FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Pacík Václav

  • 16. prosinec 1914, Hradec Králové
  • 4. květen 1945, Otov
Číšník, podařilo se mu utéci z flossenbürgského pochodu smrti. Byl ubit nacisty u Otova během osvobozování Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

Pachl Václav

  • 9. září 1919, Domažlice
  • 9. duben 2006, Domažlice
Otec byl sklenář, sám se sklenářem vyučil v Lounech. Celý život jako sklenář pracoval, nejprve soukromě, později v komunálu. Prováděl sklenářské práce, prodával reprodukce obrazů. Ty dovážel ze speciálních prodejen v Praze a doprovázel medailony o světových malířích. Působil jako pokladník u OV Českého svazu zahrádkářů, byl 35 let pokladníkem místní organizace včelařů.Zdroj: www.mekbn.cz

Pachta Jiří

  • 1582
Zakladatel známé hraběcí rodiny Pachtů z Rájova. Díky své píli a nadání nabyl vzdělání v Praze a začal učit na školách v královském městě Kolíně. Byl přijat do měšťanského stavu a výhodným sňatkem s bohatou vdovou Magdalénou z Výskytné získal nejen majetek, ale i urozenou nevěstu. V té době už byl rektorem na městské škole v Kolíně. V otcově kariéře pokračoval syn Jan Pachta Budynský, který učil na pražské univerzitě a po ředitelování na kolínské škole byl jmenován královským rychtářem. Získal šlechtický přídomek z Rájova.Zdroj: www.mekbn.cz

Pachta Vít

Původem z Horšovského Týna, jeden z prvních chovanců domu chudých při jezuitské koleji v Praze. Na podzim roku 1586 se podrobil jako posluchač poetiky beánii, v roce 1587 studoval rétoriku. Roku 1587 napsal průvodní verše do spisu Victoria, jehož autorem byl Kašpar Ladislav Acanthis.Zdroj: www.mekbn.cz

Pachta z Rájova Daniel

  • 1609, Horšovský Týn
  • 3. únor 1682, Praha
Narodil se v měšťanské horšovskotýnské rodině. Sňatkem a koupí získal řadu statků a panství, vyženil např. Poběžovice. Dosáhl titulu císařského rady a zastával funkci tajného sekretáře dvorské kanceláře, purkrabího Královéhradeckého kraje a zemského sudího. Krátkou dobu byl místodržícím. Císař Ferdinand jej  7. 7. 1654 povýšil do rytířského stavu.Zdroj: www.mekbn.cz

Palacký František

  • 14. červen 1798, Hodslavice (okr. Nový Jičín)
  • 26. květen 1876, Praha
Zakladatel novodobého českého dějepisectví, organizátor českého vědeckého, kulturního a společenského života, ideolog českého národního obrození. Svou publicistickou a vědeckou činnost započal v oblasti poezie a estetiky, největší část svého života věnoval studiu a zpracování českých dějin. Životním dílem jsou Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě. Zde předkládá hypotézu, ve které ztotožňuje místo slavného Sámova vítězství nad Franky v roce 631 - Wogastisburg s Tuhoští - Domažlicemi. Chodské problematice se věnuje již od roku 1837, kdy v díle Právo staroslovanské ztotožňuje Chody a tzv. custodes (stráže rozestavěné po zemské hranici). Za svých pobytů v Otíně zajížděl do domažlického archivu studovat listinné materiály. Vypracoval hesla Domažlice a Chodové pro Riegrův slovník naučný. První jeho návštěva spadá pravděpodobně do roku 1825. Významná je i jeho návštěva z října 1861, kdy se spolu s F. Riegrem a F. Braunerem zúčastnil slavnostního otevření železniční tratě Domažlice- Brod. Tehdy, 19. 4. 1861, se domažlická městská rada usnesla na svém zasedání udělit všem třem osobnostem čestné občanství. V Domažlicích navázal přátelství s učitelem a muzikantem Severinem Blätterbauerem a prof. Janem Bittnerem. V roce 1862, při další návštěvě města, bylo F. Palackému čestné občanství uděleno.Zdroj: www.mekbn.cz

Panuška Jaroslav

  • 3. březen 1872, Hořovice
  • 1. srpen 1958, Kochánov
V letech 1892-1894 navštěvoval Chodsko a čerpal zde náměty ke svým obrázkům. Spolu se spisovatelem J. Haškem navštívil zámeček Rejkovice u Draženova, kde byli hosty sochaře Vladimíra Bretschneidera.Zdroj: www.mekbn.cz

Papstmann Arnošt P.

  • 1737, Vrchlabí
  • 31. květen 1832, Ročov
V letech 1781-1805 byl převorem domažlického kláštera. Je prvním autorem zprávy o kozinovské tradici, včetně zápisu slov Jana Sladkého Koziny před popravou. Zápis vložil do pamětní knihy domažlického kláštera, sestavené na základě starších pramenů roku 1799. Kniha zápisů se nedochovala, text je uveden v Baarově a Teplého knize Klenčí, městečko na Chodsku a v Chodské čítance.Zdroj: www.mekbn.cz

Paroubek Jan

  • 17. květen 1877, Bezděkov
  • 28. srpen 1962, Domažlice
Narodil se v Bezděkově, čp. 41 jako syn pivovarského bednáře. Rodina se již v následujícím roce přestěhovala do Domažlic. Studoval gymnázium v Domažlicích, pak učitelský ústav v Praze. Působil jako učitel v Úboči, v Koutě, později jako ředitel měšťanské školy. Malíř autodidakt. Jeho talentu si povšiml J. F. Hruška, který mu navrhl spolupráci na národopisně orientovaných studiích, které by se týkaly chodského ornamentu. Na jeho tvorbě je patrný vliv A. Kalvody. Byl vynikajícím ilustrátorem chodské literatury a grafikem. Ilustroval některé pohádky J. F. Hrušky a přispíval kresbami do Českého Lidu. V tvorbě nad malbou převažuje kresba tužkou, uhlem a perem. Jeho tvorba je zasvěcena Chodsku, podčerchovské přírodě a městu Domažlice. Roku 1926 vychází kniha Starobylé Domažlice, r. 1936 Zasněžené Domažlice. Jeho práce vydala na pohlednicích Minerva v Praze a knihkupec V. Rybařík v Domažlicích. Vytvořil celkem 121 exlibris dřevorytem nebo tištěných ze zinkového štočku. Námětově na nich převládalo Chodsko, domažlická architektura a příroda. Roku 1939 se zúčastnil výstavy Chodsko ve výtvarném umění v pavilonu Myslbek v Praze. Na pozvánce k ní byl otištěn jeho dřevoryt Jan Sladký Kozina, knižní katalog výstavy měl další Paroubkovy dřevorytiny: Chodský hrad a Kozinův pomník na Hrádku. Tvořit v dřevorytu začal pod vlivem sochaře Františka Bílka, který jej v roce 1917 v Domažlicích navštívil. Přátelil se s filozofem, bývalým spolužákem z domažlického gymnázia, Ladislavem Klímou. Byl aktivním členem Sdružení chodského národopisu a kuratoria Městského musea v Domažlicích, jedním ze zakládajících členů Baarovy společnosti. Otec architekta Jaroslava Paroubka a Jiřiny a Vlasty Paroubkových, zeť Jakuba Růžka. Sbírku jeho exlibris obohacenou o vlastní sběr (celkem 6083 exlibris) věnovala jeho dcera Jiřina v roce 2004 Národnímu muzeu.Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. arch. Paroubek Jaroslav, CSc.

  • 16. červen 1921, Domažlice
  • 26. září 1997, Praha
Syn malíře Jana Paroubka, bratr Jiřiny a Vlasty Paroubkových, vnuk Jakuba Růžka. Absolvoval domažlické gymnázium, České vysoké učení technické a VŠA (1950). Jako student 2 roky byl vězněn v koncentračním táboře Flossenbürg. Působil na vysoké škole, podílel se na urbanistických úkolech - je autorem sportovního stadionu v Praze Maninách, univerzitního areálu v Brně. Vypracoval řadu studií na renovaci historických částí měst (např. třetí nádvoří Pražského hradu, náměstí v Domažlicích s kašnou, projekt fontány v čele Národní třídy ve Františkových Lázních). Byl autorem projektu stavby hotelu Praha, za který mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Je autorem 64 publikací a článků pro odborné časopisy a učebnic pro studenty architektury - např. Občanské stavby.Zdroj: www.mekbn.cz

Paroubková Jiřina

  • 21. únor 1917, Domažlice
  • 14. listopad 2012, Domažlice
Dcera malíře Jana Paroubka, sestra architekta Jaroslava Paroubka a Vlasty Paroubkové, vnučka Jakuba Růžka, pravnučka Jana Regála. Učitelka, po většinu své pedagogické dráhy působila na školách okresu Domažlice, jen za války několik let učila ve Stachách na Šumavě. Nejdéle učila na ZŠ Komenského 17. Celoživotní láskou byl skauting. Skautkou se stala již před válkou, po obnově junácké organizace byla střediskovou vedoucí Junáka. Byla členkou Svojsíkova oddílu, který tvoří zasloužilí junáci. Se skautskou činností souvisí i práce v odboru turistiky. Vedla dětský turistický kroužek při odboru turistiky Jiskry Domažlice, připravovala pravidelná školení cvičitelů turistiky. Třiadvacet let byla kulturní referentkou Českého svazu zahrádkářů Domažlice. Organizovala přednášky, sama přednášela, podílela se na řadě zahrádkářských výstav. Spolupracovala s Muzeem Chodska, kde se již v důchodu věnovala evidenci sbírkových předmětů, především z oblasti výtvarného umění. Je autorkou publikace Osmdesát let junáctví v Domažlicích a článků v odborných regionálních publikacích: např. Domažlicko a Národní divadlo. In: Z Chodského hradu III-1984, Počátky junáctví v Domažlicích. In: Muzejní sborník, 1991.Zdroj: www.mekbn.cz

Paroubková Vlasta

  • 5. říjen 1926, Domažlice
  • 11. prosinec 2003, Domažlice
Dcera malíře Jana Paroubka, sestra Jiřiny a Jaroslava Paroubkových. Působila jako učitelka s aprobací český jazyk, dějepis. Učila hlavně na Základní škole Komenského 17 v Domažlicích. Řadu let působila jako okresní metodička dějepisu. Byla aktivní turistkou a dlouholetou členkou Klubu českých turistů. Připravila a provedla řadu besed o Chodsku, vynikala hlubokými znalostmi z oblasti regionálních dějin. Je autorkou publikace Historie Čerchova.Zdroj: www.mekbn.cz

Parysius Matyáš

Bakalář na pražské univerzitě, autor drobných básní. Bakalářem se stal roku 1614. Téhož roku napsal příspěvek o 11 elegických distichon do sborníku Aeviternae memoriae na paměť Daniela Galla.Zdroj: www.mekbn.cz

Pasovský Vratislav

  • 1854, Kostelec nad Orlicí
  • 24. květen 1924, Praha
Pocházel ze staré stavitelské rodiny, studoval ve Vídni a v Praze, kde se pak usadil. Vystavěl řadu veřejných budov, zejména škol v Praze i mimo ni. Dostal množství ocenění za projekty staveb v Bosně-Hercegovině. Byl členem pražského obecního zastupitelstva, kde působil přes 20 let. Jako stavební inspektor se podílel např. na pomníku Palackého, na Obecním domě, na Mánesově mostě i na systému pražské kanalizace. V roce 1901 byl proto jmenován císařským a královským stavebním radou. Zabýval se studiem českých stavitelských památek. Restauroval kostel sv. Anny na Tannabergu u Všerub a starobylý chodský kostel U Svatých v Domažlicích. Je také autorem četných turistických staveb, např. chýše na Čerchově, která je nazývána Pasovského chýše nebo lanové dráhy a rozhledny na Petříně. Jeho odborné technické články jsou uveřejněny ve Zprávách spolku architektů a inženýrů v Království Českém. Byl jmenován čestným občanem Starého Postřekova. V roce 1903 je také jmenován čestným členem domažlického Klubu českých turistů.Zdroj: www.mekbn.cz

Pataky Štěpán P.

