Vždy připraven! Heslo, které bylo možno před více než šedesáti lety spatřit na rukávech uniforem amerických kavaleristů. Jednalo se o vojáky 2. jezdecké skupiny, kteří zde koncem dubna a na počátku května roku pětačtyřicátého plnili rozkaz, vydaný jejich velitelem. Byla to zcela ojedinělá a mimořádná akce v historii jejich činnosti na evropském bojišti. Spočívala v osvobození uvězněných válečných zajatců a zároveň i v záchraně několika stovek ušlechtilých koní. Proto v duchu uvedeného motta – vždy připraven – byli pro tuto akci skvěle vycvičeni. Ve svých srdcích ho nesli svobodník Raymond E. Manz a technik 5. třídy Owen W. Sutton, jejichž jména jsou na věčnou památku uvedena na památníku padlým v Bělé nad Radbuzou. Byli připraveni jak k boji, tak i k tomu, že položí svůj život za svobodu porobených národů a osvobození Evropy od fašistického nepřítele. Místo, kde závěrečná část kréda byla pro ně beze zbytku naplněna leží nedaleko odtud. Stalo se to na lesní cestě, směřující po zelené turistické značce na Karlovu Huť, Valdorf a Pleš k hraničnímu přechodu do Bavorska. Pro oba vojáky se osudná pětihodinová bitva odehrála 30. dubna 1945 na okraji dnes již zaniklé obce Rosendorf (Růžov). Při této akci byl zabit svobodník Manz a druhého dne zemřel v nemocnici na následky těžkých zranění i technik 5. třídy Sutton. Dle přání rodiny byly po skončení války pozůstatky obou padlých amerických vojáků převezeny do jejich rodných míst a důstojně uloženy na hřbitovech v Toledu v Ohio a v Kinstonu v Norh Carolina v USA. 28. dubna roku 2006 byla v místech, kde se bitva skutečně odehrála odhalena pamětní deska. Je umístěna na základových rozvalinách původního hospodářského stavení.

• Pomníky
• Bělá nad Radbuzou