FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Waldheger Václav

  • 26. říjen 1903, Domažlice 
  • 19. březen 1940, Domažlice 
Ředitel domažlické elektrárny. Za 2. světové války byl zapojen do protinacistického odboje - spolupracoval s popravenými O. Bartoškem, A. Žlábkem a J. Procházkou. Když mu hrozilo gestapem zatčení, spáchal sebevraždu (zabil se elektrickým proudem přímo v rozvodně městské elektrárny.) Jeho jménem je pojmenována jedna domažlická ulice. Dne 27. 5. 1965 byl jmenován čestným občanem města in memoriam, 6. 6. 1985 mu byla tehdejším předsedou MěstNV J. Fronkem odhalena pamětní deska na budově Západočeských energetických závodů v Havlíčkově ulici čp. 482.Zdroj: www.mekbn.cz

Wartha Jan Pavel

  • 1. leden 1714, Srby 
  • 24. prosinec 1793, Kremsmünster (Rakousko) 
Ze syna obecního kováře se postupně stal magistrem, doktorem a profesorem filozofie. Už při studiích na klatovském gymnáziu projevoval zájem o humanitní vědy a jazyky. Ve studiu pokračoval na vysoké škole v Praze. Zajímal se hlavně o orientální jazyky a získal brzy věhlas jako tlumočník z těchto řečí. Z evropských jazyků mimo češtinu a němčinu ovládal i italštinu, francouzštinu a španělštinu. Od roku 1744 až do své smrti působil jako profesor řečtiny a hebrejštiny na gymnáziu benediktínského kláštera v rakouské Křemži. Je autorem hebrejské a řecké gramatiky, zpracoval sedmidílný katalog benediktínské klášterní knihovny. Je pohřben v křemžském farním kostele.Zdroj: www.mekbn.cz

Weber Jan

  • 27. květen 1824, Kdyně 
Bratr Karla Webera, žák Mořice Mildnera na konzervatoři v Praze. Z finančních důvodů musel předčasně opustit studia, stal se primistou Stavovského divadla. V letech 1865-1868 byl koncertním mistrem a ředitelem orchestru Prozatimního divadla. Vystupoval jako houslista, později se soustředil na pedagogickou činnost. Otec Josefa Miroslava Webera.Zdroj: www.mekbn.cz

Weber Jaroslav

  • 26. duben 1929, Domažlice 
Úředník Okresního národního výbor výboru v Domažlicích. Bydlel na Hořejším předměstí čp. 16, byl členem Komunistické strany Československa. Do úřadu nastoupil po Jaroslavu Němcovi 19. 6. 1969 a působil v něm do 13. 12. 1971, kdy jej vystřídal Václav Fait. Syn Václava Webera a Terezie, rozené Kreslové.Zdroj: www.mekbn.cz

Weber Josef

  • 9. srpen 1840, Domažlice 
  • 22. duben 1917, Domažlice 
Původně působil v Praze na stavovské univerzitě, kde přednášel matematiku a fyziku. Po založení domažlického gymnázia se stal jeho pedagogem a prvním ředitelem (1871-1880).Zdroj: www.mekbn.cz

Weber Josef Miroslav

  • 9. listopad 1854, Praha 
  • 1906
Syn Jana Webera, synovec Karla Webera. Po absolvování konzervatoře v roce 1873 vstoupil do služeb německých knížat. V Královské opeře ve Wiesbadenu působil jako koncertní mistr, od roku 1889 jako královský hudební ředitel. Roku 1894 přešel do Mnichova, kde od roku 1901 působil jako první koncertní mistr dvorní opery. Strýc Karel Weber pocházel ze Kdyně.Zdroj: www.mekbn.cz

Weber Karel

  • 6. březen 1834, Kdyně 
  • 26. listopad 1911, Kdyně 
Bratr Jana Webera, strýc Josefa Miroslava Webera. Jeden z prvních učitelů houslisty Jana Kubelíka. Patřil mezi výborné instrumentalisty, šířil věhlas českého muzikantství v zahraničí. Pozn.: Gryc udává datum narození 16. 3. 1834, podle desky na jeho pomníku je správné 6. 3.Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Weber Klement, DrSc.