  • 5. srpen 1908, Spišske Podhradie
  • 30. leden 1983, Diana
Byl ordinován 24 6. 1939 v Segedíně. Jako administrátor působil v Domažlicích od 1. 12. 1959 do 24. 4. 1964.Zdroj: www.mekbn.cz

Patton George S.

  • 11. listopad 1885, San Gabriel (USA)
  • 21. prosinec 1945, Heidelberg (Německo)
George Smith Patton byl vojevůdce a generál armády Spojených států amerických. Jeho 3. americká armáda, které za 2. světové války velel, osvobodila mj. západ a jihozápad Čech, včetně města Domažlice.Zdroj: www.mekbn.cz

Pauler Rudolf

  • 1879, Zíchov u Kolovče
  • 19. květen 1933, Sokolovce u Chotěboře
Absolvoval písecké lesnické školy. Působil v Peci pod Čerchovem, zabýval se národopisem. Později žil v Chorvatsku a Chotěboři. Neúnavný propagátor chodské dudácké muziky.Zdroj: www.mekbn.cz

Paulides Jiří

Roku 1611 napsal jako žák školy u sv. Jiljí v Praze příspěvek o 5 elegických distichon (truchlivých dvojverší) k svatbě Simeonu Humberkovi. Zdroj: www.mekbn.cz

Pavlas František

  • 28. únor 1931, Všesulov (okr. Rakovník)
  • 18. červenec 1994, Plzeň
Keramik a výtvarník, v letech 1967-1975 působil jako keramik v podniku Chodovia Domažlice.Zdroj: www.mekbn.cz

Pavlíček Josef

  • 1. srpen 1881, Nutice
  • 24. květen 1941, Pardubice
Středoškolský profesor matematiky a fyziky na reálném gymnáziu v Klatovech a Domažlicích. Působil jako spoluredaktor Almanachu vydaného k oslavě založení gymnázia v Domažlicích. V Domažlicích bydlel v čp. 141 na náměstí. Po Františku Rádlovi se stal za stranu Národně-socialistickou 10. 2. 1920 starostou města, ve funkci působil do 3. 10. 1921, kdy byl jako profesor přeložen do Pardubic. Syn rolníka Pavlíčka a Karoliny, rozené Medunové. Pozn.: Národní politika uvádí místo narození Nuzice.Zdroj: www.mekbn.cz

Pavlík František

  • 14. prosinec 1862, Pocinovice
  • 27. březen 1943, Praha
Autor odborných publikací (např. Obchodní zeměpis pro veřejné obchodní školy) a ředitel kupecké školy. Uspořádal Památník města Královské Vinohrady.Zdroj: www.mekbn.cz

Pavlík Jiří

  • 1942, Staňkov
Stavební technik a sběratel exlibris. Jádrem sbírky jsou listy J. Jiřincové. Má téměř kompletní sbírku jejích exlibris. Několikrát vystavoval sbírku v MKS a knihovně v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Pavlík Josef

  • 18. květen 1927, Domažlice
Absolvent domažlického gymnázia, krátce se věnoval povolání učitele. Během vojenské základní služby vstoupil do Školy pro důstojníky letectva v záloze, absolvoval výcvik navigátora, radiotelegrafisty, střelce a bombometčíka. V roce 1949 nastoupil pilotní výcvik v letecké vojenské akademii v Hradci Králové a byl vybrán jako stíhač na dnes již legendární S-199 (Me-109). Po absolvování LVA sloužil u 4. stíhacího leteckého pluku v Plzni na Borech, za rok již byl velitelem letky a instruktorem. Zvládl přistání se stíhačkou v zasněženém terénu bez podvozku, přistání s jen jedním vysunutým kolem podvozku atd. Na proudové MiG-15 přešel v roce 1954 u 2. stíhacího pluku v Bratislavě. V roce 1958 vystudoval Vojenskou technickou akademii v Brně, poté sloužil u 7. stíhacího leteckého pluku v Košicích a Piešťanech. Jako první u nás pilotoval přepadovou verzi nadzvukového MiG-21. Celkem nalétal na 20 typech letounů více než 3000 hodin. Obdržel titul zasloužilý vojenský letec. Po skončení aktivní služby přešel do Mezirezortní komise pro řízení letového provozu. Dlouholetou činnost ve prospěch českého letectví zakončil v roce 2005 jako výzkumný a vývojový pracovník Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze. V roce 2003 dovršil jako jediný 55 let nepřetržitého působení ve službách vojenského letectva a z toho 35 let létal jako pilot. Důležité jsou jeho i jeho vědecké práce v oblasti psychologie, prostorové orientace za letu, výzkumu letových iluzí. Publikoval 33 prací, odbornou publikaci „Létání podle přístrojů“ a beletristická díla „Zákulisí letiště“ a „Horký horizont“. Pracoval aktivně v Klubu leteckých novinářů, je autorem námětu a spoluscénáristou celovečerního filmu „Pod nohama nebe“. V roce 1990 byl zvolen prvním předsedou Svazu letců ČSFR při jeho znovuobnovení, roku 1996 mu byl udělen titul Čestný předseda Svazu letců ČR, v roce 1998 mu ministr obrany udělil "Záslužný kříž III. třídy. Stál u počátků staňkovského letiště a místního aeroklubu.Zdroj: www.mekbn.cz

Pavlík Václav

  • 22. srpen 1884, Domažlice
  • 14. srpen 1953, Domažlice
Profesor státního reálného gymnázia v Domažlicích. Byl známý přírodovědec, ornitolog a ochránce zvěře. Bydlel na Týnském předměstí čp. 110. Za 1. světové války byl poslán na ruskou frontu, kde se dostal již koncem roku 1914 do zajetí. Poté se stává členem čsl. legií. Do vlasti se vrátil v roce 1920. Po návratu se věnoval svému původnímu zaměstnání. Byl zvolen starostou za Národně demokratickou stranu. Jím byl šest let, od 8. 6. 1929 do 16. 12. 1935, neboť podle paragrafu 10 zákona č. 122/1933 Sb. bylo volební období zastupitelstva prodlouženo na šest roků. Do funkce nastoupil po Janu Solfronkovi a vystřídal jej Matěj Rádl. Syn Antonína Pavlíka, měšťana a mistra mlynářského a Anny, rozené Forstové. V době hospodářské krize se zasloužil o navrácení lesů od hrabat Schönbornů a prosadil znovuodkoupení území v tzv. Falckém revíru, patřící městu Domažlice až do roku 1850.Zdroj: www.mekbn.cz

Pavlíková-Grögerová Isabela

  • 30. listopad 1878, Kralovice
  • 23. březen 1962, Vaduz (Lichtenštejnsko)
Dcera domažlického okresního hejtmana. Dětství, školská léta a umělecké počátky prožila v Domažlicích. Hudebně ji vzdělával Josef Topinka. Již zde hrála v ochotnickém divadelním souboru. Působila jako herečka v Národním divadle v létech 1895 až 1907, kdy se nervově zhroutila. Po částečném uzdravení umělecky působila ještě do roku 1915. Vyučovala soukromě a stála u zrodu české dramatické konzervatoře, kde sama řadu let působila.Zdroj: www.mekbn.cz

Pavlišta Josef

  • 29. září 1904, Merklovice (okr. Rychnov nad Kněžnou)
  • 25. září 1938, Čerchov
Byl zařazen na oddělení finanční stráže Fuchsova Huť. Zastřelen při přepadu čerchovské finanční strážnice henleinovskými ordnery. Dne 5. září 1947 mu byl in memoriam udělen rezortem Ministerstva národní obrany čsl. válečný kříž 1939.Zdroj: www.mekbn.cz

Dr. Pecl Petr

  • 18. prosinec 1873, Oplot
  • 10. únor 1944, Praha
Astronom a středoškolský pedagog. V letech 1901-02 působil jako profesor na gymnáziu v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

PhDr. Peer Přemysl

  • 17. únor 1919, Kdyně
  • 28. prosinec 1981, Praha
Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1949) a Státní archivnické školy. Pracoval v Okresním archivu Teplice. Byl odborníkem na kulturní dějiny Teplic a severních Čech v 18. a 19. století a na genealogii severočeských šlechtických rodů. Je autorem prací věnovaných Teplicím a okolí.Zdroj: www.mekbn.cz

Pechovský z Turnštejna M. Šebestián

  • 1610
Vyšší vzdělání získal v německých zemích. Působil jako tajemník a písař pražského arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice. Od roku 1571 byl učitelem češtiny pozdějšího císaře Rudolfa II. Roku 1599 získal predikát z Turnštejna. Za plzeňského měšťana byl přijat roku 1575, v Plzni se zabýval obchodem. Jako katolík zasedal v městské radě již roku 1578. Primátorem byl v létech 1595-1603.Zdroj: www.mekbn.cz

Pejsar Václav

  • 11. květen 1923, Tlumačov (okr. Domažlice)
  • 9. listopad 1944, Dunkerque (Francie)
Narodil se v Tlumačově na Domažlicku 11. května 1923. Po vychození obecné školy začal pracovat jako dělník, ale již v 16 letech odchází do zahraničí. Po nějaké době zakotvuje ve Velké Británii, kde vstupuje do naší zahraniční armády a stává se příslušníkem Československé samostatné obrněné brigády. S ní je v pozici tankisty v říjnu roku 1944 nasazen při obléhání Němci obsazeného francouzského města Dunkerque. Dne 5. listopadu je při bojovém střetu těžce raněn, na následky zranění umírá 9. listopadu 1944. Jeho statečnost byla in memoriam oceněna mj. Československým válečným křížem 1939. V rodném Tlumačově je mu věnována pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Pek Bedřich

  • 22. červenec 1926, Domažlice
  • 19. září 1980, Wolfsburg (SRN)
Studoval na konzervatoři v Praze, po válce na lékařské fakultě. Byl lékařem-internistou. V roce 1950 je komunistickým režimem zatčen za údajnou protistátní činnost. V roce 1969 emigroval do SRN, kde byl lékařem u firmy Volkswagen.Zdroj: www.mekbn.cz

Pek František

  • 18. únor 1844
  • 5. září 1914, Domažlice
Civilní inženýr František Pek přišel do Domažlic v roce 1881. Roku 1890 se jako stavbyvedoucí podílel na výstavbě radnice, o dva roky později zahájil práce na regulaci Domažlic, Hořejšího předměstí. Patřil mu dům č. 115 v ulici B. Němcové, kde byla krátce umístěna pošta. V roce 1895 provedl stavbu domažlických jatek, postavil penzion Wuršrových na České Kubici a rozšířil českokubické nádraží. O rok později postavil kapličku v Chrastavicích. Provedl stavbu předního domu spis. Jana Vrby, postavil penzion Na Kovárně v České Kubici, zavedl letní žebřinový provoz pro letní hosty mezi Č. Kubicí a Domažlicemi, podílel se na stavbě dívčí školy. Působil v zastupitelstvu i jako starosta hasičů.Zdroj: www.mekbn.cz

