FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Táborský Svatomír

Před rokem 1565 studoval na akademii v Praze. Již v Domažlicích se oženil s Kateřinou, dcerou konšela Václava Truhličky z Aventina, který byl od roku 1575 až do své smrti v říjnu 1584 císařským rychtářem. Táborský byl mladším městským písařem v letech 1565-83. Jeho nadřízený Martin Bošek mu odkázal svou knihovnu. Je autorem latinských příspěvků.Zdroj: www.mekbn.cz

Táhlo z Horštejna Severin

  • 1571, Horšovský Týn 
Syn nejbohatšího horšovskotýnského měšťana a majitele usedlosti Táhlovský mlýn u rybníka pod Novou Vsí. Bakalářem se stal roku 1595. Poté byl úředníkem České komory, ale jako katolík uprchl po defenestraci do Vídně a vrátil se teprve po bitvě na Bílé hoře. Zasedal na soudech zřízených k vyšetřování odbojných stavů, napomáhal provádění protireformace v západních Čechách. V roce 1626 koupil městečko Poběžovice, kde začal provádět tvrdou rekatolizaci. Značně se obohatil z konfiskací, ale ke konci života téměř o všechno přišel, takže své dceři Kateřině odkázal jen Poběžovice. Byl mecenášem sklářství i hutnictví. Ferdinand II. jej povýšil do rytířského stavu, užíval přídomku z Horštejna a Ronšperka. Je autorem spisu Epithalamion in honorem nuptiarum nobilis. (SVK Olomouc, přírůstkové číslo 35010). Pozn.: Podle J. P. Holého zemřel ve 2. polovině roku 1641, podle Rukověti v roce 1648.Zdroj: www.mekbn.cz

Tauber Josef

  • 7. září 1921, Domažlice 
  • 17. prosinec 1998, USA 
Fotograf, skaut a protinacistický odbojář. Za odbojovou činnost ve skupině NIVA obdržel junácký kříž Za vlast 1939-1945, stříbrný stupeň a československou medaili Za chrabrost - vojenské vydání. V roce 1949 emigroval, nejdříve se dostal do sběrného tábora v NSR, poté vedla jeho cesta do Anglie. Nakonec se usadil v USA, kde se i oženil.Zdroj: www.mekbn.cz

Tauber Josef st.

  • 14. červenec 1888, Domažlice 
  • 28. březen 1940, Domažlice 
Působil jako fotograf v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Tauber Pavel

  • 29. červen 1920, Postřekov 
  • 14. březen 2008, Neratovice 
Účastník bojů na několika frontách 2. světové války. Po záboru českého pohraničí je nucen po nějaký čas žít na území německé říše a pracovat v Norimberku. Po obsazení zbytku Československa nacisty prchá v srpnu 1939 do Polska, odkud se později dostává do SSSR. Odtud na jaře 1941 odjíždí na Blízký východ, poté se jako příslušník pozemních vojsk účastní bojů u Tobrúku. Před skončením bojů v Africe se hlásí k leteckému výcviku, naloďuje se a po 3 měsících plavby se dostává do Anglie. V létě 1942 se hlásí do RAF, kde se posléze stává pilotem 310. československé stíhací perutě. Jeho další školení a výcvik probíhají v Kanadě. Poté se vrací do Anglie a u RAF cvičí na strojích Supermarine Spitfire - účastní se bojů nad Francií a Německem. Do vlasti se vrací se svým letadlem 18. 8. 1945. Po návratu působí jako instruktor v letecké akademii, později je činný jako civilní dopravní pilot u aerolinek. Odtud je po komunistickém převratu roku 1948 vyhozen. Celkem 17 let pak pracuje v Avii Letňany jako zámečník. V roce 1968 je částečně rehabilitován a může se vrátit k profesi dopravního pilota, kterou vykonává až do odchodu do výslužby v roce 1977. Plné satisfakce se mu dostává po roce 1989. Je nositelem řady československých a zahraničních válečných vyznamenání: Např. roku 2000 je oceněn Leteckým záslužným křížem 3. stupně. Ženatý byl s Vlastou Putíkovou z Libiše, žil v Neratovicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Täubl Josef

  • 4. květen 1913, Klenčí pod Čerchovem 
  • 1. květen 1945, Klenčí pod Čerchovem 
Pracoval jako povozník v Klenčí pod Čerchovem. Byl zabit dělostřeleckým granátem při ostřelování této obce.Zdroj: www.mekbn.cz

Tauer František

  • 12. červenec 1902, Kout na Šumavě 
  • 8. květen 1945, Terezín 
Byl zatčen 3. 2. 1945, poslední zpráva je z 8. 5. 1945 z Terezína. Nezvěstný.Zdroj: www.mekbn.cz

Tauerová Marie

  • 15. srpen 1896, Plzeň 
  • 1981
Doktorka filozofie, knihovnice, literátka a sochařka. Je autorkou publikace V Chodském mlýně starodávném. Celý život navštěvovala Klenčí, kde se v „Tauruc mlýně“ narodil její otec Jan. Mlýn patřil jeho bratru Josefovi a Marie v něm trávila mnoho času. Kromě literární a sběratelské práce se věnovala i výtvarnému umění. Její drobná plastika je vystavena v klenečském muzeu.Zdroj: www.mekbn.cz

Tausch Franz P.

