FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Sak Václav

  • 28. říjen 1878, Čížkov
  • 1. prosinec 1937, Domažlice
Hudební skladatel a kapelník. Z jeho skladeb je nejznámější polka Mařenka a pochod Pod slovanským nebem. Také upravoval chodské lidové písně.Zdroj: www.mekbn.cz

Sandová George

  • 1. červenec 1804, Paříž 
  • 8. červen 1876, zámek Nohant (Francie) 
Známa pod pseudonymem George Sandová. Jako feministka požadovala zákonnou rovnost pro ženu v manželství i v rodině. Pobuřovala měšťáckou společnost nerespektováním konvenčních norem. Její rozsáhlé dílo se vyvíjelo od individualisticko-romantických románů (Indiana) po sociálně zaměřené romány. Údajně pobývala v roce 1840 v Koutě na Šumavě u rodiny hrabat Stadionů. Do koutského okolí umístila děj románu Consuelo a Hraběnka z Rudolstadtu.Zdroj: www.mekbn.cz

Sazama Matyáš P.

  • 19. červen 1861, Milavče 
  • 1944, Hradiště 
Absolvoval domažlické gymnázium. Po jeho ukončení odešel studovat teologii do Regensburgu. Působil tam, ale i ve Furthu a Neukirchenu. Po odchodu do důchodu si postavil domek v Hradišti, kde žila jeho sestra. Byl činný jako vlastenec.Zdroj: www.mekbn.cz

Scobis Václav Alois

  • 27. červen 1637, Litomyšl 
Jako děkan působil v Domažlicích od 25. 6. 1664 do 16. 10. 1678.Zdroj: www.mekbn.cz

Scribonius z Horšova Jan

  • 1626
Úředník pražského arcibiskupa, doktor práv. Na arcibiskupovu přímluvu byl přijat roku 1588 za plzeňského měšťana. Zabýval se obchodem. V letech 1591-1623 zasedal v městské radě, roku 1619 byl jako představitel rady vězněn dobyvatelem města Mansfeldem. Synovec Jindřicha Scribonia.Zdroj: www.mekbn.cz

Scribonius z Horšova Jindřich

  • 1510, Horšovský Týn 
  • 13. leden 1586, Praha 
Český teolog se narodil v roce 1510 v Horšovském Týně. Pocházel z přísně katolické rodiny Píškových (své původní příjmení Píšek si přeložil do latiny-Scribonius). Studoval na univerzitě v Lipsku, kde se stal roku 1529 bakalářem. Roku 1538 získal magisterskou hodnost, mezitím učil pravděpodobně v Plzni. Ve čtyřicátých letech studoval v Itálii a získal tam doktorát obojího práva. Později působil na škole pasovského biskupství. Poté se věnoval kněžské dráze. V letech 1556-1561 byl administrátorem pražského arcibiskupství. Měl podíl na uvedení jezuitského řádu do Prahy. R. 1562 získal spolu s bratrem Matějem od císaře Ferdinanda I. erb a přídomek z Horšova. Svou autoritou, která se projevovala v církevní správě a kulturní politice, měl v pražské kapitule vedoucí postavení až do smrti. Autor českých i latinských spisů. Některá díla má ve svém fondu SVK Plzeň. Strýc Jana Scribonia. Pozn.: Žili v Horšovském Týně uvádí jako  datum narození r. 1508.Zdroj: www.mekbn.cz

Sedláček Augustin

  • 28. srpen 1843, Mladá Vožice 
  • 14. leden 1926, Písek 
Profesor táborského gymnázia. Je autorem řady historických místopisů a monografií, například Místopisného slovníku a zejména několikasvazkového díla Hrady, zámky a tvrze království Českého. Posledně zmiňované dílo podrobně zachycuje i řadu míst Šumavy a Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

Sedláček Václav Čeněk P.

  • 5. duben 1918, Měchnov (okr. Benešov) 
  • 21. březen 1999, Zwiesel (SRN) 
Pocházel z početné rodiny. Jako desetiletý byl přijat do chlapeckého konviktu sv. Tomáše v Praze. Po maturitě na gymnáziu vstoupil v roce 1938 do noviciátu augustiniánského řádu a po teologických studiích byl 30. května 1943 vysvěcen na kněze. Po krátké době přišel do Domažlic, kde byl jako novokněz ustaven v augustiniánském klášteře. V roce 1945 převzal vedení kláštera a byl jmenován převorem. Dne 20. ledna 1949 uprchl před komunisty do Západního Německa. V r. 1959 převzal duchovní správu v obci Langdorf, kde působil jako duchovní 24 let. Zde chtěl být i pochován a nechal si zde vytesat pomník se svým jménem. Stáří prožil v august. konventu ve Zwieselu. Domažlice a jeho klášter navštívil 9. 1. 1990 a od té doby se často vracel a podílel se na obnově kláštera. Dne 6. 6. 1993 oslavil v kostele v Domažlicích 50. výročí svého kněžství. Zdroj: www.mekbn.cz

Sedlák Vojtěch

  • 23. duben 1899, Tajanov u Klatov 
  • 2. červen 1942, Drážďany 
Ředitel Hospodářského družstva v Domažlicích, byl zatčen 23. 4. 1940 a znovu 24. 2. 1941. Popraven nacisty v Drážďanech.Zdroj: www.mekbn.cz

Seidel Wolfgang

  • 1825, Hyršov 
  • 1886, Praha 
Malíř podobizen působící zejména na pražském Smíchově. Studoval Pražskou akademii v letech 1845-1847. Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. arch. Semrád Stanislav

  • 29. říjen 1906, Petrovice u Nového Bydžova 
Projektant působící zejména v Praze-Vokovicích. Absolvoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Na Vysokém učení technickém v Paříži studoval u architekta Augusta Perreta. Účastnil se architektonických soutěží na budovy škol či spořitelen nebo soutěže na stavbu Sokolovny v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Schaeneius Daniel

Narodil se po roce 1560 a zemřel po roce 1615. Konšel a městský písař v Domažlicích, humanistický literát. Bakalářem se stal roku 1593, magistrem r. 1596. Poté řídil školu v Mělníku, byl rektorem v Písku. Po smrti ženy odešel do Domažlic, kde byl v roce 1605 přijat za měšťana. Uzavřel sňatek s dcerou Havla Lounského a po její smrti uzavřel již třetí sňatek s Evou, vdovou po Janu Pithopaeovi. Byl důvěrným přítelem Mikuláše Novacia i Jana Campana. V letech 1611-1615 zastával úřad městského písaře, roku 1606 byl konšelem. Ve svém díle se zmiňuje o životě Novacia nebo o povodni v okolí Radbuzy, která postihla oblast od Bělé po Horšovský Týn. (De inundatione gravissima, quae 29. augusti 1609 in partibus Tustensibus acidit - O obrovské povodni, která postihla 29. srpna 1609 Domažlicko).Zdroj: www.mekbn.cz

doc. Ing. Schätz Miroslav

  • 31. květen 1926, Kdyně 
  • 2004
Narodil se ve Staré Kdyni čp. 77, kde měl jeho otec zámečnictví. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu chemickou a Vysoké učení technické. Působil jako asistent na katedře plastických hmot. Specializoval se na výzkum, výrobu a využití polymerů. Kromě pedagogické a vědecké činnosti na Vysoké škole chemicko-technologické napsal přes 70 odborných prací, z nichž některé byly vydávány i v zahraničí. Je autorem několika stále používaných skript. Mimo VŠCHT působil i na Vysoké škole umělecko-průmyslové a na AVU, kde přednášel nauku o materiálech. Je autorem odborných publikací Kaučuk (1965), Moderní materiály ve výtvarné praxi, Gurmánské suroviny.Zdroj: www.mekbn.cz

Scheib Christián P.

  • 1750, Praha 
  • 30. prosinec 1796, Domažlice 
Budovatel domažlického školství. Od roku 1774 působil v domažlickém klášteře jako profesor humanitních tříd. Učil i na domažlickém nižším gymnáziu.Zdroj: www.mekbn.cz

Scherer František

  • 17. leden 1788, Horšovský Týn 
  • 6. březen 1865, Praha 
Malíř působící zejména v Praze. Na doporučení Goethea pracoval též v Německu. Roku 1825 se vrátil do vlasti. V Klatovech roku 1833 maloval obraz Nejsvětější Trojice pro hlavní oltář kostela sv. Václava v Žinkovech.Zdroj: www.mekbn.cz

Schleiss Antonín

  • 4. listopad 1901, Pasečnice (okr. Domažlice) 
  • 3. říjen 1970, Pasečnice (okr. Domažlice) 
Narodil se v rodině chalupníka Matouše Schleisse matce Josefě, rozené Bílkové. Pocházel ze šesti dětí. Vychodil obecnou a měšťanskou pokračovací školu v Domažlicích, vyučil se kovářem - zámečníkem u kováře v Nevolicích. Dne 26. 7. 1924 vycestoval za prací do Francie, kde setrval v zaměstnání až do okupace Československa. Po vypuknutí 2. světové války se přihlásil k čsl. branné moci a 29. ledna 1940 ho zařadili k 5. baterii 1. dělostřeleckého pluku. Od 1. února do 6. května 1940 prodělal základní výcvik telefonisty, pak absolvoval spojovací školu a zbrojní kurz. Po porážce Francie se dostal do Anglie, kde ho 21. září 1940 zařadili k pomocnému družstvu pro všeobecné služby. Od prosince 1940 do 28. února 1941 prodělal zbrojířský výcvik a 20. března nastoupil jako zbrojíř k 311. čs. bombardovací peruti RAF. Tam sloužil do června 1943, kdy ho již jako četaře přeložili k útvaru No. 8311. Dne 10. srpna 1943 se jako rotný vrátil k Třistajedenáctce, která tehdy sídlila na letišti Tain v Severním Skotsku. U této perutě sloužil až do konce války. Jeho vojenskou službu ocenili medailí Good Conduct a Čsl. vojenskou medailí Za zásluhy II. stupně. Dne 6. března 1946 získal Čsl. medaili Za chrabrost. Po návratu do Pasečnice zjistil, že jeho rodný dům na sklonku války vyhořel. Za této situace se rozhodl odejít do civilu a dlouhodobě působil v chemické továrně v Mostě. Zůstal svobodný a v létě pravidelně navštěvoval svou sestru paní Pivoňkovou v Pasečnici. V roce 1969 ho postihla mozková mrtvice a zůstal ochrnutý do poloviny těla. Tehdy se natrvalo vrátil do Pasečnice, kde se o něj starala jeho sestra. Ostatky jsou uloženy na hřbitově v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Schmidt-Klima Maria

  • 7. březen 1906, Rothenbaum u Chalup 
  • 22. duben 1986, Schesslitz u Bambergu 
Po absolvování měšťanské školy v Horšovském Týně vystudovala učitelský ústav ve Stříbře, učitelské zkoušky z ručních prací a domácí výchovy složila již v Praze. Celkem 8 let vyučovala na školách v okresech Horšovský Týn, Domažlice a Klatovy. V roce 1930 se provdala za úředníka Hanse Schmidta, který zemřel roku 1945 v sibiřském zajateckém táboře. Po vysídlení žila se svými dvěma syny v okrese Hof, pak bydlela v Hallstadtu u Bambergu. V té době psala básně, povídky, historky o zvířatech, vánoční a dětské hry. Napsala třídílný román Nur die Häuser störzen.Zdroj: www.mekbn.cz

Schnabl Alfréd ml.