Peklo Josef

  • 26. prosinec 1931, Domažlice
  • 2014
Účastnil se několika Závodů vítězství, byl dlouholetým předsedou cyklistického oddílu Jiskry Domažlice, kde se věnoval zejména tréninku mládeže. Stál u zrodu závodu Velká cena Chodska, organizačně se podílel na pořádání cyklokrosových závodů na domažlickém Škarmanu.Zdroj: www.mekbn.cz

Pelikán Jiří

  • 20. listopad 1923, Spálené Poříčí
  • 27. srpen 1996, Plzeň
Vystudoval mužský učitelský ústav v Plzni, za okupace pracoval jako horník na dole v Tlučné. Po válce učil, nejdéle v Poběžovicích. Během normalizace byl počátkem 70. let ze školských služeb vyhozen a pracoval až do důchodu jako zásobovač a skladník u Zemědělských staveb v Horšovském Týně. Až do roku 1983, do doby profesionalizace knihovny, působil jako dobrovolný knihovník místní knihovny v Poběžovicích. Věnoval se ochotnickému divadlu. Po roce 1989 se vrátil do školství.Zdroj: www.mekbn.cz

Pelnář Jakub

  • 16. září 1906, Domažlice
Bydlel v Domažlicích na Týnském předměstí v čp. 284. V úřadu starosty byl od 4. 6. 1945 do 30. 6. 1946. V červnu 1946 byl zvolen předsedou Okresního národního výboru v Domažlicích. Byl členem Komunistické strany Československa. Do funkce starosty MNV nastoupil po Jakubu Smazalovi a vystřídal jej Vladimír Bažant. Syn Jana Pelnáře a Doroty, rozené Vaňkové.Zdroj: www.mekbn.cz

Pelnář Jan

  • 24. duben 1911, Mrákov
  • 23. duben 1982, Plzeň
Vyučil se zedníkem. Před válkou pracoval na různých stavbách v Domažlicích a v Plzni. Do KSČ vstoupil v roce 1945. V květnu 1945 se stal členem revolučního ONV v Domažlicích a členem jeho rady. Po volbách roku 1946 zůstal členem rady a řídil referát pro osídlování. V září 1947 byl zvolen předsedou ONV v Domažlicích. Dne 1. února 1948 odešel na KNV v Plzni, kde pracoval jako vyživovací referent. V roce 1954 byl zvolen předsedou KNV. Tuto funkci zastával až do konce srpna 1968. Od 31. 8. 1968  ministrem vnitra ČSSR, od 1. 1. 1969 do 28. 1. 1970 ministrem Federálního ministerstva vnitra. V dubnu 1971 odešel do důchodu. Podílel se na postavení a otevření mrákovské  Základní devítileté školy. Jako důchodce se do Mrákova vrátil, pracoval jako stavbyvedoucí i jako zedník při stavbě sdruženého objektu, kde jsou byty pro učitele, obecní úřad a pošta. Podílel se i na stavbě sportovního areálu s fotbalovým a volejbalovým hřištěm, koupalištěm a saunou, tribunou, klubovnami, prodejnami a knihovnou. Se svou stavební partou převážně důchodců pomáhal také při stavbě bytových jednotek pro členy JZD.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. MUDr. Pelnář Josef

  • 16. listopad 1872, Domažlice
  • 28. říjen 1964, Praha
Narodil se jako syn chudého ševce. Po maturitě na domažlickém gymnáziu v roce 1891 studoval v Praze na Lékařské fakultě UK. Studium ukončil doktorátem v roce 1897. Navštěvoval přednášky prof. J. Thomayera, jehož žákem i nástupcem se později stal a na jehož doporučení byl ošetřujícím lékařem Jaroslava Vrchlického na sklonku jeho života. Účastnil se i veřejného života, stál v čele studentského spolku Chod. V roce 1912 byl jmenován mimořádným profesorem lékařské fakulty. Za 1. světové války pracoval v lazaretech na balkánských bojištích. Tam onemocněl tyfem. Když po válce prof. Thomayer onemocněl, stal se roku 1921 J. Pelnář, tehdy již řádný univerzitní profesor, přednostou jeho interní kliniky. Byl nositelem Řádu republiky, medaile J. E. Purkyně a dalších vyznamenání. Jeho vědecká práce představuje více než 200 publikací z nejrůznějších oborů medicíny. Již před 2. světovou válkou, 14. 11. 1932, byl jmenován čestným občanem města Domažlic. Byl dvakrát ženat, podruhé uzavřel sňatek v roce 1936. Připomíná jej pamětní deska na domku ve Spálené ulici čp. 163, v němž prožil dětství. Je dílem akademického sochaře Karla Kuneše ml. a byla odhalena 13. 11. 1982. Zdroj: www.mekbn.cz

Pelnář Josef

  • 19. leden 1853, Červený Újezd (okr. Plzeň-sever)
  • 14. prosinec 1934, Luženice (okr. Domažlice)
Lidový hudebník, houslista. Zvaný Jozífek Mydlák z Luženic. Narodil se rodičům na vandru. S dudáckou muzikou hrál od šestnácti let. Roku 1921 hrál v Hronově při oslavách sedmdesátých narozenin A. Jiráska. V roce 1931 se zúčastnil natáčení ukázek chodské muziky a zpěvu na gramofonové desky.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. PhDr. Peroutka Emanuel

  • 1. leden 1860, Domažlice
  • 12. prosinec 1912, Praha
Syn domažlického tkalounkáře. Narodil se na Bezděkovském předměstí čp. 88, proti „Brance“. Jeden z prvních abiturientů domažlického gymnázia, pozdější profesor dějin starověku na Univerzitě Karlově. Patřil mezi první znalce tohoto úseku evropských dějin. Byl prvním profesorem dějin starověku na České univerzitě. Prvořadý zájem věnoval Řecku a Římu. Je autorem spisů Archeologie v dnešních Athénách (1903), Gymnásium (1907), O výkopech Delfských, Studie o císaři Juliánu a mnoha dalších. Pozn.: Podle J. P. Holého a Kalendária osobností na rok 1997 zemřel 22. 11. 1912.Zdroj: www.mekbn.cz

Peroutka Vojtěch

  • 1909, Domažlice
  • 1989, Domažlice
Vojtěch Peroutka byl mnohostranným sportovcem a dlouholetým sportovním funkcionářem. Narodil se roku 1909, v rodném domě Karla Matěje Čapka-Choda. Jeho otec byl obuvníkem, Vojtěch byl jediný syn z devíti dětí. Po základní škole studoval na gymnáziu, které dokončil v Plzni, kde ho živila nejstarší sestra. V roce 1936 začal pracovat na domažlické radnici a vydržel tam až do odchodu do důchodu v roce 1971. Nejdříve byl účetním, později vedoucím finančního odboru. Jeho prvním sportem se stala kopaná, hrál ji za Šumavu, později za Sněhaře až do svých čtyřiceti let. V Plzni pod vedením profesora Drahoše začal s krasobruslením. Po příchodu zpět do Domažlic zde založil krasobruslařský oddíl, působil jako závodník i jako trenér, kromě různých letních revuí připravil na krajské závody několik svých svěřenců. V letech 1935-38 byl třetí na krajských závodech, v roce 1936 reprezentoval plzeňskou župu na celostátních přeborech v Tatranské Lomnici, kde skončil šestý. V roce 1936 vyhrál župní přebor v prostných a nesl vlajku na sokolském sletu. Byl jedním ze spoluzakladatelů domažlického maratonu, v lehké atletice působil i jako rozhodčí a trenér syna Zdeňka. Toho spolu s Janem Antošem trénoval také jako žáka družstva kopané, které v roce 1957 vyhrálo krajský přebor starších žáků. V letech 1936 až 1940 byl funkcionářem oddílu boxu, ve druhé polovině 50. let pracoval ve výboru oddílu košíkové, dvacet let byl členem výboru TJ Jiskra. Pravidelně pomáhal jako pořadatel při cyklistických Závodech vítězství. Za zvláštní zmínku stojí jeho práce trenéra a funkcionáře v oddílu ledního hokeje.Zdroj: www.mekbn.cz

Petera Lubomír

  • 23. únor 1961, Brno
V letech 1980-1985 studoval na SUPŠ v Brně, obor propagační grafika. Po ukončení studia pracoval jako výtvarník v propagačním oddělení České spořitelny. Po přestěhování do Domažlic v roce 1987 spolupracoval s DDM (vedení výtvarného kroužku), vyučoval na ZUŠ v Horšovském Týně výtvarný obor. Jako porotce se účastní různých výtvarných soutěží pořádaných DDM a Galerií bratří Špillarů. Pro svoji potřebu i pro ostatní výtvarníky vyrábí pasparty, které s výtvarným uměním úzce souvisí. Jako výtvarník se zabývá kresbou, malbou i grafikou. Účastnil se řady soutěží a výstav: Trienále 1990 Brno, kolektivní výstava Mariánské Lázně 1992, Středoevropské bienále kresby Plzeň 1998. V témže roce se zúčastnil jako jeden z dvanácti výtvarníků v Klementinu propagační výstavy Audience v Národní knihovně, která se konala ve prospěch knihovny. Jeho dílo je zastoupeno v soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí (SRN, USA, Švýcarsko).Zdroj: www.mekbn.cz

Peterková Ludmila

  • 16. září 1967, Karlovy Vary
Klarinetistka, pedagožka Pražské konzervatoře, moderátorka rozhlasových i televizních pořadů. Ve svých hudebních začátcích hrála na klavír, saxofon a klarinet, posledně jmenovaný nástroj se nakonec stal dominantním. Hru na klarinet vystudovala na Pražské konzervatoři a Hudební a taneční fakultě AMU. V současné době profesně spolupracuje s řadou významných umělců, kupříkladu s houslistou Josefem Sukem, dirigentem Jiřím Bělohlávkem, Vladimírem Ashkenazym, Gerdem Albrechtem nebo mezzosopranistkou Magdalenou Koženou. Počínaje rokem 2007 pořádá vlastní letní kurzy Domažlicích, v roce 2012 se k nim přidalo spolupořadatelství netradičního Vodního koncertu na známém koupališti Babylon.Zdroj: www.mekbn.cz

Petírka Bernard

  • 1720, Klatovy
  • 28. srpen 1798, Kdyně
Působil jako kaplan ve Staněticích a od roku 1743 ve Kdyni. Za jeho působení byl opraven kostel a provedena přestavba fary po požáru. Údajně byl i literárně činný v českém, latinském i německém jazyce.Zdroj: www.mekbn.cz

Petržík Josef

  • 26. březen 1801, Domažlice
  • 28. září 1885, Domažlice
Syn místního učitele Jana Petržíka (1735-1830). V hudbě jej vzdělávali otec a ředitel kůru Norbert Holub (1787-1834). Gymnázium studoval v Klatovech, jazyky v Praze. Bída jej přinutila složit předčasně učitelské zkoušky místo profesorských. Po zkoušce v roce 1819 nastoupil v Domažlicích. Zde působil jako učitel a varhaník. Byl činný v mnoha spolcích. V roce 1870 byl za své zásluhy ve školní službě vyznamenán Stříbrným záslužným křížem s korunou.Zdroj: www.mekbn.cz