  • 9. únor 1780, Jirkov 
  • 19. říjen 1847, Hostouň 
Dne 15. 9. 1805 vysvěcen na kněze. Působil jako farář v Mělnici a od listopadu 1840 byl děkanem v Hostouni. Je autorem záznamů o svém působení v úřadu, statistických dat o křtech, sňatcích, úmrtí a celkovém stavu věřících.Zdroj: www.mekbn.cz

Tenobetr Tobiáš

Původem z Domažlic, pravděpodobně příbuzný s Janem Tonebedrem (po smrti J. T. si vdovu po něm vzal Mikuláš Novacius). Tomáš Tenobetr navštěvoval roku 1611 školu v Rokycanech, kde napsal dva drobné příspěvky.Zdroj: www.mekbn.cz

Teplý František

  • 5. únor 1867, Marčovice nad Volyňkou 
  • 11. červen 1945, Malenice nad Volyňkou 
Zaměnil kněžské povolání za archivní službu. Byl nadšeným milovníkem historie, pilným a zkušeným archivním badatelem. Neprošel však odborným historickým školením a postrádal zejména smysl pro koncepční a kritický výklad. Tyto skutečnosti poznamenaly i jeho a Baarovu knihu Dějiny Klenčí, kde dějiny Klenčí splynuly s dějinami Chodska. K chodské minulosti byl Teplý přiveden právě J. Š. Baarem. Spolu s ním a J. F. Hruškou vydali Chodskou čítanku, Teplý pak vydal Chodové ve sporu s Lomikary a Ze života J. Š. Baara.Zdroj: www.mekbn.cz

Terčová Anna

  • 20. prosinec 1944, Plzeň 
Pracovala jako služka v PlzniZdroj: www.mekbn.cz

Tetauer Frank

  • 31. březen 1903, Praha 
  • 15. prosinec 1954, Praha 
V mládí pobýval o prázdninách v Postřekově, na Babyloně a Peci pod Čerchovem. Přátelil se s domažlickou občankou p. Zdenou Medkovou, u které se dochovalo v opisech několik jeho básnických prvotin. Pocházel z úřednické rodiny. Je autorem publikace Drama i jeho svět (1943), dramat Evino nedůstojné povolání (1935), Veřejný nepřítel (1936), Diagnosa (1936), Svět, který stvoříš (1937), Milostná znamení (1938), Ztracená tvář (1940). Psal také divadelní kritiky. Po válce vydal drama K ránu přichází smrt (1947) a Vlajky v plamenech (1948).Zdroj: www.mekbn.cz

Theobaldus Zacharias ml.

  • 13. červenec 1584, Horní Slavkov 
  • 24. leden 1627, Norimberk 
V letech 1605-07 byl vychovatelem mladých šlechticů, provázel je na cestách. V té době navštívil Domažlice a sbíral zde prameny pro připravované dějiny husitských válek. Cenný materiál nalezl v knihách z pozůstalosti Prokopa Lupáče. Od roku 1613 působil jako farář v Újezdě sv. Kříže. Ten opustil po bělohorské bitvě. Je autorem německy psaných dějin husitských válek z roku 1609.Zdroj: www.mekbn.cz

Thomayer František

  • 3. březen 1856, Trhanov
  • 18. únor 1938, Praha
O tři roky mladší bratr věhlasného lékaře Josefa Thomayera se vydal ve stopách otce, zámeckého zahradníka, ale mnohonásobně jej předčil a získal uznání jako zahradní architekt a šlechtitel. Narodil se 3. března 1856 v Trhanově. Mezi léty 1869 a 1871 navštěvoval reálku v Domažlicích. Ještě o prázdninách 1871 nastoupil do učení ke svému otci, kde již po dvou letech získal výuční list a přešel na studia do Prahy na Zemský pomologický ústav. Absolvoval roku 1874. Mladý František se vydává na zkušenou do ciziny: přes Frankfurt nad Mohanem, Stuttgart a Bockenheim se dostává do Vídně, kde pracuje ve společnosti Gartenbau-Gesellschaft a v roce 1877 absolvuje její školu. Práce a studium ve firemní škole mu přinesla možnost podílet se na velké zakázce, a to zakládání Rothschildovy botanické zahrady. V roce 1878 se přestěhoval do Paříže, kde zůstal téměř šest let. Největší zahradnickou firmu Paříže té doby vlastnil „hlavní pařížský zahradník“ Édouard André a Františkovi se u něj podařilo dosáhnout vysokého postavení. Není divu, že s takovými zkušenostmi se po návratu do Čech roku 1884 stává městským zahradníkem v Praze (na doporučení svého bratra MUDr. Josefa Thomayera). A hned v roce následujícím je jmenován definitivním zahradníkem Královského hlavního města Prahy. Pod jeho taktovkou se odehrály úpravy mnoha pražských parků a zahrad: parku na Karlově náměstí a u Hlavního nádraží, zahrady Strakovy akademie, Chotkových a Letenských sadů. Připravoval park pro Jubilejní zemskou výstavu, pořádanou roku 1891. Thomayer byl pro své zkušenosti vyhledáván i mnohými soukromými vlastníky zahrad a parků. Věnoval se návrhům sadů v Kolíně, Kralupech a Zruči. Skutečnost, že neprojektuje jen pro město, byla trnem v oku i některým z jeho blízkých přátel. Po sérii několika udání rezignoval roku 1894. Založil pak vlastní projektantskou společnost a v Říčanech vedl „Thomayerovy stromkové školky“. Františkova říčanská vila byla oblíbeným místem setkání českých literátů, přátel Františkova bratra Josefa. Kromě úprav soukromých zahrad (Kramářovy vily), se zasloužil o podobu veřejných městských parků například v Mariánských Lázních, Nymburce nebo Chrudimi. Vedle toho byl členem mnoha spolků, publikoval odborné stati – jako zajímavost můžeme uvést Jablka, s podtitulem Výběr pro království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek. Je autorem knihy České ovoce. Jako první představil českým milovníkům květin chryzantému, stalo se tak roku 1890 na Žofíně, a vypěstoval i několik jejích nových kultivarů: Krákorka, Morel z Říčan, Paní Barbora Svatošová nebo Josef Kořenský. Stáří Františkovi ztrpčovala ataxie (necitlivost a špatná svalová koordinace) dolních končetin, začátkem 20. let již vůbec nevycházel z bytu. Zemřel 18. února 1938 v Praze. Zdroje: http://www.mekbn.czhttp://www.arboretum.wz.cz/historie/obrazky/frantisek-thomayer.pdfhttp://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Josef_Thomayer