  • 27. únor 1901, Domažlice 
  • 27. únor 1968, Praha 
Narodil se v domě čp. 131 na domažlickém náměstí. Jeho otec Alfred a matka Marie rodem Kaiglová byli koncertní pěvci, kteří několik let působili na domácích i zahraničních operních scénách. Otec, původním povoláním právník, musel převzít řízení rodinného velkoobchodu s vinárnou po zemřelém bratrovi, ale podnikání se mu nedařilo a spáchal sebevraždu v roce 1903. Alfréd, nejmladší z dětí, studoval na místním gymnáziu až do kvarty a poté odešel na Umělecko-průmyslovou školu do Prahy. Poté studoval na Akademii výtvarných umění, u profesora M. Švabinského. Je autorem obrazů Koncert, Milenci, Domov, Žně, Cesta do vesnice. Proslul jako portrétista, krajinář, grafik a ilustrátor. Po 2. světové válce zasedal v kabinetu Ministerstva školství a kultury jako znalec výtvarných umění. Syn právníka a hudebníka A. Schnabla st. a bratr Josefa Schnabla.Zdroj: www.mekbn.cz

Schnabl Alfréd st.

  • 17. září 1864, Domažlice 
  • 17. srpen 1903, Domažlice 
Nejmladší z dětí Jakuba Schnabla (zemřel 15. 7. 1903), majitele lahůdkářství, vinárny a pivnice. Otec chtěl z nejmladšího syna mít právníka a proto jej přiměl, aby po maturitě (1883) odešel studovat na pražskou Karlovu univerzitu. Studia nedokončil a rozhodl se věnovat zpěvu. Stal se tedy operním pěvcem. Působil v divadlech v Curychu, Innsbrucku, Kolíně nad Rýnem a Opavě. Člen Plzeňské zpěvohry, basista. Zpíval v Plzni za éry Švandy mladšího v sezóně 1894-1895 a pak u Vendelína Budila v sezóně 1896-1897. Dne 10. 6. 1896 se oženil s operní pěvkyní Marií Kaiglovou. Od roku 1897 žil se ženou v Domažlicích, byl jedním ze zakladatelů pěveckého sboru Čerchovan (1901). Po předčasně zemřelém bratrovi Alfrédovi (zemřel 12. 7. 1897) zde převzal řízení velkoobchodu a vinárnu. V podnikání se mu nedařilo. Na Jezeře spáchal sebevraždu. Otec malíře Alfréda Schnabla ml. a Josefa Schnabla.Zdroj: www.mekbn.cz

Schnabl Antonín

  • 1787, Domažlice 
  • 1852, Domažlice 
Patří k předním českým kronikářům a letopiscům 19. století. Domažlický měšťan, mistr polocajkářský a kostelník děkanského chrámu Narození Panny Marie. V rozsáhlých pamětech vedených od roku 1836 zapsal historii města, nejbližšího okolí, ale i události zemské a evropské zpětně od roku 1631. Kroniku nazývá Knihou paměti hodných příhod královského města Domažlic, jakož něco i celé země české. Kronika obsahuje 256 stran textu a předmluvu, se kterou se obrací ke čtenáři. Kronika je uložena v opise v Muzeu Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

Schnabl František

  • 1941
Notář působící v Domažlicích, profesi zdědil po svém otci.Zdroj: www.mekbn.cz

Schnabl Jakub

Podnikatel a první předseda Měšťanské besedy. Dne 6. prosince 1860 se domažličtí občané Jakub Schnabl a Arnošt Jícha obrátili na své spoluobčany s výzvou obnovit čtenářský spolek Měšťanská beseda. Dne 2. dubna 1861 byla činnost Měšťanské besedy obnovena. Předsedou se stal Jakub Schnabl, členem výboru jeho syn Jakub Schnabl ml. Jako podnikatel působil v oblasti tzv. cajkářství. Ve Schnablově podniku byly produkovány ze speciálních přízí speciálně upravované stuhy. Pracovalo u něj 120 zaměstnanců pod vedením většího počtu dílovedoucích.Zdroj: www.mekbn.cz

Schnabl Josef

  • 2. leden 1898, Domažlice 
  • 1955, Chicago, USA 
Syn Alfréda Schnabla st. a bratr Alfréda Schnabla ml. Je autorem rukopisných vzpomínek, které jsou uloženy v Muzeu Chodska. Po absolvování gymnázia a pražské konzervatoře se hudbě věnoval jako životnímu povolání. Hrál na několik hudebních nástrojů, nejlépe na klavír a dudy. Byl postižen vážnou zrakovou poruchou. S matkou se odstěhoval do USA, kde v Chicagu (patrně roku 1955) zemřel.Zdroj: www.mekbn.cz

Schnobrich Jan

  • 28. prosinec 1656, Horšovský Týn 
  • 27. září 1699, Horšovský Týn 
Syn Matyáše Schnobricha. Oženil se roku 1684 v Horšovském Týně s Annou Tichou. Byl činný v letech 1680-1699. Mezi léty 1688-1690 maluje pro kostel v Horšově vnitřní i vnější obrazy, velké Zmrtvýchvstání.Zdroj: www.mekbn.cz

Schnobrich Matyáš

  • 1619
  • 21. září 1683, Horšovský Týn 
Malíř a měšťan, výtvarně činný v letech 1652-1682.Zdroj: www.mekbn.cz

Schötterl Ludvík

Pracoval jako sazeč v Mintznerově tiskárně v Horšovském Týně. Bydlel v Nádražní ulici čp. 156. V roce 1921 si vyrobil z drátu, plechu, skla, šroubů a izolačního materiálu radiopřijímač. Byla to čistě ruční práce. V té době pracovaly v celé Evropě jen dvě vysílací stanice - v Německu v Königswusterhausenu a v Anglii v Chelmsfordu. Schötterl se proslavil nejen jako výrobce a majitel prvního rozhlasového přijímače v H. Týně, ale i svou všestrannou šikovností a podnikavostí. Ze sazeče se stal majitelem tiskárny v Nádražní ulici čp. 156 (dnes Domov mládeže), jako první Němec v Čechách tiskl obrázky hlubotiskem.Zdroj: www.mekbn.cz

Schröpfer Josef

  • 19. prosinec 1918, Postřekov 
  • 3. září 1997
Josef Schröpfer si v dobách studií zvolil profesi zubního laboranta, později složil dentistické zkoušky a jako zubní lékař pomáhal lidem od bolesti. Pracoval ve zdravotnických střediscích v Bělé nad Radbuzou, Horšovském Týně, Hostouni a Blížejově. Působil v divadelním souboru v Poběžovicích, kde získal za činnost řadu ocenění. Za sportovní výkony v orientačních bězích obdržel několik diplomů za umístění mezi prvními závodníky. Miloval hory, nejvíce hřebeny Českého lesa, ještě v mladistvém věku se pustil do dobývání Vysokých Tater jako horolezec.Zdroj: www.mekbn.cz

Schröpfer Libor

  • 14. červen 1963, Domažlice
Autor odborných článků z oblasti ornitologie a životního prostředí. Zdroj: www.mekbn.cz

Schubert Otto Anton

  • 22. říjen 1867, Horšovský Týn 
  • 4. červen 1945, Štítary 
Narodil se v Horšovském Týně na Malém předměstí v domě čp. 23. Otec byl starším bratrem ředitele Národního Divadla F. A. Šuberta, matka byla původem Němka, rozená Spörlová. Po studiích na plzeňském řádovém gymnáziu vystudoval v Praze učitelský ústav a odešel na studia do Mnichova, kde se postupně věnoval lékařství, zvěrolékařství a biologii. Po návratu působil na školách v Semněvicích, Bukovci a nejdéle ve Štítarech, kde se stal oblíbeným ředitelem školy. Pohřben je na hřbitově u kostela sv. Vavřince. Rozsáhlé dílo je věnováno řekám Radbuze, Labi, Jizeře, výskytu perlorodek, hospodaření na malých rybnících, rybaření. Nejvýznamnější jsou dvoudílné dějiny jihozápadní sudetské oblasti Beiträge zur Geschichte des Südwestlichen Sudetengaues. Je autorem více než 200 odborných článků v časopisech. Jeho rozsáhlé dílo není dosud plně doceněno. Byl bratrancem Adolfa, Josefa a Julia Wenigových, jejichž maminka byla sestrou jeho otce i ředitele ND.Zdroj: www.mekbn.cz

Schüller Karel

  • 13. červen 1852, Domažlice 
  • 23. říjen 1901, Vídeň 
Narodil se na Týnském předměstí čp. 16. Otec byl okresní komisař místního hejtmanství. Absolvoval domažlickou reálku, kde byl jeho učitelem kreslení Jan Čapek, otec spisovatele K. M. Čapka-Choda. Odtud odešel studovat na vídeňskou Akademii umění, po skončení studií strávil nějakou dobu v Mnichově. Poté působil ve Vídni jako malíř fresek a podobizen. Studoval u F. Laufbergera a A. Eisenmengera. Je autorem nástropní fresky v kostelích ve Frývaldově a v Louce ve Slezsku. Krátce byl i dvorním malířem Habsbursko-Lotrinské dynastie.Zdroj: www.mekbn.cz

Sika Václav

  • 19. duben 1955, Domažlice 
Pracoval jako metodik OKS Domažlice, poté byl činný v Muzeu Chodska a v Galerii bratří Špillarů. Bydlí ve Kdyni, ateliér má ve Starci. Od roku 1993 je členem Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti. Od r. 1984 se podílel svými obrazy na kolektivních výstavách, první samostatná výstava se uskutečnila v roce 1989 v refektáři domažlického kláštera. Samostatné výstavy uskutečnil v ČR v Domažlicích, Praze, Plzni, Chomutově, Vodňanech, v SRN ve Furthu, Straubingu, Kötzingu, Chamu, v Nizozemsku v Budelu. Těžiště jeho tvorby spočívá v rozměrných obrazech. V díle tematicky dominuje příroda - její traviny, oblázky, krajkoví stromů, kmeny větví. V posledních letech převládá malba akrylem na plátno, nevyhýbá se ani kombinované technice tuší a temperovými barvami. Vedle přírody mu skýtá inspiraci tvorba českých básníků - Seifert, Hrubín, Kainar, Mácha. Zdroj: www.mekbn.cz

Silvanus Fridrich

Roku 1603 je zapsán na jezuitské univerzitě v Praze. V letech 1606 a 1607 napsal dva drobné příspěvky.Zdroj: www.mekbn.cz

Simeth Alois

  • 18. únor 1868
  • 2. říjen 1934
Katolický kněz, kaplan v Českém Krumlově a Horšovském Týně a papežský komoří. V roce 1893 se stal spirituálem v kněžském semináři v Českých Budějovicích, roku 1898 farářem v Poběžovicích. V roce 1912 je jmenován sídelním kanovníkem katedrální kapituly v Českých Budějovicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Simons Sissy