  • 4. březen 1890, Domažlice 
  • 6. květen 1971, Praha 
Narodil se v rodině gymnaziálního profesora, po matce byl vnukem lékaře Antonína Klementa. Profesor vnitřního lékařství na univerzitě v Praze, ředitel Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze-Krči. Je autorem děl Chodsko, Arytmie, Vnitřní lékařství pro ošetřovatelky.Zdroj: www.mekbn.cz

Weisel Georg Leopold

  • 1804, Přeštice 
  • 31. březen 1873, Všeruby 
Sběratel židovského a šumavského folkloru. Do Všerub přišel začátkem 40. let 19. století jako ranhojič. Měl přístup do koutského archivu, kde měl možnost seznámit se s dokumenty vztahujícími se ke kozinovské problematice. Kozinovskou pověstí je zakončeno jeho historické pojednání Der Chodenprozess, které vyšlo roku 1848. S Weiselem se v roce 1847 osobně seznámila Božena Němcová, když se přistěhovala do Všerub. Je považován za prvního historika Chodů. Pozn.: Podle Kalendária na rok 1998 se narodil v Přešticích.Zdroj: www.mekbn.cz

Weissenbach Egon

  • 30. březen 1897, Horšovský Týn 
  • 27. květen 1966, Vídeň 
Jeden z nejlepších znalců freskové malby. Otec byl v Horšovském Týně soudním radou a později členem obecního zastupitelstva a sehrál významnou úlohu v místním společenském a kulturním životě. Rodina žila na náměstí v domě čp. 6. Egon studoval krátce gymnázium v Plzni, potom byl poslán do Teplic na odbornou školu pro umělecká řemesla a po jejím dokončení do Vídně na akademii. Již jako student čistil a opravoval oltářní obrazy ve vikariátním kostele sv. Apolináře i v kostele sv. Petra a Pavla. Namaloval dnes neexistující fresku s katolickým námětem na Branku pod horšovskotýnskou radnicí. Zaměřil se na záchranu významných malířských pokladů minulosti, mimo jiné na deskové malby z doby gotiky a renesance. Vypracoval také nové metody obnovy vzácných starých maleb za pomoci různých chemických přípravků. Svému oboru pak vyučoval na akademii ve Vídni.Zdroj: www.mekbn.cz

Weisshaar Antonín

  • 26. listopad 1848, Podrážnice 
  • 12. březen 1913, Eppendorf 
Narodil se v podrážnické myslivně jako první syn revírníka horšovskotýnského hraběte Ferdinanda Trautmansdorffa. Absolvoval německé piaristické gymnázium v Plzni, poté pokračoval na pražské německé univerzitě studiem práv. Krátce působil jako úředník na horšovskotýnském panství, již na počátku 80. let 19. století je ale činný jako úředník zemské správy v Berlíně. Poté se stává vedoucím kanceláře a soukromým sekretářem knížete a německého kancléře Otty von Bismarcka.Zdroj: www.mekbn.cz

Wenig Adolf

  • 13. srpen 1874, Staňkov 
  • 19. březen 1940, Praha 
Pocházel z učitelské rodiny, matka byla sestrou ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta. Adolf Wenig byl starším bratrem Josefa Weniga, synovcem Františka Weniga a otcem Jana Weniga (nar. 1905 v Praze). Také byl manželem sestřenice Emy Destinnové a domácím učitelem jejích tří bratrů. Studoval na domažlickém gymnáziu (1888) a v Praze, kde vychodil i učitelský ústav (1913). Jako učitel působil v Praze. Pod pseudonymem Jan Brázda vydal roku 1902 publikaci Vod nás s písničkami ve staňkovském nářečí. Ve vzpomínkách zachytil Domažlice studentských let. Je autorem her K Betlemu (1915), Vánoce (1918). Staňkovu jsou věnovány vzpomínky v knížkách Věční motýli (1925), Mateřídouška (1931), Písničky z domova. Věnoval se také sbírání pohádek a pověstí - Věnec pražských pověstí, Staré pověsti pražské. V Českých pověstech se objevují pověsti z okolí Draženova, Staňkova, Kolovče. Vlastní pohádkovou a povídkovou tvorbu zastupují Kocourkov, Noční motýli. Dvořákův libretista (Čert a Káča). Z dalších libret lze zmínit Na večer Bílé soboty, Vodník. Děj Vodníka se odehrává ve staňkovském pivovarském rybníku. Původní práci A. Weniga Na památku z vojny upravil jeho syn Jan a byla otištěna roku 1931 v Mateřídoušce.Zdroj: www.mekbn.cz