MUDr. Thomayer Josef

  • 23. březen 1853, Trhanov (okr. Domažlice)
  • 18. říjen 1927, Praha
Na trhanovském zámku se 23. března 1853 narodil významný chodský rodák – původ slavného lékaře Josefa Thomayera však není šlechtický. Jeho otec byl zámeckým zahradníkem a po prvorozeném Josefovi přišly do rodiny další čtyři sourozenci, dva synové a dvě dcery. Rodina nebyla bohatá, ale matce se podařilo prosadit, aby všichni synové studovali. Mladší bratr František Josef se stal zahradním architektem; podle jeho návrhu byl realizován například park na Karlově náměstí nebo zahrada Strakovy akademie v Praze. Ale vraťme se k Josefovi. V letech 1863 – 1871 studoval na gymnáziu v Klatovech. Zde se díky matematice seznámil s Emilem Frídou, čili básníkem Jaroslavem Vrchlickým. Nedá se však říci, že matematika byla jejich společnou zálibou (Thomayer měl svého spolužáka doučovat), oba se totiž zhlédli v literatuře. Byl to právě Thomayer, kdo příteli vymyslel pseudonym Jaroslav Vrchlický. Sám pak svá literární díla vydával pod jménem R. E. Jamot (přečtěte pseudonym pozpátku, a bude vám jasné, jak vznikl). Mít pseudonym byla pro oba v podstatě nutnost, pokud chtěli svou tvorbu vidět otištěnou v dobových periodicích. Pro studenty totiž tehdy platil zákaz publikování. Po maturitě se Josef zapsal v Praze na medicínu. I během náročného studia se věnoval literatuře, do okruhu jeho přátel patřili Josef Václav Sládek, Zikmund Winter, Svatopluk Čech, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Alois Jirásek (traduje se, že Thomayer přiměl Jiráska napsat Psohlavce), Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Poslední ze jmenovaných umožnili Thomayerovi publikovat texty v časopise Lumír. Přispíval také do Světozoru, Květů nebo Národních listů. Své realistické črty vydal roku 1880 ve sbírce Příroda a lidé, kterou navíc doplnil svými vlastními kresbami z okolí Trhanova. Tuto sbírku přivítal koncem sedmdesátých let nadšeně i Jan Neruda. Básník J. V. Sládek mu vydal toto přírodní líčení vlastním nákladem, když prvotinu neznámého autora, podepsanou pseudonymem R. E. Jamot odmítli v Ottově nakladatelství. Thomayer za studií často cestoval, navštívil Paříž, Londýn, Berlín i Alžír. Postřehy z cest později vyšly souborně pod názvem Dojmy pocestné. Dále je autorem knih Z pouti životní, Vedle cesty, Žloutne listí, Z pamětí lidí nepatrných. Studium na lékařské fakultě dokončil roku 1876. Krátce pracoval jako chirurg, avšak záhy se začal zaměřovat na jiná odvětví medicíny: neurologii, nemoci srdce a ledvin (kardiologii a nefrologii). Byl vynikajícím diagnostikem. Na I. interní klinice profesora Eiselta začínal jako asistent, od roku 1885 byl vedoucím lékařem, a to do roku 1902, kdy se stal přednostou II. interní kliniky lékařské fakulty české univerzity v Praze. Zde působil do roku 1921, kdy se rozhodl pro odchod na odpočinek. Svou prací položil základy české interní medicíně, ale i české lékařské terminologii. Od roku 1880 vydával Sbírku přednášek a rozprav, jež později nesla jeho jméno, tedy Thomayerova sbírka. O pět let později založil časopis Sborník lékařský. Nejvýznamnější odborné dílo Patologie a terapie nemocí vnitřních poprvé vydal již roku 1893, ve věku čtyřiceti let. Poměrně mlád dosáhl i dalších akademických úspěchů – docenturu na lékařské fakultě obhájil roku 1883, o tři roky později byl jmenován mimořádným univerzitním profesorem, roku 1897 profesorem řádným. Od roku 1902 byl přednostou II. interní kliniky UK na Karlově náměstí, stál u zrodu českého lékařského tisku. Mezi jeho významné žáky patřil mimo jiných Ladislav Syllaba, osobní lékař Tomáše Garrigua Masaryka. Thomayer byl členem několika spolků – nejen vědeckých a lékařských, z nichž nejváženější je asi členství v České akademii věd a umění, ale také například Umělecké besedy. Jako lékař se kromě vysoké erudovanosti vyznačoval přátelským vztahem k pacientům. Silné sociální cítění se projevovalo i tak, že od svých pacientů žádal prý až příliš malé nebo vůbec žádné honoráře. V rodném Trhanově nechal roku 1908 vystavět chodobinec pro čtyři rodiny a každé z nich posílal ročně částku 400 korun. Novorenesanční budova se slunečními hodinami navržená architektem Antonínem Wiehlem stojí dodnes a stále v ní fungují sociální byty. Na Thomayerovu počest byla po něm pojmenována Fakultní Thomayerova nemocnice. Ta vznikla roku 1954 přestavbou bývalých Masarykových domovů a z ideologických důvodů nebyl název připomínající prvního prezidenta již vhodný. Thomayer nedal na rodné Chodsko dopustit – byl dokonce přesvědčen, že právě zde leží kolébka celé české kultury. Jak vyzdvihoval Chody, tak opovrhoval Středočechy. Vymyslel termín „dementia mesobohemica“ - středočeská zblbělost, kterým je prý nezřídka častoval. Vysoké mínění neměl ani o chirurzích (přestože nebo právě proto, že mezi nimi po promoci začínal svou praxi?); operace nedoporučoval svým pacientům a nenechal se operovat ani sám. Pro odchod do důchodu roku 1921 měl vážné zdravotní důvody, trpěl rakovinou konečníku. S nemocí však bojoval aktivitou – mezi léty 1919 a 1925 souborně vydal svá literární i odborná díla jako Sebrané spisy Josefa Thomayera. Nikdy se neoženil, avšak stará přátelství s literáty udržoval až do své smrti 18. října 1927. Zemřel v Praze, pohřben je v Trhanově.   Zdroje: http://abicko.avcr.cz/miranda2/m2/archiv/2003/3/obsah/josef-thomayer-23.-3.-1853--18.-10.-1927-.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Thomayer http://www.trhanov.cz/historie/ http://www.mekbn.cz    