  • 15. srpen 1974, Domažlice 
Otec povoláním řidič, pocházel z Rotavy, okr. Sokolov. Matka byla původní profesí telegrafistka. V Domažlicích rodina žila v ul. 28. října čp. 133. Simons Sissy napsala více než 80 knih. Svým nakladatelem je avizovaná jako český Charles Bukowski v sukních. Na autogramiádu své prvotiny, nazvané Všichni jste prasata, se autorka dostavila pouze v kalhotkách. Pod jménem Peter M. Jolin vyšel nejprve humoristický román Deník, který jsem si (radši) nepsal (2002), který je považován za parodii Deníku Bridget Jonesové. V roce 2005 vydal P. M. Jolin první díl parodie na sérii o Harrym Potterovi pod názvem Harry Trottel a kámen MUDr. Tse. Kniha vzbudila značný ohlas u čtenářů. Ještě v roce 2005 vyšel druhý díl Harry Trottel a ta jemná tenata. Na podzim roku 2006 vyšla literární travestie My děti ze stanice Kaiserchrocht, která je sice zasazena do světa Harryho Trottela, ale nejedná se přímo o parodii konkrétní knihy, nýbrž o samostatné autorské dílo. „Oficiální“ třetí díl Harryho Trottela vyšel na sklonku roku 2006 pod názvem Harry Trottel a posel Tálibánu. Pod jménem Jana Divišová vydala roku 2003 humornou příručku pro novopečené matky Průvodce mateřstvím pro zlobivý holky a roku 2007 své vůbec nejrozsáhlejší dílo, mytický thriller Rubín věčného Žida. Z dalších děl vydaných pod jiným pseudonymem lze zmínit například literární adaptace seriálů Ordinace v růžové zahradě a Pojišťovna štěstí. Zdroj: www.mekbn.cz

Skala Alois

  • 20. červen 1889, Domažlice 
  • 18. únor 1945, Domažlice 
Majitel hodinářského závodu, byl zatčen 24. března 1940. Zemřel na následky útrap z nacistického koncentračního tábora Flossenbürg. Otec hodináře a hudebníka Jana Skaly.Zdroj: www.mekbn.cz

Skala Jan

  • 27. duben 1918, Domažlice 
  • 9. březen 2005, Domažlice 
Narodil se manželům Aloisu a Josefě Skalovým na Hořejším předměstí ve starobylém domě „u Hubáciů“. Tři generace Skalů byly hodináři a zlatníky a ani Jan neporušil tradici a stal se hodinářem. V houslové hře se učil u Jana Procházky a sedm let potom hrál ve známém tanečním orchestru Josefa Solfronka. Současně působil v orchestru, který vystupoval spolu s Čerchovanem. Po založení hudební školy hrál v oktetu této školy po celou dobu, kdy byl jejím ředitelem Jaromír Jindřich. Působil také v učitelském sboru, řízeném Bohumírem Hachem. Byl i členem amatérského kvarteta, které na veřejnosti vystupovalo jen příležitostně, naposledy na pohřbu Jindřicha Jindřicha. V Čerchovanu zpíval od roku 1935. V roce 1956 vznikl v Domažlicích z popudu Evžena Lišky Kruh přátel dobrého umění s předsedou Jaromírem Jindřichem v čele. Jan Skala se stal členem výboru. Činnost KPDU byla v roce 1958 zastavena. V roce 1979 vznikala z iniciativy Pragokoncertu v republice řada kruhů přátel hudby. V tom domažlickém působil Jan Skala jako jednatel. Manžel J. Skalové. Působil jako aktivista MKS pro oblast hudebního života a organizátor hudebního života. Je autorem čas. článků z oblasti hudebního života v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Skála ze Zhoře Pavel

  • 10. červenec 1583, Praha 
  • 1640, Freiburg (Německo) 
Narodil se 10. 7. 1583 v Praze, zemřel pravděpodobně roku 1640 ve Freiburgu. Působil jako historik, autor desetidílné česky psané Historie církevní, byl aktivním účastníkem stavovského povstání a stoupencem krále Fridricha Falckého. Po porážce stavovských na Bílé Hoře musel odejít do exilu. Západní Čechy se do ohniska Skálovy pozornosti dostávají v souvislosti s bavorsko-císařskou protiofenzívou na podzim roku 1620. Přitom Skála ze Zhoře zachytil i různé zajímavé epizody a podrobnosti, jako např. dobytí hradu Rýzmberk u Kdyně 12. 10. 1620 císařskými silami pod vedením španělského vojevůdce Marradase.Zdroj: www.mekbn.cz

Skalický Jindřich Miloslav

  • 5. červenec 1869, Benešov 
  • 5. září 1913, Domažlice 
Jeho otec Josef Skalický učil v letech 1875-1880 na domažlickém gymnáziu. Jindřich se stal po absolutoriu Pražské varhanické školy (1890) kapelníkem hasičské kapely a zařídil si také soukromou hudební školu. Je autorem drobných instruktivních klavírních skladeb a skladeb tanečních. Sbíral lidové písně. Pozn.: Datum narození uvádí Špelda 5. 7., Pravda 5. 8. 1869.Zdroj: www.mekbn.cz

Skalický Josef Kalasan

  • 11. červenec 1833, Vojkov (okr. Benešov) 
  • 23. duben 1911, Domažlice 
Hudební pedagog, v Domažlicích vedl kapelu hasičského a měšťanského ostrostřeleckého sboru.Zdroj: www.mekbn.cz

Skalitzký Sepp

  • 30. leden 1901, Rothenbaum u Chalup 
Narodil se v učitelské rodině, v budově vesnické školy. Školu navštěvoval v nedalekém Úborsku. Absolvoval německé gymnázium v Plzni a učitelské studium ve Stříbře. V letech 1926-1945 žil a pracoval v Železné Rudě, kde byl po čtyři roky i místním starostou. Po odsunu se ocitl v Bavorsku a žil v Memmingenu. Do literatury vstoupil verši, kterými vyznává lásku krajině, z níž vyšel. Psal vlastivědné i literárně-historické studie, rozhlasové hry. Je autorem díla Da begann der Wald zu brausen (Zahučely lesy) - historie osudu rodné Šumavy.Zdroj: www.mekbn.cz

Skalová Hana

  • 20. duben 1897, Strunkovice nad Blanicí 
  • 27. červenec 1964, Písek 
Na počátku učitelské dráhy vystřídala řadu krátkodobých působišť, v letech 1931-1942 učila v Domažlicích, poté v Kolovči. Koncem září 1943 ji v Písku přímo z vyučovací hodiny odvedlo gestapo. Prošla řadou koncentračních táborů, byla jednou z posledních žen, které opouštěly Terezín. Ze zdravotních důvodů odešla po osvobození do důchodu. Do roku 1958 ho trávila v Domažlicích, poté se odstěhovala do Písku. Jako důchodkyně začala intenzivně vědecky pracovat, překládala z polštiny a z ruštiny. Proslavila se zejména překlady ze staroruštiny (Tři zpěvy staroruské a Dopisy Ivana Hrozného). Posledních dvanáct let života věnovala studiu dějin vymřelých polabských Slovanů. Je autorkou eposu Píseň o veliké bolesti a slávě, věnované čsl. legionářům.Zdroj: www.mekbn.cz

Skalová Jiřina

  • 19. duben 1921, Domažlice 
  • 6. září 2009, Domažlice 
Narodila se v rodině muzikanta, učitele hudby a varhaníka Jiřího Ereta. U svého otce získala vztah k hudbě, základy zpěvu i základy znalosti hry na klavír a housle. Jako školačka navštěvovala Městskou školu sborového zpěvu vedenou V. Fléglem. Zpěv studovala u Boženy Hezké a prof. Vladimíra Vuršera. Do pěveckého sboru Čerchovan přišla v roce 1937, působila zde jako sólistka. Spolu s M. Kunešovou a E. Hesovou se stala roku 1955 členkou Chodského tria, se kterým absolvovala přes 2 000 koncertů v řadě evropských států. Vystupovala jako pěvecká partnerka Jaromíra Horáka, ale i sólově jako propagátorka písní Jindřicha Jindřicha. V roce 1957 získala nejvyšší ocenění v rozhlasové soutěži zpěváků lidových písní. Nezanedbatelné je její vystoupení v řadě operet, které zejména za války uváděl divadelní soubor Havlíček. V letech 1961-1976 pracovala v domažlické knihovně jako pracovnice provozu a posléze jako metodička. Aktivně se účastnila práce v Divadle hudby a poezie, které při knihovně na počátku sedmdesátých let pracovalo. Za svého působení v Čerchovanu (do roku 1996) a v Chodském triu nazpívala mnoho chodských písní pro rozhlas i gramofonové desky. Po ukončení činnosti Chodského tria vystupovala příležitostně s A. Konrádym. Byla manželkou Jana Skaly. Dne 4. října 2008 jí byla udělena pamětní medaile Města Domažlice.Zdroj: www.mekbn.cz

Sklenář Jan B.

  • 14. říjen 1915
Člen rady města Horšovský Týn před rokem 1948, na počátku roku 1948 byl zatčen v hotelu Šumava. O rok později se mu podařilo utéct z tábora nucených prací. Dostal se až do USA, kde vystudoval na detroitské univerzitě a posléze tam i přednášel politologii a ekonomii. Později se stal i členem sboru poradců prezidenta Ronalda Reagana. Po roce 1989 se vrátil do vlasti a usadil se v Praze.Zdroj: www.mekbn.cz

Skřivan František

  • 1. prosinec 1852, Třebíč 
  • 11. říjen 1935, Domažlice 
Původně vojenský muzikant, do Domažlic přišel v roce 1897. Vychoval několik generací lidových hudebníků a učitelů, byl kapelníkem hasičské hudby, později hudby ostrostřelců, prvním houslistou chrámové hudby. Po 1. světové válce se stal i prvním houslistou malého orchestru působícího v domažlickém kině. Bydlel na náměstí v domě č. 135.Zdroj: www.mekbn.cz

Slačík Zdeněk

  • 1930, Hodonín 
  • 20. únor 2014, Domažlice 
Pocházel z Hodonína, v Domažlicích působil především jako středoškolský učitel na Gymnáziu J. Š Baara. Původním zaměřením byl tělocvikář, vyučoval také biologii a geografii. Mezi jeho zájmy patřila atletika, byl předsedou atletického oddílu Jiskry Domažlice, podílel se na organizaci významných sportovních akcí. Mezi roky 1990 až 1994 zastával funkci místostarosty Domažlic, stál u obnovení domažlické městské policie.Zdroj: www.mekbn.cz

Sladký Jan

  • 5. říjen 1917, Draženov 
  • 28. říjen 2002, Domažlice 
Úředník peněžních ústavů, ředitel domažlické spořitelny. Je autorem publikace o draženovském památníku padlých a čestným občanem Draženova. Bratr učitele a spisovatele Václava Sladkého.Zdroj: www.mekbn.cz

