Chodsko.net
Unaveného poutníka potěší pítko umístěné na červené turistické značce vedoucí z České Kubice na vrchol Čerchov.
Dřevěná rozhledna s muzeem byla postavena v l. 2009-10 poblíž místa, kde stávala poutní kaple Panny Marie Lurdské (1913), rozstřílené po 2 sv. válce vojáky (znatelný půdorys kaple). Rozhledna stojí přibližně 2,5 km od centra Horšovského Týna a vede k ní značená naučná stezka (začátek u Informačního centra na náměstí v Horšovském Týně). Nová dřevěná rozhledna (21,5 m) s muzeem byla postavena Občanským sdružením pro výstavbu rozhledny, které je také jejím provozovatelem. Rozhledna byla postavena s myšlenkou oživit znovu toto místo, dříve tolik oblíbené poutníky i výletníky. Z vyhlídkové plošiny rozhledny po zdolání 66 schodů je ve z výšky 13 m krásný výhled na Horšovský Týn a jeho okolí, na Šumavu a Český les. V jednotlivých patrech 21metrové pětipodlažní věže najdete i expozici, která připomíná kapličky, kříže, boží muka, selské usedlosti, mlýny a poutě v okolí Horšovského Týna. Naučná stezka na informačních tabulích přibližuje hrdelní právo na Šibeničním vrchu, přírodní zajímavosti, léčivou studánku, historický vodovod, dějiny pivovarnictví ve městě i lurdskou poutní tradici. Kříž na rozhledně připomíná někdejší kapli Panny Marie Lurdské.
Na Tanaberku byl italským stavitelem Marcantonio Gilmettim v letech 1712 – 1719 postaven vimpozantní chrám, který mezi sakrálními stavbami jihozápadních Čech nemá obdoby. Patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Kostel byl vystavěn z podnětu všerubského faráře Schübla a klatovských jezuitů jako poutní na základě uznání zázračných uzdravení prověřovaných pražskou arcibiskupskou komisí roku 1712. Úzký vztah k tomuto místu měli rovněž koutští Stadionové, kteří zde nechali roku 1723 zřídit poutnický dům (pozdější hospodu) a v roce 1747 faru s nadací pro 2 kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola. Stavba založená na pravidelném eliptickém půdorysu, se skládá z vysoké rotundy, kterou obklopuje nižší ambit s ochozem a emporami. Původně měl chrám 3 věže. Dvě, dnes již neexistující, stávaly nad vstupní předsíní. Vnější obvod chrámové lodi nechal barokní baumajstr Gilmetti ozdobit šesti sochami světců v nadživotní velikosti. Dnes stojí na svém místě pouze socha sv. Václava, patrona české země, která shlíží směrem k Brůdku. Když byl kostel v Nýrsku v roku 1973 zbořen, získala poničená svatyně na Tanaberku vnitřní zařízení právě z tohoto kostela. Historii poutního svatostánku poznamenal atmosferický úkaz 25. července 1703. Zářící oblaka při večerním soumraku inspirovaly všerubského kantora a varhaníka ke stavbě první dřevěné kaple. V letech 1707-17 navštívilo poutní místo 170 tisíc věřících. V letech 1741-67 zde bylo vně i uvnitř pohřbeno 50 lidí. Roku 1809 kostel vyrabovali návrší napoleonští vojáci. V letech 1837 - 1857 zde plnil úlohu administrátora lyricky založený V. Sládeček, kněz, který zasvětil život tanagerské farnosti, a který zde sepisoval české básně. Na Svatou Annu za ním z nedalekých Všerub docházela spisovatelka Božena Němcová. Dne 17. září 1839 zemřel patron kostela hrabě Filip Stadion a byl na základě poslední vůle pohřben před hlavním oltářem. Mezi léty 1865 - 68 zde působil kněz H. Randa, který v několika drobných knihách popsal dějiny poutního místa i okolní krajiny. Po požáru 6. ledna 1865 (na Tři krále) zbyly z chrámu jen holé zdi. Podařilo se zachránit jen obraz sv. Anny. Po opravě zmizely dvě menší věže. Roku 1866 nechala hraběnka Kunhuta ze Stadionu doplnit vídeňskými zlatníky stříbrný a zlatý ostatkový anenský pacifikál vykládaný drahokamy, který se definitivně ztratil po roce 1945. Kopule z roku 