JUDr. Petula Beno

  • 1864, Nové Město nad Metují
  • 17. únor 1942, Plzeň
Vystudoval práva a roku 1897 byl jmenován okresním hejtmanem v Tachově. V roce 1900 přišel do Horšovského Týna. Zde postupně pracoval jako místodržitelský tajemník, v letech 1911-1919 jako okresní hejtman a posléze jako místodržitelský rada (1920-23). Už ve zralém věku se oženil s Annou Beerovou, dcerou knížecího rentmistra. Petula podporoval spolkové a klubové aktivity občanů města, věnoval se vzdělanosti a osvětě. Ovládal několik jazyků a také překládal - např. francouzskou milostnou poezii. K městu i ke kraji měl vřelý vztah, což dokládá fakt, že v r. 1935 věnoval českému muzeu ve Staňkově několik vzácných historických zbraní, 6 obrazů a 4 unikátní historické knihy. Po celý život vášnivě fotografoval. Systematicky se zabýval zahradnictvím, založil ve městě dvě zahrady, kde vysadil mnoho stromů z jižní Evropy. Byl také velkým milovníkem umění a zaníceným sběratelem starožitností. Uprostřed války v únoru 1942 vážně onemocněl, byl převezen do plzeňské nemocnice, kde také 17. února zemřel.Zdroj: www.mekbn.cz

Pezl Josef

  • 27. prosinec 1881, Merklín
  • 10. listopad 1938, Domažlice
Hudebník a pedagog, v Domažlicích řídil kapelu místního hasičstva.Zdroj: www.mekbn.cz

gen. Pezl Karel

  • 14. září 1927, Domažlice
V roce 1948 se stal vojákem z povolání po absolvování Vojenské akademie v Hranicích. Nejprve působil jako velitel školních jednotek a učitel. Později absolvoval Vojenskou akademii v Praze a následně zastával velitelské a štábní funkce na různých stupních. V roce 1971 byl za své politické postoje propuštěn z funkce náčelníka Oddělení operační správy Generálního štábu. Na konci roku 1989 se zapojil do přípravy návrhů vojenské doktríny. Od března 1991 byl poradcem ministra obrany. Náčelníkem Generálního štábu Československé armády se stal v květnu 1991 a uvedenou funkci zastával až do zániku Československé armády na sklonku roku 1992. Následně se stal prvním náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky - z funkce byl na vlastní žádost uvolněn k 30. 6. 1993. V uvedených funkcích se podílel na zpracování dlouhodobé koncepce výstavby naší armády a zahájil její transformaci z divizního na brigádní systém. Od července 1993 působil jako poradce prezidenta republiky.Zdroj: www.mekbn.cz

Pflugová-Růžičková Radmila

  • 14. srpen 1954
Pochází z Moravy, v Domažlicích žije od roku 1980. Vdaná, matka dvou synů. Působí jako praktická lékařka. Vystudovala Univerzitu J. E. Purkyně v Brně. Členka zastupitelstva Domažlic za KSČM.Zdroj: www.mekbn.cz

Picek Antonín

  • 26. říjen 1861, Nová Paka
  • 21. říjen 1943, Praha
Malíř a učitel kreslení, žák Pražské akademie. Je autorem obrazu Husité u Domažlic.Zdroj: www.mekbn.cz

Pick Alfréd

  • 12. říjen 1906, Domažlice
Zubní technik v Domažlicích, vězeň koncentračního tábora, padělatelská dílna, vězeňské číslo 46 678. Je zmíněn v knize Adolfa Burgra Ďáblova dílna (nakl. Svoboda, II. doplněné vydání 1191, s. 137). Manžel Marie Pickové, která byla s pětiletou dcerou Věrou zavražděna v koncentračním táboře v osvětimi.Zdroj: www.mekbn.cz

Pickonides Jan

V roce 1585 se stává bakalářem. Od roku 1586 je správcem školy v Domažlicích, pak rektorem školy u sv. Petra v Praze. Od roku 1588 správcem školy v Rakovníku, kde ovšem dostává výpověď. Zprávy o výtržnostech, které tam způsobil, beletristicky ztvárnil v povídce Nezbedný bakalář Zikmund Winter.Zdroj: www.mekbn.cz

Picková Adéla

  • 28. duben 1879, Hartmanice
Působila jako soukromnice v Domažlicích. Byla zavražděna v Osvětimi, v plynové komoře nacistického vyhlazovacího tábora.Zdroj: www.mekbn.cz

Picková Julie

  • 6. říjen 1870
Působila jako soukromnice v Domažlicích. Zavražděna v Osvětimi, v plynové komoře nacistického vyhlazovacího tábora.Zdroj: www.mekbn.cz

Picková Marie

  • 4. březen 1908, Přeštice
Manželka domažlického zubního technika. Byla společně s pětiletou dcerou Věrou zavražděna nacisty v plynové komoře vyhlazovacího tábora Osvětim.Zdroj: www.mekbn.cz

Picková Věra

Společně se svoji maminkou Marií Pickovou byla v pěti letech zavražděna v plynové komoře nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim.Zdroj: www.mekbn.cz

Msgre. Pícha Tomáš P.

  • 19. prosinec 1853, Nový Bezděkov u Kamenice
  • 24. duben 1938, Mrákov
Kněz, kaplan a farář působící v Libkově Vodě a v Mrákově. Psal teologické stati do časopisů Budivoj, Ohlas od Nežárky, Čech, Vlast a dalších. Otomar Hana uvádí jako rok narození 1856, Lidové noviny 1853.Zdroj: www.mekbn.cz

Pikhart František

  • 2011
Působil jako hudebník, kulturní pracovník a tajemník MěstNV.Zdroj: www.mekbn.cz

Pinkerová Marie

  • 18. leden 1906, Staňkov
Narodila se v rodině krejčího, kde všech pět sourozenců hrálo na housle nebo klavír a zpívalo. S odborným hlasovým školením začala u plzeňské primadony Babet Jiránkové-Dostalové, pokračovala u Věry Passerové v Praze. Zpívala na četných hudebních akademiích a koncertech na Staňkovsku a v Plzni. Účastnila se práce ve staňkovském ochotnickém divadle.Zdroj: www.mekbn.cz

Pinvička Jan

Narodil se a vzdělání získal v Domažlicích. Řadil se mezi významné opisovače 15. století. Zachovaly se sborníky z doby jeho učitelování v Ledči nad Sázavou v letech 1459-1469, které obsahují např. Dalimilovu kroniku, didaktickou Novou radu a satirickou skladbu Podkoní a žák. Zdroj: www.mekbn.cz

Piscatoris Jakub

Byl původem z Prachatic. V letech 1604-1606 snad působil v Domažlicích. Města Domažlic se dotýká jeho příspěvek z roku 1604. Příspěvky z let 1613 a 1614 ukazují vztah ke Slanému.Zdroj: www.mekbn.cz

Pithopaeus Jan

  • 1604, Domažlice
Na pražské akademii se stal bakalářem roku 1589, v témže roce je zmiňován jako správce školy v u sv. Havla na Starém městě pražském. Nejpozději od roku 1591 až do roku 1595 působil jako rektor školy v Domažlicích, v roce 1595 byl přijat za měšťana na základě vysvědčení zachovalosti vystaveného ve Slaném roku 1590. Nabízené místo profesora pražské univerzity odmítl. Od r. 1597 se uvádí jako městský písař. Vdova po něm se provdala za Daniela Schaeneia. Jeho náhrobek v děkanském chrámu se částečně zachoval. Je autorem Chvály zesnulé a drobných příspěvků. Jan Campanus mu napsal báseň ve sbírce Sedecimi a vzpomněl jeho úmrtí ve sbírce Migma.Zdroj: www.mekbn.cz

Msgre. Pitterman Max

  • 2. květen 1856, Domažlice
  • 29. červen 1938, Domažlice
Po vychození klatovského gymnázia přešel na studia teologie do Českých Budějovic. Dne 18. 7. 1880 byl zde vysvěcen na kněze. První kaplanské místo bylo v Hostouni, odtud odešel do Horšovského Týna, Blížejova, Mělnice a poté do Staňkova. Zde se zasloužil o zřízení sirotčince. Od roku 1919 žil na penzi v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Pivoňka Jan

Dílský rodák, člen AC Sparta, držitel národních rekordů na 6 km, 6 mil, 8 km, 8 mil, 10 mil, 15 km, 15 mil a člen štafety 4 x 1500 m. Mnohonásobný reprezentant ČSR na mezinárodních závodech. Po ukončení atletické činnosti se věnoval kuželkám, 2x reprezentoval ČSR.Zdroj: www.mekbn.cz

Pivoňka Josef

  • 9. říjen 1896, Újezd
  • 16. květen 1944, Natzweiler II (Francie
Strojník a topič městské elektrárny v Domažlicích. Byl zatčen 23. 6. 1943, zemřel v nacistickém koncentračním táboře Natzweiler II.Zdroj: www.mekbn.cz

Pivoňka Josef

  • 3. březen 1901, Zahořany
  • 15. srpen 1931, Domažlice
Působil jako hudebník, klarinetista a trumpetista.Zdroj: www.mekbn.cz

Pivoňka Josef

  • 6. listopad 1920, Stráž (okr. Domažlice)
  • 31. říjen 1944, Dachau (Německo)
Byl zatčen gestapem 6. 8. 1943, zahynul v nacistickém koncentračním táboře Dachau.Zdroj: www.mekbn.cz

Plach Josef Leonard

  • 1797
Malíř činný v létech 1761-1782. Roku 1766 prováděl v kostele ve Strážově štafírování hlavního oltáře a kazatelny. Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. Plachý Jiří

  • 7. září 1901, Plzeň
  • 13. květen 1968, Šťáhlavy
Během studia na Vysoké škole lesnické v Brně pracoval každé prázdniny jako praktikant na velkostatku v Domažlicích. Zde se seznámil se spisovatelem Janem Vrbou. Po téměř roční bezplatné praxi v Domažlicích se mu podařilo získat místo správce Rachovského ředitelství na Podkarpatské Rusi. Hlavním oborem mu bylo lesní pěstebnictví. Později odmítl nabídky na místo vysokoškolského učitele v Brně. V roce 1937 odešel do Tachova, odkud musel po roce před nacisty uprchnout, následně získal místo na Křivoklátsku. Po válce na přímluvu Jana Vrby zakotvil v Domažlicích. Byl prvním poválečným správcem domažlických lesů. Pro Vrbu se stal vzorem při psaní románů Madlenka z Pece, Bílý lesmistr a několika povídek. Po zrušení městských lesů se stal úředníkem ONV. Těsně po nástupu do důchodu zdědil chalupu ve Šťáhlavech a pomalu se svými přáteli rekonstruoval zámek Kozel. Pozn.: Podle J. Vorlíčka zemřel 15. 5. 1968 v Plzni.Zdroj: www.mekbn.cz

Plachý Miroslav

  • 31. květen 1926, Zlonice
  • 28. duben 1945, Domažlice
Mlynářský pomocník, byl zabit dělostřeleckým granátem při ostřelování Domažlic.Zdroj: www.mekbn.cz

Plachý z Třebnice Jan

Syn horšovskotýnského měšťana Jiřího Plachého, kterému byl udělen roku 1567 šlechtický erb a titul, bratr M. Šimona Plachého, plzeňského kronikáře. V únoru roku 1589 byl zapsán v Dillingenu a v roce 1586 v Ingolstadtu. Roku 1589 tam disputoval pod vedením profesora Petra Barechia. Po návratu ze studií se zdržoval v Horšovském Týně. Je autorem sborníku Gratulatio. Kromě veršů na počest profesora Bacheria, obsažených ve spisu Gratulatio, napsal pravděpodobně ještě jinou báseň podobného obsahu.Zdroj: www.mekbn.cz