Sladký Jan Kozina

  • 10. září 1652, Újezd 
  • 28. listopad 1695, Plzeň 
Narodil se roku 1652 v Újezdě u Domažlic. Rodným domem nebylo stavení u Kozinů, jak hlásá pamětní deska, ale blízký grunt u Rosochů, který patřil jeho strýci Fridrichu Sladkému. Otec Jana, rovněž Jan, tu u svého bratra žil asi 15 let v podružství. Později si zakoupil statek nazývaný po původním majiteli u Kozinů. Tato přezdívka potom přešla i na něho a jeho potomky, kteří tu hospodařili. Prvním z nich byl syn Jan. Pokřtěn byl 10. září 1652 v Domažlicích. Jako pětadvacetiletý uzavřel 9. května 1678 v klenečském kostele sňatek s Dorotou Pelnářovou a asi v téže době převzal otcovský grunt. Z manželství se narodilo šest dětí, dospělosti se dožili dva, z nich Jiří zemřel ve čtyřiadvaceti. Zbyl Adam, který později po matce převzal hospodářství. Jeho potomci pak na něm v mužské linii hospodařili až do roku 1847. Do bojů za chodská privilegia se Jan poprvé zapojil r. 1692, kdy byl s Davidem Forstem z Tlumačova v deputaci k císaři Leopoldovi do Vídně, která žádala o potvrzení starých chodských výsad. , Reskriptem ze dne 12. ledna 1693 byla žádost Chodů o potvrzení privilegií císařem zamítnuta s odvoláním na skutečnost, že jím samotným jim bylo již roku 1668 nařízeno perpetuum silentium. Ani po vydání lednového reskriptu nenastal na Chodsku klid. Když byl reskript na nádvoří trhanovského zámku čten shromážděným Chodům, vystoupil ze zástupu Kozina a rozhodně reskript odmítl, protože ve Vídni při slyšení prý císař prohlásil, že staré svobody dosud nebyly Chodům odebrány. Do Vídně byla vyslána další delegace, ve které byl opět Kozina. Laminger navrhl použití vojska a zatčení předních vůdců. Na prvém místě mezi nimi uváděl Kozinu. Ten se ještě zúčastnil delegace do Prahy. Zde byla před jejich očima na císařský rozkaz privilegia rozstříhána a zrušena. Delegáti pak vyslechli příkaz místodržících, aby pět z nich zůstalo v Praze a tři se vrátili na Chodsko pro plné moci ke slibu poslušnosti. Dne 22. června si komise apelačního soudu dala předvolat chodské vyslance-mezi nimi i Kozinu-a vyzvala je ke slibu poslušnosti. Chodové se však odvolali na to, že nemají plné moci od svých obcí a odmítli. Odpovědí bylo jejich uvěznění v podzemních žalářích Novoměstské radnice. Mezitím vyrazilo z Prahy proti vzbouřeným Chodům vojsko. Jeho úkolem bylo pozatýkat hlavní vůdce a ostatní Chody přinutit ke slibu poslušnosti. Bylo zatčeno přes 70 rebelů. V Praze komise apelačního soudu rozhodovala o vině a trestu pro tři čelné vůdce odboje. Původní návrh rozsudku byl mírný-jeden rok nucených prací. Pro Lammingera to bylo nepřijatelné a požadoval trest tvrdší. Především usiloval o hlavu Koziny, podle něho nejnebezpečnějšího z rebelů. Na nátlak místodržících vyšetřující komise zásadně změnila původní stanovisko a podala nový návrh-tři vůdci měli být popraveni, dva vypovězeni ze země, dvanáct potrestáno nucenými pracemi. Císař rozsudek zmírnil a rozhodl, že popraven má být jen jeden. Protože mezitím jeden ze dvou „vážných kandidátů“ Kryštof Hrubý zemřel ve vězení, rozhodla se komise pro Kozinu. Byl prý nejvýmluvnější, nejnebezpečnější a ve vězení nejvzdornější. Dne 28. listopadu 1695 byl rozsudek vykonán. Za vynucené přítomnosti zástupců Chodů byl Jan Sladký-Kozina oběšen na plzeňské šibenici a ortel pro výstrahu publikován po celém kraji. Za necelý rok po Kozinovi zemřel i Lammninger a zápas Chodů pokračoval s novou vrchností-Stadiony. A již tehdy se postupně rodilo lidové podání o nevinně utraceném Kozinovi a o božím soudu nad jeho vrahem-Lomikarem. Bezprostřední impuls ke vzniku pověsti dala náhlá smrt trhanovského pána. Lamminger zemřel stižen mrtvicí dne 2. 11. 1696. V obecném povědomí se prosadilo podání, že Kozina na popravišti vyzval Lomikara do roka a do dne na boží soud a že se jeho výzva skutečně naplnila. Poprvé tuto výzvu zaznamenal roku 1799 v klášterní pamětní knize domažlický probošt Jan Papstmann. Další záznam pověsti pořídil krátce po r. 1836 domažlický měšťan, tkadlec a kostelník Antonín Schnabel. Třetí verzi zaznamenává Božena Němcová a publikovala ji r. 1846. Vyprávění vložila do úst staré výměnkářky z Újezda. Popravu ovšem klade do Klatov, Kozinu nazývá rychtářem. Konkrétní historická fakta přináší německy psaná studie Chodský proces z roku 1848 všerubského ranhojiče a spisovatele G. L. Weisela. Prostřednictvím Jiráskových Psohlavců a Starých pověstí českých přešla Weiselova verze do širokého čtenářského povědomí. Jiráskův román Psohlavci se stal inspirací pro řadu uměleckých děl. Jeho vliv najdeme ve Vrchlického Selských baladách a nepřímo i ve Sládkových Selských písních, v malířské a kreslířské tvorbě Mikoláše Alše a Jaroslava Špillara. Na námět Psohlavců vzniklo libreto Kovařovicovy stejnojmenné opery (1898), později byli několikrát zdramatizováni a dvakrát zfilmováni. Na Chodsku kozinovský kult vyvrcholil roku 1895 postavením Kozinova pomníku od F. Hoška a Čeňka Vosmíka na vrchu Hrádek nad Újezdem., Zdroj: www.mekbn.cz

Sladký Václav

  • 19. září 1914, Blatná (okr. Strakonice) 
  • 10. březen 2006, Milavče (okr. Domažlice) 
Po odborných studiích ve Svatém Janu pod Skalou a v Plzni nastoupil na obecnou školu v Prachaticích, později v Českých Žlebech. Na domažlických školách působil od léta 1945 až do roku 1979. Hned na počátku svého působení zde založil pěvecký národopisný kroužek, který také vedl. Soubor vystupoval například v rozhlase či při Chodských slavnostech, úspěchů dosáhl i na celostátní soutěžní úrovni.Zdroj: www.mekbn.cz

Sladký Václav

  • 20. únor 1916, Draženov 
  • 17. leden 1983, Domažlice 
Po studiích na domažlickém gymnáziu a doplňovací učitelské maturitě působil na řadě míst v rodném kraji, nejdéle v Pařezově a Klenčí. Stýkal se s nejvýznamnějšími osobnostmi kraje, také se zabýval studiem chodské historie. Je autorem brožury Zastánci práv lidu chodského, ve které zveřejňuje historii rodů J. S. Koziny, K. Hrubého a J. Selnara „Čtveráka“ i se zpracovanými rodokmeny.Zdroj: www.mekbn.cz

Slavík Ivan

  • 23. leden 1920, Praha 
  • 24. prosinec 2002, Hořovice 
Vystudoval Univerzitu Karlovu v Praze, obory čeština, dějepis a filozofie. V Domažlicích působil na gymnáziu (coby svém prvním učitelském místě) v letech 1948-1952 jako profesor češtiny a filozofie. Je autorem sbírek Snímání, Osten, Stín třtiny, Hlohový vítr, Krůpěje. Přeložil Baudelairovy Květy zla, Kryštofa Kolumba od Paula Claudeta. Překládal Puškina, Lermontova. Žil v Hořovicích. Autor statí a esejů Tváře za zrcadlem. Zdroj: www.mekbn.cz

Slavík Jan

  • 19. květen 1852, Mříčná u Jilemnice 
  • 20. březen 1934, Stará Boleslav 
V Domažlicích působil od roku 1875, kdy se na gymnáziu stal suplentem latiny a řečtiny. S Aloisem Jiráskem se spřátelil na broumovském gymnáziu. Znovu se setkali na Univerzitě Karlově, kde oba studovali český jazyk a historii. V době Jiráskových návštěv v Domažlicích se stával jeho hostitelem. Slavík působil v Domažlicích na gymnáziu od roku 1875 a již v témže roce se stal aktivním spolupracovníkem knihoven Měšťanské besedy a Řemeslnické jednoty. Jako profesor působil do roku 1910, poté odešel na zdravotní odpočinek.Zdroj: www.mekbn.cz

Sloup Antonín

  • 11. březen 1884, Domažlice 
  • 5. říjen 1954, Domažlice 
Přednosta stanice na České Kubici. Sestavil úplný místopis královského hraničního města Domažlic, kde shromáždil souvislý přehled držitelů usedlostí včetně předměstí. Toto dílo se bohužel nedochovalo. Dále je autorem pojednání o dějinách domažlického a klenečského poštovnictví.Zdroj: www.mekbn.cz

Slovacius Adam

Syn císařského rychtáře ve Vodňanech Mikuláše Slováka. Po jeho smrti (1603 nebo 1604) se matka znovu provdala. Učitelem Slovacia (nejspíš v Domažlicích) byl M. Jan Hippius. Adam Slovacius je autorem universitních disputací.Zdroj: www.mekbn.cz

Smazal Jakub

  • 1891, Vránovy 
Základy hudební teorie i praxe získal u vojenské hudby. Od roku 1932 byl kapelníkem dechové kapely v Kolovči a vedl ji ještě v době, kdy přesáhl životní osmdesátku. Otec Josefa Smazala. Zdroj: www.mekbn.cz

Smazal Jakub

  • 18. prosinec 1894, Všekary 
  • 14. leden 1982, Domažlice 
Důchodkový revident, bytem Domažlice, Bezděkovské předměstí č. 284. Byl členem Národně-socialistické strany. Jako předseda národního výboru působil od 5. 5. 1945 do 4. 6. 1945, poté jej vystřídal Jakub Pelnář. Souběžně s Jakubem Smazalem působil vládní komisař JUDr. A. Ekrt, který nastoupil po A. von Kelemenovi. Syn Ondřeje Smazala a Marie, rozené Černé.Zdroj: www.mekbn.cz

Smazal Josef

  • 1922, Koloveč 
Syn Jakuba Smazala. Hře na housle a klarinet se učil u F. Gabriela. Byl totálně nasazen do Norimberka. Po okupaci byl činný jako kapelník v Mariánských Lázních. V letech 1957-1963 vedl poštovní hudbu pošty Plzeň 2. Roku 1963 se vrátil do Kolovče a zřídil zde kapelu i taneční ochestr.Zdroj: www.mekbn.cz

Smetana Bedřich

  • 2. březen 1824, Litomyšl 
  • 12. květen 1884, Praha 
Český skladatel, spolu s Antonínem Dvořákem zakladatel české národní hudby. V letech 1840-1843 studoval v Plzni na gymnáziu. Bydlel přímo v budově gymnázia (dnešní Studijní a vědecká knihovna). V roce 1844 přijal místo učitele hudby v rodině Leopolda Felixe hraběte z Thunu, která část roku trávila v poběžovickém zámku. Podle údajů Muzea Bedřicha Smetany sem poprvé přijel 18. června 1845 a pravděpodobně s přestávkami se tu zdržoval až do závěru roku a znovu tu pak pobýval do července 1846. Smetana v Poběžovicích napsal především řadu úloh pro svého pražského učitele - fugy, chorály, pochody, kánony a sborové písně. Pro hraběnku Thunovou složil drobnou klavírní skladbu, její dceru a svou žačku podaroval Allegrem As dur, pro hraběte zkomponoval Šest preludií pro varhany, jež mají v jeho tvorbě poměrně ojedinělé místo. Na památku působení v Poběžovicích mu byla 17. srpna 1996 v Poběžovicích odhalena pamětní deska. Pozn.: Podle Kalendária osobností západních Čech na rok 2004 zemřel 13. 05. 1884. Zdroj: www.mekbn.cz

Smolík Jakub

  • 18. září 1959, Domažlice 
Zpěvák, kytarista, hudební skladatel a textař. Narodil se v Domažlicích, prázdniny trávil v Tlumačově. Často se na Chodsko vrací, jednak kvůli návštěvám příbuzných, jednak kvůli hudebním vystoupením. Zdroj: www.mekbn.cz