Wenig Frank

  • 24. červenec 1898, Meclov (okr. Domažlice) 
  • 29. červen 1974, Praha 
Odborný učitel, redaktor v Plzni a Praze, zástupce šéfredaktora Svobodného slova, autor knih a her pro děti. Spolupracoval v Plzni se Skupou, psal pro postavičky Spejbla a Hurvínka divadelní hry. Je autorem Kašpárka a knih pro děti: O Spejblovi a Hurvínkovi, Léto pod Pukštejnem, Paměti mouchy Gabriely, Sběrač míčků, Pověsti ze staré a nové Plzně, Děti z černého kraje, Francek, Pohádky před spaním... Pozn.: Podle Kalendária osobností západních Čech na rok 1998 se narodil 29. 7. 1898.Zdroj: www.mekbn.cz

Wenig František

  • 1849, Staňkov 
  • 1922, Praha 
Je autorem povídky Mezi lesy, která vyšla v rodinném kalendáři Koleda (1916?) a v Lumíru, kde byla podepsána pseudonymem V. Líný. Děj se odehrává v Krchlebech. K pseudonymu se po 1. světové válce přihlásil Fr. Wenig v knížce o svém rodišti, která vyšla v roce 1919 pod názvem Obrázky ze staré školy. Staňkovsko dostalo v jeho osobě jednoho z prvních, kdo tento kraj literárně objevil. František Wenig se přátelil s A. Jiráskem, se kterým se sešel za působení v Litomyšli. Jeho zásluhou se snad dostal Staňkov i do díla F. L. Věk (4. díl, kapitola 12.). František Wenig byl strýcem Adolfa Weniga.Zdroj: www.mekbn.cz

doc. Wenig Jan

  • 15. srpen 1910, Mrákov 
  • 2. květen 1972, Plzeň 
Studoval architekturu na ČVUT v Praze, současně Akademii výtvarných umění a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl malířem a středoškolským profesorem na reálném gymnáziu v Plzni. Učil také na pedagogické fakultě v Plzni, kde byl od roku 1963 docentem výtvarné výchovy. Vydal učebnice pro výuku výtvarného umění. Byl členem skupiny Kontakt i Svazu výtvarných umělců. Po řadu let stál v čele výtvarnické organizace v kraji. Maloval kompozice a portréty. Byla mu blízká periférie, prostředí cirkusu a divadla. Inspiraci hledal také v literárních postavách. Zabýval se tvorbou plakátů i grafikou. Ilustroval knihy, navrhoval i divadelní scény. Je autorem monografie o Jaroslavu Špillarovi i studií o divadle J. K. Tyla. Také je autorem obrazů V manéži, Akrobat, Polykač ohňů, Zátiší s rybízem, Don Juan, Bičování, In memoriam.Zdroj: www.mekbn.cz

Wenig Josef

  • 12. únor 1885, Staňkov 
  • 8. září 1939, Praha 
Po smrti otce v roce 1888 se přestěhoval s matkou a sourozenci do Prahy ke strýci F. A. Šubertovi, tehdejšímu řediteli Národního divadla. Studoval na reálce (1896-1900) a potom na umělecko-průmyslové škole (1900-1904) u E. K. Lišky a J. Schikanedera. Mladší bratr Adolfa Weniga. Ilustroval téměř všechny jeho knihy, dále Nerudovy Malostranské povídky, Karafiátovy Broučky a další. Působil i jako šéf výpravy Vinohradského divadla (1907-1908, 1913-1915, 1921-1939), pracoval také pro Národní divadlo. V roce 1911 vyzdobil restauraci Obecního domu a roku 1914 divadlo v Náchodě. Je autorem knih pro děti - Bohoušek, Jesle, Malý Čech, Louskáček.Zdroj: www.mekbn.cz