Plachý z Třebnice M. Šimon

  • 1560, Horšovský Týn
  • 8. říjen 1609, Plzeň
Písař, radní a primátor Plzně (1606 - 26. 6. 1609), známý především jako plzeňský historik a kronikář. Pocházel z významné měšťanské rodiny. Syn Jiřího Plachého, který byl za své zásluhy vyznamenán císařem Maxmiliánem II. znakem, predikátem „z Třebnice“ a povýšen do vladyckého stavu. Do Plzně se přestěhoval z Horšovského Týna v roku 1587 a získal tam měšťanské právo. Vyššího vzdělání nabyl na zahraničních katolických akademiích. Jako městský písař, tedy nejvyšší úředník, se připomíná již 5. 2. 1588. Účastnil se hospodářského a politického dějí, byl častým delegátem na zemských sněmech. Roku 1606 se stal primátorem a byl jím až do své smrti. Byl prvním kronikářem Plzně, zanechal česky psané Paměti plzeňské, v nichž vylíčil dění v Plzni až do r. 1604. Tiskem je vydal roku 1883 Josef Strnad.Zdroj: www.mekbn.cz

Plánek Josef

  • 17. září 1907, Kout na Šumavě
  • 20. říjen 1944, Praha-Pankrác
Poštovní úředník, byl zatčen gestapem 30. 6. 1944 a popraven v pražské pankrácké věznici.Zdroj: www.mekbn.cz

Plánková Marta

  • 12. květen 1907, Vysoké nad Jizerou
  • 20. říjen 1944, Praha-Pankrác
Domažlická poštovní úřednice, byla zatčena gestapem 18. 7. 1944 a popravena v pražské pankrácké věznici.Zdroj: www.mekbn.cz

Platzer František

  • 21. březen 1864, Chotiměř
  • 15. prosinec 1941, Zbrašov u Hranic
Studoval na vídeňské výtvarné akademii i soukromě. V 1. světové válce byl zajat na italské frontě, poté sloužil v československých legiích. V prosinci 1918 se vrátil do vlasti. Od 1. 3. 1919 je podplukovníkem přiděleným do Kartografického ústavu. Zdroj: www.mekbn.cz

Pleskal Jaroslav

  • 23. říjen 1933, Plzeň
V letech 1962-1975 pracoval ve VD Chodovia jako modelér. Zájem o výtvarné umění a zkušenosti s keramikou jej vedly k samostatné výtvarné tvorbě, rozvíjené po linii keramických prací. Je autorem reliéfního triptychu a exteriérové plastiky pro Teplotechnu Domažlice (1979), exteriérové plastiky pro MŠ Kout na Šumavě (1980), Domov důchodců Domažlice (1980).Zdroj: www.mekbn.cz

Pluhař Bohumil

  • 11. říjen 1884, Osvračín
  • 15. červenec 1969, Praha
Inspektor v Bratislavě, organizátor slovenského školství a pracovník zemské školní rady v Praze. Je autorem děl Maminkám o dětech, Z mého zápisníku, Pohledy do učitelského života. Zdroj: www.mekbn.cz

Pöhnl Karlmann

  • 29. říjen 1878, Bělá nad Radbuzou
  • 29. září 1959, Urach (SRN)
Pocházel ze staré a významné rodiny v Bělé nad Radbuzou, byl synem tamního purkmistra. Od roku 1890 navštěvoval horšovskotýnskou německou školu, v té době se již zajímal o městský a farní archiv. Učitelská studia absolvoval v Praze na německém učitelském ústavu (maturoval v roce 1900), kde se zdokonalil v defektologii a dalších vychovatelských oborech. Práce věnované dějinám města Horšovský Týn byly publikovány většinou časopisecky. Po roce 1945 šel do odsunu. Byl spolupracovníkem historika Josefa Blaua, navázal rovněž spolupráci s F. Roubíkem. Je autorem díla Abhandlung zur Geschichte der Kreisstadt Bischofteinitz (Pojednání o dějinách okresního města Horšovský Týn-1930). Většina jeho prací po r. 1945 týkajících se např. dějin arcidiakonátu u sv. Apolináře, zůstala bohužel pouze v rukopisech. I ty jsou však cenným zdrojem pro poznání nejstarších dějin města.Zdroj: www.mekbn.cz

Pojar Josef

  • 8. červenec 1892, Srbice
  • 20. červenec 1960, Plzeň
Plzeňský dělník a spisovatel, zakladatel knihovny ZK ROH Škoda Plzeň, fejetonista. Je autorem knihy Těžkou rukou.Zdroj: www.mekbn.cz

Poklop Karel

  • 19. únor 1931, Velký Osek (Poděbrady)
  • 2. září 2000, Domažlice
Odborné studie v oboru dechových nástrojů absolvoval na vojenské hudební škole v Praze. Brzy po příchodu do Domažlic se podílel na založení dechového oddělení na LŠU. Řadu let byl kapelníkem dechovky Čerchovanky. Sám komponoval. V roce 1960 přešel do Horšovského Týna, kde rovněž založil dechové oddělení na LŠU. Do důchodu odešel v roce 1993.Zdroj: www.mekbn.cz

Pokorný Jan Ferdinand

  • 28. leden 1797, Koloveč
  • 3. březen 1870, Jihlava
V hudbě se vzdělal u svého otce, varhaníka v Chudenicích. Vystudoval klatovské gymnázium, byl fundatistou ve strahovském klášteře, studoval filozofii. Nakonec se věnoval hudbě. Působil dlouhá léta v Jihlavě, kde byl sbormistrem, dirigentem, ředitelem kůru a divadelním kapelníkem. Byl jmenován čestným občanem Jihlavy. Jeho odchovancem byl i Gustav Mahler.Zdroj: www.mekbn.cz

Polák František

  • 13. únor 1905, Srbice
  • 5. únor 1993, Domažlice
Učitel, před válkou učil na malotřídních školách na Domažlicku. Před válkou i po ní byl jedním z vůdců národopisné činnosti v Milavčích. Spolupracoval s R. Svačinou. Během 2. světové války byl v Hluboké zatčen za ilegální činnost a uvězněn v koncentračním táboře Flossenbürg. Po válce působil jako okresní školní inspektor, aktivní člen Svazu protifašistických bojovníků a dopisovatel do regionálního tisku. Zasloužil se o založení Zpravodaje Horšovského Týna i o uchování četných památek města. Velmi významná je jeho přednášková činnost. Byl činným divadelníkem i hudebníkem, působil jako smuteční řečník. Je nositelem řady ocenění a vyznamenání. Bratr Karla Poláka a švagr Anny Polákové.Zdroj: www.mekbn.cz

Polák František

  • 30. červenec 1937
  • 31. červenec 2003
Víc jak polovinu života věnoval zdravotně postiženým. Pracoval jako předseda Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Domažlicích, pomáhal mezi diabetiky. V Reha-centru provozoval magnetoterapii, organizoval rekondiční pobyty zdravotně postižených.Zdroj: www.mekbn.cz

Polák Karel

  • 12. leden 1907, Srbice
  • 18. září 1975, Horšovský Týn
Jako pracovník státní správy působil v Horšovském Týně, za války pracoval na berním úřadu v Praze. Účastnil se Pražského povstání, po válce mu byla udělena medaile Za statečnost. Po skončení válečného konfliktu se vrátil do Horšovského Týna. Je zakladatelem městského dobrovolného hasičského sboru. Bratr Františka Poláka a manžel Anny Polákové. Zdroj: www.mekbn.cz

Polák Karel

  • 28. leden 1909, Bezděkov u Klatov
  • 9. duben 1981, Klatovy
Regionální historik a publicista, pracovník ONV v Klatovech. Je autorem prací Pohledy do minulosti obcí na Kdyňsku, statí v regionálních časopisech a sbornících (např. Kalendář Psohlavců).Zdroj: www.mekbn.cz

Poláková Anna

  • 14. červenec 1910, Domažlice
  • 29. září 1999, Domažlice
Narodila se v Domažlicích na Bezděkovském předměstí v domku čp. 7. Otec byl odborným technikem v domažlickém cukrovaru. Vystudovala učitelský ústav v Plzni a poté učila několik let na Chodsku, ve Stráži a na Pasečnici. Od roku 1945 žila s manželem v Horšovském Týně. Působila zde jako učitelka, kronikářka a dlouholetá sbormistryně ženského pěveckého sboru ČSŽ. Je autorkou průvodce „Horšovský Týn, perla Českého lesa“ (1947). Manželka Karla Poláka, švagrová Františka Poláka.Zdroj: www.mekbn.cz

Polentarii Matouš

Roku 1610 napsal jako žák v Českém Brodě elegické distichon do sborníku, který vydal téhož roku Jan Mathiades.Zdroj: www.mekbn.cz

Polomský Pavel

  • 8. leden 1966, Domažlice
Začínal jako běžec krátkých tratí ve Škodě Plzeň (1983-1985). Následně působí v Dukle Praha (1986-1991) a v AC Slovan Liberec (1994-1996). Mezi jeho největší atletické úspěchy patří např. mistrovské tituly v roce 1986 ve štafetě (4x100 m), v roce 1989 (100 m) nebo halový titul z roku 1988 (200 m). V roce 1994 se zúčastnil zimních OH jako člen dvousedadlového a čtyřsedadlového bobu (7., respektive 10. místo), o 4 roky později v Naganu skončil 13. ve čtyřsedadlových bobech.Zdroj: www.mekbn.cz

Pomahač Jiří

  • 29. únor 1904, Žinkovy
  • 5. říjen 1981, Praha
V Horšovském Týně vznikly jeho Chodské tance i České tance a v roce 1928 tu měla premiéru jedna z jeho operet - Bílé chryzantémy. Byl vzdáleně příbuzný s Jindřichem Jindřichem. Syn národopisce Jiřího Pomahače (1874-1958).Zdroj: www.mekbn.cz

Pomahač Václav

  • 11. leden 1874, Lnáře
  • 5. červen 1958, Žinkovy
Vystudoval nižší reálku v Blatné a učitelský ústav v Příbrami. Shromažďoval sbírky brouků, motýlů, můr, vodního hmyzu, hornin i nerostů. Soustřeďoval zemědělské, polní a cechovní památky. Napsal několik vlastivědných prací, často přednášel.Zdroj: www.mekbn.cz

Popel z Lobkovic Jan

  • 1490, Chlumec nad Cidlinou (okr. Hradec Králové)
  • 14. červen 1569, Libochovice (okr. Litoměřice)
Spisovatel, politik a nejvyšší hofmistr Království českého. Zabýval se historií, překládal literární díla. Pobýval mj. v Horšovském Týně. Zde u něj působil jako písař Jan Sylván.Zdroj: www.mekbn.cz

Popel z Lobkovic Jan ml.