Smudek Jan

  • 8. září 1915, Bělá nad Radbuzou (okr. Domažlice) 
  • 17. listopad 1999, Díly (okr. Domažlice) 
Narodil se v rodině se silným vlasteneckým cítěním. Otec byl topičem státních drah v Domažlicích, kam se přestěhoval s celou rodinou. Po vychození domažlické obecné školy začal Jan studovat roku 1926 na domažlickém gymnáziu. Za dva roky však studia zanechal za neprospěch. Za rok poté mu zemřel otec. Od té doby si jeho matka Kateřina nevěděla se synem rady. Jan vychodil měšťanskou školu, vyučil se elektroinstalatérem a ukončil studium odborné živnostenské pokračovací školy. V letech 1936-1938 absolvoval dvouletou průmyslovou školu v Plzni. O prázdninách pracoval po oba roky v muničním závodu Škodovky. Od školního roku 1938/39 začal navštěvovat Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Kladně, kde ho zastihl vpád nacistických okupantů. V Domažlicích věnoval mnoho času skautingu. V junáckém oddíle uplatňoval své odborné schopnosti a manuální zručnost. Jeho učitelé shodně poukazují na to, že byl náladový, zarputilý, lehkovážný, vznětlivý a často neposlušný. Proto hned v prvním ročníku měšťanky dostal trojku z chování. V domažlické strojírně, kde se učil řemeslu, dostal pro trvalé rozpory s mistrem výpověď. Nepříznivé povahové rysy se snažil kompenzovat fyzickými výkony, odvahou a touhou vykonat výjimečné činy. Hned v březnu 1939 se zúčastnil porady domažlického oddílu junáků, v jejichž čele stál Karel Mathes. Na poradě přísahali, že se nikdy nesmíří s národní porobou. V květnu se napojili na odbojovou činnost Bratrského díla a posléze na odbočku Obrany národa. Spojení s odbojovým centrem v Praze zajišťoval prostřednictvím dr. Jaroslava Valenty též Smudek. Domažličtí junáci se podíleli na opatřování a ukrývání zbraní, střeliva a munice. Po jedné pistoli získali K. Mathes a Jan Smudek. Za svého pobytu na Kladně zastřelil Jan při pokusu o odzbrojení - za asistence svého spolužáka Františka Petra - 7. června 1939 německého policistu Wilhelma Kniesta. Německé úřady potom uskutečnily rozsáhlá represivní opatření - zatkli 111 osob, zastavili činnost české policie a místo ní zřídili služebnu gestapa. Bylo vypsáno pro oblast Kladna stanné právo a vypsána odměna na dopadení pachatele. Pachatele se nepodařilo odhalit. V březnu roku 1940 byli zatčeni vedoucí představitelé domažlické odbočky Obrany národa pplk. J. Herkloc a npor. O. Bartošek, brzy nato i dr. A. Žlábek a Jan Procházka. Dne 19. března se Smudek vracel z Kladna domů přes Prahu, kde se sešel s Valentou. V důsledku zatýkání jednali o možnosti útěku za hranice s tím, že jej zahájí společně 23. 3. Mezitím si zřejmě kladenské a klatovské gestapo uvědomilo možnou souvislost mezi zastřelením W. Kniesta a protinacistickou aktivitou Smudka. Dne 20. března jej přišli tři příslušníci klatovského gestapa zatknout. Smudek jednoho z členů gestapa postřelil pistolí ukrytou za trámem a zahájil útěk. U Březí mu přehradili cestu němečtí finančníci a odváděli ho na stanici. Smudek oba pronásledovatele zastřelil. V předhůří Čerchova narazil na dvoučlennou četnickou hlídku, která se ho pokusila zadržet. Jednoho z nich postřelil. Přes Švihov a Plzeň se dostal do Prahy, kde 29. 3. hodlal navštívit L. Vojtěcha na Spořilově. Tam byl spatřen hlídkou, která podala o této skutečnosti hlášení. Toto udání znamenalo pro L. Vojtěcha smrt. Smudek nicméně vždy popíral, že by tehdy Vojtěcha navštívil. Díky Valentovi se dostal za hranice a po ročním putování dorazil v březnu 1941 do Anglie. Po Smudkově útěku zatkli Němci v Domažlicích na 150 rukojmí, které odvezli převážně do koncentračního tábora Flossenbürg. Zdařilý útěk Smudka do zahraničí byl velkou prohrou nacistů, kteří učinili z celého případu záležitost své prestiže. V Anglii prošel Smudek vojenským výcvikem a absolvoval jednoroční navigátorský kurzů, zde mu také z obav před německými zpravodajci změnili jméno na Karel Doubek. Počátkem roku 1943 byl zařazen k letectvu. V posledním roce války byl čsl. styčným důstojníkem na velitelství stíhacího letectva v Anglii. Tady setrval, tehdy již ženatý s Margharet, do konce války. Po válce se vrátil do republiky a na vlastní žádost se s Bushovou stal národním správcem strojního závodu v Rossbachu (Hranice) u Aše. Po úpadku závodu pracoval u pražské továrny RUJA, zaměřené na výrobu ohřívačů vody. Politicky se angažoval pro Lidovou stranu. Po komunistickém převratu odešel 6. 6. 1948 do Anglie, kam již předtím odjela jeho manželka Margareta s dcerou. Na sklonku života se vrátil na Chodsko, aby tu s manželkou bydlel na Dílích. Je pohřben na domažlickém hřbitově. Jeho příběh byl zfilmován v Rusku a inspirovali se jím i Američané ve filmu Casablanca. Jeho přezdívka byla Nepolapitelný Jan.Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. Smutný Petr

  • 31. leden 1947, Praha 
Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a pracoval ve zdravotnictví. Do roku 1990 byl bezpartijní, poté čtyři roky členem Čs. strany socialistické. Od roku 1994 je členem ČSSD. Dlouhodobě se zajímá o problematiku ochrany životního prostředí - pracoval na referátu životního prostředí OkÚ jako jeho vedoucí. Senátorem za ČSSD byl zvolen 23. 11. 1996 na čtyřleté volební období, v listopadu 2000 byl zvolen do Senátu opět. V Senátu se stává členem a později předsedou Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Žije v Klenčí.Zdroj: www.mekbn.cz

Snopecius Jan

V květnu 1608 přišel z Litoměřic na Pražskou akademii do koleje Laudovy. Bakalářem se stal roku 1609. Téhož roku přešel jako správce školy do Horšovského Týna. Napsal 7 dvojverší do sborníku Jana Adalbertina. Zdroj: www.mekbn.cz

Sokol Václav

  • 13. prosinec 1914, Homberg-Hocheid (SRN) 
  • 15. říjen 2001, Domažlice 
Tvůrce modelů hub, vynálezce nové metody této činnosti. Jeho sbírka (patrně světový unikát) představuje 220 skupin modelů hub. Modely vystavoval pravidelně při Chodských slavnostech, poslední výstava se uskutečnila v roce 1990. Připravil více než třicet výstav, jeho modely si našly cestu i do Prahy, Brna, Vídně, Maďarska, nebo USA. Žil v Pelnářově ulici v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Sokolová Barbora

Účastnice revolty proti vrchnosti. Odsouzena za to, že spolu s asi 100 občany dne 4. 5. 1917 kamením hnala a zranila několik postřekovských občanů, kteří se na rozdíl od dílských podřídili nařízení vrchnosti, která omezením sběru dřeva a dobývání pařezů v lesích porušila „stará práva“.Zdroj: www.mekbn.cz

Solfronk Jan

  • 18. duben 1862, Domažlice 
  • 19. září 1940, Domažlice 
Mistr cukrářský a majitel domu čp. 133 na náměstí. Byl zvolen za stranu Živnostensko-obchodní středostavovskou. Do funkce nastoupil po Ludvíku Milotovi 15. 5. 1925 a setrval v ní do 7. 6. 1929, kdy jej vystřídal Václav Pavlík. Za jeho působení se město značně rozšiřovalo, byl vystavěn úřední dům na Týnském předměstí, nová kasárna a byla zahájena výstavba nového vodovodu. Působil dlouho v městském zastupitelstvu i radě, pracoval v dozorčí radě záložny, byl náměstkem starosty Okresní nemocenské pojišťovny, zasloužilým členem Sokola a hasičského sboru. Syn Jana Solfronka, měšťana a mistra řeznického a Magdaleny, rozené Vítkové.Zdroj: www.mekbn.cz

Solfronk Josef

  • 15. červenec 1910, Domažlice 
  • 31. březen 1982, Cheb 
Narodil se v Domažlicích na Hořejším předměstí čp. 60. Pocházel z hudební rodiny a hudba se pro něj stala posláním po celý život. Působil jako soukromý učitel hudby v Domažlicích, jako učitel na LŠU v Horšovském Týně a jako ředitel LŠU v Lubech. Komponoval orchestrální i sólové skladby, vedl žákovské orchestry. Během 2. světové války byl 25. 3. 1940 zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Flossenbürg, odkud se vrátil s podlomeným zdravím. Ve vyučování hudbě pokračoval i po válce. V hudební škole v H. Týně působil v 50. letech a výrazně se zapsal do kulturního života ve městě. Vedl žákovský dechový orchestr, pro který sám upravoval a aranžoval skladby. V roce 1963 odešel do Lubů, kde se stal ředitelem hudební školy. Zemřel 31. 3. 1982.Zdroj: www.mekbn.cz

Soukup Emil P.

  • 30. červen 1939, Plzeň 
Abiturient plzeňského gymnázia. Teologii vystudoval v Litoměřicích, kde byl 24. 6. 1962 vysvěcen na římskokatolického kněze. Po vysvěcení působil až do roku 1969 jako kaplan v Domažlicích, poté byl v Lomnici nad Lužnicí a od roku 1974 do 14. 8. 1993 vedl duchovní správu v Českém Krumlově. Od 15. 8. 1993 působí jako arciděkan opět v Domažlicích. Je autorem četných příspěvků do regionálního tisku. Od září 2001 činný jako arciděkan v Plzni.Zdroj: www.mekbn.cz

Spazierová Míla

  • 1. září 1901, České Budějovice 
  • 27. srpen 1953, České Budějovice 
Byla dcerou českobudějovického advokáta Josefa Hezkého. Vynikala nejenom v hudbě, ale i v malování a literární tvorbě. Vystudovala umělecko-průmyslovou školu, věnovala se práci s kůží a výšivkám. Úspěšné vystoupení s orchestrem Jana Maliny jí přineslo roli ve filmu Minulost Jany Kosinové. S Oldřichem Novým hrála ve filmech Valentin Dobrotivý a Noční motýl. Domažlice a okolí si oblíbila již za studií. Později přijížděla k bratru ing. Josefu Hezkému a švagrové Boženě Hezké, kteří se do Domažlic přistěhovali v roce 1922. Navázala přátelství s Jindřichem Jindřichem a ráda zpívala chodské písně. V Domažlicích, v domě dnešní tiskárny (u Kaisrů), zakládala i první zdejší prodejnu Supraphonu, kterou vyzdobila svými originálními kresbami. Spolupracovala s chodskými výrobci keramiky.Zdroj: www.mekbn.cz

Srna Antonín

  • 11. červen 1833, Domažlice 
  • 8. červen 1898, Domažlice 
Začal se učit kloboučníkem, poté přešel na podreálnou školu, později na vyšší reálnou školu do Prahy. V roce 1853 dosáhl učitelské způsobilosti. Do Domažlic se vrátil v roce 1861. Nejprve působil na reálce, od roku 1871 na měšťanské škole, kde se r. 1872 stal ředitelem. Jeho zásluhou vznikla v Domažlicích r. 1877 Pokračovací škola průmyslová při měšťanských školách. Antonín Srna zde dělal ředitele, učil i na reálném gymnáziu. Roku 1892 odešel na vlastní žádost na odpočinek, v roce 1898 zemřel a je pochován na novém hřbitově. Byl jedním ze spoluzakladatelů muzea, předsedou přípravného výboru pro založení Občanské knihovny pro lid Domažlic a okolí (1871), působil v učitelských organizacích. Byl i literárně činný, je autorem Místopisu královského města Domažlic. Jedna z domažlických ulic nese jeho jméno. V roce 1893 se podílel spolu s J. Žuvníčkem, V. Kebrlem a M. Duffkem na pořádání hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy v Domažlicích. Zdroj: www.mekbn.cz