1868 musela být z rotundy roku 1897 sňata, protože nadměrně zatěžovala zdivo chrámu. Koncem meziválečného období začaly narůstat národnostní rozpory, vrcholící řáděním ordnerů v roce 1938 – nedaleko je památník ubitého člena SOS (stráž obrany státu) Vojtěcha Retta. Po válce nastaly nejsmutnější časy novodobých hraničářů v podobě ustájení koní, střelby do nástěnných maleb a využívání dřevěného vybavení kostela jako topiva. Před rokem 1968 byla vandaly vyloupena hraběcí hrobka a byly svrženy kamenné sochy z kostelního ochozu. Byla proražena střecha a klenba ambitů. Základní obnova kostela se uskutečnila až v létech 1978 – 79. Generální opravy fasád interiérů a pokrytí střechy měděným plechem však proběhly až v letech 1992 – 95. Kostel se vždy těšil a těší přízni českého i německého obyvatelstva ze širokého okolí. V době pobytu Boženy Němcové ve Všerubech představovala místní malá farnost včele s duchovním administrátorem Václavem Sládečkem český ostrůvek na okraji německy mluvící oblasti. Toho si všímají i spisovatelé J.Š.Baar a Ladislav Stehlík. Příjmy administrátorů byli díky koutské vrchnosti, která si sv.Annu vyvolila za místo posledního odpočinku, nadprůměrné. V roce 1898 odkoupili a přeměnili domažličtí turisté poutnický dům na ubytovnu a útulnou hospůdku, ke které byla roku 1902 vyznačena ze Kdyně turistická stezka. Tanaberk je dnes opět důstojná dominanta Všerubského průsmyku. Po r. 1990 byly rovněž obnoveny anenské poutě, které se konají vždy v neděli po 26.7. na Svatou Annu.
V 17. století v Trhanově stály pouze mlýn a dvůr. Po konfiskacích za účast na Stavovském povstání se dostává majetek do rukou Volfa Viléma Lamingena z Albenreuthu a tento majitel zde v letech 1676–1677 nechal vybudovat jednoduchý jednoposchoďový barokní zámek ve tvaru písmene T, který se stal centrem rozsáhlého panství. Volf Maxmilián Lamingen se neslavně zapsal do bojů Chodů za svobodu a 28.11.1695 mu museli chodští zástupci slíbit na zámku poslušnost. Necelý rok po Kozinově smrti na zdejším zámku Lomikar 2. 11. 1696 umírá bez mužského potomka, zanechavše po sobě velké panství se 6000 poddanými žijícími ve 40 vsích a 3 městečkách. Umírá bez mužských potomků a jeho dědičky prodávají jeho panství půl roku po jeho smrti Jiřímu Jindřichovi Stadionovi, pánu z Wallburgu a Sautrachu. V roce 1701 vypukl na zámku požár a proto je v roce 1703 zámek barokně opraven a rozšířen a v roce 1706 je k zámku přistavěna kaple. V průběhu 18. století dochází k rozdělení rodu na Stadion-Warthausen a druhou větev Stadion-Thannhausen. Prvním zmíněným (tzv. vedřichovská větev) patřil Trhanov a zakládají zde okrasnou zahradu. Za zakladatele větve Bedřicha Stadiona v roce 1755 vypuká na zámku požár a zámek zůstává neopraven. V roce 1794 se uvádí jako pustý. Další požár na zámku vypukl v roce 1810 za Jana Filipa Stadiona. Tento tehdejší ministr zahraničí, rakouský státní kancléř, později ministr financí nechává zámek urychleně opravit a přistavět druhé poschodí a v roce 1811 se na zámek stěhuje. Stadionové drží zámek až do roku 1908, kdy vymírají po meči a po dlouhém soudním projednávání získává majetek hraběnka Kristýna Schönbornová. V počátku 40 let 20. stol provedli Schönbornové adaptaci východního křídla. V té době už není trhanovský zámek sídlem šlechty a slouží jako správní místo koutsko-trhanovským statkům až do roku 1945. V roce 1853 se zde na zámku narodil jako syn zámeckého zahradníka později známý lékař a spisovatel Josef Thomayer, který na zámek pozval svého přítele Aloise Jiráska, a tak ho inspiroval k napsání románu Psohlavci odehrávajícího se na Chodsku a v tomto zámku. Dnes zámek patří obci a je v něm provozována škola v přírodě.
