Epipactis helleborine), kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Fauna je zajímavá zejména podél toků, najdeme zde například ropuchu zelenou (Bufo viridis) a blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus. V jižní části parku hnízdí luňák červený (Milvus milvus) a výr velký (Bubo bubo). Zajímavou ukázkou lidového využití přírodního materiálu je kamenná lávka na máchání prádla v samotě Valcha.
Přírodní park Zelenov se rozkládá na ploše 345 ha a navazuje na chráněnou krajinnou oblast Český les a stejnojmenný přírodní park. Nachází se asi 2 km jihozápadně od Domažlic a je součástí geomorfologického celku Všerubská vrchovina, podcelku Českokubická vrchovina a okrsku Babylonská vrchovina. Krajina se zvýšenou estetickou hodnotou byla vyhodnocena na 97% území parku. Převážná část parku, s nejvyšším vrchem Dmout (602 m n. m.), je porostlá smrkovými lesy, které doplňují olšiny, remízy a rozptýlená zeleň. Horninovým podkladem území přírodního parku jsou dvojslídné svory s přechody do dvojslídné až biotitické pararuly. Na některých místech se zachovaly pestré mezofilní trávníky a na bývalých vlhkých loukách se vyvinula vysokobylinná lada. Na okraji rybníku se vyskytují vzácnější druhy rostlin – např. zábelník bahenní (Comarum palustre) nebo šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata). Místy se zde vyskytují vlhké sečené louky, kde můžeme objevit vzácné rostliny, např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), či kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Na toku Zubřiny zde leží také tři rybníky - Zelenovský, Radošovský a Strakovský (od severu k jihu). V daném území se nachází jedna ze čtyř lokalit v rámci CR výskytu kriticky ohroženého raka kamenáče (Austropotamobius torrentium). Zároveň je jedinou dosud zjištěnou lokalitou v naší republice, kde se vyskytuje spolu s rakem říčním (Asfacus astacus). Kromě raků zde byl zaregistrován výskyt dalších zákonem chráněných živočichů, a to škeble řícní (Anodonta cygnea) a ledňáčka říčního (Atcedo atthis). Oba dva jsou zařazeni rovněž do kategorie silně ohrožených druhu. Zelenov byl oblastí klidu vyhlášen v roce 1987.
První zmínka o vsi Železná (Eisendorf) pochází z roku 1951, kdy patřila k panství Přimda, od roku 1626 byla připojena k panství Újezd Svatého Kříže. Za svůj vznik vděčí dolům na železnou rudu a železnému hamru. V roce 1939 v Železné žilo 1 625 lidí, byl zde kostel, škola, na hrázi rybníka stál malý zámek využívaný pro lovecké účely. V 2. pol. 20. stol. byla po vyhnání německých obyvatel a vzniku hraničního pásma zástavba většinou zdemolována, zbořen byl zámek i kostel. V místě kostela byl postaven objekt Pohraniční stráže. Bývalý zámecký park byl po roce 2000 upraven a nazván Parkem smíření. Na místě zámečku je dnes altánek s fontánou. Park je vstupem do obory Srdíčko (113 ha), v níž mohou návštěvníci najít mnoho vzácných druhů živočichů i rostlin.