Srna Josef

  • 5. říjen 1859, Domažlice 
  • 6. listopad 1923, Domažlice 
Pocházel z domažlické měšťanské řemeslnické rodiny, byl v příbuzenském vztahu s ředitelem  Antonínem Srnou. (Otec Josef Srna byl bratrancem Antonína.) Maturoval na příbramském učitelském ústavu roku 1879, pokračoval na pražském učitelském ústavu, absolvoval kurs pro průmyslové školy pokračovací a kurs pro odborné učitele měšťanských škol. Ve školním roce 1879-80 učil v Trhanově a od r. 1880 v Domažlicích. Patřil ke spoluzakladatelům Čerchovanu, byl u kolébky Husovy veřejné knihovny a čítárny, působil v učitelské Budči, byl členem okresní školské rady. Byl prvním knihovníkem okresní učitelské knihovny, kterou zakládal. V roce 1904 odešel na školu do Klenčí, kde působil několik let i jako ředitel kůru a knihovník. Patřil k přátelům J. Š. Baara.Zdroj: www.mekbn.cz

Stadion Jiří

  • 1. listopad 1844
  • 18. květen 1906, Zbraslav 
Jiří Stadion se narodil jako pohrobek 1. listopadu roku 1844. Stal se důstojníkem u 12. hulánského pluku sicilského krále Františka II. Zemřel 18. května 1906 na Zbraslavi u Prahy, kde byl na zotavené. Je pochován na trhanovském hřbitově. Se zemřelým hrabětem Jiřím Stadionem vymřela starší větev Friderikánská a správa panství přešla na linii Filipovskou, konkrétně na jeho bratra, hraběte Filipa Stadiona. Filip Stadion zemřel v roce 1908 jako bezdětný poslední člen rodu Stadionů. V roce 1894 vlastnil hrabě Jiří pozemky - pole, louky, lesy, zahrady i stavební místa - o celkové výměře 4 386.20 ha. Mimo jiné to byly zámek s parkem Trhanov, dvory Zahořany, Stanětice, Postřekov a pozemky při Žofiiných Hutích, dále pivovar v Trhanově, dvě vodní pily, cihelnu či sklárnu v Bedřichových Hutích. Na trh dodával obilí, luštěniny, brambory, skot k chovu, mléko, sýr, pivo, prkna, dříví, zvěř i ryby. Čistý katastrální výnos byl 25504 zlatých a pozemková daň 5889 zlatých a 95 krejcarů. Zdroj: www.mekbn.cz

Stahl Wenzl

  • 1865, Polžice 
  • 1917
Je typickým příkladem toho, jak díky přirozené inteligenci, pevnému zázemí a pracovitosti bylo možné dosáhnout společenského vzestupu. Sňatkem získal obchod se dřevem a obilím, autoritu si vybudoval svou činností v dobrovolných hasičských spolcích v Srbech a širém okolí. Přes obrovské počáteční obtíže založil a úspěšně řídil zemědělský lihovar v Horšovském Týně, v němž byl až do své smrti předsedou správní rady. Jako úspěšný podnikatel v zemědělství kandidoval v roce 1906 do Říšského sněmu ve Vídni a stal se jeho poslancem za německou agrární stranu. Jako říšský rada a poslanec úspěšně intervenoval ve prospěch svého volebního obvodu, kam patřil i Horšovský Týn.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. MUDr. Starkenstein Emil

  • 18. prosinec 1884, Poběžovice 
  • 6. listopad 1942, Mauthausen (Rakousko) 
Pocházel z židovské lékařské rodiny, kde byl lékařem děd i otec. Lékařského diplomu dosáhl v Praze roku 1909, poté pokračoval ve studiu ve Vídni. V roce 1913 se habilitoval v oboru farmakologie a farmakognosie. Poté začal samostatně přednášet jako asistent. Během 1. světové války byl jako štábní lékař odvelen na frontu. Po vzniku ČSR pokračoval v univerzitní kariéře. Dva roky byl děkanem lékařské fakulty pražské Německé univerzity. V roce 1939 při byl odchodu do Anglie v Amsterodamu zatčen, dopraven zpátky do Prahy, vyslýchán a poté uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Posléze byl převezen do Mauthausenu, kde zahynul.Zdroj: www.mekbn.cz

Msgre. Stašek Bohumil

  • 17. únor 1886, Klabava u Rokycan 
  • 8. srpen 1948, Praha 
Vystudoval gymnázium v Plzni a teologii v Praze, vysvěcen byl roku 1909. Již v mládí publikoval fejetony a články v Museu, Studentské hlídce, Novém věku... Po tříletém kaplanování v Mýtě se stal kaplanem v Plzni, za 1. světové války byl v roce 1915 vikářem na Vyšehradě. Založil týdeník Mír a postupně stmeloval různé směry v katolických stranách v jedinou stranu lidovou a stal se jejím tajemníkem. Založil deník Lid, potom Lidové listy, kterých se stal šéfredaktorem. V roce 1925 se stal poslancem parlamentu. Roku 1930 se stává předsedou Československé strany lidové. Po zabrání tzv. Sudet v roce 1938 se snažil o jednotu národa, vůdčí myšlenkou bylo, aby se národ připravil na těžké chvíle, které ho čekají. V tomto duchu kázal Stašek při svěcení obnoveného kostela v Rokycanech, několik dní po okupaci v kostele sv. Anežky, v květnu 1939 nad ostatky básníka H. Máchy na vyšehradském hřbitově, kam byly na jeho popud přeneseny po zabrání Sudet z Litoměřic. Staškova činnost proti okupantům vyvrcholila na památné pouti u sv. Vavřinečka u Domažlic 13. 8. 1939. Zúčastnilo se jí podle úředních odhadů na 120 000 lidí. Kázání vyvrcholilo v přísahu stotisícového zástupu, že ať se děje cokoli, český lid svou matku vlast nikdy neopustí, nezradí a až do posledního tlukotu srdce ji bude milovat. Dne 1. 9. 1939 byl zatčen, půl roku byl vězněn na Pankráci, pak převezen do koncentračního tábora Oranienburg, po roce do Dachau, kde byl vězněn až do osvobození. Tam přišel o pravé oko. Po osvobození se v roce 1945 opět zúčastnil Vavřinecké pouti, kde pronesl kázání. Dne 9. 8. 1945 byl jmenován čestným občanem Domažlic. Působil jako sídelní kanovník vyšehradský. Je autorem četných kázání a knih, např. Válka a prozřetelnost boží, Obnova lidské společnosti, Svatý Václav a naše doba, Ještě je záchrana...Zdroj: www.mekbn.cz

Stehlík Ladislav

  • 26. červen 1908, Bělčice u Blatné 
  • 11. září 1987, Praha 
Pocházel z rodiny malého rolníka, předkové prý žili v Bělčicích přes dvě stě let. Vystudoval učitelský ústav v Příbrami, od roku 1930 pak působil jako učitel na několika školách nedaleko rodiště. Nejkrásnější mladá léta prožil v Myslívě u Klatov, kam za ním zajížděli literární a výtvarní přátelé. Zde se oženil a narodila se mu zde dcera. Jeho básnické dílo vyrůstalo samostatně a mimo pražské centrum. Až v roce 1945 se přestěhoval do Prahy a učil na smíchovských školách. Od r. 1965 se věnoval pouze literatuře. Debutoval jako dvaadvacetiletý sbírkou Barevné dálky. Nejznámější sbírka, Kvetoucí trnka, vyšla v r. 1936. Mezi nejznámější prozaické knihy patří Země zamyšlená, citový cestopis po jihočeském kraji, Šumavě a Chodsku. Materiál k ní začal autor shromažďovat již počátkem 30. let. První vydání vyšlo v roce 1947, nové vydání ve dvou svazcích a s vlastními ilustracemi v r. 1957. K němu později připojil ještě třetí díl o Šumavě (1970). Ve třetím dílu líčí svoji cestu Chodskem, zmiňuje osobnosti, které měly k Chodsku vztah. Přátelil se s R. Svačinou. Chodsko navštěvoval pravidelně, pobýval zde v červenci 1970, 18. 1. 1971, 8. 4. 1976, 13. 9. 1983, 19. 12. 1986. Pozn.: Data podle J. P. Holého.Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Steidl Antonín

  • 31. březen 1832, Domažlice 
  • 28. srpen 1913, Domažlice 
Narodil se na domažlickém Dolejším předměstí v rodině tkaničkářského tovaryše. Vystudoval klatovské gymnázium za podpory nadace domažlického děkana P. Antonína Příhody a poté studoval medicínu na pražské univerzitě. Byl spolužákem Jana Nerudy. Stal se předákem studentského hnutí, které se nesrovnávalo s byrokratickou rakouskou vládou. Za tuto svou činnost byl v roce 1853 odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Ten mu byl zmírněn na 12 let těžkého žaláře ve věznicích na Špilberku a v maďarském Munkáczi. V roce 1856 byl amnestován a mohl dokončit studia. Roku 1862 se stal doktorem lékařství a od roku 1866 působil jako osobní lékař v rodině ruského prince Petra Oldenburského. Do Domažlic se vrátil k rodičům na počátku 70. let. V roce 1871 se oženil s dcerou pražského továrníka Karolínou Meissnerovou. Po příchodu do Domažlic si nezařídil ordinaci, ale zakoupil si statek na Baldově a hospodařil tam. Byl u něj hostem K. Kovařovic při svých návštěvách Chodska. A. Steidl se stal členem okresního zastupitelstva, okresním starostou, zemským a říšským poslancem. Za poslance kandidoval proti T. G. Masarykovi. Léčil J. Vrchlického. O přátelství s ním píše Zdeněk Bořek Dohalský v knize Opuštěný stůl. Za zásluhy o výstavbu silnice Domažlice-Tlumačov mu bylo uděleno v červnu r. 1884 čestné občanství Nevolic a Stráže. Za zásluhy o město byl 2. 12. 1903 jmenován jeho čestným měšťanem (občanem). Byl rytířem řádu císaře Františka Josefa, konturem ruského řádu sv. Anny a ruského řádu sv. Stanislava s korunou. Zemřel ve vile ředitele Felixe na domažlickém Hořejším předměstí čp. 98. Pohřben byl 29. 8. 1913 u západní zdi dolejší části domažlického hřbitova. V parčíku pod klášterní zahradou mu byl odhalen 13. 6. 1920 pomník podle návrhu sochaře Č. Vosmíka. Pomník byl postaven péčí Sboru pro postavení Steidlova památníčku, jehož předsedou byl známý veřejný pracovník Max Duffek. Při odhalení pomníku promluvil známý západočeský politik z doby před 1. světovou válkou poslanec Dr. František Lukavský. Pozn.: Otomar Hana v článku Pomník MUDr. A. Steidla uvádí datum, od kdy byl čestným občanem Domažlic (20. 2. 1904), Kalendárium osobností západních Čech na rok 2002 uvádí datum úmrtí 26. 8. 1913. V září roku 2010 byla pokřtěna kniha Marie Korandové Evropan z Domažlic, která věrně zachycuje jeho životní osudy.Zdroj: www.mekbn.cz