Weninger Václav

  • 11. červen 1940, Filipova Hora 
Absolvoval Průmyslovou školu strojnickou v Plzni. Bydlí ve Kdyni. V letech 1962-1992 pracoval jako samostatný konstruktér v Elitexu Kdyně. Po odchodu do invalidního důchodu se věnuje výtvarnému umění. Vydal několik drobných tisků s náměty z okolí svého bydliště. Je autorem Kalendáře Kdyňska 1997, 1998 a grafických souborů Koráb, Pocinovice, Starec, Kdyně, Sv. Anna. Své práce vystavoval v MěkBN Domažlice.Zdroj: www.mekbn.cz

Werner Bedřich Bernhard

  • 1690, Rychnová u Kamence ve Slezsku 
  • 1778, Vratislav 
Barokní malíř a kreslíř proslulý svým souborem perokreseb s vedutami českých měst, klášterů, hradů a zámků z doby kolem roku 1730. Ze západočeských lokalit zobrazil například Horšovský Týn, Klenčí a Staňkov.Zdroj: www.mekbn.cz

Widmann

Sochař působící v Domažlicích v 1. polovině 18. století. Je autorem sloupu sv. Jana Nepomuckého.Zdroj: www.mekbn.cz

Wieninger Antonín

  • 14. leden 1820, Domažlice 
  • 27. únor 1889, Domažlice 
Zakládající člen spolku Slovanská lípa (1845), člen výboru Besedy (1860). Autor rozměrných krajin, často s oblíbenou alpskou tématikou. Je autorem hlavního oltářního obrazu v kostele U Svatých (1860). Zemřel v domě na náměstí (dnes knihkupectví), byl spřízněn s rodinou Prunarů.Zdroj: www.mekbn.cz

Wimmer Bohuslav

  • 8. červenec 1899, Domažlice 
  • 25. červenec 1943, Praha-Pankrác 
Vedoucí pokladny hlavní pošty v Českých Budějovicích. Byl zatčen 3. července 1942, zahynul v pankrácké věznici.Zdroj: www.mekbn.cz

Wimmer František

  • 11. září 1891, Domažlice 
  • 11. březen 1981, Domažlice 
Vyučil se holičem, živil se však jako pojišťovací agent. Velkým koníčkem se mu stala hudba. Hrál na klarinet s dudákem Janem Kobesem, vystupoval s Frišholcovou kapelou. Bydlel v Máchově ulici.Zdroj: www.mekbn.cz

Wimmer Karel

  • 16. leden 1914, Domažlice 
  • 20. prosinec 1985, Praha 
Rodiče byli majiteli hostince U Dlaždičů (v poschodí Uralu). U hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha se učil hře na housle, později u kapelníka Fr. Skřivana hře na violoncello. Do svých patnácti let navštěvoval školu sborového zpěvu vedenou V. Fleglem. Poté odešel ke svému bratru do Casablanky, kde pracoval jako číšník. Po návratu v roce 1935 se ujal hostince po rodičích a zapojil se do hudebního dění v Domažlicích. Stal se členem Čerchovanu, zpíval v operetách pořádaných Sokolem, divadelním spolkem Havlíček i spolkem tamburašů. Zdokonaloval se ve zpěvu u prof. Vladimíra Vuršera. Roku 1946 odešel do Prahy. Otevřel tam se svou manželkou Chodskou restauraci na Smíchově. V roce 1953 složil státní zkoušku ze sólového zpěvu. Ještě téhož roku se stal členem profesionálního pěveckého sboru Československého rozhlasu v Praze. Pohostinsky zpíval v Pražské zpěvohře. Dvacet let zpíval jako stálá výpomoc ve sboru opery Národního divadla. Často zajížděl do Domažlic, kde příležitostně vystupoval s Čerchovanem ve sboru nebo jako sólista.Zdroj: www.mekbn.cz