Trhanovská alej (také nazývaná Lomikarova alej) je chráněné stromořadí lip mezi Trhanovem a osadou Nové Hamry. Toto stromořadí roste při silnici v nadmořské výšce 450 m a je tvořeno přibližně stromy lípy malolisté (Tilia cordata) a velkolisté (Tilia platyphyllos). Původní stromy jsou přibližně 350 let staré, obvod jejich kmenů je od 350 do 620 cm, nejvyšší dosahují 22 m. Alej je chráněna od roku 2001 pro svůj věk a jako krajinná dominanta.
Od roku 1958 je v Kozinově statku v Újezdě otevřena Pamětní síň Jana Sladkého Koziny. Jan Sladký Kozina (10.září 1652, Újezd u Domažlic - 28.listopad, 1695 Plzeň) je legendární vůdce chodského povstání na konci 17. století. Popraven byl 28. listopadu 1695 v Plzni oběšením. Jméno dostal podle statku, kde bydlel. Expozice je po rekonstrukci zaměřena na historii chodské rebelie a na život Chodů. Zhlédnout je možné dříve používané hospodářské nástroje, chodské kroje, obyčeje a zvyky. V senci můžete usednout za stůl, který pochází z doby, kdy na statku hospodařil Kozina a pokud si pohoupáte vystavenou dětskou kolíbku, do roka a do dne můžete očekávat narození potomka. Otevírací doba: Od 1. 5. do 30. 9. každého roku. Pondělí - zavřeno. Úterý až neděle - otevřeno od 9:00 hodin do 17:00 hodin. Polední přestávka od 12:00 hodin do 12:30 hodin. Vstupné: dospělí: 50,--Kč děti: 20,-- Kč Prohlídku Pamětní síně lze domluvit i mimo otevírací dobu u Obecního úřadu Újezd na tel. č. 379722282 a nebo na emailové adrese obecního úřadu: urad@obecujezd.cz. Doprovodný výklad je v českém nebo německém jazyce. V muzeu je možné zakoupit pohlednice, brožury a turistické průvodce. Do muzea je bezbariérový přístup. Parkoviště pro osobní auta je na návsi před statkem.
Na vrchu Hrádek (585 m n. m.), nad obcí Újezd (historické chodské vsi) byl roku 1895 postaven pomník Jana Sladkého Koziny, jako výraz obdivu chodského lidu k jednomu z vůdců rebelů z roku 1693. Byl navržen sochařem Františkem Hoškem a vytesán z hořického pískovce Čeňkem Vosmíkem, jedenáct let po prvním vydání románu Psohlavci. Alois Jirásek, který se osobně zúčastnil jeho odhalení, zde převzal čestné občanství chodské vsi Újezd. Socha je vysoká 3,2 m. Kozina je ztvárněn na pomníku s chodským psem, čakanem v pravé a královským privilegiem v levé ruce. V základech je uložena pamětní listina, ve které se mimo jiné uvádí: „A proč byl stavěn pomník tento? Postaven jest, aby písmem kamenným, posunem odhodlaným den co den připomínal okolí svému, zvláště rolníku v poli pracujícímu, čeho schopen byl jeden z nich za práva zděděná; postaven jest, aby zjevem statným, krojem rázovitým na mysl uváděl příchozímu hostu, že mešká mezi lidem jadrným a zachovalým; postaven jest, aby už psem tím, strážcem bdělým, každému tudy putujícímu, vlastenci i cizinci zdaleka hlásal, že jest v kraji Chodův, na půdě, kterou statečný ten rod od věků střeží a zachovává svému národu, že jest na hranici země a řeči České“.
Prastarý pomístný název statku připomíná se již v průběhu husitských válek. Odtud pocházeli mučedníci pro víru, bratři Jan a Mikuláš Nadrybů, upáleni v Boru u Tachova dne 6. 11. 1503, spolu s dalšími čtyřmi bratry na rozkaz Švamberka, tehdejšího zástavního pána Chodů. Roku 1630 se už nachází tento statek v držbě rodu Sladkých, odsud pocházel Jan Sladký Kozina.