Steinbach Josef

  • 21. březen 1879, Horšov (okr. Domažlice) 
  • 15. leden 1937, Vídeň 
Josef Steinbach je rodákem z Horšova, do školy chodil v Horšovském Týně, kde začal také sportovat. Svůj talent ale nemohl v tak malém městě uplatnit, a tak odešel do Vídně, kde byly v té době nejlepší podmínky. Věnoval se těžké atletice (dnes vzpírání a kulturistika), v níž vybojoval pro Rakousko-Uhersko zlatou olympijskou medaili na olympiádě v Athénách v roce 1906. V občanském životě pracoval jako hostinský.Zdroj: www.mekbn.cz

Steinbach Peter

  • 27. prosinec 1843, Křakov 
  • 17. duben 1917, Hostouň 
Na kněze byl vysvěcen 19. 7. 1868. Do roku 1869 je činný jako kaplan v Meclově, poté působí v duchovní správě v Bukovci, který je v tu dobu jazykově smíšený. Od roku 1872 do roku 1875 vykonává úřad zámeckého kaplana v Čečovicích a poté působil jako farář v Hoře Svatého Václava. Dne 16. 8. 1885 přejímá úřad hostouňského děkana. Od roku 1891 je nejprve sekretářem a konečně od roku 1900 vikářem hostouňského vikariátu. Roku 1909 je jmenován papežským čestným kaplanem (Monsignore). V roce 1915 se vzdává úřadu vikáře. S téměř 32 lety služby je Steinbach nejdéle působícím děkanem v Hostouni. Dne 17. dubna 1917 umírá v Hostouni na následky zápalu plic. Podle svého přání je pochován ve svém rodišti Křakově. Je autorem záznamů o hostouňské farnosti.Zdroj: www.mekbn.cz

Steinbachová Věra

  • 29. září 1945, Polanka nad Odrou 
SVVŠ absolvovala v Bílovci, v letech 1962-1967 vystudovala obor archivnictví na dnešní Masarykově univerzitě v Brně, kde v roce 1983 složila rigorózní zkoušky a získala titul doktorky filozofie. Odbornou archivní dráhu zahájila v Okresním archivu Nový Jičín, v letech 1971-1978 působila ve Státním oblastním archivu v Plzni. Největší část své aktivní archivářské činnosti věnovala okresnímu archivu, později Státnímu okresnímu archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně, jehož ředitelkou se stala v roce 1990. Zaměřila se na inventarizaci archivních fondů velkostatků Plasy a Manětín, rozsáhlé inventáře v oblasti zpracování archivů škol a školské správy okresu Domažlice. Psala historické a vlastivědné práce ze západočeského regionu, zvláště Domažlicka. Zdroj: www.mekbn.cz

ThDr. Steyer Jan Ludvík

  • 1738, Praha 
Farář působící v Klenčí od roku 1683. Jako domažlický děkan byl činný od 1. 5. 1692 do 24. 8. 1707. V letech 1698-9 nechal postavit kapli Jana Nepomuckého. Pozn.: Otomar Hana uvádí jako místo narození Litoměřice.Zdroj: www.mekbn.cz

Stifter Jakob

  • 29. duben 1821, Horní Planá 
  • 23. prosinec 1875, Meclov 
Páter Jakob Stifter byl vysvěcen v Českých Budějovicích 1. 8. 1846. Působil v Poběžovicích jako kaplan a od 11. 11. 1859 jako samostatný farář. V květnu 1863 byl přeložen do Meclova, kde byl také pohřben. Bratranec spisovatele Adalberta Stiftera.Zdroj: www.mekbn.cz

RNDr. Stodola Leoš

  • 3. únor 1927, Domažlice 
  • 6. srpen 1953, Sokolov 
Narodil se na Bezděkovském předměstí č. 124 (tzv. Hubrovna). Otec byl důstojník v domažlických kasárnách. Studium zahájil na gymnáziu v Domažlicích, maturoval v Písku. Absolvoval Univerzitu Karlovu v Praze. Působil jako oblastní geolog u n. p. Uhelný průmysl. Je autorem prací Zpráva o geologickém výzkumu kaolinových ložisek kolem Kadaně, Podkrušnohorské krystalikum. Zemřel po těžkém úrazu v sokolovské nemocnici.Zdroj: www.mekbn.cz

Storch Karel Herbert

  • 30. duben 1906, Horšovský Týn 
  • 5. leden 1973, Praha 
Profesor průmyslové školy a ČVUT v Praze. Spolu s manželkou Zorou (roz. Myslivečkovou) projektoval vily, vnitřní zařízení i tovární budovy. Je autorem díla Odborná němčina pro architekty, statí v časopisech Stavba, Pozemní stavby, Architektura v ČSR, red. sb. Nová technika a architektura v ČSR aj.Zdroj: www.mekbn.cz

Strádal Jan

  • 5. září 1905, Brnířov 
  • 27. srpen 1942, Osvětim 
Dělník, byl zatčen 9. května roku 1940 a umučen v nacistickém koncentračním táboře Osvětim.Zdroj: www.mekbn.cz

Strádal Václav

  • 6. srpen 1898, Hluboká u Kdyně 
  • 21. duben 1944, Flossenbürg 
Dělník, byl zatčen 9. května roku 1940. Zahynul v nacistickém koncentračním táboře Flossenbürg.Zdroj: www.mekbn.cz

Strádalová Libuše

  • 28. říjen 1919, České Budějovice 
  • 27. červen 1990, Mariánské Lázně 
Absolvovala pražskou konzervatoř, obor sólový zpěv. Později si doplnila vzdělání o obor klavír. Spolupracovala s Čs. rozhlasem v Plzni. Od roku 1947 se věnovala pedagogické činnosti, nejprve v Plzni a později ve Stříbře. Mezi léty 1954 až 1963 působila jako ředitelka hudební školy v Horšovském Týně. V roce 1963 přešla do Mariánských Lázní. V Horšovském Týně založila národopisný soubor.Zdroj: www.mekbn.cz

Stránský ze Zap Pavel

  • 1583, Zapská Stránka u Brandýsa nad Labem 
  • 1657, Toruň (Polsko) 
Český protestantský historik a spisovatel, aktivní účastník protihabsburského stavovského povstání. Stoupenec krále Fridricha Falckého, od roku 1627 působící v exilu. Je autorem první české vlastivědné encyklopedie Respublica bohemiae (překládáno jako O státě českém), napsané 1633 a vydané poprvé 1634 v nizozemském Leydenu ve známém nakladatelství bratří Elzevírů. Ve svém díle vykládá autor mj. původ města Domažlice. Domažlice také chválí za jejich statečnost při obraně evangelické víry při útoku bavorského vévody Maxmiliána v září 1620.Zdroj: www.mekbn.cz

Strejc Martin

Malíř a měšťan v Horšovském Týně. Roku 1777 se oženil s Annou, dcerou malíře Václava Antonína Krause. Téhož roku se podílel na výzdobě kostela sv. Anny v Horšovském Týně.Zdroj: www.mekbn.cz

Strejček Emanuel

  • 16. prosinec 1882, Jindřichův Hradec 
  • 21. říjen 1964, Mladá Boleslav 
Do Domažlic nastoupil na své první pevné působiště začátkem školního roku 1907 s aprobací pro klasické jazyky. Hned od počátku pořádal pro studenty gymnázia výlety k České studánce a na Čerchov. V roce 1919 se oženil. Od roku 1926 působil jako ředitel gymnázia až do 1. 10. 1939, kdy byl dán protektorátními úřady do předčasné penze. Následně byl zatčen a uvězněn v koncentračních táborech v Osvětimi, Terezíně a Buchenwaldu. Domů se vrátil s podlomeným zdravím. Poslední léta prožil s rodinou svého bratra Ferdinanda v Mladé Boleslavi. Uspořádal archiv domažlického gymnázia i jeho knihovnu a odborné sbírky. Napsal několik podrobných studií o domažlickém školství a jeho velkou zásluhou je vydání almanachu z roku 1921 k 50. výročí založení gymnázia. Podílel se na vzniku Sdružení chodského národopisu.Zdroj: www.mekbn.cz

Strér Bohumil

  • 7. březen 1850, Stará Boleslav 
  • 25. únor 1918, Praha 
Působil jako profesor domažlického gymnázia. Jeden ze zakladatelů Muzea Chodska, velký znalec prehistorie regionu. Vykopával milavečské mohyly a mezi nimi objevil s tamějším farářem Langem proslulý bronzový obětní vozík. (Byl předán do sbírek Národního muzea, kopie je v Muzeu Chodska v Domažlicích.) Je autorem prací Erbovní rodiny v Domažlicích, Rytířské a erbovní rodiny v Domažlicích v 16. a 17. století (Gymnasiální programy 1889), Hradiště Tuhošť na Domažlicku (Gymnasiální programy 1886), Starší majestát Domažlických na Chody (Sborník dějepisných prací bývalých žáků V. V. Tomka 1888), Ves pustá Hořisedla neboli Horosedly u Domažlic (Památky archeologie 15). Pozn.: Jako místo úmrtí uvádí Otomar Hana Prahu, ostatní prameny Domažlice, Kalendárium osobností západních Čech na rok 2000 uvádí jako místo narození Domažlice.Zdroj: www.mekbn.cz

Strnad Josef

  • 28. únor 1889, Praha-Žižkov 
  • 24. březen 1952, Praha 
Studoval uměleckou školu v chorvatském Záhřebu. Zabýval se hlavně malbou figurální - maloval lid chodský, jihočeský, jugoslávský. Je autorem obrazu Starý Chod. Jeho reprodukce je otištěna v dubnu 1926 ve Zlaté Praze. Významné jsou jeho výstavy v Záhřebu (1918) a Praze (1944). Chodsko navštívil poprvé roku 1905, od r. 1919 zde pobýval pravidelně, zejména v Postřekově. Údajně namaloval přes sto portrétů chodských dudáků a muzikantů, zachytil práci dřevařů, hrnčíře, mlynáře. Pobýval i na Kdyňsku, v Koutě na Šumavě a Loučimi. Na barevných pohlednicích vyšlo víc než třicet chodských motivů. Poslední jeho výstava byla v roce 1944 v Praze, ale vystavoval i v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Strýhal Otakar

  • 21. říjen 1914, Plzeň 
Vyrůstal jako autodidakt. Za heydrichiády se tajně scházel s plzeňskými malíři (J. Wenigem, F. Kolihou) na Pasečnici. Zajížděli malovat k malíři Augustinovi do Staňkova a s prof. Krátkým k F. Michlovi, Paroubkovi a J. Jindřichovi do Domažlic. V roce 1945 uspořádali v Domažlicích výstavu prací vzniklých v době okupace na Chodsku.Zdroj: www.mekbn.cz

Střela Jiří

Původem z Domažlic, roku 1590 zapsán na univerzitě v Lipsku. V roce 1600 působil jako preceptor u Slavatů. Od roku 1605 byl správcem školy v Rokycanech. Je autorem českého spisu Výklad na žalm šestý z roku 1614, 34 českých veršů a latinských příspěvků. Zdroj: www.mekbn.cz

PhDr. Stuchl Vladimír

  • 18. duben 1922, Hradešice (okr. Klatovy) 
  • 1990, Volyně 
Absolvoval Univerzitu Karlovu, je autorem odborných článků a básní. Některé z básní jsou věnované Chodsku.Zdroj: www.mekbn.cz

Stuchlík Constantin

  • 21. červenec 1877, Praha 
Žák Pražské akademie, soukromé školy A. Slavíčka. Věnoval se zpočátku krajinářství, později téměř výhradně portrétu. Vychází z impresionismu. Je autorem obrazů Domažlické náměstí po mši, Nedělní návrat do Postřekova, Cestou z klenečského kostela, Na návsi ve Stráži.Zdroj: www.mekbn.cz

Stupanus Daniel Mathiades

Bakalářem se stal v roce 1605. K Novému roku 1606 věnoval svým příznivcům z městské rady v Domažlicích spis Argumenta observantiae... Přání městské radě domažlické, kde jsou vyjmenováni členové rady. Oslavuje např. Tomáše Haussku, jako básníka Václava Chocenského. K sňatku Adamu Artopaeiovi věnoval báseň, ve které chválí jeho skromnost.Zdroj: www.mekbn.cz

Suchánek Jindřich P.