Thums Josef

  • 15. leden 1933, Nahošice 
K muzice přilnul ve třinácti letech u cirkusového muzikanta Vojtěcha Tichoty, u něhož se učil hrát na trubku. Další hudební znalosti získal studiem na plzeňské konzervatoři. Vyučil se soustružníkem kovů, vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou a převážnou část života pracoval jako vedoucí ústředních dílen v Západočeských cihelnách ve Stodě. V roce 1953 se stal členem kapely Šnajberáci, která byla později přejmenována na Čerchovanku. S tou hrál do roku 1973, pak přešel do kapely Šumavanka. Už v padesátých letech vznikala jeho první hudební díla. V roce 1960 napsal skladbu Večerní Šumavou, která sklízela úspěchy jak doma, tak v zahraničí. Věnuje se skladatelské i aranžérské práci, dokladem jsou skladby jako Studánka pod Čerchovem, Měsíček nad Haltravou, Chodskému kraji, Z Haltravy, Z Domažlicka a úpravy chodských lidových písní. Počet skladeb a úprav se blíží k osmdesáti. Zajížděl do bavorského Chamu, kde vyučoval hře na žesťové hudební nástroje a byl členem městského orchestru.Zdroj: www.mekbn.cz

Ticháček Jan

  • 18. červenec 1913, Hradec u Stoda 
  • 3. leden 1942, Flossenbürg 
Obchodní příručí, byl zatčen 23. 3. 1940 v Domažlicích. Zemřel v nacistickém koncentračním táboře Flossenbürg.Zdroj: www.mekbn.cz

Ticháček Josef

  • 31. březen 1927, Winterslag (Belgie) 
  • 1. květen 1945, Hradec Králové 
Zemědělský dělník, byl zatčen 2. 3. 1945 v Tlumačově. Vězněn v Klatovech a Terezíně, zemřel v nemocnici v Hradci Králové.Zdroj: www.mekbn.cz

Tichý Tomáš

  • 21. říjen 1950, Praha 
Syn sochaře Luďka Tichého, manžel redaktorky Domažlicka Heleny Tiché. Od roku 1984 žije ve staré zemědělské usedlosti ve Starém Klíčově. Je autorem koláží a zakázkový výtvarník.Zdroj: www.mekbn.cz

Tikal Oldřich

  • 25. srpen 1926, Starý Plzenec 
  • 12. březen 2010, Domažlice 
Dětství a mládí prožil s rodinou na Bezděkově v Domažlicích. Po roce 1952 je s otcem a bratrem poslán komunisty do Jáchymovských uranových dolů. Po dostudování lékařské fakulty (specializace chirurgie) působil až do odchodu do důchodu na Bělsku a Hostouňsku. Po návratu do Domažlic pracoval jako redaktor místního zpravodaje a působil v městské radě. Vedle publicistiky se věnoval výtvarnému umění, včetně malířství a grafiky. Zdroj: www.mekbn.cz

Tittelbach Vojtěch

  • 30. červenec 1900, Mutějovice 
  • 16. září 1971, Praha 
Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, byl žákem Maxe Švabinského. Od roku 1959 je profesorem na AVU. V díle často zobrazuje motivy z Chodska, kde žil a tvořil.Zdroj: www.mekbn.cz

Mgr. Tobiáš Jaroslav

  • 21. duben 1943, Bystřice u Jičína 
Narodil se v Bystřici u Jičína, v Jičíně v roce 1962 maturuje. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1967). Dráhu učitele ve školských zařízeních započal na obchodní škole v Hradci Králové, následně působil nějakou dobu v Mariánských Lázních a Kašperských Horách. Na domažlické Gymnázium J. Š. Baara přichází jako pedagog roku 1972. Po svém nástupu zde zakládá chovatelské zařízení, novou chemickou laboratoř, aktivně se jako okresní konzervátor angažuje v ochraně přírody. V roce 1990 je na základě konkurzu vybrán do funkce ředitele školy a zahajuje postupnou rekonstrukci školních budov. Na zmiňovaném vedoucím postu působí až do roku 2005. Za svou činnost ve školství obdržel několik čestných uznání. Bydlí v Klenčí pod Čerchovem.Zdroj: www.mekbn.cz