  • 1510
  • 12. duben 1570
Významný představitel původem středočeského rodu Lobkoviců z Polabí, přední osobnost české stavovské obce. Již roku 1544 se stal nejvyšším komořím, 1549 prezidentem královské komory a konečně v roce 1554 nejvyšším purkrabím. Do západočeského prostoru vstoupil roku 1539, kdy koupil od Ronšperků do dědičného vlastnictví rozsáhlé panství Horšovský Týn, a to za sumu 8482 kop grošů českých. Svůj majetek částečně investoval do velkorysé proměny starého horšovskotýnského hradu v honosnou renesanční rezidenci. Impulzem byl velký požár roku 1547. Přestavba byla zahájena opravou západního křídla starého biskupského hradu (sgrafitto datované letopočtem 1550), při té příležitosti vznikaly renesanční fresky, zobrazující mj. jak Jana z Lobkovic, tak jeho první manželku Annu z Bibrštejna. V padesátých letech 16. století dal Jan postavit východní křídlo s bohatými štíty, vstupním portálem a průjezdem do nádvoří.Zdroj: www.mekbn.cz

Popel z Lobkovic Kryštof

  • 1549
  • 25. květen 1609
Starší syn Jana mladšího z Lobkovic (z jeho prvého manželství s Annou z Bibrštejna), po jehož smrti zdědil roku 1570 Horšovský Týn i další západočeské statky. Vzdělání získal na univerzitě v Bologni. Pokračoval v dostavbě horšovskotýnského zámku a zřídil renesanční zámeckou zahradu, ve které byl postaven letohrádek. Roku 1584 dal vystavět osmihrannou loretu, pravděpodobně první v Čechách.Zdroj: www.mekbn.cz

Popel z Lobkovic Vilém st.

  • 1557
  • 1626
Mladší syn Jana mladšího Popela z Lobkovic (z druhého manželství s Bohumilou z Rožmberka), majitel Horšovského Týna a Čečovic (od 1587) a blízkého Mířkova (od 1603). Koncem 16. století dokončil přestavbu horšovskotýnského zámku v renesanční rezidenci výstavbou purkrabství na zadním nádvoří a dobudoval i přilehlou renesanční zahradu. V roce 1609 za bojů o Rudolfův majestát byl zvolen jedním z defensorů (obhájců víry). Při vpádu Pasovských v roce 1611 se stal vůdčí osobností českých stavů v odporu proti rekatolizačním snahám. Tato jeho politická činnost vyvrcholila v době stavovského povstání 1618-1620, kdy patřil k jeho vůdcům. Byl zvolen na prvním místě mezi direktory země a po nástupu Fridricha Falckého na český trůn zastával místo nejvyššího hofmistra. Aktivní účast na stavovském povstání se mu stala osudnou. Po bělohorské porážce byl zatčen, jeho majetek zkonfiskován a byl odsouzen k trestu smrti. Krvavému divadlu na Staroměstském náměstí v červnu 1621 se však vyhnul. Zřejmě díky přímluvě vlivných příbuzných mu byl trest změněn na doživotní žalář. Ten si odpykal ve Zbiroze, odkud byl v roce 1622 propuštěn s podlomeným zdravím. Publikace Žili v Horšovském Týně uvádí rok narození 1556.Zdroj: www.mekbn.cz

Popp Antonín

  • 30. červenec 1850, Praha
  • 10. červen 1915, Praha
Autor ornamentální dekorace vnitřku budovy Národního muzea a 32 portrétních medailonů českých králů tamtéž. Roku 1892 provedl figurální práce pro radnici v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Poslední Jiří

  • 16. červenec 1955, Domažlice
Vyučil se nástrojářem u firmy ŠKODA Plzeň. V létech 1973-76 studoval soukromě u Jana Ferdinanda Pistoriuse, ak. malíře a grafika v Plzni, který ho vyškolil v grafických technikách a tisku. Vytvořil grafický doprovod k několika publikacím: R. Graves: Trojí tvář (1992), E. M. Remarque: Nepřítel (1997). Je zastoupen grafikami v souborech: Jaro (1988), Miroslav Horníček 70 let (1988) a Na štorc (1989). Podílel se grafikami na nástěnných kalendářích: WEA (1966) a Osudy soch (1998). Vytvořil ilustrace k monografii 50 let plzeňského rozhlasového orchestru, kterou vydalo kulturní středisko ESPRIT v Plzni roku 1996. V grafické tvorbě využívá techniku suché jehly v kombinaci s tečkovací technikou nebo s použitím rulety a sítotisk. V létech 1983 až 1997 vytvořil celkem 16 exlibris s přírodními motivy, někdy doplněnými technickými předměty nebo postavami. Zdroj: www.mekbn.cz

Poslední Karel

  • 16. říjen 1938, Staňkov
V letech 1953-1957 studoval na SPŠ v Domažlicích, pracoval jako projektant. Zaměřoval se na rekonstrukci původní městské zástavby a celkové ztvárnění interiérů architektonických objektů.Zdroj: www.mekbn.cz

Pospíchal František P.

  • 31. květen 1913, Innsbruck
  • 3. prosinec 1977, Domažlice
Byl ordinován 1. 5. 1940 v Českých Budějovicích. Jako administrátor působil v Domažlicích od 25. 4. 1964 do 3. 12. 1977.Zdroj: www.mekbn.cz

Pospíšil Antonín P.

  • 9. září 1886, Praha
Osobní děkan a biskupský notář v Klenčí pod Čerchovem. Byl zatčen gestapem 27. října 1944, vězněn v Terezíně, kde byl viděn živý ještě 4. května 1945. Nezvěstný.Zdroj: www.mekbn.cz

Pospíšil Jan

  • 7. leden 1921, Hlinsk na Volyni (Ukrajina)
  • 30. červenec 1994, Ostromeč
Do roku 1943 pracoval na usedlosti rodičů, poté následovaly 2 roky nucených prací v Německu, po válce repatriace do ČSR a osídlení zemědělské usedlosti. Vystudoval při zaměstnání Střední zemědělskou technickou školu, od roku 1963 pracoval jako ekonom státního statku a poté na Okresní zemědělské správě v Domažlicích. Zajímal se o historii svého bydliště-Ostromeče. Zpracoval několikadílnou kroniku obce-je uložena v OA Horšovský Týn. Publikoval ve Výroční zprávě OA z roku 1987. Aktivně se zúčastnil spolkového života krajanů. Je autorem sborníku básní České písně z ukrajinské Volyně. V roce 1993 vydal básnickou sbírku Setkání a loučení. Tchán spisovatele Miroslava Vejlupka.Zdroj: www.mekbn.cz

pplk. Potměšil Jan

  • 28. prosinec 1893, Přední Lhota
  • 22. březen 1942, Osvětim (Polsko)
Podplukovník 6. hraničářského praporu s velitelstvím v Domažlicích. Byl zatčen gestapem 21. 3. 1940, zahynul v nacistickém koncentračním táboře Osvětim.Zdroj: www.mekbn.cz

Potůček Václav

  • 23. únor 1956, Karlovy Vary
Absolvoval sklářskou SUPŠ a Akademii výtvarných umění. Restauroval středověké nástěnné malby ze zámku Prostiboř pro expozici státního zámku v Horšovském Týně.Zdroj: www.mekbn.cz

Mgr. Poulová Alena

  • 7. únor 1961, Domažlice
Narodila se v Domažlicích. Absolvovala Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, obor výtvarná výchova. Působí jako učitelka výtvarné výchovy na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Aktivně se věnuje výtvarnému umění, se zaměřením na kresbu. Vystavovala např. v Chodském knihkupectví a v Muzeu Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, v Klenčí pod Čerchovem nebo na Výhledech.Zdroj: www.mekbn.cz

Pouzar Karel P.

  • 2. červenec 1912, Štěpánovice
  • 16. květen 1973, Slověnice
Byl ordinován 27. 6. 1937 v Českých Budějovicích. Jako administrátor působil v Domažlicích od 5. 7. 1939 do 30. 6. 1940.Zdroj: www.mekbn.cz

Prach Karel

  • 3. září 1899, Únějovice
  • 20. březen 1979, Praha
Rodiče se přestěhovali do Domažlic, kde K. Prach absolvoval gymnázium. Maturoval roku 1919. Již tehdy se podílel na kulturním a společenském dění. Přátelil se s L. Klímou i J. Vrbou. Pět let byl soukromým úředníkem. Od r. 1925 se věnoval literatuře a novinářství. Od roku 1940 řídil týdeník Posel od Čerchova až do zastavení listu. Od téhož roku byl spoluredaktorem časopisu Chodsko. Byl iniciátorem postavení Baarova pomníku na Výhledech a 10 let předsedou Baarovy společnosti. Roku 1937 dostal cenu Svatoboru. Básník, knižně vydal: Země a člověk (básně 1928), Vření země (básně 1930), Tvář v zrcadle (epigramy 1932), Má země (báseň 1937), Masaryk a Domažlice (studie z let devadesátých, 1938).Zdroj: www.mekbn.cz

Prachař Jan

  • 29. leden 1918, Bohnice
Rodák z Moravy, do Domažlic přišel v roce 1910 z Plzně, kde byl do té doby redaktorem časopisu Nové snahy. V Domažlicích začal vydávat týdeník Chodský prapor, který se stal brzy oblíbeným časopisem pokrokových lidí. Stal se předlohou pro postavu redaktora Vladimíra Pracha ve Vrbových Zubřanech. Prachař byl povolán na začátku 1. světové války do armády k plzeňským pětatřicátníkům. Jako ortodoxní antimilitarista a panslavista nebyl schopen vyřešit tuto situaci a duševně se zhroutil. Zemřel na psychiatrické klinice v Bohnicích ve věku 37 let.Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. Prášil František

  • 11. září 1845, Domažlice
  • 9. červen 1917, Praha
Narodil se v Domažlicích v domě č. 89 v Hradské ulici v rodině barvířského mistra. Vystudoval reálku a roku 1886 absolvoval Českou techniku. Vstoupil do dílen Vojtěšské huti na Kladně, kde se stal ředitelem první české mostárny. V roce 1886 založil a do roku 1894 řídil Pražskou mostárnu. Odborník na mostní stavby-postavil most přes Labe u Mělníka, železniční most přes Vltavu pod Vyšehradem. Dále vyprojektoval železnou konstrukci jeviště a hlediště Národního divadla po vyhoření či rozhlednu na Petříně. Autor četných patentů. Je autorem „segmentového jezu“ a „Prášilovy uzávěrky propustí“. Roku 1889 byl vyznamenán Zlatým záslužným křížem a korunou.Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Prášil František Josef

  • 11. září 1810, Domažlice
  • 17. prosinec 1879
Po studiích v Klatovech, Praze a ve Vídni se stal vyhlášeným rakouským lékařem. Uplatnil se jako vojenský lékař, byl konstruktérem na svou dobu moderních mechanických protéz horních i dolních končetin. Bratranec Viléma Václava Prášila. Syn Václava prášila, městského rady, a Teresie Fanferlíkové z Kouta, dcery stadionského purkrabího.Zdroj: www.mekbn.cz

Prášil Maxmilián Vojtěch

  • 2. květen 1779, Domažlice
Potomek měšťanského rodu Prášilů, jejich vícegeneračním zaměstnáním bylo punčochářství. Po odborných studiích v Praze a ve Vídni se stal prvním studovaným a státem zkoušeným lékárníkem v Domažlicích. Proslul ve městě i na Chodsku svými účinnými rostlinnými i minerálními lektvary „proti veškerým nemocem a nanicovatostem“. Byl ženat s Barborou Matzovou ze Šťáhlav, dcerou valdštejnského ředitele panství. Od něho se odvíjí významná větev domažlických lékárníků Prášilů, Schnablů a Lichtenbergů. Měl syna Josefa, schopného domažlického průmyslníka a podnikatele. Jedním z jeho synů byl Vilém Václav Prášil (nar. 1808).Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Prášil Vilém Václav