Zcela osamoceně u lesa vedle silnice stojí kostel sv. Barbory (St. Barbara). Od 16. století zde stávala osada horníků, kteří v okolí dolovaly olovo a cín a jichž je sv. Barbora patronkou. Kostel postavil majitel panství hrabě Adam Trautsmannsdorf v letech 1717 - 1724. Váže se k němu pověst, že měl stát jinde, ale vše, co zedníci v původním místě za den postavili, v noci se přestěhovalo na toto místo. Osada sice zmizela po vytěžení drahých rud, ale od 18. století se stalo z kostela oblíbené poutní místo. Kostel byl zrušen za Josefa II., ale okolní lid to nevzal vážně. Až po roce 1945 zmizel z kostela neznámo kam nádherný akantový hlavní oltář a další vybavení bylo zničeno. Svatyně zůstala dlouhodobě zcela otevřena pro jakéhokoliv darebáka či zloděje, takže se tam mohli podepsat i sovětští vojáci za okupace po roce 1968. Kostel je jednolodní stavba se dvěma bočními kaplemi, takže půdorys je křížový. Zaklenutí je valenými klenbami s lunetovými výsečemi. Na klenbě v presbytáři jsou ještě dnes viditelné sporé zbytky rokokových maleb A. Krause z roku 1756. Střecha kostela je ozdobena cibulovou sanktusovou věžičkou. V okolních lesích se nacházejí pozůstatky po těžbě olověné, zinkové a dalších rud. Jedná se o odvětrávací šachty a zbytky základů těžních věží. Např. cca 200 m od kostela sv. Barbory je panely zakrytá těžní jáma a betonové základy budov.
Památník kapitulace německých vojsk, ke které došlo 4. května 1945 ve Všerubech, stojí před domem č.p. 1, neboť právě v tomto domě přijal velitel 90. pěší divize brigádní generál Herbert L. Earnest kapitulaci 11. pancéřové divize generálporučíka Wenda von Wietersheima s velitelem generálmajorem H. F. Treuschem von Buttlar – Brandenfelsem.
Pomník spisovatele Jindřicha Šimona Baara stojí na místě zvaném Výhledy, u silnice mezi Domažlicemi a hraničním přechodem Lísková (posléze s Waldmünchenem). Jindřich Šimon Baar (1869-1925) byl český realistický prozaik, básník, sběratel pohádek a katolický kněz. Narodil se a zemřel v Klenčí pod Čerchovem. Jako kněz působil na různých místech v Čechách a jako spisovatel zůstal věrný Chodsku. V rodné obci Klenčí pod Čerchovem, je Baarovo muzeum. Na Výhledech stojí pomník J. Š. Baara z roku 1933 od sochaře Ladislava Šalouna. Od pomníku je překrásný výhled na celé Chodsko - Trhanov, Chodov, Hrádek a i na vzdálenější Domažlice. Na Výhledy vede z Klenčí pod Čerchovem zeleně značená Baarova stezka. Na pomníku je nápis: „J.Š.Baar - Pane Bože! Všecky struny v srdce mém již popraskaly, jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě - dej - abych směl na ní zahrát o lásce k této tvrdé kamenité zemi."
První zmínka o vsi Železná (Eisendorf) pochází z roku 1951, kdy patřila k panství Přimda, od roku 1626 byla připojena k panství Újezd Svatého Kříže. Za svůj vznik vděčí dolům na železnou rudu a železnému hamru. V roce 1939 v Železné žilo 1 625 lidí, byl zde kostel, škola, na hrázi rybníka stál malý zámek využívaný pro lovecké účely. V 2. pol. 20. stol. byla po vyhnání německých obyvatel a vzniku hraničního pásma zástavba většinou zdemolována, zbořen byl zámek i kostel. V místě kostela byl postaven objekt Pohraniční stráže. Bývalý zámecký park byl po roce 2000 upraven a nazván Parkem smíření. Na místě zámečku je dnes altánek s fontánou. Park je vstupem do obory Srdíčko (113 ha), v níž mohou návštěvníci najít mnoho vzácných druhů živočichů i rostlin.