Tomala Stanislav

  • 12. listopad 1936, Kamenice (Polsko) 
  • 8. leden 2009, Plzeň 
Hru na housle studoval na VHPŠ v Ostravě, absolvoval v roce 1959. Od roku 1964 vyučoval na Lidové škole umění v Domažlicích. Od 1. 9. 1964 byl ředitelem LŠU po Jaromíru Jindřichovi, který odešel do důchodu. Dlouholetý vedoucí kapely Chodovanka.Zdroj: www.mekbn.cz

Toman Jan

  • 11. říjen 1907, Cerhonice (okr. Písek) 
  • 14. červenec 1996, Mirovice (okr. Písek) 
Učitel a historik se vztahy k Chodsku. Zpracoval například životní osudy reformního kněze P. M. Paidara z Draženova.Zdroj: www.mekbn.cz

Topinka Antonín

  • 10. červen 1852, Skryje 
  • 26. září 1899, Domažlice 
Oblíbený ředitel kůru a hudební školy, učitel hry na různé hudební nástroje. Pocházel ze staré selské rodiny ve Skryjích, okr. Rakovník. Otec Karla Topinky.Zdroj: www.mekbn.cz

Topinka Karel

  • 5. leden 1887, Domažlice 
  • 3. červen 1966, Most 
Syn učitele hudby, kapelníka a ředitele kůru Antonína Topinky. Absolvoval domažlické gymnázium, kde založil studentský orchestr. Složil doplňovací učitelskou maturitu v Příbrami, poté učil krátce v rodném kraji, pak na Mostecku. Založil několik kapel, pro které i komponoval, zpracovával také chodské motivy. Je autorem četných populárních a tanečních skladeb a scénických hudeb k činohrám, oblíbená byla jeho Strakonická polka, Dudácká polka, Obkročák. Pozn.: Kudrlička uvádí rok úmrtí 1968.Zdroj: www.mekbn.cz

Topinka Lumír

  • 23. září 1927, Plzeň 
Od roku 1948 působil jako výtvarný pedagog, v letech 1959-1987 byl činný jako učitel a zástupce ředitele výtvarného oboru na LŠU v Plzni. Je autorem dřevěných intarzií pro kulturní dům v Holýšově.Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Totušek Jiří

  • 1922
  • 19. říjen 1968
Působil jako hygienik v Domažlicích. Je známý také jako autor odborných publikací.Zdroj: www.mekbn.cz

Toupal Karel

  • 1919, Koloveč 
  • 1988
Občanským povoláním kuchař. Hře na housle se učil u F. Gabriela, navštěvoval městskou hudební školu v Plzni, učil se na akordeon. Za okupace byl členem různých cirkusových hudeb, např. v cirkuse Sarasani, od roku 1945 hrál v kapele cirkusu Kludský, počínaje rokem 1947 u cirkusu Humberto v Ostravě. V roce 1952 se vrátil do Kolovče, kde pracoval jako vedoucí skladu a přádelny v Chodských pletárnách. Byl kapelníkem hudebního souboru Pletařinka.Zdroj: www.mekbn.cz

Träger František

Proslavil se elektrifikací Horšovského Týna. V Panském mlýně postavil na Radbuze malou vodní elektrárnu, ve které Francisova turbína poháněla dynamo, které dodávalo do elektrické sítě stejnosměrný proud o napětí 220 voltů. Poprvé se elektrické žárovky ve městě rozsvítily před Vánocemi roku 1905 a nahradily petrolejové lampy a svíčky. V zámecké jízdárně je dokonce dodnes zachováno původní elektrické osvětlení z roku 1906, které stále ještě funguje. V jeho záslužném díle pokračoval jeho syn Josef.Zdroj: www.mekbn.cz

Tramba Jan

  • 5. září 1920, Kdyně 
  • 29. duben 2002, Domažlice 
Narodil se jako syn majitele krejčovského závodu, který vedl již jeho děd. Své obrázky poprvé vystavoval jako student domažlického gymnázia. Po vyučení v Plzni odešel do Norimberka, kde pracoval na poště a věnoval se studiu malířství. Od roku 1946 působil Tramba v Berouně. Pravidelně vystavoval v městské galerii, zúčastnil se přibližně čtyřiceti výstav. Po úmrtí manželky se vrátil do Kdyně. Některá svá díla věnoval knihovně a informačnímu středisku.Zdroj: www.mekbn.cz

Trauttmansdorff Adam Matyáš

  • 1684
Nejstarší syn Maxmiliána Trautmansdorfa. Císařský rada, královský místodržící, zemský soudce a nejvyšší maršálek Království českého. Majitel zámku a panství Horšovský Týn. Dal upravit horšovskotýnský kostel sv. Anny na Vršíčku za městem na rodinnou hrobku. Za jeho vlády pokročila germanizace městečka a okolí.Zdroj: www.mekbn.cz

Trauttmansdorff Ferdinand Josef

  • 12. leden 1749
  • 27. srpen 1827, Vídeň 
Říšský kníže a majitel horšovskotýnského panství. Byl zemským radou, od roku 1787 ministrem a předsedou gubernia v Nizozemí. Narodil se v roce 1749, vystudoval práva a vstoupil do diplomatických služeb. Účastnil se vyslání mladé kněžny Marie Antoinetty do Paříže, kde se stala ženou budoucího francouzského krále Ludvíka XVI. Poté plnil další diplomatické povinnosti ve službách Marie Terezie a Josefa II. Ten vyslal Ferdinanda v roce 1787 do Bruselu, aby vykonával funkci místodržitele v rakouském Nizozemí. V bouřlivých letech na přelomu 18. a 19. století (za napoleonských válek) vedl rakouskou zahraniční politiku. Získal Řád zlatého rouna a v roce 1805 byl povýšen do knížecího stavu s dědičným právem tohoto titulu pro prvorozeného syna. V roce 1808 přenechal rakouskou diplomacii knížeti Metternichovi, ale přízeň císaře Františka si udržel i nadále jako nejvyšší hofmistr. Při pobytu na zámku v Horšovském Týně napsal své paměti.Zdroj: www.mekbn.cz