Wimmer Petr

  • 26. květen 1822, Domažlice 
  • 13. srpen 1879, Domažlice 
Vyrůstal v klášterní škole pod vedením převora domažlického augustiniánského kláštera P. Vojtěcha Krammera. V letech 1844-1848 absolvoval Pražskou akademii. Roku 1854 se oženil u sv. Tomáše v Praze. Vytvořil mnoho cenných a rozměrných olejomaleb pro Prahu, Domažlice a pro různé obce na Chodsku i v německém okolí. Je autorem obrazů vedlejších oltářů Narození Páně a Narození sv. Jana Křtitele v arciděkanském kostele v Domažlicích, olejomaleb Křížové cesty v chodbě domažlického kláštera. Portrétoval celou řadu členů zdejších patricijských rodin a ovládal i řezbářské řemeslo. Zhotovil např. betlémské figurky pro rodinu V. A. Ludvíka a velké jesle pro velkostatkáře Bedřicha Macenauera. Syn Václav Wimmer působil v Domažlicích rovněž jako malíř.Zdroj: www.mekbn.cz

Wimmer Václav

  • 10. březen 1856, Domažlice 
  • 5. prosinec 1938, Domažlice 
Syn domažlického akademického malíře Petra Wimmera a pražské rodačky Kláry Peškové. Rodina mu nemohla z finančních důvodů dopřát studia na malířské akademii a tak se vyučil jako malíř pokojů. Nicméně pod vedením otce a dalšího malíře - Antonína Wienningera se mu dostalo pokročilejších teoretických základů. Vynikl jako malíř církevních obrazů, pozlacovač a lakýrník dřevěných nebo hliněných soch a také jako portrétista.Zdroj: www.mekbn.cz

Winkel Martin

  • 26. říjen 1908, Langelsheim (SRN) 
V Domažlicích bydlel na Týnském předměstí čp. 203. Jako německý vládní komisař působil v úřadu po JUDr. Erichu Braunovi a to od 29. 6. 1944 do 2. 10. 1944, poté jej vystřídal JUDr. Alexander von Kelemen. Syn Herrmanna Winkela a Minny, rozené Rohkomennové.Zdroj: www.mekbn.cz

Wolf Pavel

  • 29. leden 1965, Domažlice 
Absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze a Střední hotelovou školu v Mariánských Lázních. Započal studovat Pedagogickou fakultu, studia však nedokončil. Člen Rady města Domažlice od listopadu 2006.Zdroj: www.mekbn.cz

Wollerová Jaroslava

  • 29. září 1947, Domažlice 
Absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Domažlicích. Po maturitě studovala na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, poté na Filozofické fakultě v Olomouci, učitelský obor čeština-dějepis. Po absolutoriu působila od roku 1972 jako středoškolská profesorka na domažlickém gymnáziu. Dne 28. února 1990 byla kooptována do funkce předsedkyně MěstNV v Domažlicích. Od 27. 11. 1990 působila po dvě volební období (do 26. 11. 1998) ve funkci starostky Domažlic. Do funkce nastoupila po Jaroslavu Fronkovi. Bydlí na Týnském předměstí, je členkou ODS. Dcera Aloise Wollera a Anny, rozené Rádlové. Jejím nástupcem se stal Jan Látka.Zdroj: www.mekbn.cz

Worel Václav

  • 1652, Klatovy 
  • 21. únor 1719, Domažlice 
Po matce pocházel z erbovního rodu Sobětických ze Sobětiček. Vyučil se řezníkem a po vandru se usadil v Domažlicích. Za purkmistra byl volen po pět období, mezi lety 1686-1702. Byl údajně prvním, kdo nechal prvně vydláždit náměstí tzv. kočičími hlavami. Zavedl systém kašen. Pozn.: Rok narození 1652 není u Václava Worela jistý, narodit se mohl i roku 1651.Zdroj: www.mekbn.cz

