Gotická stavba mariánské svatyně z počátku XIV. století dá tušiti, kdy chodský pleban začal jí užívati více, zejména však po r. 1354, když papež Innocenc VI. na prosbu císaře Karla IV. povolil svátek tak řeč. Sv. Svátosti t. j. nástrojů k umučení Páně, jichž ukazování (facsimilí) dálo se po české zemi s takovou okázalou nádherou, že i dovedným kronikářům nedostává se slov, vylíčiti krásu těchto průvodů v Praze,  v Krumlově..., tedy i v Domažlicích, neboť Chodové vždycky prosluli jako lid živé a nadšené víry.

Znamená tudíž název ,,Svátost, u Svatých" tolik jako kostel, v němž se kryje mnoho svatých věcí neb ostatků - a je zcela přirozeno, že takové vzácnosti položili na oltář Mateři Boží, že tady vykonávali všechny náboženské slavnosti. Když víra podobojí ovládla mysl Domažlických, stal se kostel u Svatých útočištěm katolíků; neboť Zdeněk ze Šternberka na Zelené hoře píše ve známém listu r. 1478 ve středu po neděli květů měšťanům: Kterak jste ustanovili na mysl své ty, jenž obyčej mají přijímati pod jednú způsobú, ven z města utiskati...., tedy za hradby,  na hřbitov, kterýžto výklad se dá srovnati s tehdejší srovnančlivostí celého chodského kraje. Na konci XV. století žije tu však již chodský farář sub utraque, jenž vzácností za p. děkanem daleko pozůstává, ač také v městě byt má.

Chodové říkali svému kostelu ,,při příkopech před městskú bránú" fara dolejší, kdežto městskému ,,fara hořejší". Do chodské chodili osadníci nynější fary mrákovské, trhanovské, klencké (do konce XVI. stol.) a s nimi se tady pochovávali všichni selští lidé z okolních vesnic, kteří sem platili, jakž se ve fassi faráře z roku 1629 praví: Místo ročního platu neb štance Chodové a poddaní [domažlické obce), kteří k záduší Matky Boží u Svatých přináležejí, odvádějí od starodávna na 50 kop míš.

Tenkráte už dávali se na předměstský hřbitov ,,u Svatých“ klásti domažličtí patriciové, první po r. 1542, jelikož těsný městský pro jich obšírně pomníky nikoli místa nemá.

Josef II. zrušil kostel sv. Jakubaꓼ r.1788, 1. září byl prodán za 154 zl. a brzy na to demolován. Měl 12 a půl sáhu délky, 6 a půl sáhu šířky. Mariánský chrám trvá až na naše časy. Starožitná věž jeho, čisté gotické kněžiště, celý vnitřek vábí mnoho cizinců. V listině městské z r. 1574 nazývá se „prastarou svatyní Matky Boží".

Zdroj: Fr. Teplý: O chodském kostelu Všech Svatých v Domažlicích