Trauttmansdorff Karel

  • 5. září 1845
  • 9. listopad 1921, Horšovský Týn 
Narodil se jako prvorozený syn Ferdinanda Trauttmansdorffa a jeho manželky kněžny Marie Anny, rozené Lichtensteinové. V roce 1859 se stal nástupcem svého zemřelého otce a zdědil velkostatky v Horšovském Týně, Jičíně a Oberwaltersdorfu v Dolním Rakousku. Lovecká vášeň z něj udělala nejlepšího střelce v Rakousku-Uhersku. V roce 1869 se oženil s dvorní dámou rakousko-uherské císařovny Alžběty, markýzou Josefinou Pallavicini a měl s ní dva syny a tři dcery. Kníže Karel byl dědičným členem panské sněmovny, komořím, čestným rytířem řádu maltézského a získal řád Zlatého rouna. Kromě lovu se věnoval chovu koní, sběratelství či hazardu. V roce 1890 byl dán pod kuratelu za nešťastné spekulace na burze. Na sklonku života trpěl arterosklerózou. Pohřben byl do rodinné hrobky u svaté Anny. Pokračovatel rodu, syn Ferdinand, padl v 1. světové válce (1871-1915). Nástupcem se stal Karlův vnuk Karel Josef, který byl v roce 1945 odsunut s rodinou do Rakouska. Jeho majetek připadl státu.Zdroj: www.mekbn.cz

Trauttmansdorff Maxmilián

  • 23. květen 1584, Štýrský Hradec 
  • 8. červen 1650, Vídeň 
Německý šlechtic luteránského vyznání, císařský diplomat a voják. Byl zakladatelem rodu, který po Bílé hoře získal v Čechách rozsáhlé pozemkové vlastnictví a natrvalo se zapsal do dějin Horšovského Týna. Zastával významné úřady u císařského dvora ve Vídni. Roku 1622 koupil zkonfiskovaný majetek protestanta Viléma Popela z Lobkovic-město a panství Horšovský Týn (Mířkov, Čečovice) - za 200 000 zlatých, později Kamenici, Chrastavice a Hlohovec. V Horšovském Týně založil kapucínský klášter. V roce 1623 byl povýšen do stavu říšských hrabat, roku 1635 obdržel Řád zlatého rouna. Diplomatickou kariéru pak zakončil účastí na mírových jednáních ve Vestfálsku v postavení rovnajícímu se dnešní funkci ministra zahraničních věcí. Pozn.: Kalendárium na rok 1999 udává datum úmrtí 7. 7. 1650.Zdroj: www.mekbn.cz

Trauttmansdorff-Lichtenstein Anna Marie

  • 1651
  • 4. květen 1704
V sedmnácti letech se provdala za hraběte Rudolfa Wilhelma (1646-1689), vnuka hraběte Maxmiliána, prvního Trauttmansdorfa. Porodila pět dětí, z nichž se dospělého věku dožily pouze tři, mezi nimi Johann Josef (1676-1713), pozdější majorátní pán horšovskotýnské primogenitury. V osmatřiceti ovdověla. Byla silně nábožensky založená a dobu svého vdovství vyplňovala posilováním katolické církve na svých panstvích a budováním církevních staveb. Její zájem se soustředil zejména na poutní kostel sv. Anny na Vršíčku. Na jižní straně kostela nechala zřídit byty pro 8 poddaných (stavba vyhořela v roce 1945), kteří obstarávali ostrahu a běžnou údržbu celého rozsáhlého areálu. Mezi kostelem a usedlostí dala roku 1697 vybudovat kapli Božího hrobu ve zmenšeném provedení, zcela podle vzoru slavného chrámu v Jeruzalémě.Zdroj: www.mekbn.cz

Trauttmansdorff-Weinsberg Alois

  • 5. březen 1863, Vídeň 
  • 10. březen 1915, Takczány (Maďarsko) 
Pocházel z vedlejší hraběcí linie Trauttmansdorffů, která se oddělila od hlavní počátkem 19. století. Jeho otec Ferdinand (1825-1896) byl rakouským vyslancem u pruského dvora a za tuto diplomatickou misi obdržel řád Zlatého rouna a pruský řád Černého orla. Matka Marie Františka (1834-1909) pocházela z knížecí rodiny moravských Liechtensteinů. Alois byl nejstarším synem ze šesti dětí a po svém otci příštím majorátním pánem. Vyrůstal a vystudoval ve Vídni. Často pobýval na zámku v Obříství u Neratovic, který patřil rodině od roku 1847. Stal se státním úředníkem, okresním hejtmanem a c. k. komořím. Do 1. světové války narukoval dobrovolně k 5. regimentu zemských hulánů. Získal vysoké vyznamenání - záslužnou medaili Signum laudis s válečnou dekorací. Podle záznamů v matrice zemřel svobodný. Rodová linie pokračuje přes potomky jeho bratra Karla (1910). Pohřben byl v Horšovském Týně, kde byly nejprve jeho ostatky 23. března 1915 uloženy v rodinné hrobce pod kostelem sv. Anny a v listopadu pak převezeny do prostého měšťanského hrobu na horšovskotýnském hřbitově. Z jakých důvodů se tak stalo, archivy nevypovídají.Zdroj: www.mekbn.cz

