Na pomníku padlých z první světové války z obce Díly je pamětní deska s textem: „Rumburskému rebelu Jakubu Bernardovi věnuje osada Nový Postřekov“. Rumburská vzpoura bylo protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády, která vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburk. Tito vojáci se vzbouřili, protože byli nedostatečně a špatně zásobováni, nedostávali nevyplacené žoldy a byli šikanování německými důstojníky. Tato vzpoura začala 21. května 1918 po 6 hodině ranní a jejími organizátory bylo 65 mužů v čele s Františkem Nohou, kteří odepřeli poslušnost svým velitelům - nastoupili oproti rozkazu na ranní nástup s puškami. Postupně se přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády, složené převážně z česky mluvících vojáků královéhradeckého 18. pěšího pluku, a rozprášeni. Tři vůdcové povstání Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář byli 29. května 1918 v časných ranních hodinách zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru byli odsouzeni k trestu smrti také Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla - ti byli 29. května večer popraveni zastřelením v lese za Lesním hřbitovem v Novém Boru. U dalších čtrnácti odsouzených k smrti byl nakonec rozsudek zmírněn na mnohaleté vězení. Z více jak 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti.

• Pamětní desky
• Díly