  • 4. červenec 1808, Domažlice
  • 19. leden 1870, Gleichenberg
Po studiích v Klatovech absolvoval filozofická studia v Praze, načež se ve Vídni věnoval studiu lékařství a stal se v roce 1840 doktorem. Byl sekundářem vídeňské Všeobecné nemocnice, pak ordinářem v Tüfferu. Roku 1843 se stal lázeňským lékařem v podalpských lázních Gleichenberg ve Štýrsku. Přispěl ke zvelebení a rozšíření těchto lázní. Sbíral starožitnosti a přírodniny, odborně publikoval.Zdroj: www.mekbn.cz

Praštil Václav

  • 19. listopad 1884, Zahořany
  • 7. červen 1956, Zahořany
Lidový hudebník, klarinetista. Pozn.: Podle Kalendária na rok 1996 narozen v roce 1878.Zdroj: www.mekbn.cz

Pražák Albert

  • 11. červen 1880, Chroustovice
  • 19. červen 1956, Praha
Literární historik, profesor univerzit v Bratislavě a Praze. Organizátor kulturního a vědeckého života, průkopník bádání o slovenské literatuře a česko-slovenských vztazích. Je autorem monografií Jaroslav Vrchlický, Karel Hynek Mácha, Jan Neruda. V době 2. světové války byl zapojen do odboje, v roce 1945 krátce předsedou ČNR. Shromažďoval prameny o chodské lidové slovesnosti, spolupracoval s J. Š. Baarem, byl přítelem Jana Vrby, J. F. Hrušky i manželů Štěpánkových ze Kdyně. Jeho žákem byl Josef Kotal. K jeho oblíbeným místům patřil Mrákov, Klenčí, Postřekov.Zdroj: www.mekbn.cz

Pražák Josef

  • 5. červen 1919, Domažlice
  • 17. říjen 1991, Praha
Nejprve studoval u Jiřího Konrádyho, poté byl žákem konzervatoře v Praze (1934-1940). Čtyři roky byl vězněn v koncentračním táboře. Roku 1946 konzervatoř dokončil. Absolvoval Akademii múzických umění (1950). Byl členem Symfonického orchestru Čs. rozhlasu, profesorem AMU, zakladatelem Pražákova kvarteta.Zdroj: www.mekbn.cz

Pražský František

  • 1290
  • 3. březen 1362
Český kronikář, jeho latinsky psaná kronika zachycuje české dějiny od poloviny 13. do poloviny 14. století. Důležité jsou údaje o smiřovacím jednání mezi opoziční šlechtou a králem Janem, zprostředkovaném římskoněmeckým králem Ludvíkem Bavorem v Domažlicích na jaře 1318.Zdroj: www.mekbn.cz

Pražský František

  • 1672, Rokycany
  • 1755, Rokycany
Učitel a hudebník působící v Domažlicích a později v Rokycanech.Zdroj: www.mekbn.cz

Preiss Jaroslav

  • 8. prosinec 1870, Přeštice
  • 29. duben 1946, Praha
Po studiích v Domažlicích (absolvoval v roce 1889) a v Praze pracoval zprvu jako publicista, od roku 1900 vedl hospodářskou rubriku Národních listů a redigoval různé hospodářské a finanční časopisy. Od roku 1907 pracoval v průmyslovém a hypotečním oddělení Živnostenské banky, v roce 1910 se stává náměstkem vrchního ředitele. Prostřednictvím Živnobanky později působil na vnitřní i zahraniční politiku republiky.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka Alois ml.

  • 1. listopad 1889, Domažlice
  • 19. prosinec 1951, Domažlice
Pozornost věnoval studiu chodských stavení. Podílel se na uspořádání krajinské výstavy v roce 1927. Byl členem Klubu za staré Domažlice, ve kterém uplatňoval své znalosti stavební historie města. Jako člen tehdejší místní a osvětové komise se zúčastnil všech důležitějších kulturních akcí města. Byl členem Sokola, hasičského sboru i Spolku přátel žehu. Zabezpečoval zejména po technické stránce pořádání různých veřejných akcí. Počátkem 30. let se mu podařilo dosáhnout, aby byly do objektu hradu přemístěny muzejní sbírky z městské radnice. Zajišťoval odvoz Baarovy sochy z Výhledů a pamětních desek ze základu baldovského památníku. Dlouhá léta působil jako správce domažlického muzea. Jeho přičiněním se stal Chodský hrad v době 2. světové války úkrytem nejen pro různé kulturní hodnoty krajiny, ale i pro zbraně, přichystané odbojářskou organizací pro dny osvobození. Jako řada spoluobčanů se octl v nacistickém vězení. Byl synem stavitele Aloise Procházky st. a dědem archeologa Zdeňka Procházky.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka Alois st.

  • 9. duben 1856, Ouholice u Prahy
  • 11. prosinec 1930, Domažlice
Absolvent pražské Průmyslové stavební školy. Do Domažlic přišel na místo městského stavebního technika. Ujal se řízení staveb budovy gymnázia i novostavby měšťanského pivovaru. Oženil se s Alžbětou Forstovou, s níž měl 11 dětí. Za 36 let působení ve funkci městského stavitele řídil dále stavby městských jatek, elektrárny, chudobince, Okresního domu a dalších budov. Byl činný i jako starosta Nemocenské pojišťovny, patřil mezi aktivní pracovníky hasičské jednoty, byl činovníkem Řemeslnicko-živnostenské jednoty a dalších spolků. Spoluzakládal odbor Svazu českých turistů a Čerchovan. Otec Aloise Procházky ml., děd stavitele Z. Procházky a praděd badatele, archeologa, nakladatele a publicisty Zdeňka Procházky ml.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka Antonín

  • 24. červen 1849, Záběhlice
  • 26. září 1903, Praha-Vinohrady
Mezi léty 1863 až 1866 pracoval v dílně sochaře Fr. Hergesela, pak působil na akademii v Mnichově a Praze. V letech 1877-1880 byl činný v ateliéru V. Myslbeka, kde pracoval na pomnících A. Příhody pro Domažlice a J. Žižky pro Čáslav.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka František Xaver

  • 16. únor 1878, Domažlice
  • 17. květen 1951, Praha
Absolvoval učitelský ústav v Plzni. Učitel hudby v Domažlicích a ve Kdyni, zakladatel kdyňského pěveckého spolku Jindřich Jindřich (1909). Otec byl domažlický zpěvák, varhaník, učitel. F. X. byl po absolvování učitelského ústavu (1897) ustaven učitelem v Domažlicích, od roku 1903 ve Kdyni. Psal hudbu k ochotnickým divadelním představením, dětským besídkám, sokolským cvičením. Je autorem 140 skladeb (pro housle a klavír, klavírní cykly, chrámové skladby, sbory a chodské písně). Do penze odešel roku 1938 a se ženou se odstěhoval k dceři Věře Procházkové do Prahy.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka Jan

  • 29. listopad 1883, Domažlice
  • 25. listopad 1942, Domažlice
Vyučený fotograf, který se ale věnoval především hudbě. Byl houslistou České a Varšavské filharmonie, působil v orchestru v Helsinkách a později v orchestru Vinohradského divadla. Poté se vrátil do Domažlic, kde byl činný jako houslový pedagog. Byl mladším bratrem Karla Procházky. Pozn.: Kalendárium osobností západních Čech na rok 2002 uvádí datum narození 20. 11. 1883 a datum úmrtí 22. 11. 1942.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka Jan

  • 12. prosinec 1914, Domažlice
  • 21. duben 1943, Berlín
Jeden z prvních účastníků odboje na Chodsku, člen odbojové organizace Obrana národa, v jejímž čele v Domažlicích stál spolu s O. Bartoškem a A. Žlábkem. Příslušníci organizace rozvíjeli zpravodajskou činnost, zajišťovali zbraně a třaskaviny, organizovali odchod bývalých vojáků a civilistů do zahraničí. Po zatčení O. Bartoška v březnu 1940 byl v Praze zatčen i A. Žlábek. Dne 16. 3. 1940 byl Jan procházka zavolán na vládní policii v Domažlicích a odtud jej odvezlo gestapo do Klatov. V. Waldheger, další člen zapojený do odboje, poté spáchal sebevraždu. Jan Procházka byl popraven spolu s A. Žlábkem v Berlíně. Český evangelický sbor nechal na Husově domě instalovat pamětní desku se jmény J. Procházky, A. Žlábka a Lad. Vojtěcha. Dne 27. 5. 1965 byl Jan Procházka jmenován in memoriam čestným občanem města Domažlic.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka Karel

  • 8. duben 1878, Domažlice
  • 16. prosinec 1947, Domažlice
Narodil se ve Vodní ulici č. 30. Starší bratr Jana Procházky. Na housle se začal učit v osmi letech u domažlického ředitele kůru Antonína Topinky. Roku 1894 vstoupil na pražskou konzervatoř do houslové třídy Otokara Ševčíka. Zde se seznámil a spřátelil s Bohuslavem Lhotským a Karlem Moravcem, se kterými ho pak pojily umělecké cíle dalších třicet let. Po absolvování konzervatoře nastoupil spolu s Lhotským, Moravcem a Bedřichem Váškou do orchestru opery ve Lvově. Z Váškovy iniciativy vytvořili smyčcové kvarteto, které se poprvé představilo veřejnosti roku 1901. V srpnu téhož roku vstoupili do Varšavské filharmonie, v jejímž rámci vytvořili České kvarteto. V Čechách se uvedli prvními koncerty v Domažlicích (1902), v Praze a na České Kubici, roku 1904 vystoupili na koncertním podiu v Mnichově. V roce 1905 vystoupili Ševčíkovci z Varšavské filharmonie a vytvořili samostatné profesionální kvarteto. Přijali jméno učitele prof. Ševčíka. Roku 1930 po smrti B. Lhotského kvarteto zaniklo a jeho zbývající členové se stali profesory státní konzervatoře. V roce 1957 byla K. Procházkovi na jeho rodném domě odhalena pamětní deska odsochaře A. Langenbergera.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka Zdeněk

  • 14. únor 1928, Domažlice
  • 4. říjen 2012, Domažlice
Představitel už třetí generace domažlických městských stavitelů i  veřejných pracovníků. Zajímal se o památkovou péči. Vnuk  a syn městských stavitelů Aloise Procházky st.  (1856-1930)  Aloise Procházky ml. (1889-1951), otec nakladatele a vydavatele Zdeňka Procházky (1954-).Zdroj: www.mekbn.cz

Procházka Zdeněk

  • 7. červen 1954, Plzeň
Původním povoláním fotograf, v současnosti působící hlavně jako amatérský archeolog a historik. Pozornost věnuje zejména kulturním památkám Domažlicka a Tachovska. Je autorem prací Domažličtí hrnčíři na Hořejším předměstí ve 14. a 15. století, Historické náhrobníky okresu Domažlice, Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov nebo Památná místa Všerubského průsmyku. Založil Nakladatelství Českého lesa, ve kterém vydal řadu průvodců věnovaných Domažlicím, Domažlicku, Tachovsku, Českému lesu apod. V roce 2014 obdržel pamětní medaili Města Domažlice za dlouhodobou činnost ve svém oboru.Zdroj: www.mekbn.cz