Trauttmansdorffová Josefina

  • 22. leden 1849, Jemnice 
  • 14. červenec 1923, Drážďany (Německo) 
Manželka Karla Ferdinanda Trauttmansdorffa. Pocházela z jihomoravské rodiny „de Pallavicini“. Stala se dvorní dámou císařovny Alžběty ve Vídni, kde se seznámila s Karlem Ferdinandem a roku 1869 se za něj provdala. Poté přesídlila do Horšovského Týna. Za jejího života probíhala rozsáhlá přestavba zámku pod vedením architekta Karla Schulze. Josefina dbala, aby byly zachovány a citlivě opraveny dochované památky. Věnovala velkou péči poutnímu kostelu sv. Anny a klášteru ve městě. Dala opravit cennou Křížovou cestu a řadu dalších plastik. Za 1. světové války dala zřídit „Armenhaus - Dům chudých“ ve Hřbitovní ulici a v roce 1918, ještě za války, byl jejím nákladem zřízen a otevřen „Waisenhaus“ - sirotčinec v barokním zámečku v Nové Vsi. Po úmrtí manžela (1921) žila u své dcery Marie Anny von Sachsen Coburg-Gotha v Drážďanech, kde také zemřela. Pochována byla do rodinné hrobky u sv. Anny.Zdroj: www.mekbn.cz

Trčková Vítězslava

  • 26. duben 1929, Staňkov 
  • 1. říjen 1998, Plzeň 
Amatérská herečka a režisérka, spoluzakladatelka amatérského divadelního souboru Dialog (1949). Nositelka Oskara za občanskou statečnost.Zdroj: www.mekbn.cz

RNDr. Trefná Emilie

  • 26. červen 1914, Domažlice 
  • 30. duben 1992, Praha 
Základy v malbě získala u svého otce Jana Trefného, profesora domažlického gymnázia. Absolvovala studium na Vysokém učení technickém v Praze, je autorkou prací z oboru klimatologie a kartografie. Působila v Hořovicích. Ve své tvorbě se zaměřovala na krajiny a zátiší.Zdroj: www.mekbn.cz

Trefný Jan

  • 20. březen 1875, Šťáhlavy 
  • 19. září 1943, Domažlice 
Akademický malíř Jan Trefný působil v Domažlicích jako profesor na reálném gymnáziu od roku 1908. Přispěl k opravám nástěnných maleb v domažlických kostelích, zrestauroval řadu církevních obrazů (některá plátna má ve svém majetku Muzeum Chodska). Věnoval se malbě chodského ornamentu, dřevorytem vytvořil několik exlibris. Byl spoluzakladatelem spolku Chodovia, spolupracoval na publikaci Církevní umění na Chodsku. Otec malířky Emilie Trefné.Zdroj: www.mekbn.cz

Trnka František

  • 1859, Staňkov 
  • 1929, Praha 
Narodil se v rodině staňkovského povozníka. Vystudoval reálku v Plzni, poté ČVUT v Praze. Roku 1882 přijal angažmá v divadelní společnosti Pokorného v Plzni, za 4 roky získal ředitelskou koncesi pro Moravu. V letech 1900-1902 byl ředitelem plzeňského divadla, uvedl první plzeňské představení Libuše. Na odpočinku žil v Praze.Zdroj: www.mekbn.cz

Truhlář Antonín

  • 5. listopad 1849, Lično (okr. Rychnov nad Kněžnou) 
  • 10. září 1908, Praha 
Absolvoval řádové gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Univerzitu Karlovu. V roce 1874 přišel jako pedagog na domažlické gymnázium (tři roky po jeho vzniku). Podílel se na vzniku Ottova slovníku naučného, pro který sepsal stať o domažlických humanistech a dalších osobnostech spojených osudy a dílem s Chodskem. Často se do Domažlic vracel, zejména za Bohumilem Strérem. Byl řádným členem České akademie věd a umění.Zdroj: www.mekbn.cz

Tšída Emil

  • 13. leden 1862, Kdyně 
  • 1. prosinec 1926, Plzeň 
Významný sokolský a vlastivědný pracovník, regionální historik Kdyňska a Pošumaví. První starosta TJ Sokol ve Kdyni. Je autorem prací o zemských hranicích na Chodsku, železných hutích, sklářství, Židech v obvodu koutského panství a o minulosti kdyňského kraje. V roce 1926 vyšla jeho publikace Ze starých dokumentů o chodské rebelii, roku 1927 pak Vyšetřování chodské rebelie. Strýc profesora Františka Žákavce.Zdroj: www.mekbn.cz

Tšída Ferdinand Antonín

  • 31. květen 1847, Kdyně 
  • 25. březen 1916, Kdyně 
Majitel koloniálního obchodu ve Kdyni v Komenského ulici a spolumajitel továrny na strojní výšivky. Mezi léty 1875 až 1912 zasedal v obecním zastupitelstvu, z toho byl v letech 1891 až 1905 starostou města. Prosadil mj. vysázení lip na náměstí. V roce 1872 spoluzakládal Sbor dobrovolných hasičů a až do roku 1905 byl jeho velitelem. V roce 1883 se podílel na založení Tělocvičné jednoty Sokol a ve svém domě uvolnil místnost, kde se cvičilo. Pracoval jako předseda Měšťanské besedy a v roce 1886 byla jeho zásluhou zřízena dvouletá pokračovací průmyslová škola. Za jeho starostování byla postavena a 3. 4. 1899 slavnostně otevřena Dvouletá chlapecká škola měšťanská. Spolu s obchodníkem A. Augsteinem a tehdejším ředitelem přádelny Josefem Novotným prosadili, že budovaná železniční trať Domažlice-Klatovy povede přes Kdyni. První vlak projel 30. 9. 1888. Pohřben je na hřbitově ve Kdyni v hrobě u zdi kostela.Zdroj: www.mekbn.cz