Wrba Heinrich

  • 14. únor 1922, Holýšov 
  • 7. září 2001, Vídeň 
Syn místního učitele a dcery sklářského odborníka. V roce 1938 absolvuje německé gymnázium v Plzni, již roku 1940 je pak povolán do německé armády. Krátce slouží v Českých Budějovicích, v listopadu 1940 nastupuje do vojenské školy v Laboe, kde studuje obor technické inženýrství. Po ukončení školy je odvelen na ponorku U-218, na jejíž palubě působí po celou dobu 2. světové války. Dne 8. 5. 1945 se posádka U-218 vzdává u města Bergen v Norsku spojeneckým vojskům a je umístěna do zajateckého tábora ve Skotsku. Zde Wrba začíná se studiem medicíny. Po propuštění v roce 1948 pokračuje ve studiu jako student Fakulty přírodních věd v Hamburku a již roku 1950 nastupuje na místo vědeckého asistenta na Institutu patologické anatomie univerzity v Heidelbergu. V roce 1952 promuje a získává doktorát v oboru lékařství. Od roku 1952 pracuje jako lékař na Institutu pro experimentální výzkum rakoviny v Heidelbergu. V roce 1960 odchází na místo vedoucího oddělení experimentálního lékařství Institutu pro patologii na univerzitě v Mnichově. Zde habilituje. O tři roky později se stává zaměstnancem Německého výzkumného centra, kde se dále zabývá výzkumem rakoviny. V roce 1964 je jmenován ředitelem Institutu pro experimentální patologii Německého centra pro výzkum rakoviny v Heidelbergu a mimořádným profesorem univerzity v Mnichově. V roce 1967 využívá nabídky univerzity ve Vídni. Tam pak jako přednosta vědeckého oddělení pro aplikovanou a experimentální onkologii působí až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Během svého života napsal více jak 260 vědeckých prací, byl členem řady mezinárodních lékařských a přírodovědeckých společností. Poslední návštěvu rodného Holýšova uskutečnil v květnu roku 2001.Zdroj: www.mekbn.cz

Wrbata Josef

  • 25. březen 1833, Boukalka u Heřmanova Městce 
  • 2. leden 1893, Kout na Šumavě 
Vystudoval gymnázium v Jičíně a Stavovskou polytechniku v Praze, poté studoval lesnictví a zemědělství ve Vídni. Po ukončení studia nastoupil jako lesní adjunkt na velkostatcích Gustava z Lamberka ve Štýrsku, později v Salzburku. Poslední desetiletí života působil jako správce stadionského panství v Koutě na Šumavě. Napsal řadu odborných prací - dvoudílné Lesní kázání, Desatero lesních přikázání, množství příspěvků do odborného tisku, redigoval časopis Háj. Roku 1858 založil Matici rolnickou a spoluzaložil časopis Les. V roce 1889 se stal čestným občanem Kouta. Je po něm pojmenována jedna z cest vedoucích na Čerchov z Babylonu (Wrbatova stezka), na vile č. 71 v Koutě na Šumavě je pak umístěna jeho pamětní deska od Čeňka Vosmíka. Pohřben je do rodinné hrobky při jižní stěně kdyňského kostela.Zdroj: www.mekbn.cz

plk. Wuchterle Josef Boris

  • 25. květen 1891, Vránov 
  • 21. prosinec 1923, Praha 
Absolvoval obchodní akademii a rok poté, v roce 1914, odešel do Ruska za prací. Působil jako účetní v Kyjevě. Po vypuknutí 1. světové války byl internován, ale již 28. 9. 1914 koná přísahu 1. českého praporu jako střelec České družiny. V bitvě u Zborova byl těžce raněn, což mělo za následek trvalou invaliditu. V roce 1918 byl jmenován velitelem města a spojeneckých vojsk ve Vladivostoku. Do vlasti se podplukovník ruských legií vrátil roku 1920. Stal se přednostou Kanceláře čs. legií Ministerstva národní obrany a byl i jedním ze zakladatelů Klubu starodružiníků. V roce 1923 byl povýšen na plukovníka. Umírá v Praze ve věku pouhých 32 let na následky válečných zranění. Dne 28. 9. 1925 mu byla ve Vránově na rodném domě čp. 4 odhalena bronzová pamětní deska. V současné době je dům v ruinách a po pamětní desce není ani stopy. Jeho osobní archiv byl předán do Oblastního archivu v Plzni. Od roku 1990 je po něm v Praze 6  Dejvicích pojmenována jedna z městských ulic. Zdroj: www.mekbn.cz

Wünsch Bohuslav

  • 4. srpen 1900, Lužná u Rakovníka 
  • 19. leden 1968, Rokycany 
Profesor střední školy v Rokycanech, učitel kreslení na gymnáziu v Domažlicích a absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. Zde studoval u profesora Hynaise. Vystavoval například i v Domažlicích. Autor obrazů Chodská vesnička, Pošumaví.Zdroj: www.mekbn.cz