Procházková Věra

  • 29. listopad 1907, Kdyně
  • 11. duben 1985, Praha
Po vzoru J. F. Hrušky se zabývala sběrem chodských pohádek, povídaček a šprýmů. Shromáždila je a vydala ve dvou sbírkách: Čarovný svět (1944) a Šíbalové ha chytráci (1946). Sběratelskou činnost prováděla v jihovýchodní části Chodska - na Kdyňsku, psala v nářečí. Dcera Františka Xavera Procházky.Zdroj: www.mekbn.cz

Prokop

  • 18. listopad 1585, Domažlice
Působil jako řezbář v Plzni, syn Jana Susy.Zdroj: www.mekbn.cz

Prokop Jakob Philip

  • 1. květen 1740, Poběžovice
  • 16. říjen 1814, Vídeň
Vynikající sochař. Záhy odchází do Vídně, kde strávil většinu života a kde také zemřel. Proslavil se zejména mramorovými sochami a bustami panovníků umístěnými v parcích a interiérech vídeňského císařského paláce Schönbrunn a v některých vídeňských kostelech.Zdroj: www.mekbn.cz

Prokosch Antonín

  • 10. leden 1817, Drahotín
  • 7. leden 1878
Působil jako major rakousko-uherské armády.Zdroj: www.mekbn.cz

Prunar Emanuel

  • 9. leden 1855, Domažlice
  • 17. srpen 1917, Domažlice
Syn Karla Františka Prunara, po smrti svého bratra Jiřího se ujal tiskárny a vydávání Posla od Čerchova. Byl vyučeným sazečem, své vzdělání si doplnil v tiskárně bratří Grogrů v Praze. Koncesi k vedení knihtiskárny získal roku 1886. Byl otcem Karla Prunara (1894-1954) a dědečkem Ludmily Karlíkové.Zdroj: www.mekbn.cz

Prunar Jiří

  • 1833, Domažlice
  • 16. leden 1886, Domažlice
Syn Karla Františka Prunara. Ještě za života otce rozšířil roku 1871 knihkupectví o tiskárnu. V roce 1872 se rozhodl k vydávání týdeníku Posel od Čerchova, jehož první číslo vyšlo 30. března 1872. Jiří Prunar jako knihkupec a majitel tiskárny se stal sám odpovědným redaktorem a nakladatelem. Po jeho smrti se knihkupectví ujal bratr Karel (1848-1927) a tiskárnu vedl další bratr Emanuel (1855-1917), který pokračoval i ve vydávání Posla od Čerchova.Zdroj: www.mekbn.cz

Prunar Karel

  • 3. listopad 1894, Domažlice
  • 3. prosinec 1954, Domažlice
Syn Emanuela Prunara se vydávání Posla od Čerchova ujal v roce 1931. Krize třicátých let zasáhla tiskárnu, ale dařilo se pokračovat ve vydávání Posla. V době protektorátu byla prováděna přísná cenzura a v roce 1940 bylo úředně nařízeno změnit název na Posel z Domažlic. Ke konečnému zastavení vydávání došlo 20. 9. 1941. Otec Ludmily Karlíkové.Zdroj: www.mekbn.cz

Prunar Karel František

  • 5. září 1804, České Budějovice
  • 11. leden 1877, Domažlice
Český vlastenec, knihař a knihkupec. Otec zakladatele týdeníku Posel od Čerchova, Jiřího Prunara. Do Domažlic se přistěhoval v létě roku 1832 ze sousedních Klatov. Zřídil na svou dobu moderní knihařství a knihkupectví. Stal se prvním domažlickým knihkupcem.Zdroj: www.mekbn.cz

Příbek Štěpán

  • 12. březen 1898, Ždánov
  • 24. prosinec 1938, Poběžovice
Rolník působící ve Ždánově, byl zatčen 14. 10. 1938 a vězněn v Poběžovicích, kde zemřel.Zdroj: www.mekbn.cz

Přibylová Eliška

  • 4. listopad 1866, Čakovec
  • 29. březen 1947, Domažlice
Spoluzakladatelka pěveckého spolku Čerchovan, navrhla i jeho jméno. Spolupracovala s J. Jindřichem při sbírání, přepisování a vydávání chodských lidových písní. Má významný podíl na vydání Chodského zpěvníku, národopisné knihy Chodsko i sbírek Jindřichova muzea. Do Domažlic přišla v roce 1898, kdy nastoupila jako odborná učitelka matematiky, kreslení, rýsování a krasopisu na dívčí měšťanskou školu. Pozn.: J. P. Holý a O. Hana udávají jako datum narození 4. 11. 1866, jiné prameny 4. 4. 1866.Zdroj: www.mekbn.cz

Příhoda Antonín P.

  • 1. květen 1668, Domažlice
  • 28. září 1749, Domažlice
Prarodiče se do Domažlic přistěhovali v polovině 17. století. Jeho otec Pavel Příhoda byl obuvnickým mistrem. Antonín absolvoval bohoslovecká studia v Praze. Vysvěcen byl roku 1691, dne 5. 7. 1694 byl ordinován v Praze. Roku 1695 se stává kaplanem ve Švihově, od 12. 2. 1710 do 28. 9. 1749 je děkanem v Domažlicích. Za svého působení se mj. podílel na dovybavení děkanského kostela. Největší hodnotu má oltář sv. Barbory z měděného plechu zlaceného v ohni, který je dnes hlavním oltářem tohoto kostela. V roce 1746 nechal zřídit předsíň před vchodem do kostela z jižní strany, na níž jsou umístěny sochy s. Michaela a apoštolů Petra a Pavla. Podporoval chudé domažlické studenty a založil pro ně nadaci. Z podnětu děkana K. Hájka a za podpory poslance MUDr. A. Steidla byla uspořádána sbírka na postavení jeho pomníku. Autorem pomníku byl J. V. Myslbek. Pomník byl odhalen 28. 9. 1881 při slavnosti, které se zúčastnilo celé město i široké okolí.Zdroj: www.mekbn.cz

Přikryl Richard

  • 9. květen 1906, Dolní Bobrová u Nového Města na Moravě
  • 23. říjen 1978, Třešť
V létech 1939-1945 působil jako gymnaziální profesor v Domažlicích. Studoval u Františka Kysely v Praze. Vystavoval se S. Z. V. U. v Plzni, je autorem obrazu Hřbitov U Svatých. Některé jeho obrazy jsou ve sbírkách Muzea Chodska a Muzea Jindřicha Jindřicha.Zdroj: www.mekbn.cz

Psutka Jan

  • 17. srpen 1949, Domažlice
Jan Psutka se narodil v roce 1949 a od té doby žije v Klenčí pod Čerchovem. Malování studoval soukromě u Anny Smrčkové a V. Zavázala, krajinomalbu pak u profesora Miloslava Řeháka. Do této doby měl řadu výstav společně s jinými malíři a tři samostatné. V roce 1981 v prostorách Chodského hradu v Domažlicích, v roce 1984 ve výstavní síni v Základní škole v Klenčí pod Čerchovem a v roce 1991 v německém Regenesburgu. Je uveden ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců, působí jako znalec v oboru ekonomika, ceny a odhady keramiky a obrazů při Školství, kultuře a umění výtvarné tvorby. Své obrazy tvoří olejem na lepence a na plátně. Věnuje se zejména malbě zátiší a krajinomalbě. Inspiruje se chodskými zákoutími, lesy, rybníky, chaloupkami a krajinou kolem Čerchova.Zdroj: www.mekbn.cz

Psůtka Roman

  • 6. srpen 1962, Domažlice
Pracuje jako údržbář v Dětském domově ve Staňkově. Atletice se věnuje od roku 1990, předtím byl v letech 1978-81 cyklistou na úrovni SVS a státní reprezentace ČSSR. Nejvíce si v atletice cení 40. místa na Mistrovství Evropy v běhu na 100 km z roku 2002 z holandského Winschotenu a vítězství v úvodním ročníku Chodského poháru v chůzi.Zdroj: www.mekbn.cz

Psůtková Zdeňka

  • 30. červenec 1929, Trhanov
  • 30. červen 2001, Praha
Absolvovala FF Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-ruština (1951). Působila jako tajemnice Klubu překladatelů, v nakladatelství Naše vojsko, v literární redakci Čsl. rozhlasu. Poté byla činná jako překladatelka z profese. Překládala Paustovského, A. Grina, V. Šukšina. Jako prvotina vlastní tvorby je uváděn soubor šestnácti příběhů inspirovaných hudbou a literaturou Obrázek na slonové kosti. Další soubor povídek vyšel pod názvem Zahrada u modrých kamenů. V roce 1988 vydala novelu Růže z Bertramky, roku 1989 Elixír života. Hojná je její spolupráce s rozhlasem a televizí. Pozn.: Zprávu o úmrtí přinesl Český rozhlas, některé zdroje uvádějí jako místo úmrtí Trhanov.Zdroj: www.mekbn.cz

Pučelíková Milada

  • 12. srpen 1905, Merklín
  • 22. říjen 1962, Merklín
Narodila se 12. srpna 1905 v Merklíně. Do Blížejova přišla jako učitelská praktikantka v roce 1928. Zapisovala si poznámky, které vedla až do listopadu 1938. Na základě nich vyšel v roce 1945 (23. 8.) v časopise Svobodný směr článek o záboru Blížejova v roce 1938. Po odchodu z Blížejova roku 1938 žila v Domažlicích. Po válce se věnovala literární a národopisné činnosti. Do knihy Tance, písně a hudba plzeňského kraje (1955) přispěla zpracováním tanců Dolního Chodska. Spolupracovala s Plzeňským rozhlasem na rozvoji národopisu a folkloru. Od roku 1953 bydlela na České Kubici. Zemřela v Merklíně. Její literární pozůstalost je uchována v Muzeu Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

JUDr. Pugnar Jan

  • 5. listopad 1882, Domažlice
  • 30. červen 1942, Praha
Advokát, manžel Elišky Pugnarové. Byl zatčen 20. 6. 1942, popraven 30. 6. 1942 odplatou za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Posmrtně byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Pozn.: Údaj o místě úmrtí čerpán z kenotafu na domažlickém hřbitově.Zdroj: www.mekbn.cz

Pugnarová Eliška

  • 31. srpen 1886, Domažlice
  • 1944, Osvětim
Manželka advokáta Jana Pugnara, popravena v nacistickém koncentračním táboře Osvětim. Pozn.: Údaj o datu úmrtí čerpán z kenotafu na domažlickém hřbitově.Zdroj: www.mekbn.cz

Pukl Jaroslav

  • 17. květen 1893, Praha
Malíř-krajinář i figuralista působící zejména v Praze. Studoval u profesorů Josefa Mandla a Jar. Šetelíka. S Romanem Havelkou maloval pod širým nebem v Bítově nad Dyjí, na Chodsku, v Českém ráji či na Moravě. Je autorem podobizen a motivů z Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

Purghart František

  • 17. září 1903
  • 30. leden 1984
V letech 1931-1938 a pak i několik let po válce působil v Poběžovicích ve vedoucích funkcích místní stavební správy ČSD. Byl aktivní v místních českých spolcích, před válkou zastupoval Čechy na místní radnici. V roce 1945 organizoval místní kulturní a společenský život, byl prvním poválečným starostou místního Sokola a hasičského sboru. Velice činný byl i literárně. Je autorem obsáhlého díla o Poběžovicích. Jeho rukopis Poběžovice, Pivoňské hory a podhůří je uložen v okresním archivu v Horšovském Týně. Napsal řadu článků do týdeníku Posel od Čerchova.Zdroj: www.mekbn.cz