Turba Franz

  • 27. květen 1879, Poběžovice 
  • 20. květen 1953, Goisern (Rakousko) 
Autor mnoha románů a humoristických povídek, byl úspěšný také jako divadelní autor.Zdroj: www.mekbn.cz

Turca Jan

Pocházel z Domažlic. V červnu a v říjnu roku 1610 je uváděn jako alumnus Karlovy koleje a jako praeceptor classicus-byl tedy kollegou na vzorné škole classes při Pražské akademii. V roce 1612 se stal v Praze bakalářem, téhož roku byl konfirmován do Brandýsa nad Labem. Je autorem drobných příspěvků.Zdroj: www.mekbn.cz

Tvrdíková Jiřina

  • 15. květen 1923, Ťačevo (Podkarpatská Rus) 
Otec byl československým četníkem z Vinohrad, matka byla z Podkarpatské Rusi. Studovala zdravotnickou školu v Užhorodu, roku 1939 z ní ale byla vyloučena pro židovský původ. S pěti spolužáky utekla do komunistického Sovětského svazu, kde chtěla dostudovat. Zde však byla zadržena a odsouzena ke třem rokům nucených prací na Sibiři. Vězněna je až do vypršení trestu v roce 1942. Poté byla převezena do Buzuluku, kde se formovala československá zahraniční armáda. Nastoupila do zdravotního praporu 1. brigády, se Svobodovou armádou pak jako zdravotnice prošla celou Karpatsko-dukelskou operací. U Liptovského Mikuláše byla těžce raněna zásahem do páteře. Se zraněním se pak vyrovnávala celý život a podstoupila řadu zákroků. Její bratr Jan zemřel při Karpatsko-dukelské operaci jako tzv. dítě pluku ve věku 15 let. Ona sama dosáhla hodnosti majora, obdržela řadu vojenských vyznamenání. Od války až do důchodu se živila jako prodavačka v potravinách. Bydlela v Horšovském Týně, později v Domově důchodců v Černovicích. Zdroj: www.mekbn.cz

Tvrzická Zoška

  • 8. leden 1923, Újezd 
Absolventka Českého vysokého učení technického (1949), působila jako architektka.Zdroj: www.mekbn.cz

Tykal Jaroslav

  • 5. listopad 1919, Domažlice 
  • 31. srpen 2003, Domažlice 
Tvorba inspirovaná rodným městem i okolní krajinou. Svým dílem navázal na Jana Paroubka a Karla Kuneše staršího. Okouzlily ho staré Domažlice, zejména jejich zákoutí. Chodská krajina sice v dílech dominuje, ale zachytil i krajinu, kterou poznal na svých cestách po Evropě. Poprvé vystavoval v Domažlicích v roce 1940, další výstavy se uskutečnily v letech 1962 až 1964 a 1985. Od roku 1940 byl členem Svazu západočeských výtvarných umělců. Při studijních pobytech navštívil Belgii, NSR, NDR, Holandsko, Itálii, Francii, Polsko, Bulharsko, Jugoslávii, Švýcarsko a SSSR. S Artcentrem se jeho obrazy dostaly roku 1965 na výstavu do Montrealu. Zasloužil se i o rozvoj výrobního družstva Chodovia, které řídil od jeho počátků přes tři desítky let (1948-1979). Podporoval rozvoj keramické tvorby družstva.Zdroj: www.mekbn.cz

Tykal Josef

  • 11. listopad 1879, Domažlice 
  • 18. březen 1943, Osvětim 
Truhlář a majitel truhlářského závodu. Zatčen byl 27. 1. 1943, zemřel v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim.Zdroj: www.mekbn.cz

Tyl Josef Kajetán

  • 4. únor 1808, Kutná Hora 
  • 11. červenec 1856, Plzeň 
Zakladatel novodobé české povídky ze současnosti. Byl členem několika divadelních společností, založil vlastní ochotnický soubor. Většina jeho dramat vznikla v době, kdy působil ve Stavovském divadle v Praze. V Domažlicích se objevil poprvé v roce 1829, kdy hrál jako chudý komediant s kočovnou společností. Nebezpečně zde onemocněl, patrně těžkou virózou. Pečovala o něj herečka Magdaléna Forchheimová, kterou si později, spíše z vděčnosti než z lásky, vzal za ženu. Podruhé navštívil Domažlice roku 1853 s Kulasovou společností. Ta se zde, po zákazu hrát česky, rozpadla. Tyl odešel do středních Čech shánět novou práci a jeho rodina zde zůstala zcela bez prostředků. Dne 30. 3. 1853 se Tylovi a herečce Anně Forchheimové-Rajské, mladší sestře Magdaleny narodil syn František Forchheim, předposlední Tylův syn. Rodina byla zadlužená, téměř umírala hlady, o čemž svědčí dopisy Magdalény Tylovi. Svědčí i o milosrdenství zdejších měšťanských žen, které rodinu podpořily a udržely ji až do června, kdy Tyl sehnal novou obživu a rodina mohla opustit město. Do Plzně přišel na jaře roku 1856, bydlel v Říšské ulici (dnešní Prešovská 3), kde také zemřel. V roce 1926 byla zásluhou studentského akademického spolku Chod odhalena na domě čp. 48 na domažlickém náměstí pamětní deska, jejímž autorem byl sochař A. Langenberger.Zdroj: www.mekbn.cz