  • 7. leden 1923, Vyškov 
  • 21. leden 2009, Mrákov 
Vystudoval Bohosloveckou fakultu v Českých Budějovicích, kde 26. června 1949 přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Josefa Hloucha. Jako duchovní působil v jižních Čechách v Počátkách, v Týně nad Vltavou, Myslívi, jako farář nastoupil do Zavlekova u Horaždovic. Od roku 1974 byl duchovním správcem v Mrákově, kde zůstal sloužit až do konce života. V mrákovské škole vyučoval náboženství i v dobách, kdy to nebylo právě obvyklé. Jeho kázání byla velmi zajímavá a působivá. Pravidlem se stala poutní kázání v německém Eschlkamu, která tam mají již dlouhou tradici. Poslední mši sloužil v Mrákově v předvečer smrti. Dne 29. ledna byl pohřben na místním hřbitově. Obdržel jmenování čestným papežským prelátem.Zdroj: www.mekbn.cz

Sulej Milan

  • 12. březen 1975, Karlovy Vary 
Pěvec, spolupracuje se známými osobnostmi populární a rockové hudby.Zdroj: www.mekbn.cz

Suvorov Alexandr Vasiljevič

  • 24. listopad 1729, Moskva 
  • 18. květen 1800, Petrohrad 
Ruský generalissimus, vojevůdce a vojenský teoretik. Rozvinul taktiku kolon a rojnic. Při jednom z tažení přespal v Klenčí, v budově Staré pošty. Tam mu byla 5. 7. 1947 odhalena pamětní deska. Datum narození je uvedeno podle gregoriánského kalendáře, podle juliánského kalendáře je to 13. listopadu. Zdroj: www.mekbn.cz

prof. Ing. Svačina Josef, DrSc.

  • 29. červen 1923, Milavče 
  • 26. listopad 1997, Praha 
Narodil se v Milavčích v čp. 77 „U Kubíků“. Absolvoval průmyslovou školu v Plzni. Jako vysokoškolský pedagog působil v Praze na Českém vysokém učení technickém a příležitostně přednášel i na slovenských vysokých školách. Je autorem odborných publikací.Zdroj: www.mekbn.cz

Svačina Josef

  • 1. srpen 1861, Koloveč 
  • 18. listopad 1937, Domažlice 
Studoval na domažlickém gymnáziu, pak na Učitelském ústavu v Příbrami, kde maturoval roku 1881. Působil na školách ve Staněticích, Slavíkovicích, Kolovči a Domažlicích. Učil ve Lštění a od roku 1909 v Kanicích. Byl sokol, hasič. Otec národopisce Jana Svačiny (1893-1970), Stanislava Svačiny (1898-1992) a Rudolfa Svačiny (1900-1997). Je pohřben v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Svačina Rudolf

  • 24. únor 1900, Koloveč 
  • 28. prosinec 1997, Domažlice 
Pocházel z kolovečské učitelské rodiny. Bratr Stanislava Svačiny. Rodina se brzy přestěhovala do Domažlic. Po absolvování domažlického gymnázia studoval na Učitelském ústavu v Praze. Působil i jako vydavatel krajinských časopisů pro mládež, od roku 1990 se stává staronovým majitelem soukromého nakladatelství. Založil a byl duší Svačinovy dudácké muziky a Chodské družiny. Za okupace v březnu 1940 byl spolu s dalšími 149 domažlickými občany zatčen a vězněn nejprve v bavorském Flossenbürgu, kde zůstal do roku 1941. Krátce po propuštění se zapojil do ilegální činnosti. Dne 28. 5. 1943 byl zatčen podruhé a odvezen do terezínské Malé pevnosti, kde působil jako táborový rozdělovač chleba. Jako jeden z mála dobrovolníků pomáhal při ošetřování nakažených tyfem. Po osvobození vypovídal před litoměřickým lidovým soudem proti veliteli pevnosti Jöcklovi. Po roce 1948 byl komunisty vyloučen z politického a veřejného života a bylo mu znemožněno publikovat. (V roce 1959 ale opětovně vyšla jeho publikace Chodská svarba: národopisný obrázek ze starodávného Chodska.) Jako jeden z představitelů Národně-socialistické strany byl zajištěn a po propuštění musel opustit okres. Z národopisného bádání, zaměřeného především do oblasti hudby, vyšly knihy Dudáci na Chodsku a v Pošumaví, Dudák Hančl a Dudáci a dudácká muzika na Chodsku. Všeobecně jsou zaměřeny Obrázky z Chodska a již zmíněná Chodská svarba. K jeho blízkým přátelům patřil např. Zdeněk Bláha z plzeňského rozhlasu. Dne 27. 2. 1995 mu bylo uděleno čestné občanství města. V listopadu 1996 obdržel vyznamenání Za věrnost 1939-1945, které mu předal předseda Českého svazu bojovníků za svobodu JUDr. Jakub Čermín.Zdroj: www.mekbn.cz

Svačina Stanislav

  • 27. květen 1898, Koloveč 
  • 10. únor 1992, Domažlice 
Pocházel z kolovečské učitelské rodiny, která se přestěhovala do Domažlic. Působil jako učitel a muzikant, člen dudáckých lidových souborů. Bratr Rudolfa Svačiny. Spolu s ním založil v roce 1917 Svačinovu dudáckou muziku. Rudolf v ní hrál na housle, Stanislav na dudy, které dostal za úspěšnou maturitu. Svačinova dudácká muzika vystoupila poprvé na podzim roku 1917 v Praze a působila padesát let. Vystupovala i v životopisném filmu o Bedřichu Smetanovi Z mého života. Stanislav Svačina byl i uznávaným odborníkem ve vyučování a výchově hluchoněmých. Byl spoluzakladatelem české logopedie. V polovině 20. let stál jako aktivní tenista u zrodu tenisového oddílu SK Sněhaři.Zdroj: www.mekbn.cz

Svoboda Ludvík

  • 25. listopad 1895, Hroznatín (okr. Třebíč) 
  • 20. září 1979, Praha 
Československý prezident a armádní generál. Třikrát navštívil Horšovský Týn, kde besedoval s Čechy z Volyně, kteří osídlili Mezholezy, Otov a Srby.Zdroj: www.mekbn.cz

Svobodník Ladislav

  • 18. květen 1904, Domažlice 
  • 21. květen 1970, Domažlice 
Malíř-autodidakt, samostatně vystavoval v roce 1940 v Domažlicích. Mj. se zúčastnil soutěže „Melantricha“ v Praze v roce 1939, kde získal 1. cenu. Je autorem obrazů Sv. Vavřineček, Buky na Herštýně. Věnoval se především krajinářské tvorbě. Některé akvarely vydal jako pohlednice. Těsně před válkou vydal jeho „Chodský otčenáš“ u J. Poura v Plzni spisovatel Bohuslav Kümpel-Staňkovský. Jsou to reprodukce Svobodníkových pastelů.Zdroj: www.mekbn.cz

Svobodová Růžena

  • 10. červenec 1868, Mikulovice u Znojma 
  • 1. leden 1920, Praha 
Otec Jan Čáp se narodil v Kolovči. Zde byl jeho otec Daniel hospodářským správcem.  Byla manželkou spisovatele Františka Xavera Svobody, autorkou románu Rozkvět a povídky Černí myslivci. Do otcova rodiště se Svobodová vrátila krátce před smrtí, aby získala informace o rodu a práci svého otce pro vzpomínkové literární pásmo (nedokončené) Ráj.Zdroj: www.mekbn.cz

Sylván Ján

  • 1493, Trnava 
  • 14. únor 1572, Domažlice 
Působil jako písař Jana Popela z Lobkovic v Horšovském Týně. Pravděpodobně je autorem českých nápisů z roku 1558 v tamní zámecké kapli, které popisují, jak Jan z Lobkovic získal velkostatek Horšovský Týn od Volfa Dobrohosta z Ronšperka. Nápisy také dokumentují požár Horšovského Týna v roce 1547. Při tomto požáru uhořela i jeho manželka Anna. Po smrti Jana Popela z Lobkovic přišel Ján Sylván roku 1570 do Domažlic. Byl majitelem „sylvánovského domu“ vedle radnice a dvora na Bezděkově, zastával úřad radního. Pochován byl ve starém kostele klášterním, nade dveřmi mu byl zasazen epitaf. Roku 1536 složil píseň Z hlubokosti volám k tobě, všemohoucný věčný Bože, r. 1540 píseň Zpomožiš mi z hoře mého, kterou přejal Jan Roh do kancionálu Písně chval božských. Vydal Písně nové na sedm žalmů kajících a jiné žalmy v roce 1571. Proslavil se svou literární tvorbou jako první slovenský básník, který psal ve svém národním jazyce. Základní údaje o něm zveřejnil již na sklonku 19. stol. domažlický gymnaziální profesor Bohumil Strér. V roce 1957 vydala v Martině Matice slovenská faksimile zpěvníku Písně Jána Sylvána, který vyšel poprvé v r. 1571. Jako doprovodný text je v tomto zpěvníku i vědecká studie, kterou na základě výzkumu v Okresním archivu a v Muzeu Chodska v Domažlicích napsal dr. Boris Bálent. Poz.: Rok úmrtí uvádí Strér 1574, J. P. Holý 1573 a publikace Žili v Horšovském Týně 1573, další prameny 1572.Zdroj: www.mekbn.cz

Sysel Vladislav P.

  • 30. duben 1922, Loučim 
Pocházel z dvanácti dětí. Obecnou školu absolvoval v Loučimi, gymnázium v Domažlicích. Vstoupil do semináře v Praze, v letech 1943-1944 byl totálně nasazen v Berlíně, kde prožil nejtěžší letecké útoky spojenců. Roku 1949 byl vysvěcen. Byl jmenován kaplanem v Kralovicích, ale již v říjnu byl zatčen, obžalován z velezrady a odsouzen k 12 letům vězení. Při amnestii byl v roce 1960 propuštěn a poté pracoval krátce na státním statku v Koutě na Šumavě, posléze ve kdyňských strojírnách. V roce 1983 odešel do důchodu, roku 1989 se opět začal věnovat duchovní práci. Pravidelně organizoval poutě do Nových Kostelů. U příležitosti osmdesátin mu bylo uděleno čestné občanství Bezděkova.Zdroj: www.mekbn.cz

Szpyk Vilém

  • 21. červen 1902, Domažlice 
  • 7. leden 1939, Praha
Na domažlickém gymnáziu maturoval v roce 1922. Studoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se sblížil s I. Olbrachtem, S. K. Neumanem, ale i s V. Nezvalem či J. Seifertem. Působil jako redaktor hospodářských časopisů. Je autorem děl Koráby v hlubokých očích, Labutí píseň, Líheň, Bolest krásné naděje, Vysoké napětí či Selská madona.Zdroj: www.mekbn.cz